12.kapitola
Ahojky přidávám sem čtyři kapitoly a rozhodla jsem se, že vám nebudu dávat limity v komentářích, prostě když se vám to bude líbit, tak budu moc ráda, když to mé dílko ohodnotíte :-) Tak ať se vám kapitoly líbí :-)
Margareth
Nakonec jsem tedy vybrala modré volné šaty, ještě jsem se namalovala, navoněla, vzala si boty na podpatku a myslím, že už konečně mohu i vyrazit.
Slítnu dolů ze schodů, bohužel už nějak nevyberu futra a plnou parou do nich vrazím! Což mě velice dopálí a proto zakřičím: "Doprčic, kterej idiot sem ty futra na mě narafičil."
Damon celej rozzuřenej, že na mě místo půl hoďky, čeká celých šedesát minut, což mi záhy zdůrazňuje, se začne ihned po té co viděl můj útok na dveře tlemit!
Zvednu se a zasyčím na něj: "Tak pokud jsi se pobavil, můžeme vyjet."
"Ano velice jsem se pobavil, prosil bych repete."
"Tsss"
"Ano velice jsem se pobavil, prosil bych repete."
"Tsss"
"Víš, že si myslím, že jsi absolutně nenormální člověk?" ptá se mne to zvíře.
"Něco ti povím."
"Zase nějaké moudru."
"Zase nějaké moudru."
"Jistě."
"Tak počkej."
"Co to děláš?"
"Co to děláš?"
"Vytahuji si zápisníček."
"Na co?" ptám se ho a soudě podle mého nechápavého výrazu mi začne s rychlostí šneka, pomalu vysvětlovat, proč že si tu věc vytahuje, ooo to jsem řekla špatně, chtěla jsem ti říct, že mi vysvětluje, proč si vytahuje ten zápisník, aby nedošlo k mejlce.
"Na co?" ptám se ho a soudě podle mého nechápavého výrazu mi začne s rychlostí šneka, pomalu vysvětlovat, proč že si tu věc vytahuje, ooo to jsem řekla špatně, chtěla jsem ti říct, že mi vysvětluje, proč si vytahuje ten zápisník, aby nedošlo k mejlce.
"No abych si to mohl zapsat víš, když říkáš, že je to zase nějaký tvůj výrok, tak až umřeš, nechám ten notes na tvou počet vydat."
"Jejda velice ti děkuji, zůstane po mě odkaz, a všechny nové generace budou vědět, jak jsem chytrá."
"Ne, vydám to kvůli tomu, aby lidé věděli, že pokud začnou, říkat takové nebo podobné žvásty, tak aby poznali, že tak se pozná psychicky labilní jedinec." tlemí se mi ten totální idiot. Raději už ale neodpovídám.
Hned si to u mě ale vyžehlí, protože mě vezme za ruku, otevře mi dveře svého červeného porshe a zase je za mnou zavře a já div nepředu jako kočka.
Cestou moc nemluvím spíš na sebe jen tak po očku koukáme, samozřejmě děsně nenápadně a ve vší utajenosti Jamese Bonda.
Po chvíli se mě ale zeptá: "Jakou jsi mi chtěla říct tu moudrost?"
"No říkal jsi mi, že jsem absolutně nenormální, tak jsem ti jen chtěla říct, že je vědecky prokázáno, že bejt v normálnu v období dospívání je samo o sobě nenormální."
"Jo to na tebe platí!" usmívá se tím svým dokonalým úsměvem.
"Damone?" ptám se zase
"Co zase? Další kec?"
"Ha ha, jen jsem se tě chtěla zeptat na další upíří otázky. Hmm můžu?"
"Tak se ptej."
"Může mít upír děti?"
"Jo."
"Může mít upír děti?"
"Jo."
"Na slunce soudě podle toho, že jsi zatím neshořel asi můžeš viď?"
"Očividně..... ale ne všichni."
"Jakto myslíš?"
"Jakto myslíš?"
"Na slunce mohu jen já a můj bratr Stefan, máme očarované prsteny. A pak tam mohou prvotní upíří."
"Takže existují čarodějky a první upíří?"
"Jo a jo. Také dokážá upíří ovlivnit lidskou mysl a člověk pak udělá to co po něm chceme."
Počkat, Stefan, Stefan, Stefan, kde jsem to jen slyšela, doprčic.... kdo to byl.... Anna, ten kluk, nejmenoval se on Stefan? Myslím, že ano, ale s určitostí to říct nemohu... Annin kluk byl očividně taky upír..... I Damonin bratr zajisté bude upír....A jestliže se oba jmenovali Stefan....Ne to není možné, to by byla moc velká náhoda, nebo ne?......Damon po mě přeci něco chce....To znamená, že mě může ovlivnit.
"Ovlivnil jsi mne někdy?"
"Ne."
"Ne."
"Damone, znáš Annu."
Uhne pohledem a řekne: "Já znám spoustu holek."
Jo to ti tak zbaštím.
Uhne pohledem a řekne: "Já znám spoustu holek."
Jo to ti tak zbaštím.
"Damone, proč mě držís pod zámkem a co po mě chceš."
Zase uhne pohledem.
Zase uhne pohledem.
"To se už brzy dozvíš."
"Damone, děsíš mě, prosím... potřebuju to vědět."


je to vážně super povídka