Autorka→ makynkakk@seznam.cz
6. kapitola
Tak sem dávám další kapitolu. Doufám, že se vám bude líbit a prosila bych alespoň o 7 komentářů. Díky :-))
Z pohledu Margareth:
Doprčič jau, bolí mě hlava. Co to zase bylo zdálo se mi, že se mnou chtěl Damon mluvit a pak si tak nějak už nic nevybavuji!! Otevřu oči a DOPRDELE, kde to sakra jsem?? Mám svázaný ruce, ležím na posteli, jsem přikrytá, což vážně oceňuji, protože je tady fakt zima, ale tak nějak pořád netuším kde jsem!!!
"A naše princezna se nám probudila, což?" doprčic to je Damon, co to má zase znamenat?? Můj život byl trochu jednotvárný, což mi vážně vadilo, ale já to tak chci dál, rozhodně nepotřebuju takovýdle vzrůšo, nejdřív Anna a teď todle.
"Tak chtěl jsem s tebou mluvit, kdybys mne nechala, nemuselo se stát todle. Nemusíš se mě bát, zatím ne!"
"Co tím myslíš zatím ne? Kde to jsem, co se stalo? Kde je Natali?? Doprčic kde je Natali je v pořádku, že jo?" já se asi vážně bojím, snad jí nic neudělal.. to bych vážně nepřežila..
"Ta si na nic nepamatuje a neboj je v pohodě, a bude i nadále v pohodě, když se mnou budeš spolupracovat."
"Co tím myslíš, když budu spolupracovat. Pusť mě prosím, já udělám co chceš, ale rodiče se budou o mě bát, prosím já chci domů" začínám histericky plakat, protože teprve teď mi dochází, že tady jsem s cizím mužem, netuším absolutně kde jsem, co se stalo s Natali, co po mě chce. Co když je to nějaký psychopat, co když mě bude chtít, ne, ani na to nemůžu pomyslet, určitě mě neznásilní s dívkami určitě nemá problémy, vždyť vypadá tak doknale.... Doprčič Margareth, ovládej se, vždyť by tě mohl klidně i zabít.
"Takže lásko, o rodiče jsem se postaral, myslí si, že spíš celý tento týden u Natali a chci s tebou projednat spoustu věcí a o něco tě poprosti. Ale nejdříve si něco vyjasníme. Víš co já jsem? Víš vůbec co je tvoje sestra?"
Právě se mi asi zastavilo srdce a způsobilo mi to menší infarkt... "Co tím myslíš? C-co jsi zač? Prosím neubližuj mi" Teď nejenže pláču, já přímo histericky řvu.
"Ššššt, jsem jen upír, takže nic hroznýho" za normální situace bych se začala smát, ale teď jaksi nevím na čem jsem, samozřejmě že mu nevěřím, nejsem blbá, ale zároveň mi něco říká, že mluví pravdu, jenže to bych potom byla zralá do Bohnic nebo rovnou na kopeček.
"Jo tak to určitě, dobře ale můžeme předpokládat, že jsi jsi upír a tak se ptám co po mně chceš?" Bláznům se nemá odporovat, tak ho nechám při tom, že je upír, nejsem jeho matka abych mu vysvětlovala, že upíři neexistují.
"Ty mi nevěříš?" zasyčí směrem ke mně a já si už neodvažuju nic říct
"Dobře, tak jak bych ti to mohl dokázat? Hmmmm už vím.."
Kde je??? Doprčic kde je?? Vždyť byl přede mnou, byl tam a teď je.... jo to je nějaká technika, určitě to má racionální vysvětlení, naprosto určitě to má racionální vysvětlení!
"Baf"
"Baf"
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ TY VOLE!!!!!" tak jo za dnešek je to druhej infarkt, nikdy jsem takovej infarktů za sebou nedostala, ještě chvíli takhle pokračovat a udělám rekord!! Navíc nesnáším, když někdo říká ty vole a on mě to nutí říkat!!
"Jak jsi to sakra udělal?" Ale žádná odpověď se mi nedostane, místo toho vezme něco co se tváří jako pistole a … co to sakra, snad si to nechce...
"Nééé, co to děláš?? Přestaň, vždyť se z-z-zab"
"Prásk"
" Néééééééééééé" měla jsem z něj strach, ale todle nemusel dělat, nebo aspoň ne přede mnou. Co to sakra bylo, je to hrozný, že to tak řeknu, ale vůbec mi není líto, že se to stalo, protože jsem ten koho zastřelil mohla být já a ne on.... ale jaksi mi dochází vážnost téhle situace, jsem v místnost s mrtvolou a vlastně vůbec netuším kde to vlastně jsem..... brečím.... začínám křičet, co se to sakra stalo, proč jsem se do téhle situace musela dostat zrovna já …... byl tak mladej a hezkej......ale mohla jsem to být taky já, připomenu si...
"Hele zlato, vím, že jsem dokonalej, skvělej, úžasnej, inteligentní a tak dále, ale nevěděl jsem, že mne tolik miluješ!!!!"
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!! Ty jsi mrtvej, ty jsi mrtvej, jsi mrtvej, to se mi jen zdá, zdá se mi to, Margareth, tohle všechno je sen, to bude dobrý" snažím se nahlas sama sebe uklidnit, protože on mě asi utěšovat nehodlá.
"Hele zlato, prostě mi věř, jsem upír, tak to je a upírem je teď i tvoje sestra."
"Co jsi jí udělal? No tak co jsi jí udělal??? Řekni mi to, řekni mi kde je!"
"Jo holka tak to já taky nevím, kde zrovna teď tvoje sestřička je, ale od toho tu jsi ty, ty ji přeci dokážeš najít a když ne, tak mi stejně velice dobře můžeš posloužit."
Co se to děje? Proč se můj život hroutí pod rukama. Není pochyb, že mluví pravdu. Vždyť jsem toho o upírech tolik četla na internetu, vždy mě takové to tajemno zajímalo a vlastně jsem jednoho upíra měla přímo před očima. Anna každý začátek měsíce měla oči rudé a pak se jí měnili do její normální modré podoby. Byla najednou tak rychlá, ladná, jestli to jde tak bylo ještě hezčí než kdy dřív a její hlas, tak krásný....A sakra, jsem tak blbá, jak se z toho teď vyvlíknu. Damon na mě kouká jako na idiota a čeká, jak zareaguju, nejradši bych umřela, opravdu umřela... Tak ráda bych se svěřila Nat, jenže ona tu není a to je dobře, nebo by jí ublíži....a co s ní sakra je, snad je v pořádku...
"Tak jak ti můžu pomoc" ptám se ho... chci z téhle situace hodně rychle zmizet.
"Zatím nijak, ale velmi brzy, počkáme, až do 14. března. Což máš již za 5 měsíců."
"Proč máme čekat? Co rodiče, co moje škola?" ale to ho asi stejně nezajímá, je to zrůda, je to upír....v tom případě je ale i moje sestra zrůda.... proto říkala, že mimořádně voním....ne nemůže být zrůda, nic mi neudělala.... nic mi neudělala....přesvědčuju sama sebe..
"Zlato, s tvými rodiči si nedělej starosti, zařídím, aby na tebe všichni zapomněli... Všichni na tebe zapomenou, přátele, rodina, příbuzní...bude to tak lepší ne? Nebo by jsi chtěla aby se trápili?"
Chce se mi křičet, to nééé!!!!! Já potřebuju mamku, jsem tak nesamostatná, potřebuju Natali, potřebuju taťku, bratry, školu, potřebuju Chocholouše, potřebuju, potřebuju.... asi se bez toho budu muset obejít....
"A jak je možné, že na mne zapomenou? Ale až ti pomůžu, tak co bude potom?" ptám se ho s roztřesenýma rukama.
"To my upíří zlato prostě umíme. A jestli půjde všechno, tak jak budu chtít, tak možná, že tě dopravím zpět domů a zařídím, aby si na tebe všichni zase vzpomněli." odpovídá mi s úšklebkem ten idiot.


jééé pěkna povidka...hezky se to vyviji jen tak dal a hezkej blog