Autorka→ http://isomerhalder-fan.blog.cz/

Vstala jsem,vzala misku a šla s ní do koupelny. Ledová vody byla příjemná,nenapustila jsem moc vody,jinak bych ji vylila. Když jsem vyšla z koupelny,už tam nebyl.
Nechápala jsem to,v té chvilce se jen tak vypařit...
Ráno jsem vstala a ucítila lehké škrábání v krku,to ale přeci není důvod,abych nešla do školy.
Venku svítilo sluníčko,bylo opravdu moc krásně a já neváhala ani vteřinu,a popadla tříštvrťáky a tričko a šla do koupelny. Když jsem se převlékla,učesala jsem si vlasy a udělala si z nich culík. Pak jsem si vyčistila zuby a běžela si pro učení. Když jsem konečně vyšla z domu,bylo krásně. Sluníčko krásně hřálo,ale sem tam profukoval studený vítr.
"...a ty si tedy nepamatuješ,co se stalo..?" zvedla konec věty do otázky.
Bonnie byla udivená tím vším co jí Cheryl vyprávěla o Damonovi a o tom,co se mi poslední dobou děje.
Cheryl se jí do těch kaštanově hnědých očí a do tváře, která měla tvar srdce a odpověděla:"Ne,vůbec nic,jen se mi ty vzpomínky na tu noc vrací," podívala se na ni,aby si Bonnie nemyslela že se doslova zbláznila a pak Cheryl dodala:"vzpomínám si."
Přemýšlela nad dnešním odpolednem. Budu zase sama,řekla si. Smutek obklopil její tvář,pak si toho Bonnie všimla. "Copak?" zeptala se jí.
Cheryl uhnula pohledem a řekla:"Ale nic.." krátce se uchychtla a dodala: "máš dneska čas?"
"Jo,mám,proč?" Bonnie se na ní koukala zmateně. "No,jestli bys nechtěla přijít. Taky jste dostali za úkol namalovat krajinu,že?" zeptala se.
"Jo.." odpověděla nicnetušící Bonnie.
"No,tak že by jsi k nám přišla a něco by jsme s paletou a papírem vyčarovali,ne?"
"Jo,super,budu ráda. Ve tři?"
"Jo,super. A nic si s sebou neber,já mám velké papíry i barvy s paletou."
"Dobře" řekla Bonnie a obě dívky šly na další hodinu.
"..hej!" vykřikla Cheryl která se ohlédla vedle sebe.
Stála tam Bonnie která měla na stojánku papír a malovala krajinu před s sebou. Přitom jí čmárla na rameno světlou modrou jako obloha.
Cheryl na sobě měla bílé tílko,na tom tričko s krátkými rukávy, tříštvrťáky a tennisky.
Vlasy měla do culíku a pár vlásků jí vykukovalo a hladilo ji po tváři.
Cheryl jí čmáranec oplatilo žlutou barvou jako sluníčko na ruku nad loktem.
Pak se obě dívky s úsměvem honily po zahradě. Když jí Bonnie udělala zelenou šmouhu na obličeji,Cheryl jí to oplatila. Ale netrefila se. Cheryl začala couvat dozadu.
Pak ale ucítila náraz na něco tvrdého. Věděla že strčila do nějakého člověka. Bonnie se jen začala smát. Když se se smíchem Cheryl obrátila,v tom okamžiku si uvědomila kdo tam stojí.
Opírala se o Damona který má na tváři náznak arogantního úsměvu. Když si Bonnie všimla,kdo tam stojí,její úsměv vyhasl.
"Ehm,tohle je Damon." řekla Cheryl. "Damone-Bonnie,Bonnie-Damon." seznámila je a koukala na jejich výrazy.
"My už se známe,viď Bonnie? Jsme staří přátelé." řekl Damon a usmál se.
Bonnie se zamračila a z úst jí vyklouzlo:"Drž se od-" když ji Bonnie jednou rukou objala,její věta skončila. Ve tváři měla prázdný výraz a oči jí nekoukaly nikam. Měla je přivřené a byla nehybná jako socha. Damon nejspíš pochopil,co se děje,ale byl zvědavý a zděšený.
Cheryl nechápala nic. Bonnie se pak probrala a omluvila se:"Já.. já už musím,promiň,pak se uvidíme."
Bonnie nasedla do auta a vytočila Stefanovo číslo. Hned na první zvonění to zvedl a promluvil:"Co se děje Bonnie?"
Bonnie se třásla a promluvila:"Stefane,sejdeme se u tebe,na nic se neptej."
Jakmile Bonnie domluvila,vypla hovor.
Věděla, že se bude vyptávat a bude mít námitky,proto hovor ukončila dřív,než něco stačil říct.
Když byla u Salvatorových,dupla na brzdu a zastavila.
Stále se třásla a byla jakoby mimo. Vešla dovnitř aniž by zastavila.
Jakmile se před ní Stefan objevil,Bonnie šla směrem do obývacího pokoje a řekla jen: "Na nic se neptej,vše ti vysvětlím."
Když se Bonnie a Stefan posadili,promluvila.
"Stefane,pamatuješ si na tu novou holku ve škole,Cheryl." Stefan jen přikývl a ona pokračovala.
"Ehm,no,určitě sis všiml,že se s ní něco děje.." Bonnie se na něj koukla,a pokračovala: "..její oči,ta barva.. A pak určitě víš,jak ji Damon zachránil v lese. Vymazal ji paměť,ale ona si vzpomíná. A dnesk,když jsem se jí dotkla,cítila jsem... cítila jsem to,co jsem nikdy necítila. Nikdy se mi to nestalo,ona je klíč,ona je klíč k hodně věcem."
"Ehm,no,určitě sis všiml,že se s ní něco děje.." Bonnie se na něj koukla,a pokračovala: "..její oči,ta barva.. A pak určitě víš,jak ji Damon zachránil v lese. Vymazal ji paměť,ale ona si vzpomíná. A dnesk,když jsem se jí dotkla,cítila jsem... cítila jsem to,co jsem nikdy necítila. Nikdy se mi to nestalo,ona je klíč,ona je klíč k hodně věcem."
Stefan se na ni koukal se zájmem.
"Ona je něco,co se narodí jednou za život,a myslím,že ten,ten upír, co na ni zaútočil,neměl jen hlad. Já si myslím,že ji sledoval,že ji chtěl chytit a použít ji k něčemu."
"Ale,co s tím mám dělat?" zeptal se Stefan.
"Copak to nechápeš? Ona musí být chráněna!" řekla Bonnie s nechápajícím výrazem ve tváři.
"A k čemu všemu je vlastně?" zeptal se Stefan.
"To já nevím! Vím že je klíč k několika věcem,vím i že po ni upíři jdou,prostě musí být chráněna!"
Cheryl stála v koupelně před zrcadlem a myla si barevnou šmouhu na tváři. Měla na sobě tmavě růžové tílko a na tom ještě jedno,o odstín světlejší, a kraťasy. Šmouha nechtěla jít dolu.
Tvář měla skoro rudou,zuřivě drbala malinkým hadříkem napuštěným mýdlem tvář.
Pak hadřík hodila do umyvadla pustila vodu. Když znovu vzhlédla k zrcadlu,lekla se.
Za ní stál Damon,jen v černém tričku s džínami.
Otočila se a zvědavě se na něj podívala. "Co tu děláš?"
"Hm,ukaž." Vzal mi hadřík z ruky a jemně mi začal hadříkem umývat z tváře šmouhu.
Zaostřeně se díval na šmouhu,byl pár centimetrů ode mě. Pak jsem měla další vidění.
Před sebou jsem viděla jen šmouhu,když jsem se rozhlédla,viděla jsem jak nějaký muž.
Ten muž držel mého nepřítele pod krkem pár centimetrů nad zemí. Měl v druhé ruce kolík a pak ho mému nepříteli vrazil do srdce. Rozeběhla jsem se. Ale pak se objevil přede mnou. Nevím,jak jsem to věděla,ale vymazal mi paměť. Byl to Damon.
Když jsem se probrala,uvědomila jsem si,že jsem si vzpomněla na všechno,co se odehrálo.
To Damon mi vymazal paměť a pak mě dovedl domů. On zabil toho nepřítele a zároveň mě zachránil. On je.. upír. To všechno co se stalo. Ta jeho všímavost, Bonniina reakce,ona musí něco vědět. Měla jsem vztek za to,že mi vymazal paměť. Odstrčila jsem ho. Měl ve tváři nechápavý výraz.
"To ty!" řekla jsem vztekle. "...ty jsi mi vymazal paměť,proč?" chvíli na ni zmateně koukal.
"Jdi ode mě! Jdi pryč! Už tě nechci vidět!" vztekala se Cheryl se slzami v očích.
Damon odešel,ne ale svou nadpřirozenou rychlostí,normálně šel k oknu a vyskočil.
Nemoha uvěřit tomu,co teď řekla. Vždyť on jí zachránil.. ale vymazal ji paměť,to ji nejvíce naštvalo. Vyběhla z pokoje,chtěla ho vidět,chtěla se mu omluvit,i když ani nechápe proč.
Když vyšla ven ze dveří,cítila kapky deště,pršelo,nikde ho neviděla. Byla bosa,rozhlížela se kolem sebe,silně začalo pršet a vítr foukal. Rozběhla se k lesu.
I když stála na kraji,strach z něčeho ji zahnal hlouběji. Měla strach,byla jí zima.
Slyšela jen svůj tlukot srdce a ledové kapky jí stékaly po obličeji,po rukou.
Rozhlížela se a se strachem a odvážností se otáčela. Pak se ale zastavila.
Proti záři slunce stál muž, neviděla mu do obličeje,ale poznala,že to není Damon.
Všechno se seběhlo tak rychle,chtěla ho vidět,chtěla aby ji zachránil,bála se že je daleko.
Ale není,přímo před ní se objevil,aby ji zachránil. Muže drsně přitiskl ke stromu a promluvil rozzuřeným hlasem.
"Co po ní ksakru chcete?!" řekl Damon výsměšným tónem. "Děláš ze sebe drsňáka,myslíš si,že ji dokážeš zastrašit,že ji dostaneš,že se tě bude bát,ale si úplnej pitomec,jakmile mě vidíš,seš podělanej strachy." vysmál se mu a zabodl do něj kolík.
Vztekle se na mě podíval,byl na mě naštvaný za to,co jsem mu řekla. Otočil se a vycházel z lesa.
Jsem hloupá,co to proboha dělám? Chtěla jsme mu vidět do obličeje,chtěla jsem se mu omluvit. Rozeběhla jsme se za ním,už mi bylo jedno,co se stane. Když se zastavil,já také. Otočil se a podíval se mi do očí. Dívala jsme se do jeho šedivých krásných očí,úplně mě hypnotizovali.
"Je mi jedno,co jsi. Je mi jedno,co jsi udělal.." řekla a dívala se mu stále do očí. "..omlouvám se."
Pak se v jeho tváři objevilo zděšení,po té zmatek a po té radost nad tím,že vyhrál.
"Copak se nebojíš,že skončíš jako vyschlá rozinka,nebo jako ten páprda v lese?"
"Ne..." chvíli se na ni koukal a pak se zeptal: "Copak se mě nebojíš?"
"Ne,nebojím se tě."
Dívala se do jeho očí,dívala se na to,jak je krásný. Z jeho černých vlasů skapávaly kapky deště.
Nechápala,co to do ní vjelo,naklonila se blíž k němu,a dotkla se jeho ledových rtů.
Políbila jsem ho,a on mi ochotně začal polibky oplácet.


Jsme zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál
))