close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

9. kapitola

12. února 2011 v 20:22 | Aranel van de´Corvin |  Lost friend

9. Kapitola- Flám

Omlouvám se za zpoždění, ale mám toho v maturitním ročníku jednoduše moc a nestíhám psát tak rychle jako vy komentovat :-/... Jinak za komentáře moc děkuju a další kapitolka opět po 15ti komentech...

Stephanie si mě prohlížela ze všech stran. Opravdu bylo otravné, když už se okolo mě točila deset minut a mlčela.
" Co je?" Zeptela jsem se jí se smíchem.
" To bys mi měla říct, spíš ty."
" Nevím o čem mluvíš Steph, ale to co tady předvádíš je směšné."
" Jo tak směšné? Já myslela, že jsme kamarádky, ale asi ne, protože tady se něco děje a ty mi to nechceš říct. Já na to stejně přijdu." Upozornila mě a vypadala smutně. Málem jsem dostala výčitky svědomí. Nejspíš by mě to taky naštvalo, ale Steph je prostě až moc impulzivní a nedopadlo by to dobře.
" Proboha jak jsi přišla na to, že ti něco tajím? Věř mi, že kdyby se něco dělo, věděla bys to." V tomhle okamžiku jsem ty výčitky opravdu dostala, jak já nenávidím, když lžu. Zvlášť někomu koho mám ráda.
" Asi zapomínáš na perfektně vyvinuté upíří smysly a navíc upírům se nedá věřit. Jsou to nejzákeřnější stvoření na světě." Upozornila mě.
" Hele ty zákeřná upírko, řekni mi raději, jaká byla návštěva." Snažila jsem se odvést téma jiným směrem.
" Hrozná." Odpověděla
mi s výrazem, který mi říkal, vážně byla hrozná, raději se neptej.
" A kdy vyrazíme na nákup?" Věděla jsem, že těmito slovy si ji alespoň prozatím udobřím a taky se mi to povedlo. Teda alespoň pro tu chvíli. Začala přemýšlet jen o tom, kdy pojedeme konečně nakupovat a mě se ulevilo.
Začala jsem mít pocit, že se mi Petr vyhýbá. Bylo mi divné, že dřív jsem na něj narážela na každém kroku a najednou nic. Rozhodla jsem se, že se ho na to při první příležitosti zeptám. Jenže stále jsem ho nepotkávala, nebylo po něm ani vidu ani slechu. Upřímně, začínalo mě to deptat. To mě přimělo k dalšímu rozhodnutí. Když jsem přišla do naší obývací místnosti seděli tam u televize Mathew, Phliip a Jessica. Nerada jsem s nimi komunikovala. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že mě nemají příliš v lásce. Když se na mě dívali, připadala jsem si jakobych měla na čele napsané " se mou přijde problém". Nevím, doufala jsem, že si to jen namlouvám a odholdlala jsem se zeptat
" Neviděli jste někdo Petra?"
" On ti to neřekl?" Otočila se na mě Jessica s bezbarvím výrazem a mě se to vůbec nelíbilo.
" Nemá důvod mi něco říkat, jen s ním potřebuju mluvit."
" Odjel na lov a nejspíš se zdrží." Odpověděl mi Mathew s krapet přátelštějším výrazem než Jessica. Víc jsem se tam s nimi nezdržela. Nerada jsem se vyskytovala na místech, kde o mě někdo nestál.
Petr se opravdu v dalších několika dnech neukázal a já začala mít chmurné myšlenky. Do školy jsem nechodila, maturitu už jsem měla dávno za sebou tak co? Místo toho jsem začala přemýšlet nad smyslem své existence. Přemýšlela jsem nad tím, jestli by opravdu nebylo lepší, kdyby mě Pavel nechal tehdy umřít. Byla jsem smířená se smrtí a těšila jsem se na ni, jenže jsem nebyla smířená se svou další budoucností. Neměla jsem nic. Jediný koho jsem mohla považovat skutečně za přítelkyni, byla Steph a ta na mě byla naštvaná. A Petr? Dávno už mi došlo, že odešel kvůli mně. Přemýšlela jsem i nad svými lidskými přáteli, které jsem odehnala. Dobře jsem věděla, že jsem některým hodně ublížila. Napadlo mě podívat se na můj facebook. Chtěla jsem se jen podívat, jak se mají, jestli jim něco nechybí a možná jsem se chtěla podívat, jestli si na mě po čase který jsem pryč někdo ještě vzpomene. Věděla jsem, že je to proti zákonům, ale doufala jsem, že když se mi během vteřiny podaří odpojit chat, nikdo si mě ani nevšimne. A taky se mi to podařilo seděla jsem na posteli s notebookem v náručí a kdybych mohla plakat nejspíš pláču. Stýskalo se mi. Bývalí spolužáci ze základky pořádali sraz a já věděla, že se bude probírat moje zvláštní zmizení. Vzhledem k mé nemoci se dá předpokládat, že si budou většinou myslet, že jsem skočila do Moravy. Když se podívám zpátky, nejspíš jsem se podobala bláznivé Viktorce, jen jsem žila v moderním světě. A pak mě napadlo, kolik ještě bude srazů? Nejspíš po čase začnou přinášet fotky svých manželů, dětí a později i vnoučat. Začnou umírat a já tady budu věčně, zamrznutá ve svých dvaceti letech. Už jsem chápala, proč se o upírech říká, že jsou prokletí. Zařekla jsem se, že už se nikdy na facebook dívat nebudu, beztak mě to jen rozhodilo a nechtěla jsem aby si mě tam někdo všiml. Podle všech jsem byla mrtvá, tak proč dělat zbytečný rozruch?
Hrozně mě překvapilo, že zamnou přišla Jessica. Byla ke mně ze všech nejnepřátelštější, ale toho dne mě fakt dorazila.
" Ahoj, můžu dovnitř?" Nakoukla ke mně do pokoje. A já jí jen pokynula, ať jde dál. Nechápala jsem, proč za mnou přišla
" Nechtěla by jsi si třeba popovídat?" Dívala jsem se
na ni nechápavě až zděšeně.
" Nejsem si jistá, jestli si máme o čem povídat." Opáčila jsem jí.
" Myslíš si, že tě nemám ráda." Prohlížela si mě vyčkávavě.
" Měla bych si snad myslet něco jiného?"
" Alic, ledacos vypadá a není." Mátla mě.
" Nechceš mi raději říct co mi chceš?" Neměla jsem na ni vůbec náladu.
" Víš, má něco jako další smysl. Něco jako ženský instinkt a ten mi říká, že víš proč se Petr ještě nevrátil z lovu." Zase ten debilní instinkt.
" Ani jsem nevěděla, že jel lovit, tak proč bych podle tebe měla vědět, proč se ještě nevrátil?"
" Protože se v New Yorku něco stalo, Steph si to taky myslí, jen ty nám to nechceš říct." Její přítomnost mi byla hrozně nepříjemná, jenže ona tady byla paní domácí. Já byla v jejích očích jen vetřelec.
" Tohle nemusím poslouchat." Naštvala jsem se, popadla svoji kabelku a vyběhla z domu. Co si o sobě sakra myslí?!
Jedna z lidských věcí která na upíry působí je alkohol. Nutno říct, že dost podobně jako na lidi. Řekla bych, že je tak trochu polidšťuje. Vydala jsem se přímo do baru za účelem " vyčistit si hlavu. V baru byly obsazené čtyři boxy. Připomnělo mi to jak jsme kdysi s přáteli takhle vysedávali každý pátek. Nejspíš už nemusím říkat, že to byl pro mě další z důvodů proč se opít. Sedla jsem si k baru a pomalu vychutnávala svůj Gin. Přinutila jsem se nevnímat lidské myšlenky dokut mě jedna neoslovila verbálně po třetí skleničce.
" Nechtěla by jsi si přisednout k nám?" Usmíval se na mě kluk asi v mých letech a ukazoval k jednomu k boxů kde sedělo asi sedm dalších děcek..
" Proč ne?" Usmála jsem se na něj mile. Jak to bylo dlouho, co jsem si neužila lidskou zábavu? Vždyť na lidech přeci není nic špatného.
Kluk který mě pozval k jejich k boxu se jmenoval Kevin. Jek se jmenoval zbytek stolu, jsem při představování ignorovala. Bylo mi to fuk. Na stole se začalo vyskytovat neuvěřitelné množství tequili a když mě Kevin pozval na parket, neodmítla jsem. Tančili jsme zrovna na ústřední písničku z hříšného tance a já se výborně bavila. Jak moc pevně mě ten kluk u toho drží, mě vůbec netankovalo, když semnou někdo prudce trhl. Trošku pomaleji mi došlo, že takovou sílu by vůči mě nedokázal vyvinout člověk a ve stejném okamžiku jsem se ocitla tváří v tvář Petrovi.
" Co to sakra děláš?" Utrhl se na mě a dost výhružně se podíval na toho kluka, o kterém jsem pomalu už i zapomínala jak se jmenuje. Nedivila bych se kdyby utekl.
" Víš, že se ptáš dost podobně jako můj poslední přítel?" Bylo to ode mě hnusné a později bych si za tu větu nejraději nafackovala, ale tehdy jsem to neřešila. Ostatně jako nic.
" Jsi opila, měla bys jít domů!"
" Vážně? A když jsi tak chytrý, dokážeš mi říct kam domů? Mám se vrátit do česka, za co by mě zabili? K Pavlovi, který by mě zabil? Nebo raději k vám, odkud jsem vyštvala tebe?" Zasyčela jsem na něj.
" Plácáš hlouposti. Odnikud jsi mě nevyštvala." Díval se na mě smutně.
" Já myslím, že ano. Schválně zkusíme se zeptat Jess co řekne ona."
" Nevím co s tímhle má společného a je mi to jedno, ale my dva jdeme domů Alice." Osopil se na mě.
" Myslím, že ne. Chci tady zůstat. Chci zůstat a tančit. A buď můžeš zůstat a tančit semnou nebo jít k vám domů sám." Vydala jsem se směrem k baru abych si doplnila hladinku, když jsem se ocitla v jeho náručí.
" Laskavě mě okamžitě pust!" Snažila jsem se dostat znovu na zem a on se nad mými pokusy očividně dost dobře bavil.
" Nepovede se ti to. Momentálně jsem mnohem silnější než ty. Upíři s alkoholem sílu ztrácí." Posadil mě do auta a dal mi pásy. Nevím proč to dělal. Zbytečné mrhání časem. Pásat upíra, taková blbost!

Poprvé za dobu mého nového života na mě v autě začala padat únava. Neměla jsem sílu s ním víc diskutovat. Místo toho jsem jen začala upadat do něčeho podobného spánku. Cítila jsem jak mě vynáší z auta a jde semnou směrem ke dveřím. Byla jsem tak strašně unavená, že jsem nedokázala ani otevřít oči.
" Co se jí stalo?" Slyšela jsem jen vyděšený Philiphův hlas a následnou odpověď Jessicy
" To bude moje vina."
Nevím kolik času uběhlo než jsem se probrala, vlastně ani nevím kolik času jsem strávila v tom baru, věděla jsem jen, že tohle probuzení nebude vůbec příjemné a nespletla jsem se. Přímo vedle mé postele stál Petr a pozoroval mě.
" Jak je ti?" Zeptal se mě trochu ustaraně.
" Fajn." Nevzmohla jsem se na delší odpověď.
" Dobře. Promluvíme si později. S těmihle slovy se vydal ke dveřím a ještě než je otevřel, otočil se znovu ne mě. " A prosím tě, už to nikdy nedělej."
Že můj flám nebyl nejlepší nápad mi potvrdila přicházející Steph.
" Můžeš mi říct co jsi to včera sakra vyváděla?!" Osopila se na mě.
" A můžeš mi ty prosím tě říct, proč kvůli tomu všichni tak vyvádíte?" Pokusila jsem se zvednout z postele a vážně jsem se u toho necítila nejlíp.
" Alice, Petr mohl zbláznit. Přišel pár minut po tom co jsi odešla a když jsi se nevracela už pár hodin, vydal se tě vystrašeně hledat. Bál se o tebe."
" To je milé, ale nevím proč to dělal, vrátila bych se i bez jeho pomoci."
" Proč to dělal, víš nejspíš sama líp než my ostatní. Ale neměla by jsi pít."
" A to zase proč?" Otočila jsem se na ni otráveně.
" Jestli jsi si toho náhodou nevšimla, tak s nárůstem alkoholu slábne síla. Byla jsi skoro stejně tak zranitelná jako člověk. Za všechno snad mluví to, že jsi dokázala
spát." Teď mi konečně všechno došlo. Proč se o mě tak báli i můj noční stav. Na moment jsem si připadala jako patnáctka, která přišla z flámu pozdě a ještě k tomu opilá. Cítila jsem se opravdu provinile. Chovala jsem se nejen hloupě, ale co hůř i hnusně k těm, na kterých mi záleželo.Vyšla jsem z pokoje a mířila směrem k Petrvím dveřím. Zaťukala jsem a vešla dovnitř,
" Potřebuješ něco?" Otočil se na mě s nic neříkajícím výrazem."
" Měla jsem dojem, že jsi semnou chtěl mluvit."
" Ještě není ten správný čas." Přišla jsem k němu a chytila ho za ruku.
" A kdy podle tebe bude ten správný čas?"
" To ještě nevím."odpověděl mi na mou otázku.
"Nevyznám se v tobě." Přiznala jsem se.
" A kdo se má vyznat v tobě? Napadlo tě, že jsi si mohla ublížit? Jsi sobec, vůbec ti nedochází, že by jsi tím mohla ublížit i jiným. Nevím co si mám o tobě myslet. Pokaždé, když se za tebou ohlédnu jsi jiná. Jednu chvíli jsi to nejúžasnější stvoření na světě a druhou mám chuť tě zabít."
" Takže dokud se budu na svět usmívat a budu milá bude vše ok? Mám pro tebe novinu taková nejsem a nebudu žít ve věčné přetvářce jen proto, aby ostatní byli spokojení. Třeba ti tvůj dokonalý život jednou ukáže, že nejsou jen dobré dny, ale že jsou i dny kdy se můžeš cítit pod psa."
" A co kdybys jednou zkusila zapomenout na svůj podělaný život a zkusila ho mít ráda? Abys věděla, můj život není ani zdaleka dokonalý. Nemůžu mít to co chci, bolí mě to, ale není důvod kvůli tomu ubližovat těm okolo."
" Myslíš, že někomu ubližuju." Můj tón se změnil z bojovného na zoufalý.
" Znám minimálně jednoho." Díval se mi do očí.
" Už musím jít." Prudce jsem otevřela dveře a doslova z nich vyběhla.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 nicoll_a nicoll_a | 12. února 2011 v 21:55 | Reagovat

