close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

13. kapitola

5. dubna 2011 v 15:52 | Aranel van de´Corvin |  Má cesta životem

13. kapitola
Damon
"Damone, děsíš mě, prosím... potřebuju to vědět."
Když jsem se na ni tak díval, bylo mi tak nějak zvláštně. Taková zvláštní chvilková slabost. No jo, vždyť jsem ještě nejedl. Musím se hodně brzy dojít nakrmit, nebo skočím po ní a to by mi zrovna neprospělo, nebo bych ji možná mohl jen ochutnat, jen maličko...
Ten její pohled, říkající, že se mě vážně bojí, pravděpodobně mám zase červené oči, musím se prostě brzy najíst...
"Neboj se, nic se ti nestane, zatím nic ano? Nemusíš se bát, první úkol bude hračka, teda snad."
"A druhej?" ptá se mě s děsem v očích.
"Popostupně zlato, první je plán A a ani ten ještě nenadešel, tak nepředbíhej."
"Slibuješ mi, že se mi nic nestane?" prvně jsem jí chtěl říct, že slibuju, ale pak jsem si uvědomil, že to vlastně nevím jistě.
"To ti slíbit nemůžu." řekl jsem suverénně, je mi vlastně jedno, jestli to přežije nebo ne, ano je mi to jedno, prostě je. Jo je... přesvědčuju se.... začínám si pomalu přiznávat, že mi to ale jedno není...
Margareth
Konečně dorazíme do obchodního centra. Nacházím zpět svou na chvíli ztracenou rovnováhu. To zvládnu, musím to zvládnout. Tvářím se jako borec světa, když mi Damon otevírá znova dveře, ale to co mi řekl "To ti slíbit nemůžu" tak to byla asi druhá nejhorší věc, kterou mi v životě provedl. První je pořád, to, že mě unesl. Ale je to tak, prostě to tak je a já si ty chvíle strávený budu užívat, dokud nebudu muset plnit nějaký ty jeho plány A a B. Konečně tu svou vnitřní rovnováhu zase získávám zpět a vlije se do mě optimismus, že budu nakupovat.
Popadnu Damona za ruku a táhnu ho do prvního obchodu, který vidím! Jé a potkávám prvního osobu po dvou měsících a budete se divit, ale je to vážně člověk, s každým se celá šťastná bavím, lítám po obchodech, po chodbách a na každého se usmívám a vesele si s ním povídám. Nikdy jsem si neuvědomovala, jak je úžasné prohodit s někým "Dobrý den", "Děkuji", "Prosím" a tak dále.
Damon mě z povzdálí pozoruje a zase mu na tváři hraje ten jeho potutelný úsměv. Dusná atmosféra z auta je dávno pryč.
Letím už asi do 8. obchodu, přesně jsem to počítala a Damona celého zhnuseného táhnu jako plachetku za sebou. Hned si naberu plnou náruč hadrů a letím si je zkusit.
Stahuju si ze sebe tričko a natahuju si přes hlavu krááásné černé s výstřihem docela až někam a přede mnou se najednou opět z čista jasna objevuje mě tak známá tvář člověka, chci říct upíra.
"Damone vypadni okamžitě ven!!!"
"A just ne."
"Jsi jak malej harant!"
"NE to tedy nejsem"
"Jsi."
"Nejsem."
"Jo."
"Ne."
"Jo."
"Ne."
"Vypadni!"
"Víš co ti povím?"
"Ne to doopravdy nevím, potřebovala by jsi zhubnout, když jsem tě přivezl byla jsi o dost hubenější."
"Jsi příšerně hnusnej." nedávám to na sobě znát, ale tohle se mě vážně DOTKLO!!!
"Dám ti jednu dobrou radu."
"Nechci, Damone, chci abys odsud vypadl, HNED TEĎ!!!"
"Stejně ti ji dám! Shozené kilo neoslavuj žranicí!!!!"
"Ty pako." strčím do něj a on zavrávorá, naštěstí, to ale ustojí, protože jinak by ty kabinky mohl zničit, víme jak dopadla postel, že!!!
I když mě vážně naštval, tak po tom co jsem ho konečně vypakovala, jsem se musela zasmát. Dobře pro tentokrát mu to odpustím!
Po té co jsem si vybrala spoustu věcí, jsem konečně vylezla ven a hledám Damona, všechno za mě samozřejmě platí on, ještě abych to platila já, za prvé peníze nevedu a nemám, za druhé když už si mě pořídil, tak ať platí!!!!
Jenže ať se koukám, jak se koukám, ať si hlavu vykrucuju sebevíc, toho osla nevidím!!!
Dojdu proto k prodavačce u kasy a ptám se jí: "Dobrý den, neviděla jste tady muže, který tady se mnou byl?"
"Myslíte toho vysokého, tmavovlasého, svalnatého......"
"Jo toho myslím!" Vyštěknu na něj a ten růžový přízrak v podobě prodavačky mi začíná být vážně protivný!!
"Tak ten předem zaplatil a odešel."
"Jak odešel?" to mě tady jako nechá samotnou? Prvně mě unese a pak mě opustí?
"A nic jiného neřekl?"
"Ne je mi líto."
Odcházím se svým úlovkem z nákupů značně rozpolcená a plná obav, že mě to opravdu nechá, mám slzy na krajíčku a opravdu se mi chce brečet, přece mě tu nenechal, vždyť ani netuším, kde jsem? Kam teď půjdu když si na mě rodiče nepamatují? Ach co jen budu dělat? Sednu si na lavičku, dám si nákupy vedle mne, složím hlavu do klína a a a …. začnu brečet. Proč mi to udělal? Nechci, aby mě tu nechal. Já ho potřebuju, za všechno co se mi v životě zlého stalo, sice může on, ale... já nějak nemohu snýst myšlenku, že mě tady vážně nechá.....
"Ahoj, co tu řveš?" zvednu hlavu a je to Damon, ihned mu skáču okolo krku. Držím ho tak pevně, že očividně pokud je to možné, mám strach abych ho nerozmáčkla.
"Co to tady prosimtě vyvádíš?" říká mi, ale nepouští mě, spíš naopak, obejme mne a prohrábne mi jemně vlasy. NENECHAL mne tady!! Nenechal!!! Ale slzy mi tečou dál, nevím jistě proč, ale jsem tak šťastná, že mě se vrátil.
"No tak šššš co se ti stalo?" uklidňuje mě takovým u něj mě nezvyklým hlasem. Takovým klidným, jemným a konejšivým.
"Když já jsem se bála, že jsi mne tu nechal."
"Říkal jsem tý blonďatý prodavačce, ať ti vyřídí, že se sejdeme u kašny."
Tak jestli mi ten růžový blonďatý přízrak byl před tím nesympatický, těžko, říct, co je mi teda teď. Celá rozčilená se ženu zpátky do obchodu, slyším Damona, jak za mnou volá, ať to nechám být, ale kašlu na něj a celá rozzuřená vlítnu do toho proklatýho krámku, kterej beztak stojí za houby.
Jenže ouha ta čůza tady není, přiletím teda k jiný prodavačce a s co nejklidnějším hlasem se jí ptám: "Promiňte nevíte, kde je ta půvabná blonďatá slečna v růžovém?"
"Ta má teďka u kašny rande, ale jestli si s ní měla něco domluvené, vyřídím to za ní." usměje se na mne starší prodavačka mile, ale já už neslyším a nevím a ženu se ke kašně.
"Hej stůj, nech toho jedeme domů." chytne mě Damon a chce mě odvlíct pryč, to si já ale nedám rozhodně líbít.
"Pusť mě!"
"Ne."odpovídá mi klidně to pako
"Chci si s ní jen promluvit." zkouším to po dobrým.
"No jistě, je to naprosto očividné, vypadáš naprosto klidně!"
Začnu se znova vztekat a kopat kolem sebe, domnívajíc se, že mi to aspoň trochu pomůže. Místo toho si mě Damon před celým nákupním centrem přehodí na záda a nese mě k autu.
"Damone, já tě varuju, okamžitě mě pusť!"
"Hmm a co za to?"
"Damone!!!!! Myslím to vážně!"
"Já taky!"
"Damone! Dobře jdu po svých ano?"
"Ne."
"Prosím."
"Co za to?"
"Co zase chceš?" a při mé otázce divoce mávám rukama, že by se za to nemusel stydět, ani větrnej mlýn v Holandsku.
"Co třeba tohle? Půjdeme nakupovat spodní prádlo a já s tebou budu moc být v kabince."
"Úchyle!" křičím na něj, až se po nás lidi otáčejí, no co, stejně mě tu nikdo nezdá, ale že bych nebyla červená až na prdeli, to teda zase jo. Kdyby to šlo, hanbou se propadnu do přízemí!!
A ten ošklivý trpajslík se mi jen směje!! Konečně mě hodí do auta, připoutá mě jako kdybych to nedokázala sama a vyjíždíme směr můj nový domov!
"Co budeš chtít k večeři?"
Pche, rozhodně ti nehodlám odpovídat, to tak, jsem k smrti uražená! Todle mi udělat! Navíc jsem měla krátký šaty, takže si ani nechci představit, co všechno mi mohlo být vidět!
"Halo země volá exota, slyšíš?"
Ani se na na tebe nepodívám, s tím nepočítej chlapče, naštvaně otočím hlavu k oknu a koukám se ven.
"Fajn, nemluv, jen ti řeknu poslední věc, večer jdu pryč, tak si to doma uží."
Jo to si to teda užiju chlapče!
"Kam jdeš?" no jasně takhle se pozná pravá ženská! Měla jsem přece trucovat!
"Milostpaní se uvolila, že promluví?"
"Ne milostpaní je na tebe stále naštvaná! Jen pro tvoji informaci, měla jsem velmi krátkou sukni, takže to bylo krajně nevhodné a pro někoho možná pohoršující vzít si mě klidně jen tak přes rameno a nastrkat mě do auta! A dneska nikam nejdeš!"
"A to si myslíš proč?"
"Já nemyslím já to vím!"
"Smím se zeptat, jak jsi na to přišla?"
"Protože jsem to řekla."
"Paní chytrá se projevila."
"Až ti bude tolik co mě, tak zdaleka nebudeš tak chytrej jako jsem teď já!" vypálím směrem na něj a až teď si uvědomuju, cože jsem to zase řekla za kec! Myslela jsem to jinak! Nebo spíš jsem to myslela jinak, ale řekla jsem to taky jinak!
"Milá zlatá je mi 178 let, pochybuju, že mi ještě někdy bude tolik co tobě ty kuře!"
"Kuře? Já, že jsem kuře? Tak to ty jsi potom starej opelíchanej kohout!"
"Ale velmi přitažlivej opelíchanej kohout! To musíš uznat, nemysli si, že jsem si těch tvých pátravých pohledů na mé osobě nevšiml!"
"Pch absolutně nemám ponětí o čem to tady mluvíš!" hmmm tak jsem asi zase tak nenápadná nebyla no!
"Zůstaneš se mnou doma prosím?"
"Proč?" jejda mane ten chce zase znát podrobností.
"No protože nechci být doma sama!"
"Musím se jít nakrmit."
"To zní opravdu zvláštně prej nakrmit. Ale nemohla bych jít s tebou?"
"Ne!"
"Fajn! Tak teda ne!...... a v kolik se vrátíš?"
"V noci."
"Fajn."
"Fajn."
Dojedeme domů a já naštvaně třísknu dveřma jeho fára, samozřejmě hned vyletí, sice ani nemukne, ale už ohmatává ty dveře, jestli se náhodou nepoškodili! Pche!
Naklusám do svého pokoje, cestou se stihnu přizabít o boty!!! Který pako je tam na mě narafičilo? Aha to jsem byla já! Tak nic!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Veronika171 Veronika171 | 5. dubna 2011 v 16:32 | Reagovat

těším se na pokráčko

2 Pavla Pavla | 5. dubna 2011 v 16:40 | Reagovat

:D  :D  :D  teda pěkně se to rýsuje :-D  :-D

3 Saragibbs Saragibbs | 5. dubna 2011 v 18:06 | Reagovat

VÝBORNÝ...těším se pokračování :-D  :-D  :-D

4 lucí lucí | Web | 5. dubna 2011 v 21:00 | Reagovat

super :-)

5 evuska evuska | E-mail | 6. dubna 2011 v 14:48 | Reagovat

Super už se těším na příště a Damon má asi taky chlupaté myšlenky tak to bude zajímavé :-D

6 anny anny | 6. dubna 2011 v 16:30 | Reagovat

super kapča :-) jsem zvědavá na pokráčko a doufám, že ji Damon nebude mooooooc zlobit :-D snad jen trošičku :-):-P

7 Annie Annie | 6. dubna 2011 v 17:04 | Reagovat

jááj, tak to bylo zase něco...těším se na další pokračovaní... :-D

8 nikolleta nikolleta | 6. dubna 2011 v 18:52 | Reagovat

mooc pěkné těším se jak to bude dál :-D

9 lilitka lilitka | 6. dubna 2011 v 18:53 | Reagovat

supééér už nemůžu se dočkat :-)

10 Rambo123 Rambo123 | 6. dubna 2011 v 18:55 | Reagovat

tý jo dneska sem to včechno přečetl a podle mě se to vyvíjí dosst zajímavě, jsem zvědaej jak to skončí :-D

11 Ellie =) Ellie =) | 7. dubna 2011 v 21:39 | Reagovat

Jé, super, chci pokráčko, hned, hned, hned!!! :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama