close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

4. kapitola

12. března 2011 v 12:21 | Aranel van de´Corvin |  Má cesta životem

4. kapitola
Z pohledu Maragareth:
"Margareth, to bude v pořádku." mluví na mě konejšivě mamka. Rozpláču se:"Mami, Anna odjela, mám říct, že už se nikdy nevrátí, odjela s nějakým klukem a už se nikdy nevrátí..."
"Já vím....řekla mi to a navíc nám nechala dopis." Co ona to ví?
"Proč? Proč to udělala, proč mi nic neřekla. Proč jsi mi neřekla nic ty?" zeptám se jen. "Já ti to přeci říct nemohla, je to její tajemství a její věc, řekla mi to asi před půl rokem, že to má v plánu a že jednou asi odejde.....párkrát za ní ten Stefan přijel, šel z něj strach a zároveň se s ním člověk cítil v bezpečí. Víš když tady s ní byl, zářila, byla zase jako dřív , veselá, šťastná a když tu zase nebyl, byla hrozně smutná a chodila jako tělo bez duše......Bolí mě to, že odešla, hrozně moc......ale když říkáš, že odjela s ním, tak se nebojím, vím, že ji ochrání...." mamka se snaží, aby vypadalo, že je nad věcí, ale vidím na ní, že není a že stejnak nemůže pochopit, proč odešla.
"Nepůjdu do školy." říkám. "Dobře půjdeš zítra, dojdu ti udělat kafe chceš?" "Jo dobře. Mám tě ráda, mami, věřím, že až si Anna dá život zase do pořádku, že se vrátí."
…......................
Crrrrrrrrrr. Kruci už zase ten ďábelskej budík. To je v prčicích. Člověk, aby se z toho zvencnul, ráno vstávat do školy, pak přijít v pět ze školy, naučit se do školy a jít spát a čekat až mě ráno probudí budík, abych opět mohla jít zase do školy, super!!! Dneska píšeme kontrolku z matiky, na kterou jsem se nestihla naučit, musela jsem dělat referát z dějáku, který musím přednést před celou třídou, takže se už doopravdy nemůžu dočkat!! Samozřejmě myšleno ironicky pro ty méně chápavé!!! Nesnáším, když musím mluvit před hodně lidmi, i když spolužáky znám a jsou celkem v pohodě, rozhodně nejsem celá odvařená z toho, až na mě budou všichni čumět.
Vystoupila jsem z autobusu v Benešově a jdu do školy.
"Ahoj Margareth!" vybafne na mě zezadu moje nelepší kámoška Natali.
"Tak co? Umíš ten referát? Neměj z toho zase nerva jo? To bude v pohodě neboooj! Budu na tebe myslet, až tam budeš přede všema stát a Veverák tě bude dusit" směje se mi. Vaverka je náš třídní, ale všichni mu říkáme (samozřejmě, jen když nás nevidí) Veverák, učí nás dějepis, není nejhorší, ale umí u tabule pěkne podusit.
"Já tě praštím, ještě si ze mě dělej srandu!! Určitě mě dneska Veverčák ještě ke všemu vyzkouší, už to vidím, jednou mě ztrapní u tabule a pak ještě u referátu!" Stěžuji si kamarádce. "No neboooj, to zase nebude tak horký, určitě ne...!Budu ti vysílat pozitivní energii "
"Ty Natali, včera jsem přemýšlela, jsou to už 3 měsíce, co odešla Anna a pořád se neozvala, vím, že říkala, že se už nikdy neuvidíme, ale aspoň pitomou sms o tom, jestli je všechno OK napsat mohla ne???" Stěžuju si.
"Margareth, smiř se radši s tím, že už nenapíše.....akorát jsi zbytečně zklamaná...." Vím, že mě chce Natali pomoc, ale zrovna mi to moc nepomáhá. Už jsem se dávno smířila s tím, že odešla, ale bojím se o ní, aby jí nic nebylo. Chci ještě Nat něco říct, ale už vcházíme do školy a tak se jdu radši přezout a tu věc, co mě momentálně zneklidňuje ze všeho nejvíc, jí řeknu teda snad až po škole.
Tak joo, máme přestávku a až zazvoní budu mít referát, to bude dobrý, to zvládnu, přece se nebudu stresovat kvůli takový ptákovině!! No ne?? Achjo proč já zrovna musím být od přírody takovej nervák. Snažím se na to nemyslet, protože budu akorát ještě víc nervóznější. Radši se obrátím na Natali, s kterou sedím v jedné lavici.
"Nat, normálně chtěla jsem ti to říct až po škole, ale asi to nevydržím "
"Jo??? Co se děje??? Vypadáš nějak zasněně ne???" Jenže zazvoní, tak se na kámošku aspoň usměju a snažím se nemyslet na ten podělanej referát....začíná mě z toho pěkně bolet břicho. Natali si toho asi všimne, a tak se mě snaží povzbudit. "Hele nestresuj se, stejně to umíš jako vždycky a nebude to pro tebe žádný problém. Uvidíš, že to zase zvládneš. A tu věc pak ještě probereme" Dobře, dobře, klid a dejchej, Margareth, přikazuju si v duchu.
Tak jo Veverka přijde do třídy a hned začne zkoušet, no super, vždycky vyzkouší tolik lidí, to je hrozný, průměrně za hodinu, tak pět.........Moje myšlenky se ale momentálně víc než na zkoušení zajímají o toho kdo byl ten kluk, co jsem ho potkala včera, o něm jsem taky chtěla s Natali mluvit, byl tak kráááásnej, hrozně podobnej.....Stefanovi.....ale byl mnohem hezčí, "Sprienflová" celej oblečenej do černýho a vlasy měl trošičku kratší než Stefan a celý tmavě černý, byl bledý a opakuji se, ale až nadpozemsky krásný!! "Sprienflová." Ale proč se na mě koukal tak divně, jakoby mě chtěl zabít a nebo přinejmenším přerazit vejpůl, vypadal hrozně rozzuřeně. "Margareth Sprienflová" Ale byl nádherný, okouzlující, sexy, naprosto dokonalý ÁÁÁÁÁ, kruci. "Natali, co mě štípeš??" šeptám směrem ke kamarádce, která mě vytrhla z přemýšlení. Naty, jen kejvne na učitele.
"Tak Sprienflová! Zvednete laskavě své pozadí a uráčíte se dokráčet k tabuli nebo to chcete písemně? Už po čtvrté se vás snažím probudit z vašeho melanchonického stavu. Sprienflová buďte s námi, my jsme s vámi!" Mluví na mě profesor takovým hlasem, jakoby to vysvětloval pětiletýmu dítěti, který ne a ne pochopit o čem se právě mluví.
"Ano už jdu" špitnu.
"To vám to tedy trvalo. Tak Sprienflová vysvětlila byste nám Výmarskou republiku." A sakra, četla jsem si to doma.... co to bylo..... něco s Německem, ale co??? Dám si ruce před sebe a hraju si se zipem u mikiny, což jsem tedy rozhodně neměla dělat.
"Studenti, podívejte se. Pokavaď si zde přítomná studentka žmoulá zip, o čem to vypovídá?? ….No o pocitu nejistoty, nevědní, nervozitě a tak dále." Ten idiot já ho zabiju, už na mě zase rozebírá tu svojí psychologii, to dělá vždycky a téměř na každým člověku, kdo je zrovna u tabule. Já mu to jednou nandám, dědkovi jednomu!!!
"Výmarská republika je označení" snažím se, jenže ta jedna praštěná Veveřice mě přeruší.
"Co to máte na tom tričku Sprieflová? Co to je za letopočet 1907 nebo 1903?" Podívám se na letopočet, který se mi po tričku táhne přes prsa. Koukám na profesora asi dost nechápavě a tak se mi to snaží osvětlit...
"No já chci pouze vědět, zda to je 7 nebo 3, no já vím, že máte trojky, o tom žádná, ale mě skutečně teď momentálně zajímá, co máte na tom tričku." Já ho zabiju, samozřejmě celá třída řve smíchy, podívám se bezmocně na Natali, ta se na mě jen soucitně usměje.
"No dobrá Sprienflová, nebudu vás dále trápit, máte dnes ten referát, tak si zatím sedněte, vyvolám vás příště!" Jo, jo, jo, sice mě totálně ztrapnil, ale aspoň mi dal prozatím pokoj.
"No vidíš není zase tak hroznej." Šeptne mi do ucha Natali. No to ještě nevím, rozmyslím si to, až potom co mi dá za známku z toho referátu.
"Tak Sprienflová, můžete znovu naklusat k tabuli a poreferovat." Celá žhavá se zvedám a jdu si teda podruhý stoupnout před třídu. Jenže mě tentkorát přeruší zaklepání na dveře. Super. Jenže když dotyčnej vstoupí, naprosto mi mi to vyrazí dech. Ve dveřích stojí ten krásnej kluk, co jsem ho včera potkala a ptá se:
"Promiňte za vyrušení jmenuji se Damon Salvatore a ředitel mě sem poslal, jsem nový student." Já snad omdlím, to mi dělá schválně! Tak krásně se usmívá. Ale co to má znamenat?? Co tady dělá?
"Dobrá posaďte se hmmm kam.......počkejte tady Sprienflová je velmi dobrá studentka, tak aby vám pro začátek pomohla, tak si sednete vedle ní a tady Natali Vandervová si přesedne ke Karin. A bude to."
"Tak začněte už Sprienflová" křikne na mě ten zmetek jeden profesorkej... tak mi asi nezbyde nic jinýho než začít a nepřemýšlet o blbostech.....
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 nini nini | E-mail | 12. března 2011 v 22:25 | Reagovat

jéj damon :D

2 Michelle Michelle | 21. dubna 2011 v 21:48 | Reagovat

ježiš to byla prča jak si na to proboha přišla? doufám že to není podle skutečnosti jinak bych tě docela litovala, i když... my máme podobného profesora uší nás etiku, ale vypadá to spíš, že by se měl vrátit na střední a naučit se já napřed sám :-D

3 Laura.marie Laura.marie | 21. dubna 2011 v 21:50 | Reagovat

AHA! já to věděla celou dobu sem jen napjatě čekala kdy se tam ukáže damon, protože já ho nevýslovně miluji..ACH :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama