close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

2. kapitola- vítr a voda

2. dubna 2011 v 19:25 | Aranel van de´Corvin |  Byl to vážně osud?

3element- voda

Kráčela jsem po pláži a mořské vlnky mi omývaly nohy. Slunce zrovna vycházelo. Byla jsem tu už asi hodinu. Léto končí a mě to nehorázně štve. Už za dva dny se vracím zpátky domů abych se připravila na nástup na střední. Abych se připravila na svou noční můru. Až doteď jsem se totiž učila doma a teď nastupuju na střední školu. Nikdy jsem neměla moc kamarádů, protože jsem nechodila ven. Ani vlastně nevím proč. Pořád jsem byla s mamkou a kamarádi mi nechyběli. Učení mě bavilo. Ano bavilo, jenže s mamkou. Vůbec netuším, jak přežiju střední. Nevím jak si najdu kamarády. Nevím nic o životě lidí v mém věku, protože je nevídám. Měla jsem jednu kamarádku. Jmenovala se Lizzie, ale ta se před několika měsíci odstěhovala. A tak jsem zůstala úplně sama. Často jsem se sama sebe ptala proč, ale žádná odpověď nebyla dostatečná. Svlékla jsem si lehké šaty pod kterými jsem měla světle zelené plavky a skočila do chladné vody. Potápěla jsem se a plavala dál a dál od břehu. Dnes bude horký den a zítra o půlnoci poletím domů. A pak už jen pár dní před cestou do nové školy. Proč tak brzy? Zase jsem se potopila a tentokrát až ke dnu. Oči jsem měla otevřené. Od dětství mi voda v očích nevadí. Ani ta slaná. Bloudila jsem po mořském dně a občas vyplavala abych se nadechla. Tohle mi bude chybět. Znovu jsem se potopila . Hledala jsem něco co by mě upoutalo. Něco, co by mi navždy připomínalo tohle léto. Cokoliv. Zatím jse nic nenašla. Až na pár lastur, ale vím, že si nevzpomenu odkud jsou. Hledala jsem něco dokonalého. Něco díky čemu nezapomenu. Plavala jsem pod vodou a najednou jsem si všimla slabé modré záře, který vycházela z korálu. Natáhla jsem ruku a hledala to. Docházel mi dech, ale nechtěla jsem se vzdát. Pak jsem se konečně dotkla zdroje té záře. Bylo to chladné a hladké. Nezkoumala jsem to a prudce jsem se odrazila k vodní hladině. Hltala jsem vzduch a co nejrychleji plavala ke břehu. Lehla jsem si na pláž a zavřela oči. Pak jsem ztratila vědomí. "Slečno! Slečno jste v pořádku?!" přicházel ke mně jakoby z dálky hlas. Otevřela jsem oči. Nade nou se skláněl číšník z hotelové restaurace. Sedla jsem si. "Ano jsem, asi jsem usnula" řekla jsem, ale přesvědčivě to neznělo. Pomohl mi na nohy. Něco jsem pořád držela v ruce. No, jo, tak svítící věc kvůli které jsem se málem utopila. Otevřu ruku a v ní najednou držím nádherný modrý kámen na stříbrném řetízku.

4 element vítr

Vzbudila jsem se brzy ráno. Kapky deště bubnovaly na parapet a temnou oblohou občas prosvitl modrý blesk. Rodiče jsou až do konce týdne u tety Amy na Floridě. Já jsem jet nechtěla a teď docela lituji. Na Floridě je teplo a sluníčko zatímco tady jen déšť a bahno. O nudě ani nemluvím. Do Meandru jsme se s rodiči přistěhovali teprve na začátku prázdnin a tudíž tady nikoho neznám.Nikdo z bývalé školy se zatím neozval a já se obávám, že to tak zůstane napořád. Měla jsem hodně kamarádů, ale asi žádného opravdového. Všem jsem dala nové telení číslo i adresu, ale nikdo se neozval. Nikdo nezavolal a žádný prázdninový dopis jsem ve schránce taky nenašla. Za chvíli sejdu schody a vydám se do kuchyně. Teď ale ne. Eště na chvilku chci usnout. Zavřu oči a na pár minut ještě usnu. Lehký větřík, který vycházel z okna, mě probudil ze snů. Okno jsem zavřela a probudila se. Rychle se oblékám a opravdu scházím ze schodů. Do misky jsem nakrájela čerstvé ovoce a přidala ovesné vločky s rozemletými ořechy. Poté jsem si do sklenice nalila pomerančový džus. Posadila jsem se ke stolu a postavila misku před sebe. Pustím televizi a dám se do jídla. Zrovna začínaly zprávy o počasí. "Zdraví vás Kelsie Canvertová. Dnešní ráno se příliš nevydařilo a den nebude nejspíše o nic lepší. Déšť by měl brzy ustat, ale musím vás varovat před orkánem, které by se mělo v podvečer přehnat přez Wyoming. Největší intenzity by měl dosáhnout kolem městečka Meander, které leží nedaleko Rock Springs. Není tu však důvod k obavám a pokud dodržíte veškerá bezpečnostní opatření, nemusíte se ničeho obávat." Vypnula jsem televizi. Rychle si oblékám džíny a krátké tričko. S věšáku stáhnu pláštěnku a vybíhám ke stáji v údolí. Už neprší. Usměju se na nápis "FREE TREE RANCH" a běžím k boxům. "Ahoj Carol" ozve se za mnou a já sebou pořádně škubnu. "Jé dobrý den paní McCartneová, doufala jsem, že vás tu potkám. Chtěla bych se zeptat na ten orkán, který má dnes večer přijít. Fantom na to není zvyklý a já taky nevím, co se v takových situacích dělá." Vychrlila jsem na ní. "nemusíš mít obavy. Stáj je na tornádo připravená a nápor vydrží. O Fantoma neměj strach. Pokud se bude bát, budeme tu s ním. Ty zůstaň doma a nevycházej. Není se čeho bát." Odpověděla mi s naprostým klidem. "Děkuju uklidnila jste mě ani nevíte jak" usmála jsem se na ni a šla k Fantomovi. "Ahoj zlato" políbila jsem ho na nos a usmála se. Zase mě čeká chvíle naprosté svobody a štěstí. Rychle běžím do sedlovny pro čištění a provazovou ohlávku. Těším se na ježdění i když dnes si na vyjížďku do lesa netroufám. "Ahoj Carol. Jedeš ven?" ozve se za mnou známý hlas. "Ahoj Marku." Usměju se a otočím se na svého jediného kamaráda Marka McCartneyho. "Dnes nikam nejedu má přijít orkán pokud sis nevšiml" pokračovala jsem. "No ták, pojeď. Bez tebe to není ono." On se mě opravdu snaží přemluvit? Jako by mě neznal. Když si já něco zamanu, tak mě nikdo nepřesvědčí. "Dneska ne. Chci taky něco dělat na jízdárně" odporuju mu a dobře vím, že za chvilku ustoupí. "Prosím Carol" dělá na mě psí oči. "Ne" odpovídám. "No tak, pojeď" on snad nedá pokoj. "Víš, že mě nepřesvědčíš." Vzala jsem si věci a obešla ho. Šla jsem zpátky k Fantomovi. Jeho čištění mi zabralo skoro dvojnásobek času, protože jsem mezitím musela přežívat ještě Markovo přemlouvání. Já toho kluka vážně uškrtím. Ta jeho blonďatá hlava mě otravovala celou tu dobu. Otevřela jsem si box a vyvedla Fantoma do jízdárny. Mark nakonec odjel sám. Já jsem se vyhoupla na Fantomův neosedlaný hřbet a zase byla šťastná. Moc dlouho jsem s ním ale nepracovala protože se nad Meandrem se začala tvořit mračna. Rychle jsem se se všemi rozloučila a vyrazila k domovu dřív, než déšť začne. Zkrátila jsem si cestu přez louku. Vlasy mi lehce vlály ve větru. Snažila jsem se vypnout ty myšlenky na bývalé přátele. Málem bych si nevšimla, že intenzita větru roste. Vyděsilo mě to a nenapadlo mě nic chytřejšího, než utíkat. Teda až do té doby, než jsem o něco zakopla a rozplácla se o zem. "Jakej…?!" zavrčela jsem a pomalu se škrábala na nohy. Šlápla jsem do díry. "Jé to je hezkej kámen" řekla jsem klidně. Bože na co já nemyslím? Vítr stále nabírá na intenzitě a já přemýšlím o šutru? Ne, já opravdu nejsem normální. Přesto jsem ho vzala do ruky a prohlížela si ho. Začala se mi točit hlava. "Do háje" zašeptala jsem a skácela se k zemi. Pak už byla jen černočerná tma. Opatrně jsem otevřela oči a posadila se. Vítr už nefoukal. Jakto? A kde je ten kámen? Pořád jsem ho svírala v dlani, ale teď byl jiný. Otevřela jsem dlaň a fascinovaně si prohlížela skoro průhledný kámen zavěšený na bílé šňůrce.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kdo se ti nejvíc líbí z Twilight?

Jacob Black 9.4% (225)
Edward 50.9% (1224)
Bella 7.5% (180)
Jasper 6.9% (165)
Carlisle 3.9% (95)
Rosalie 2.2% (52)
Emmett 5.2% (125)
Esme 2.1% (51)
Alice 9.5% (228)
James 2.5% (61)

Komentáře

1 Pavla Pavla | 2. dubna 2011 v 21:18 | Reagovat

pěkné :-)

2 Zuzka Zuzka | 2. dubna 2011 v 21:46 | Reagovat

hezké moc by mě zajímalo jak to bude pokračovat :-D

3 evuska evuska | E-mail | 3. dubna 2011 v 17:43 | Reagovat

Je to super takové záhadné tajemno jenom pro příště to prosím rozděluj do odstavců takhle se to totiž blbě čte a hlavně hledá jinak super :-)

4 Sairiana Sairiana | 3. dubna 2011 v 22:51 | Reagovat

Hezká kapča, už se těším na pokráčko :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama