Autorka→ N.i.k.i.s.ss@seznam.cz
Epilog
Moc děkuji všem, kteří se rozhodli dočíst tuhle povídku do konce. Jistě se vám bude zdát, že konec není uzavřený, každý si můžete domyslet, co bude dál J…
Byla bych moc ráda, kdybyste mi do komentářů napsali, jestli myslíte, že mám pokračovat v psaní povídek. Ještě jednou moc děkuji J…
Po cestě zpátky do Ameriky jsem si znovu uvědomila, že opravdu existují ti, kterým na mě záleží.
Byli tak šťastní, že mě zachránili a já si uvědomila, jak jsem do té doby všem jenom ubližovala. Ti, kteří říkali, že jsem sobec, měli pravdu. Neuvědomovala jsem si, že mým chováním můžu někomu ublížit. Pavla jsem změnila ve zrůdu a další lásku, kterou jsem mohla mít, jsem taky zklamala. Ano, vydali se mě zachránit, byli ochotní za mě obětovat své životy, ale zasloužila jsem si to?
Teď stojím na útesech. Útesech tak hlubokým, že ani upír by ten pád nikdy nepřežil. Připomíná mi to dvě staré knihy. Jedna je Krysař a druhá Hamlet.
Krysaře, protože mi ten útes připomíná vrch Koppel, pod kterým se podle obyvatelů Hammeln měla nacházet vysněná země sedmihorská. Krysařova píšťala je svedla z toho vrchu, díky jejím nesplněným touhám, která země sedmihorská měla vyplnit.
Hamleta, díky jeho úvaze s kterou se teď ztotožňuji: je důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány, anebo se vzepřít moři trápení a skoncovat to navždy? Zemřít, spát - a je to.


Popravdě ano myslím že je to nedokončené a ta povídka celá mi připadá strašně předvídatelná ale zase se mi líbí Alice to jak ji stvárňuješ v poslední době hodně autorů tvoří své hrdiny ve stylu: nepřimožitelný, vždycky vyhraje,...
proto si myslím že bys měla pokračovat ještě to není úplně ono ale jsi na dobré cestě

Osobně si myslím že je to chyba protože ty postavy jsou taky lidi (upíři ale s lidskýma vlastnostma) takže taky musí občas chybovat, cítit bolest, prohrávat protože to činí lidi takové jací jsou