close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

10. kapitola

1. dubna 2011 v 9:26 | Aranel van de´Corvin |  Má cesta životem

10. kapitola
Z pohledu Anny
Jsem vlastně velice šťastná. Je to už 5 měsíců, co jsem pryč... Se Stefanem jsme si koupili krásný dům v Anglii v Londýně. Je světle modré barvy, má balkon, velikou zahradu, za domem je les, co víc si přát, přesně tohle jsem vždy chtěla. Splnilo se mi to ale jenom částečně. Chybí mi má rodina, ale už jsem se z nejhoršího dostala.... Mám přece Stefana.
"Ahoj zlato, tak co jak ti dneska je?"vytrhne mě z přemýšlení Stefan
"Ahoj."
"No tak usměj se na mne, mám pro tebe překvapení."
"Vážně? A jaké?" ožiju trochu, překvapení miluju, poslední dobou mi není moc dobře, vlastně mi není vůbec dobře, což jaksi nechápu já ani Stefan, jsem přece upír, neměla bych mít rozhodně žádné horečky, chřipky, atd. Prostě žádné virózy a přesto mě bolí hlava, je mi špatně, zvedá se mi žaludek. Prostě to nechápu. Stefana dokonce napadlo, abychom zavolali Damonovi, že ví o všem co se kde šustne a že by třeba něco mohl vědět, ale to jsem mu zatrhla, nechci aby nás našel, to bychom pak klidně tenhle nádherný dům mohli opustit.
"No tak vnímej mě. Uděláme si takový malý výlet ano?" přeruší opět mé myšlenky
"Ne ani náhodou, Stefane, nic mi není, uvidíš, určitě mi zase bude dobře. Je mi naprosto jasné kam tím výletem směřuješ."
"Zlatíčko, nechci, aby se ti něco stalo, no tak poslouchej mne, pojedeme za Elizabeth, je to přítelkyně Damona, ona dokáže vidět budoucnost. A já pak budu vědět, jestli je s tebou vše v pořádku."
"Dobře, hlavně, když nebudu muset za Damonem."
"No víš Anni, ono prvně musíme... no... musíme za Damonem, nevím kde Liz hledat, to bude vědět jen můj bratr."
"Ne! Za Damonem, nepojedu jasné?!!!"
"Už jsem zamluvil letenky, bude těžké najít i Damona, už jsem mu psal smsku, ale neodpovídá. Myslím si ale že bude někde ve Francii."
"Stefane, prosím, já ho nechci vidět."
"Zlatíčko, vím, že jsme před ním vlastně utíkali, ale tohle není normální, nemůže ti být takhle špatně, někdy si tak slabá, že o sobě ani nevíš, musím zjistit, co se to děje."
"Dobře... ale mám podmínku."
"Cokoli."
"Margareth bude mít narozeniny, chci se vrátit do Česka a ..
"To snad nemyslíš vážně, to nemůžeš!"
"Počkej, nebude vůbec vědět, že tam budu. Jen chci jí dát dárek, to je vše, udělám to tak, aby si myslela, že jí to dala třeba Natali a tu pak zhypnotizuju, aby si to myslela i ona. Prosím Stefane."
"Ne, nemusíš se ovládnout."
"Ale no tak, oba dva víme, že se dokážu ovládat dost dobře." říkám a obejmu ho kolem krku, laškovaně se na něj usměji a velmi pomalu se ho chystám políbit. Vím, že tohle miluje, takže ten můj výlet mám už téměř v kapse.
Stefan to už jaksi nevydrží, asi jsem na to šla fakt hodně pomalu a hladově mě políbí on sám, pak se odtrhne a řekne: "No dobře." Jo a mám to!!!!
"Miluju tě, Stefane."
"Ty mě jednou zničíš, Anno."
Vlastně můj hlavní důvod proč tam jedu je, abych zjistila, kořeny mé rodiny, dost jsem studovala vše o upírech a různé věci okolo nich a mám takové neblahé tušení, že to prostě musím zjistit.
Stefan
Nevím co mám dělat, Anně je neustále špatně, ale vůbec netuším proč. Nikdy jsem o ničem takovém neslyšel, mám o ni opravdu strach, vůbec jsem nevěděl, co mám dělat. Damonovi jsem zavolat nechtěl, zvlášť po tom co Anně udělal, ale nemohu jen tak nečinně sedět a dívat se na jedinou osobu, kterou ve svém životě miluji a vidět, jak mi umírá. Je to tak není o tom pochyb. Každý den je čím dál tím slabší a slabší....
Musím najít Damona! Prostě musím! A pak už s Annou budeme konečně žít svůj šťastný život.
Damon
Dívám se na displej svýho mobilu a nemohu uvěřit svým očím. On mi snad vážně píše STEFAN!!! Ani se nekouknu na Margareth a vyletím ze dveří. Slyším jen jak tříšká rozzuřeně dveřmi a něco si pro sebe brublá, ale tím se nemám čas zaobírat!
Znovu se podívám na mobil, abych se ujistil, že mě vážně nešálí zrak a rozhodnu se rozkliknout voblu otevřít.
"Damone, nikdy v životě bych ti dobrovolně nenapsal, ale bohužel jsem k tomu přinucen. Anně je strašně zle a není pochyb, že umírá, jakoby ji něco uvnitř jí pomalu zžíralo... Potřebuji tvoji pomoc...zoufale ji potřebuji. Musím najít Elizabeth a zjistit co se děje. Zapomeň na vše co jsme si navzájem udělali a jednou v životě mi prosím pomoz. Udělám cokoli po mne budeš chtít."
Jsem tak trochu mimo dimenzi a přemýšlím co teď udělám. Můj inteligentí bratříček mě zajisté pojede hledat do Francie, tam naštěstí nejsem, ale moc dlouho mu nebude trvat, než zjistí v jakém státě se právě vyskytuju. Takže, nemám teď čas na to, aby zjistil, že mám Margareth, na to není ještě vhodná doba, akorát by vše zkazili.
Sakra, sakra, sakra. Myslel jsem, že bude umírat až o něco dýl, doprčic. Musím to dítě co mám doma zasvětit!
Ale dobře, budu chvíli myslet! Než zjistí kde jsem, bude to trvat minimálně měsíc, mezitím to vyřídím s Margareth, potom Anna, tedy plán A, dále pak plán B a nakonec plán C.
Prvně jsem si myslel, že tomu volovi ani nenapíšu, ale přeci jen ho připravím o pár nervů a tak mu odepíšu.
"Však se bratříčku, brzy sejdeme. A pak se mi odvděčíš, tak jak budu chtít já."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama