Autorka→ makynkakk@seznam.cz
11.kapitola
A můj limit je opět 10 komentářů :-)) snad se vám budou tyhle dvě kapitoly líbit :-))
Z pohledu Margareth
CRRRRRRRRRR
Co co co to zase je? Probouzím se do dalšího dne. Otevřu jedno oko a když vidím, že je ještě tma, zaklapnu ten pitomej budík, kterej jsem si jen tak mimochodem určitě nenaziřovala a spím dál. Bohužel mi to není dopřáno a znovu ten děsivej, hroznej, odpudivej a nemožně příjemnej zvuk
CRRRRRRRRRR
Tak jo přinutím se tentokrát otevřít nejen jedno, ale dokonce, ano slyšíte dobře, obě dvě oči a jdu očekovat co se zase děje!! Jenže po té co jsem otevřela obě oči mě málem porazila mrtvice, protože se nade mnou skláněl ten exot, jehož podprůměrná inteligence mě vždy doráží!!
"Co tady děláš ty pitomče!" vylítnu na toho trola.
"Co tady děláš ty pitomče!" vylítnu na toho trola.
"Čekáš až se vzbudíš."
"Jo a k tomu ti pomohl ten budík co?"
"Jo byl to můj spolupracovník, takže pokud budeš chtít potrestat mě, musíš potrestat i jeho, aby to bylo spravedlivý."
"Velmi vtipné, Damone."
"Už zase nemáš slov?"
"Jdi do háje ty pako." prskám na něj a už se opravdu začínám rozčilovat.
"Ach jakou to křehkou dívenku mám v domě, kdepak já si umí ale vybrat."
"Uhni, jdu na záchod." vylítnu na nohy a mířím si to k oné miniaturní místnostky, když v tom náhel, no hádejte co? Přede mnou ten exot.
"Uhni, teď tam jdu já."
"Ty jsi upír!"
"Ano, to já jsem. Konečně jsi na to přišla."
"Ty takovýhle potřeby nemáš."
"Omyl, začal jsem je mít, hned jak jsem si uvědomil, že by tě to mohlo vytočit."
"Tak to jsi na velkým omylu tu chlapečku, klidně si jdi první. Já počkám."
"Už se mi nechce, jdu nakupovat."
Co?? Nakupovat? Jééééé NAKUPOVAT!!!!! Ach to slovo tak libě zní. Jenže než se stihnu onoho trotlíka zeptat, jestli by mě nemohl vzít taky, že budu dočista hodná a udělám co bude chtít, jen ať mě vezme nakupovat, tak ho slyším šramotit v kuchyni a jelikož jsem schopna pro nakupování udělat cokoli, seběhnu dolu, ochotna učinit cokoliv. Dobře přeháním, zase až tak moc na nakupování závislá nejsem.
"Damone?"
"Ano, princezno?"
"Vezmeš mě nakupovat?"
"Ne."
"Proč?"
"Protože nechci."
"Víš co se říká?" ptám se toho hmm jak ho ještě nazvat, abych se neopakovala...
"Ne, co se říká?"
"Když tě někdo sere, kopni ho do prdele." a opravdu se chystám ho do patřičných míst nakopnout, ale jaksi mi to není umožněno. Jelikož si mě přetočí, přitiskne k sobě a dívá se na mě, těma jeho očima... Mám takový zvláštní pocit v břiše...áááááha, to bude HLAD!!! Naprosto jistě..... Má zase tu černou košili, co mu tak sluší.
"Dobře.." zašeptá mi do ucha a zase mě k mé veliké nechuti pustí.
Jsem asi tak trochu dezorientovaná z té zvláštní chvíle, a tak se ho zeptám "Cože??"
"Jak cože?"
"Cože jsi to říkal?"
"Jseš ty cože vůbec normální?" ksichtí se na mě to invidium
"Ne už dlouho ne." zaksichtím se na něj pro změnu zase já.
"Říkal jsem, že tě vezmu nakupovat."
Začnu radostí skákat a tančit se dokolečka, je to asi hodně vtipný, protože se Damon začne řezat smíchy a o mém naprosto jistě ladnému tanci prohlásí: "Vypadá to na něco mezi sambou, polkou a kubánskými tanci."
"Tsss!! Jdu se převlcít!"
"Přesně za deset minut v garáži."
"To mi dáš jen deset minut?" zděsím se.
"To mi dáš jen deset minut?" zděsím se.
"Co by jsi víc chtěla, už to že tě beru sebou je dost velká oběť a nehodlám na tebe čekat, musím si ještě něco zařídit."
"Damone, bereš mě poprvé po dvou měsících ven mezi lidi a ještě k tomu nakupovat a chceš mi dát pouhýc deset minut? To asi nepůjdu za půl hodiny jsem u auta."
A než stačí cokoliv říct, nebo nějak zareagovat já už dávno letím pro jistotu pryč. Tak jo, vlítnu do pokojíku. Mám tady naprosto vše své oblečení. Damon, mi vše zabalil a přivezl z domova....při vzpomínce na můj starý domov je mi úzko a zase mám na Damona nehorázný vztek!
Ale prostě tady mám naprosto vše, nasoukám se tedy do krásných zelenkavý šatů, abych po chvíli zkoumání v zrcadle zjistila, že to není to pravé ořechové a ihned se z nich zase soukala ven. Zjišťuji, že jsem tady nějak přibrala na váze, s tím musím něco udělat, od zítřka začnu cvičit, abych se Damonovi líbila. Dopričic na co to zase myslím. Po téhle myšlence si začínám uvědomovat, že se mi Damon líbí, ale je to určitě jen protože se nedostanu ven a nikde nevidím žádné jiné kluky, ano to bude tím. Jinak by se mi samozřejmě takovej vůl rozhodně nemohl líbit, natož abych se do takovýho vola zamilovala!!! No to potěš koště! Začínám sama sebe přesvědčovat o takových věcech, které vlastně nejsou vůbec možné! Protože Damon se mi rozhodně NELÍBÍ! A i kdyby líbil, to ještě neznamená, že ho musím milovat!!!! Ano správně, to znamená, že můj závěr zní: "Damon se mi rozhodně nelíbí, je to nafoukanej, egoistickej frajer, kterýho rozhodně nenávidím!" řeknu si to pro jistotu nahlas, abych měla pocit, že to tak opravdu je, a to prostě není žádnej pocit, ono to tak prostě je!


Výborná povídka doufám že brzo bude další pokračování!!! xD
