Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

8. kapitola

25. března 2011 v 18:27 | Aranel van de´Corvin |  Má cesta životem

Z pohledu Damona:
"Tak pojď Elizabeth, už usnula." kejvám směrem k mé dlouholeté přítelkyni. Je to vlastně má jediná přítelkyně. Je fakt krásná. Blonďaté kudrnaté vlasy lemují její velmi jemný bledý obličej. Postavu má také drobnou. Vůbec působí takovým křehkým a zranitelným dojmem. Ale opak je pravdou, tuhle ženskou bych fakt nikdy nechtěl nasrat … Na sobě má momentálně krásné červené tričko, které podtrhuje její dokonalé tělo, až se mi sbíhají sliny.
Před 50 lety jsem jí pomohl. Ani nevím co mě to napadlo, občas mám takové sklony pomáhat, ale to je opravdu jednou za dlouhou řadu let. No každopádně jsem se o ní postaral, když jí nějakej upír přeměnil na ulici a nechal ji tam ležet. Vysvětlil jsem jí o co tady jde a tak dále a ona mě z neznámého důvodu má ráda jako svého přítele.
Elizabeth má jednu zvláštní schopnost. Dokáže způsobit bolest komukoliv chce, což je také jeden z důvodů proč si k ní moc nedovolím. Jednou si tu moc na mě taky vyzkoušela a tak se jí radši klidím z cesty. Kromě toho také vidí do budoucnosti, což se mi teď náramně hodí, potřebuju, aby se koukla co čeká naši malou Margareth, jestli je to opravdu ta, kterou potřebuji ke svému plánu.
"Damone, tak už pojď a nečum na mě, musím se vrátit za Diegem." to je její přítel, což mě jen tak pro zajímavost pěkně rozčílilo, na mě se vykašle a klidně si chrápe s někým jiným!!! Kam to ten svět dnes spěje.
"Tak jo, jdi tady do toho pokoje, tam spí, jdu za tebou." říkám jí
Elizabeth si sedne na postel k Margareth a položí jí ruce na hlavu. Rozhodně nemám obavy, že by se vzbudila, protože ta má teda spánek, to byste nevěřili. Já si dole můžu klidně vrtat vrtačkou, což mimochodem nikdy nedělám a ona si prostě v pohodě chrápe dál, jakoby se nechumelilo.
"Damone, je to opravdu ona, měl jsi pravdu. Vidím, že bude mít skvělé schopnosti, neumím říct přesně jaké, ale rozhodně budou stát za to. Zatím je to jen ustrašené malé dítě, ale s tvojí výukou věřím, že se z ní stane pravá čarodějka. Hned na její narozeniny by se jí měla objevit první schopnost."
"Co vidíš dál? Chci znát všechny podrobnosti."
"Nic, dál už nevidím nic, vím jen to, že je ze starého rodu čarodějnic, na světě už z jejich rodu je jen velmi málo. A na tuhle dívku se čekalo celá staletí. Myslím, že bude mít nějaké léčitelské schopnosti. Jen nechápu, jak je možné, že ji tady Anna nechala."
"Myslím, že Anna o ničem nevěděla.... "
"Co teď budeš dělat?"
"Očividně ji budu muset učit, pak udělá to co po ní chci a já ji pak předám Anně ať si s ní dělá co chce."
"Takže ji pak pustíš?"
"Samozřejmě ji před odevzdáním vymažu paměť, aby si na mě ani na Annu nepamatovala. A pak ji Anna vrátí rodičům."
"Nějak jsi zkrotl, Damone, takový šlechetný čin."tlemí se mi ta pipka.
"Tak nazdar, Damone, brzy se zase uvidíme."
"No nazdar"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | 21. dubna 2011 v 21:56 | Reagovat

hm čím dál tím lepší :-D

2 kimilianka kimilianka | 21. dubna 2011 v 21:57 | Reagovat

to jo jestli to bude pokračovat tímhle tempem tak nevim jestli se dožijeme konce povídky :-D

3 Listerinka22 Listerinka22 | 21. dubna 2011 v 21:58 | Reagovat

:-D nebojte holky toho bych se nebála, ale souhlasím že je to fakt dobrý, seš holt talent no. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama