Autorka→ http://isomerhalder-fan.blog.cz/

"Málem bych tě tu zapomněl,tak šup šup."ze vstupních dveří vykoukla jeho hlava a culila se na mě.
Vstala jsem a šla ke dveřím. Podržel mi je a zabouchl je za mnou.S úsměvem na tváři seběhl schody a šel k autu.
"Chceš svést? Mám to cestou." mrkl na mě a podržel mi dvířka.
Nastoupila jsem a čekala až obejde auto a sedne si za volant.
Už startoval. Seděla jsem na straně spolujezdce. Cítila jsme jeho příjemnou vůni.
Koukala jsem na něj,všiml si toho a krátce se usmál. Všechny podivné obrazy co se mi objevily v mé hlavě,jsem si přehrávala stále dokola. Pak jsem si vzpomněla,že jsem se chtěla na pár věcí zeptat Damona.
"Co jsi dělal vůbec v lese?" zeptala jsem se náhodně. Vypadalo to,že je mou otázkou zaskočen.
"Hledal jsem svého nejmilejšího bratříčka" odpověděl,uculil se a pak dodal: "Ale narazil jsem na tebe."pak jeho úsměv pohasl a on se zapřemýšlel.
Chtěla jsem se ho zeptat na tolik věcí,ale neměla jsem odvahu. Pak jsem uslyšela zvonění telefonu. Nejspíš jeho. Zvedl ho a zamračil se.
"To už mi taky došlo." Řekl do telefonu a pak dodal:"Nemohl bys zapojit mozek a přijít na něco,co mi zatím nedošlo?"
Pak jsem si uvědomila,že Damon zabrzdil a zastavil před naším domem. Stále koukal před sebe a telefonoval. Dotkla jsem se kliky a otevřela dvířka. Poté jsem vystoupila a zavřela je za sebou. Ani nevzhlédl,nejspíš si ani nevšímal toho,že vystupuju.
Jakmile jsem dala ruku z dvířek pryč,auto se rozjelo. Očividně jsem mu byla na obtíž. Mrzelo mě to,ani nechápu proč..
Jakmile jsem dala ruku z dvířek pryč,auto se rozjelo. Očividně jsem mu byla na obtíž. Mrzelo mě to,ani nechápu proč..
Vešla jsem do domu a rovnou jsem šla do svého pokoje. Zabouchla jsem dveře a opřela se o ně. Po chvilce jsem se sesunula dolů a seděla na zemi opřená o dveře.
Nechápu co se to se mou děje. Slzy se mi kutálely po tvářích. Chtěla jsem,aby všechno bylo zase v normálu. Chtěla jsem být zase v pořádku. Chtěla jsem být zase s tátou. Chci vědět,co se to se mnou děje. Potřebovala jsem najít odpověď,musela jsem pořádně myslet.
Zase se mi objevil záblesk v hlavě. Byla jsem vyděšená. Jakoby vteřiny byly minuty,všechno bylo tak dlouhé. Viděla jsem tmu,les. Přede mnou byl muž. Byl pár centimetrů ode mě.
Mé ruce se dotýkaly kůry stromu. Hledaly nějakou větev,či něco čím by ho mohly praštit.
Pak něco ostřejšího na kůře stromu protrhlo kůži na mém prstu. Ucítila jsem slabé zalechtání kapičky krve. Na to jsem si všimla reakce toho muže. Pod jeho očima se začínaly objevovat černé žíly. Rostly směrem ke tvářím. Jeho oči byly temné. Pak záblesk zmizel. Zase to všechno zmizelo. Viděla jsem tmu,jen černo. Nezbývalo mi nic jiného než otevřít oči.
Byla jsme zase zmatená,nechápala jsem,proč se mi stále něco zobrazuje v hlavě.
Já si přeci na něco vzpomínám. Určitě. Ale kdy jsem něco zapomněla? Jak se to stalo?
Byla jsem opravdu zmatená. Musím zjistit,kdo je ten děsivý muž. Musím něco zjistit.
Muž,narůstající žíly,temné oči. Jak na tohle mám přijít?Ten muž vypadá jak,jak nějaký démon,ale jaký konkrétně? Stále jsem si kladla otázky,ale odpovědi nikde.
Ty černé žíly začínaly narůstat hned po té,kdy jsem si protrhla kůži na prstu.
Takováhle reakce na krev. Krev dokáže cítit jen upír. Ale tohle všechno je blbost!
Jak si můžu myslet že existují upíři,to je naprostá blbost! Už jsem z toho všeho zešílela.
Přála jsem si,aby tohle všechno byl jen zlý sen.
Vzhlédla jsem a strašně jsem se lekla. Chvilkami jsem si myslela,že je to halucinace nebo něco podobného,ale párkrát jsem zavřela oči a stejně ho viděla. Na mé posteli ležel Damon a culil se na mě.Zamračila jsem se,co tady dělá? A jak se sem dostal?
"Co,co tady děláš? A j-" pak mě přerušil ukazováčkem.
"Přišel jsem si popovídat." a pak šeptem dodal: "O tvých strašidelných zjevení."
Koukala jsem na něj dobrou minutu než mi to všechno došlo. Dobře,nedošlo mi skoro nic,jen to, že je tady opravdu a není to žádná halucinace..Pak se posadil na okraj postele. Zkoumavým pohledem se na mě podíval.
"Co všechno vidíš v těch.. snech?" zeptal se se zájmem.
"No,vidím les,je tam tma a mám hrozný strach,pak vidím muže,muže který se přiblíží,chci ho něčím praštit,a tak se mé ruce dotýkají kůry a hledají nějakou větev,ale pak se mi propíchne kůže na prstu a cítím jak mi kapka krve stéká po ruce,a tomu muži začnou narůstat černé žíly pod očima,má temné oči,a pak nic." řekla jsem se strachem v hlase. Pak jsem si všimla že Damon není na posteli,ale stojí vedle a přechází z jedné strany na stranu. Vstala jsem a sedla si na okraj postele.
Po chvilce si sel vedle mě a koukal před sebe. Koukala jsem na své ruce a řekla:"Pak nic,protože další,sen,záblesk v hlavě se mi ještě nezobrazil,pokaždé vidím něco jiného,je to jako pokračování toho předchozího,připadá mi,že si na něco vzpomínám,ale,já..já to nechápu. Jak jsem mohla zapomenout!"
A je to,slza mě prozradila. Stékala mi po tvářích. Nebrečela jsem ani nijak silně,jen mi smutek vytlačil pár slz ven. Uvědomila jsem se,že jsme opřená o Damonovo ramenou a od mě oběma rukama objímá. Ani mu nevadilo že mu slanými kapičkami máčím košili.
"Je to hloupé, ale chvilkami si myslím, že ten muž,ten muž který měl děsivou reakci na mou krev,ani nechápu jak ji mohl cítit,je upír. Je to blbost,ale normálnější vysvětlení mě nenapadá,už z toho všeho blázním,přeci neexistují!" řekla jsem se vzlyky.Damon se nehýbal a byl jako socha. Jakoby ho něco zaskočilo. Pak jsem si všimla kňučící Mery nad prázdnou miskou na vodu.
"Počkej chvilinku,jen dojdu pro vodu Mery.."
Vstala jsem,vzala misku a šla s ní do koupelny. Ledová vody byla příjemná,nenapustila jsem moc vody,jinak bych ji vylila. Když jsem vyšla z koupelny,už tam nebyl.
Nechápala jsem to,v té chvilce se jen tak vypařit...


Pěkná kapitola