pekne sa to vyvíja :-P  :-| pokračovanie O_O

2 N.i.k.i.s.ss N.i.k.i.s.ss | E-mail | 12. února 2011 v 22:16 | Reagovat

[1]:Pokračování jsem odesílala už někdy ve čvrtek, s úmyslem hodit sem 2 kapitolky zároveň,ale majitelka blogu sem hodila jen tuhle. Nevím, proč sem nedala obě, asi nedopatření :-?

3 lucíí lucíí | 12. února 2011 v 23:15 | Reagovat

musím tě pochválit, zlepšilo se to :-) takže piš dál a (vím je to těžké) ale prosím v menších časovích intrvalech... :-)

4 evuska evuska | E-mail | 13. února 2011 v 19:37 | Reagovat

to co píšeš za povídky mě opravdu baví a mám ráda delší povídky ale myslím že tuhle situaci až moc natahuješ.Zvláště pro některé lidi by to mohlo být otravné.Zvláště když dáváš kapitoly po tak dlouhé době.Někoho by to opravdu mohlo odradit
Ale jinak se moc těším na další pokračování tak dík :-)

5 N.i.k.i.s.ss N.i.k.i.s.ss | E-mail | 13. února 2011 v 20:37 | Reagovat

[4]: 1O kapitolku už má majitelka blogu od čtvrtka. Opravdu nemůžu za to, že je sem dává až, když má čas a ne ihned, když jí to pošlu. Většinou je tam několikadení rozdíl, tak se na mě nemůžete zlobit za to, že trvá, než je tady další kapitolka. Dnes jsem odeslala i zbytek povídky. Celkem má povídka 12 kapitol a krátký epilog. Většina povídek má sice víc kapitol ,ale proč to natahovat, že?

6 Adéla Adéla | E-mail | 13. února 2011 v 20:38 | Reagovat

Ahojky povidka je kazdopadne skvela pises poutave a fakt celkem dobre.... nemas naprosto problemy s interpunkci, ale ta gramatika je horor, delas uplne pitome hrubky. jinak OK

7 N.i.k.i.s.ss N.i.k.i.s.ss | E-mail | Web | 13. února 2011 v 21:12 | Reagovat

Kdo by měl zájem dočíst si celou povídku rychleji, tak jsem si založila vlastní blog http://nikissshe.blog.cz/rubrika/lost-friend

8 Christina Simons Christina Simons | 13. února 2011 v 21:21 | Reagovat

Taky se přidávám k ostatním a musím tě moc pochválit za hodně povedenou a příjemnou kapitolu! Doufám, že sem autorka blogu hodí další díl co nejdříve :).

9 Christina Simons Christina Simons | 13. února 2011 v 21:31 | Reagovat

Tak jsem právě dočetla tvoji povídku na tvých stránkách a moc tě prosím, napiš alespoň pro lidi jako já - team happy end, trochu pozitivnější konec .. nevím proč, ale z dílu před Epilogem jsem měla pocit, že je Al šťastná, i ostatní, kteří si pro ni přišli. Karol za ní možná dala život (nevíme, jestli v boji s Pavlem přežila nebo ne) a tak mi přijde skutečně hodně hodně sobecký, aby teď stála na útesu a možná skočila? Prosím ještě o jeden díl pro ty, kteří bytostně nesnáší sad ends :((. Díky moc! Jinak krásně napsáno!

10 N.i.k.i.s.ss N.i.k.i.s.ss | E-mail | 14. února 2011 v 12:10 | Reagovat

[9]:Není to uzavřené proto, abych se k povídce mohla ještě někdy vrátit s dalším dílem :-)  :-)  :-)

11 Christina Simons Christina Simons | 14. února 2011 v 14:22 | Reagovat

[10]: Aha a bude to někdy v blízké době? :)

12 N.i.k.i.s.ss N.i.k.i.s.ss | E-mail | 14. února 2011 v 17:46 | Reagovat

[11]: Teď toho mám hodně do školy, ale jak to bude volnější budu přemýšlet nad tím jak pokračovat :-D... Samozdřejmě, že s nějakým novým příběhem, ale určitě se v něm dozvíte další osudy těchto postav :-)...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama