Autorka→ avari.purple@seznam.cz
2. kapitola
Ahoj, takže tady máte další kapitolu a jelikož mám teď práce nad hlavu(škola, brigáda, do toho máma…:P), tak dávám první limit 7 komentů. Snad se vám tahle kapitola bude líbit…
Super, ale co teď s nim??
Zahrabat? Spálit? Hodit do řeky? Počkat už to mám! Nechám ho tu a svedu to na Bárta Simpsona. Fajn tak to by mi asi neprošlo, ale jak se ho mám teď "nenápadně" zbavit. Přece jenom je to chlap jako hora a s tim se nikam daleko tahat nehodlám! Takhle jsem tady stála hodnou chvíli a filozofovala nad tim, jak mám toho chlapa ksakru odklidit. Nakonec jsem se rozhodla. Rychle jsem se vrátila do MIXU a koupila si tam flašku rumu. Pak jsem se vrátila za panem Tau(jak jsem toho mrtvého chlapa pojmenovala), čapla jsem ho za nohy a začala ho táhnout k lesu…Dneska bude táborák, teď mě napadá, že jsem ještě nevečeřela, asi si upeču špekáčky…Bože už zase to úchylný myšlení…
Zahrabat? Spálit? Hodit do řeky? Počkat už to mám! Nechám ho tu a svedu to na Bárta Simpsona. Fajn tak to by mi asi neprošlo, ale jak se ho mám teď "nenápadně" zbavit. Přece jenom je to chlap jako hora a s tim se nikam daleko tahat nehodlám! Takhle jsem tady stála hodnou chvíli a filozofovala nad tim, jak mám toho chlapa ksakru odklidit. Nakonec jsem se rozhodla. Rychle jsem se vrátila do MIXU a koupila si tam flašku rumu. Pak jsem se vrátila za panem Tau(jak jsem toho mrtvého chlapa pojmenovala), čapla jsem ho za nohy a začala ho táhnout k lesu…Dneska bude táborák, teď mě napadá, že jsem ještě nevečeřela, asi si upeču špekáčky…Bože už zase to úchylný myšlení…
Během 5 minut jsem konečně dorazila k lesu. Zašla jsem ještě trošku hlouběji, aby mě nikdo jen tak neviděl. Pak jsem pana Tau položila na zem, otevřela jsem rum a…pořádně sem si lokla. Až pak jsem zbytek vylila na pana Tau a vytáhla zapalovač. Chvíli sem se na něj jen tak koukala, ale něco se mi nezdálo. A po chvíííli…KURVA!!! Já tam nechala jeho hlavu!
"Sorry kámo…" řekla jsem, škrtla zapalovačem a rychle se rozeběhla zpět pro hlavu. Při cestě jsem se ještě ohlídla za rameno na hořící vatru, která po mě zůstala…snad proboha nezapálim celej les, i když při mym štěstí dneska…kdo ví.
Běžela jsem, co mi můj vlkodlačí dech stačil a doufala, že tu hlavu nikdo neviděl. Ach jo, takový štěstí já mít nemůžu…Když jsem tam doběhla, uviděla jsem dva zhruba 16-ti letý frajery, který si do tý hlavy kopaly a hrály s ní čutanou. Moje jediný štěstí bylo, že zřejmě už šli z flámu, jelikož byli ve stavu, kdy by zjevně nerozpoznali svojí mámu od sloupu veřejného osvětlení. Přišla jsem k nim a řekla : "Ahoj, hoši, mohli by jste mi prosíím vrátit ten míč?!" udělala jsem psí kukuč a dokonce jsem i poprosila, nemůžu riskovat, že si ho jeden z nich vezme domů a po vystřízlivění zjistí, s čím že si to vlastně kopal. Oba dva se začali děsně smát…dementi zasraný, určitě mám teď čas řešit dva vožralý spratky… Jeden z nich se na mě po chvíli blbě podíval a začal žvatat něco, čemu jsem vůbec nerozuměla a ten druhý se naklonil a vyprázdnil si obsah svýho žaludku přímo na moje boty. A právě teď toho bylo na mě akorát tak dost. Celej tenhle debilní den se mi promítl před očima a všechen ten vztek, co sem v sobě dusila, jsem najednou pustila ven. Čapla jsem oby dva pod krkem a odhodila je asi 15 metrů na protější zeď. Měla jsem příšernou chuť je oba dva zabít nebo alespoň zranit tak, že by z nich stříkala krev. Pak sem si ale vzpomněla na pana Tau a radši se rychle uklidnila…uklízet další dvě mrtvoly, to bych taky nemusela už přežít já. Ti dva se tam váleli na zemi a ani se nehli, přiběhla sem blíž a zaposlouchala se…uf slyšela jsem, jak oběma bije srdce, alespoň, že tak. Až se hošánci vzbudí, asi je bude dost bolet hlava…no a co aspoň si budou pamatovat, že nemají tak chlastat. Nechala jsem je jejich osudu čapla hlavu a běžela zpátky do lesa. Tam jsem hlavu přihodila k tělu a unaveně se svalila na zem. Oheň mě příjemně hřál a brzo jsem šťastně usnula.
Pomalu jsem otevřela oči. Probudila mě zima. Pomalu jsem se rozkoukávala a zjistila, že jsem pořád v lese. Kruci, já tu usnula!! Podívala jsem se směrem k panu Tau. Tam, kde předtím ležel zbyla jen hromada prachu a zbytky ohořelých větví. Byla jsem příšerně unavená a netoužila po ničem jiném, než být zachumlaná pod peřinou ve svý posteli s panem Béďou(mým plyšovým medvídkem, který měl na sobě dres mého oblíbeného hokejového týmu). Zvedla jsem se a oprášila se od prachu a hlíny. Jelikož sem chtěla být doma co nejdřív, rozhodla jsem se, že to střihnu lesem. Rozeběhla jsem se, skočila a… proměnila se v bílého vlka. Pak jsem se otočila a rozeběhla se co nejrychleji k domovu. Běžela jsem a běžela. Studený vítr mi bičoval do tváře. Zhluboka jsem se nadechla čerstvého nočního vzduchu. Přesně tohle jsem na tom být vlkodlakem milovala. Tu volnost a svobodu. Takhle jsem byla šťastná… Rozeběhla jsem se ještě rychleji a zastavila se až na malé mýtince. Sedla jsem si a podíval se na noční oblohu plnou hvězd a hlavně velkého měsíce, který byl již skoro v úplňku. Opět se mi to připomnělo…Už jenom dva dny…
Najednou sem za sebou uslyšela šelest. Rychle jsem se otočila a zavětřila. Někdo, nebo spíš něco stálo ukrytého za porostem keřů v lese. Podívala jsem se tam a pomalu se tím směrem vydala. Ten cizinec divně voněl, nikdy předtím jsem tu vůni necítila a přesto se mi zdála povědomá. Ale než sem to mohla zjistit, ten dotyčný v mžiku zmizel a stejně tak jeho pach. Udiveně jsem se ještě naposled rozhlídla a pak se opět rozeběhla.
Zhruba o čtvrt hodiny déle jsem dorazila domů. Byla jsem totálně unavená a zpocená. Na nějaký sprchování, jsem ale neměla ani pomyšlení. Stejně je zítra Sobota, takže se umeju až ráno. Svalila jsem se na postel a do minuty usnula.
Crrrrrr…. "Co to?"
Crrrrrrr… "budík v Sobotu!!!!" Crrrrr… "Nasrat!" Crrrrr…. "Sklapni!Varuju tě!" Crrrrr… "Vrrrrrr!" Crrrr… "A dost! Teď už sem se fakt nasra.. teda naštvala!" Čapla jsem budík otevřela okno a vymrštila jsem ho z okna. Chtěla jsem si jít znovu lehnout, jenomže jsem byla už totálně vzhůru. Blbej budík! Bohužel splnil svůj účel. Takže je to 1:0 pro něj! … Vzpomněla jsem si na včerejší večer a oklepala jsem se( ne nemám blechy). Šla jsem do koupelny a podívala jsem se na sebe do zrcadla. Měla jsem příšerné kruhy pod očima, háro, který vypadalo, jako by mi na něm přezimovali drozdi a jako bonus sem byla celá zapatlaná od hlíny. Ach jo, takhle nikam nemůžu, budu se muset trochu zkulturnit… Napustila jsem si proto vanu a ponořila se do horké vody. Chvíli sem se tam jen tak válela, pak se vykoupala v šamponu a mýdle a pak jsem vylezla. Vyčistila jsem si zuby, lehce se namalovala a zamotaná v županu se doplazila do pokoje. Tam sem si na sebe vzala čisté oblečení. Nakonec jsem si dřepla na gauč a pustila TV. Ou jé dávají Kouzelníky z Waverly. No co lepší než nic. Crrrrrr "Co? No to si ze mě děláte….?" Chcete říct, že ten blbej budík se pod oknem složil, obešel barák, odemkl si dole dvoje dveře, vyšel do třetího patra a teď si to se mnou jde vyřídit ručně?! Hmm dost nepravděpodobný… Crrrr… Sakra co to je? Až po hodné chvíli mi došlo, že to zjevně asi bude můj mobil. Ale kde ksakru je? Chvíli sem ho hledala, podle zvuku, ksakru ten, kdo volá má ale sakra výdrž. Lidi jsou otravný, až to hezký neni… Hurá konečně sem ho našla, byl pod postelí, kterej debil ho tam dal?! Hmm asi já. Crrrr… No jo možná bych to už konečně mohla zvednout. Podíval jsem se na displej. Jaj Catty ta se naotravuje hned po ránu…Zmáčkla jsem zelený tlačítko a přiložila si mobil k uchu : "Co se děje lady Pterodaktilová?"
Sem zvědavá, jak se bude Catty líbit nová přezdívka…
Crrrrrrr… "budík v Sobotu!!!!" Crrrrr… "Nasrat!" Crrrrr…. "Sklapni!Varuju tě!" Crrrrr… "Vrrrrrr!" Crrrr… "A dost! Teď už sem se fakt nasra.. teda naštvala!" Čapla jsem budík otevřela okno a vymrštila jsem ho z okna. Chtěla jsem si jít znovu lehnout, jenomže jsem byla už totálně vzhůru. Blbej budík! Bohužel splnil svůj účel. Takže je to 1:0 pro něj! … Vzpomněla jsem si na včerejší večer a oklepala jsem se( ne nemám blechy). Šla jsem do koupelny a podívala jsem se na sebe do zrcadla. Měla jsem příšerné kruhy pod očima, háro, který vypadalo, jako by mi na něm přezimovali drozdi a jako bonus sem byla celá zapatlaná od hlíny. Ach jo, takhle nikam nemůžu, budu se muset trochu zkulturnit… Napustila jsem si proto vanu a ponořila se do horké vody. Chvíli sem se tam jen tak válela, pak se vykoupala v šamponu a mýdle a pak jsem vylezla. Vyčistila jsem si zuby, lehce se namalovala a zamotaná v županu se doplazila do pokoje. Tam sem si na sebe vzala čisté oblečení. Nakonec jsem si dřepla na gauč a pustila TV. Ou jé dávají Kouzelníky z Waverly. No co lepší než nic. Crrrrrr "Co? No to si ze mě děláte….?" Chcete říct, že ten blbej budík se pod oknem složil, obešel barák, odemkl si dole dvoje dveře, vyšel do třetího patra a teď si to se mnou jde vyřídit ručně?! Hmm dost nepravděpodobný… Crrrr… Sakra co to je? Až po hodné chvíli mi došlo, že to zjevně asi bude můj mobil. Ale kde ksakru je? Chvíli sem ho hledala, podle zvuku, ksakru ten, kdo volá má ale sakra výdrž. Lidi jsou otravný, až to hezký neni… Hurá konečně sem ho našla, byl pod postelí, kterej debil ho tam dal?! Hmm asi já. Crrrr… No jo možná bych to už konečně mohla zvednout. Podíval jsem se na displej. Jaj Catty ta se naotravuje hned po ránu…Zmáčkla jsem zelený tlačítko a přiložila si mobil k uchu : "Co se děje lady Pterodaktilová?"
Sem zvědavá, jak se bude Catty líbit nová přezdívka…
"Cože?! TY si dilina viď?!" hmm radši bez komentáře nebudu přece schazovat
sama sebe.
sama sebe.
Já : "Potřebuješ něco?"
Catty : "JO, kam si včera po škole zmizela?"
Já : "To víš, já ti to řeknu a ty to někomu vykecáš…"
Catty : "Ale prosimtě nebuď jak malá!?"
Já : "I kdybych ti to řekla, tak mi stejně neuvěříš…"
Catty : " Ale jo uvěřim…zkus to…"
Já : " OK no, takže…Hned po škole jsem šla po hospody chlastat s mým starým kámošem vlkodlakem, pak jsem cestou domu zabila pana Tau, šla jsem do lesa zbavit se těla, mezitím mi tva pubertální blbečci chtěli čordnout hlavu pana Tau, kterou sem tam omylem nechala a udělat si z ní míč, a proto sem málem zabila ještě ty dva…nakonec sem se zbavila i hlavy a šla jsem domů…pohoda…"
Catty : "Cože? Jakej pan Tau? Co to zase meleš? Bože ty si včera asi dost chlastala co?"
Já : "Já ti říkala, že mi nebudeš věřit…"
Já : "Já ti říkala, že mi nebudeš věřit…"
Catty : "Máš pravdu nevěřím…" a konečně nastala, jak pravil oslík ze Shreka, ta trapná chvíle ticha.
Catty : " Av, poslední dobou seš nějaká divná, děje se něco?"
Já : "Ne nic, ale jak by řekla moje máma, sem v pubertě, takže se mnou cloumaj hormony…"
Catty : "Víš co, za hodinu se sejdeme na Dračáku a pokecáme, zavolám to ještě Alex a Tess."
Já : "OK budu tam" řekla jsem a zavěsila. Bože jak mě se nikam nechce, stokrát radši bych celej den seděla u TV a čuměla na přiblblej Disney chanel. No co alespoň se provětrám…


Hezký...
Píšeš uplně mega dobře
Snad bude další kapča co nejdřív... Honem lidi, pište pište!!!
