Autorka→ bradova12@seznam.cz
Ahojda lidičky moc se omlouvám že to došlo až ted, tak pozdě. Doufám, že se to bude líbit a přeju pěkné čtení.
------------------------------------------------------------------------------
Takže cukroví je hotové a kupodivu žádný pekáč Oliver nespálil. A to je velmi zajímavé s jakým rozpálením se do toho hrnul. Mazaní marmeládou necháme Dominikovy, nejspíše ho to patlaní začalo nesmírně bavit. Jen doufáme, že to není kvůli tomu, že má v úmyslu tu marmeládu sežrat.
Dnešní téma bylo jak sehnat kapříky a vánoční stromek. S těmi rybami jsme naštvali Meta, když jsme mu řekli, co s nimi máme v planu. A se slovy "Ryba je kámoš a ne žrádlo" se s námi dál nebavil a odešel do svého pokoje. Ale mezi dveřmi se zastavil a všechny nás provrtal pohledem a řekl "Jdu na zahradu vykopat válečnou sekeru" "Sekeru nemáme" řekne s úšklebkem Lacius "Co teda máme" Metovi se začnou mírně cukat koutky "Válečnou židli" vybafne na celé kolo Lacius a všichni se valí v záchvatu smíchu po zemi, až na Meta "Tak jdu vykopat válečnou židli" Met se nad tím jen usměje a odejde.
Další téma je, kde seženeme vánoční stromek. Po hodinové debatě, kdo zvedne svoje pozadí a přinese ten, cituju Dagoneta "Posraný stromek" což takovýhle název se zas nelíbil Sebastianovi, protože mu nadává na jeho rostlinky, které jak víme má hodně rád a v ten moment, jsme oba dva, ale hlavně Sebastiana drželi, aby po sobě neskočili. Na konec sehnání stromečku zbylo na mě s Oliverem a pro ryby jde Samuel s Laciusem. Zbytek bude pomáhat s Dominikovy s cukrovím, ale jakmile si přitom začal zpívat koledy, tak to u něj začne řídnout, až tam nezůstane nikdo jiný než Orthea s Mariusem, kteří se taky zvedají k odchodu.
Takže se s velkým nadšením vrháme do lesíka, který je k nám nejbližší. Po hodinovém dohadování se konečně domluvíme u jednoho stromku, že ho bereme. Oliver ho chytne za špičku a rychlím tahem ho přesekne. Najednou se něco zachrastilo ve křoví "Co to bylo" šeptnu. Oliver nastraží uši a začenichá, sám si pro sebe usměje "Co to je" podívám se mu do očí "Neboj, možná to uvidíš" temně se usměje, najednou se to v tom křoví začne pořádně rochnit a vydávat prapodivné zvuky. V mžiku se proti mně vyřítila hnědá chlupatá koule. Leknutím vypísknu a nalepím se na Olika, který ze mě právě chytil záchvat smíchu "No tak, vždyť to bylo jen divoké prasátko" řekne s úšklebkem na rtech a ještě si mě k sobě víc přitiskne "Jen prasátko? To byl kanec" vyštěknu na něj "Přece by ses nebála, takového kanečka" řekne pobaveně. Na chvíli mě pustí, ale jen co popadne ten stromek, tak si mě k sobě zas přitáhne a jdeme společně do sídla.
Za pár minut procházíme hlavníma dveřmi do sídla a zastavíme se u Metova pokoje, ze kterého se ozývá Metovo veselý povyk. Oliver mi strčí do rukou stromek a potichu pootevře dveře do Metova pokoje "ach kapříci, jak sem si vás vždy přál. Nebojte, na pekáč určitě nepůjdete, budu vás chránit" slyším Metuv hlas. Oliver zas potichounku zavře dveře a společně míříme do obýváku, kde se asi umístí stromeček.
Večer jsme měli důležitou debatu "Tak kdo je zabije" zeptá se celého osazenstva Marius "No já to rozhodně nebudu, nestojím o to, aby byl na mě nabručený po zbytek mého věčného života" řekne Oliver "Co si myslíš, že já" ječí na celé kolo Lacius. To už otevírá pusu Dagonet, aby zpestřil atmosféru s vím bohatým sprostým slovníkem. Alexander, který se do teď tvářil plně zamyšleně, nás obohatil jeho nápadem "Roztočíme flašku, na koho to padne, ten je zabije, že je to dobrý" všichni souhlasně přikývneme. Flaška se roztočí a zastaví se na……mě. Podívám se kolem sebe, na všech je vidět že si viditelně oddychly, že to na ně nepadlo, až na jednu osobu "Tohle není pro tebe" řekne Oliver a prstem si jí natočí na sebe "Díky" řeknu děkovně a obtočím mu ruce kolem krku "ale budeš mi pomáhat"souhlasně přikývnu a zvedneme se.
Zbytek dne probíhal v pohodě, jen se ještě dělaly vánoční přípravy a večer se zabíjeli kapři, v ten moment jsme byly tak maličký proti Metovi, ale na konec jsme ty kapry zabili, ale abychom ho uklidnily tak jsme mu nechaly alespoň jednoho a to věřte, chránil ho zuby nehty.
Nastal den D, neboli štědrý večer, přípravy byly v plném proudu, dobalování dárků, zdobení stromečků, příprava salátu, kapra, cukroví a dezertu, takže se tu nikdo nezastavil, ale od odpoledne se nám všem zdál Lacius divný. Byl takoví víc vysmátý a nikoho nepouštěl do svého pokoje. Něco tam skrývá, protože si ho obvykle ani nezamyká a teď ho má zamčený.
Den se konečně chýlí k večeru a všechno je konečně i nachytáno. Všichni si sedají ke stolu a večeříme skoro všichni kapra, až na Meta, který si udělal kuřecí řízek. Když jsme všichni dojedli, tak jsme se přesunuli z jídelny do obýváku k vánočnímu stromku.
Pod kterým bylo spoustu dárku, a všechny nebyly zabaleny, protože byly buď velké, nebo je bylo těžké zabalit. Všichni se hladově vrhnou ke stromku a začnou v něm hledat, svoje dárky, které úspěšně nacházely. S Ortheu stojím kousek za nimi a divíme se, že ten stromek je přežije. Najednou ke mně přijde Oliver, s širokým úsměvem na rtech a rukou za zády "Copak to tam máš" snažím se mu podívat za ty záda, ale vždycky si stoupne tak abych mu tam neviděla "Copak mi za to dáš" usměje se a našpulí rty. Bez váhání dám na ně pusu a už se zas dožaduju co tam má "To bylo chabé, chci víc" volnou rukou si mě přitáhne a strčí mí jazyk do pusy. Obtočí mě i tou druhou rukou s něčím hodně huňatým, ale plyšák to není, protože se to i párkrát hnulo. Odlepí se ode mě a do ruky mi dá to, co měl pro mě. Bylo to štěňátko huskyho, které se na mě dívalo jak na ducha, ale po tom co se mi to pustlo do ruky, tak bylo vidět, že se mu líbí moje ruku a že se nehodlá s ní o ni s někým dělit.
"Koukám, že se ti líbí……doufám, že na mě nebudeš zapomínat a pojď si rozbalit ty ostatní dárky " vezme mi štěně a táhne mě ke stromku. Po zbytek večera jsme strávili všichni u stromku s vínem a rumem v ruce.


pěkne