Autorka→ makynkakk@seznam.cz
3. Kapitola
Tak jsem se rozhodla sem přidat další kapitolu, tak prosím komentujte J
Z pohledu Anny:
"Margareth, poslouchej, já prostě musím odjet ano? Řekni doma, že mě to mrzí, ale že to tak bude lepší nejen pro mě, ale i pro vás, ano? Už se nikdy neuvidíme.........řekla jsem tady teď hodně ošklivých věcí, ale ….....ale........už musím jet...Měj se..." pípnu směrem k mojí sestřičce, která chudák neví o co se vůbec jedná....Nasednu do auta za Stefanem a s ulehčením zabouchnu dveře. Stefan je pro mne oporou, beznadějně ho miluji a nejlepší na tom je, že i on mě. Jediný se ode mě neodvrací, protože je tím, co já.
Po návratu z tábora jsem byla úplně mimo, je to pro mě tak těžké. Přeměnili mě v upíra proti mojí vůli a nechali mě klidně se vrátit domů!!!!!! Netušila jsem jak se doma ovládat. Všude kolem mě bylo najednou tolik lidí a já se cítila jako lovec, který prostě potřebuje zabít všechny ty srnky okolo mne. Ale měla jsem Stefana, byl se mnou na každém kroku, abych nikomu neublížila. Je tak těžké odolat té krvi, té vůni....té úžasně se linoucí vůni krve...... nejhorší na tom bylo, že moje sestra měla snad tu nejvoňavější krev, kterou jsem kdy cítila...... odpoutala jsem se ode všech od rodiny a snažila se jim vyhýbat, abych jim neublížila, ale s Maragareth jsem musela ukončit naprosto veškerou konverzaci, naprosto všechen vztah, který mezi námi byl jsem musela přerušit. Stefan to tak nechtěl, chtěl, abych to překonala a žila dál, a měl v plánu mi jen pomoci a pak zmizet z mého života, to ale přeci nejde. Miluju ho a teď......všechno bylo na dobré cestě, že odejdu z domu a budeme se s Stefane žít navěky věků......krásná představa, jen já a Stefan........jenže teď je všechno jinak..............jde po nás Damon.....asi jsem ho na táboře hodně naštvala......To je ten hlavní důvod, proč teď odcházím, chce mi ublížit, ale nesmí se to stát a nesmí se nic stát mé rodině, to ne, nedovolím to.....samozřejmě tady byl i ten důvod, že jsem měla neodolatelnou chuť zabít svoji sestru a vysát z její krční tepny všechnu krev........vysát z ní život......
"Anno, nemysli na to, všechno bude dobré......zbavíme se Damona, je to můj bratr, znám ho, jakmile zjistí, že jsi pryč odsud půjde po nás a ne po tvé rodině...." přeruší Damon můj tok myšlenek.
"Miluju tě víš, to že ano?" dívá se na mě Stefan a já bych mu snad v tuto chvíli uvěřila vše.
"Já tebe taky." špitnu
Stefan si mě nakloní a políbí mě.
"Slibuji, že všechno bude dobré" řekne
"Věřím ti ….. stejně jsem chtěla odejít z domova, jen jsem nečekala, že to bude tak moc brzy...."opravdu ti věřím Stefane, pomyslím si.
Vzpomenu si na mamku. Co asi teď dělá?? Mamce jsem řekla téměř všechno před půl rokem, kromě toho, co se stalo na tom táboře, to se nesmí nikdy dozvědět, to by ji zničilo. Vyčítala by si to hlavně protože byl její nápad, abych tam jela.....Maminka mě pochopila, řekla jsem jí, jen to nejnutnější, co musela vědět. Vlastně, kdyby se mě zeptala na ten tábor, ani bych o tom mluvit nedokázala, ještě ne. Je to moc čerstvé, uteklo od té doby teprve pár měsíců a co je pro upíra pár měsíců, že???
Jednou jsem k ní takhle přišla a řekla jsem jí: "Mami, vidím, že se trápíš, protože nevíš, co se děje, ale …... nemůžu ti to přece říct, neuvěřila by jsi mi.....prostě ne..." brečím jí na rameni
"Zlatíčko, já jsem schopná uvěřit naprosto všemu...... jen ti chci pomoc, podílet se dál na tvém životě, jako tvá matka jako to bylo dřív …. nic víc si nepřeju.....Mám tě moc ráda.... víš to, že Anno???"
"Mami, … chceš to vážně vědět?.."
"Nic si posledních pár měsíců nepřeju víc...."
"Dobře." Zamlčím jí, co se stalo na táboře, o tom s nikým nemluvím, dokonce ani se Stefanem, i když ten to ví všechno, protože tam byl... jen tomu nedokázal zabránit...
"Mami, já … jsem … jsem …" snažím se, ale asi to slovo na čtyři písmena ze sebe nevymáčknu
"Upír viď?"
"Jak to víš mami?? Ty tomu věříš??" ptám se celá rozpolcená, jedna strana je ráda, že jí to můžu říct a druhá strana mě se toho děsí, jak zareaguje dál..
"Můj otec se jím stal.... myslela jsem si to o tobě už dlouho, ale nebyla jsem si jistá.....jak se to stalo??" ptá se mě
"O tom nechci mluvit, důležité je, že to víš, že to konečně víš. Jednou budu muset odejít, nechci vidět, jak někdo z vás umře, ať už mou vinou nebo prostě stářím...Nezatracuješ mě???"
"Zlatíčko, miluju tě a budu ať už jsi čímkoli a cokoli..... chápu tě, ani nevíš jak ti rozumím..." Opravdu tomu rozumím mé dítě, kdybys věděla, pomyslí si matka Anny.
"Miluju tě mami." řeknu a po těch slovech jsem odešla do svého pokoje
Vrátím se zpátky do reality ke Stefanovi do auta. "Stefane, nepůjde Damon po Margaret, že ne?"
"Myslím, že to obhlídne, ale nic jí neudělá, ví, že bys ho zabila, máš přece určitou schopnost ne???"usměje se na mě a já mu úsměv oplatím. Opravdu bych ho zabila a to hodně pomalu, kdyby jí a nebo někomu jinému z mé rodiny jen zkřivil vlásek na hlavě!!


Čauky
môžeš sa pozrieť na náš blogísek 