3. dubna 2011 v 10:47 | Aranel van de´Corvin
|
Jelikož mě vaše komenty udělali radost, tak další kapitola je už teď. Doufám, že se vám bude líbit. Limit je opět 41 ( to je překvapení, co?)
Vztekle jsem se převalovala ze strany na stranu. Nemohla jsem usnout. Hrozně jsem si přála spát a taky jsem se o to snažila, ale mých proseb nebylo vyslyšeno. Zítra budu úplně mrtvá, jestli se aspoň chvíli neprospím. Znovu jsem se otočila směrem k východu a pak mě to napadlo. Bodejť bych mohla usnout, když jsem se ani nevykoupala. S čitým tělem se spí hned líp! Kousek odtud teče potok- viděla jsem, jak se vojáci byli před večeří umýt. Takže touhle dobou tam nikdo nebude. Navíc už neslyším ani hlasy od ohniště. Nejspíš už šli spát- to se někdo má, že zabere. Zajímavý je, že se Murtagh ještě nevrátil. Bůh ví, kde courá. Třeba někde lítá s Trnem. Po dalších deseti minutách zírání na plátno stanu, jsem vstala. Vzala jsem si ručník, mýdlo a vyrazila k potoku.
V táboře už všichni spali. Všichni střídavě chrápou, až to vypadá, jako nějaká operní píseň. Spíš bych jim měla do huby narvat ponožky, nebo nás vystupují a potom postřílí, jak krysy. Ne, že bych po těch idiotech smutnila, ale jsem s nimi na "jedný" lodi, takže pochybuju, že by mě nechali pláchnout. Třena, kdybych jim prozradila nějaký interní informace, tak by mě pustili. Jenomže jediná informace, která se ke mně dostala je barva Galbatorixových trenek a to, že podporuje sex na uvolnění. Jediný, co bych jim mohla poradit je to, aby si vzali nějakou ochranu na oči, nebo je Galbatorixova pleška oslepí.
Naposledy jsem zkontrolovala terén. Nikde nikdo. rychle jsem si svlékla šaty a hupsla do vody. Aj, aj. To studí. Málem jsem dostala infarkt. Postříkala jsem se vodou, abych si víc zvykla na zimu a začala se umývat. To byl zase nápad za všechny prachy. Kdybych věděla, že je voda, tak studená, tak bych se na to vykašlala. Třásla jsem se tak, že mi z ruky vyklouzlo mýdlo. Super, takže začínám hledat. Voda mi je po pás, takže to není tak hrozný. Mezitím, co jsem lovila mýdlo ze dna, jsem něco uslyšela za sebou. S trhnutím jsem se otočila. Naštěstí jsem zůstala pokrčená ve vodě, takže ze mě byl vidět jenom krk a hlava. Ještěže tak, jinak by mě Murtagh viděl v celé své kráse. Mýdlo jsem nechala plavat. Pořídím si nějaký jiný. Teď, co nejnenápadněji vylézt ven. Vypadá to, že si mě nevšiml. Osud tomu chtěl jinak. Když jsem pomalu šla ke břehu, tak jsem uklouzla a hádejte po čem? Blbý mýdlo, nechápu proč ho dělají tak kluzký. Takže jsem s šplouchnutím dopadla do vody. Škoda, že nemám žábry a nemůžu si odplout. Takhle se budu muset vynořit. Opatrně jsem se vynořila. Murtagh už nestál na opačným břehu, ale u toho, kde jsem měla oblečení a kde jsem tudíž i já. Báječný, připomeňte mi někdo, proč jsem sem šla?
" Noční koupel?" usměje se na Murtagh a co hůř, všimnu si, že v ruce drží moje oblečení. No to snad ne!
" To víš, někteří lidi se myjí víckrát než dvakrát do roka," odpovím klidně. Mezitím študuju, jestli ta voda není průhledná. Stejně je tma, tak nemůže nic vidět... nebo jo?
" Proč nespíš? Říkala jsi, že jsi unavená," přejde moji poznámku.
" Nemohla jsem usnout, tak jsem se šla vykoupat. Mohl bys, prosím, položit moje oblečení zase na zem?" zeptám se s nadějí. Je mi jasný, že týhle příležitosti využije k tomu, aby mě naštval. Předtím jsem si z něho dělala pořád srandu a s Trna taky. Což mě přivádí k myšlence, kde je asi Trn. Pro jistotu se otočím na druhý břeh. Huf, chvíli jsem si myslela, že jsem obklíčená z obou stran.
" Proč bych to dělal? Představme si, že by jsi byla v situaci, jako já, jak by ses zachovala? Pochybuju, že bys mi ho bez keců vrátila." Samozřejmě, že bych mu to nevrátila! byl by to výborný materiál pro vydírání! Ale tohle je něco jinýho. Jsem jenom malá holka, zatímco on je... velký kuře. Jenom doufám, že neposlouchá moje myšlenky, protože jestli jo, tak moje oblečení nejspíš rituálně spálí.
" Možná ano, možná ne. To by záleželo na okolnostech,ale já bych tě hlavně tady vůbec nešmírovala, takže k tokový situaci by vůbec nedošlo."
" Já tě tady nešmíroval. Šel jsem zrovna okolo, když jsem si tě všimnul, tak jsem si řekl, že tě poctím svojí návštěvou."
" Jaká to čest. Myslím, že návštěva je už vykonána, takže bys už mohl jít."
" Všimla sis, že už mi zase tykáš?"
" Jo."
" Nehovořili jsme na tohle téma už?"
" Jo a usoudila jsem, že před ostatními ti budu vykat a když budeme sami, tak tykat."
" Když budeme sami? Plánuješ něco podobnýho?" usměje se.
" Ne! Tak to myšlený nebylo. Já jen kdyby jsem se dostali do situace, kde by jsme byli sami, třeba jako teď."
"Takže takových příležitostí bude víc?" Bože! Teď jsem se do toho úplně zamotala a on si ze mě navíc dělá srandu a uvádí mě do rozpaků, což si samozřejmě moc dobře uvědomuje!
" Nedělej si ze mě srandu! Tahle situace mi zrovna moc srandovní nepřijde. Chtěla bych vidět, jak by ses tvářil ty, kdyby jsi byl na mým místě."
" Opravdu to chceš vidět?" tajemně se usměje a přitom si začne rozvazovat, už tak povolené, šňůrky od košile.
" Ne, prostě mi dej to oblečení ať můžu vypadnout. Už mi je hrozná zima!" Natáhl ruku s oblečením. Chvíli jsem si vážně myslela, že mi ho vrátí, ale na poslední chvíli ucukl.
" Kdepak, něco za něco. Ty jsi si ze mě utahovala, takže teď je řada na protiúder."
" Chováš se jako malý kluk. Vrať mi ho, chvi jít ven."
" A co ti brání? Jestli vylezeš, tak ti ho dám." Grrr, přetrhnu ho, jak hada. Ještě chvíli mě bude, takhle provokovat, tak kašlu na svůj stud, vyskočím z vody a klackem ho umlátím.
" Co chceš za to, když mi oblečení vrátíš?" zeptám se váhavě.
" Pusu."
" Cože? Zbláznil ses?!"
" Ne. Buďto mi dáš pusu, nebo přes celý tábor poběžíš nahá do stanu." Naštvaně jsem ve vodě začala kroužit.
" Dobře, ale otoč se. Vylezu ven, obleču se a pak ti ji dám."
" No to, určitě. Až budeš oblečená, tak mě pošleš někam."
" Já svoje slovo držím," řekla jsem vážně. Chvíli zvažoval, jestli mi může věřit, ale pak se otočil a věci mi hodil na trávu. Rychle ven! Takhle rychle jsem se snad ještě nikdy v životě neoblíkla. Udýchaně jsem zkontrolovala, jestli je všechno tam kde má být. A potom? Jsem se dala na útěk.
" Co to děláš? Něco jsi slíbila!"
" Jo, ale neřekla jsem, kdy to udělám," se smíchem jsem utíkala táborem. Všichni pořád ještě spali, takže jsem cestu měla volnou. Když jsem vrazila do stanu, tak jsem se pořád ještě smála. Padla jsem na svoje deky a ještě chvíli se pochechávala.
" Přiznávám, že jsi mě doběhla."
" Nemůžu za to, že se necháš." Murtagh přešel ke svý posteli. Začal si odkládat své zbraně vedle postele. Náš rozhovor je u konce, tak jsem se přikryla a otočila na druhou stranu. Třeba teď už konečně usnu. Ten sprint přes tábor mě docela vyčerpal. Měla bych dělat něco se svojí kondičkou, protože to je fakt hrůza. Divím se, že jsem schopná vyjít schody.
Ráno bylo hrozný. Myslela jsem, že nevstanu. Ani nevím, co mě přesvědčilo vstávat. Napůl rozespalá jsem vylezla ze stanu a šla k ohništi, kde už seděli nějaký služky. Sedla jsem si vedle jedný z nich a poslouchala, jak se dohadují o tom, co bude k snídani. Nakonec jsme zvolili kus chleba a sýra pro každého. Murtagh prý večer říkal, že chce brzo vyrazit, takže se nemáme s ničím složitým zdržovat. Když jsem se zvedla od ohniště, tak za mnou stála naštvaná Joana.
" Ahoj, jak jsi se vyspala?" začala jsem konverzaci. Docela mě mrazilo z toho jejího pohledu.
" Jak jsem se vyspala? To mi spíš řekni ty. Jak se ti spalo s jezdcem?" Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, na co naráží. Po ránu můj mozek zpracovává data pomaleji, takže se není čemu divit.
" Spala jsem na dece na opačný straně stanu, takže nechápu na co narážíš a jestli na to, co si myslím, tak tě musím vyvést z omylu." Nechápu o co jí jde. To tady mají služky nějakou hru, kdo se vyspí s více lidmi? A Joana se bojí, že ohrozím její pozici na prvním místě nebo co?
" No to určitě! Viděla jsem vás včera v noci, jak jste byli u potoka!" obviní mě Joana, jako kdyby spáchala ten největší zločin.
" Jo, byla jsem se koupat a on mi tam potom na zem akorát hodil oblečení. To je všechno!"
" Ha! To povídej někomu jinýmu! Všichni, když tě vidí, tak si řeknou: Taková nevinná, roztomilá holčička! Ale já ti na to neskočím."
" Co to tady zase meleš z hladu? Běž se prosím tě najíst, meleš nesmysly."
" Tohle jsem sice nepochopila, ale moc dobře chápu, co to tady hraješ za hru."
" Nic nechápeš a nenavážej se tady do mě."
" Hlavně na mě nedělej ty oči," odfrkne si Joana.
" Jaký oči, zase?" Ta holka musí být sjetá!
" Vždycky, když chceš aby ti něco prošlo, tak se na ostatní podíváš těma svýmu velkýma, modrýma očima a všichni jsou z toho paf! Ale já ne. Ani ty tvý andělíčkovský plavý vlasy mě neobměkčí!" Pochopili jste někdo, co to tady mele? Sice mám modrý oči a plavý vlasy, ale co?!
" Drž klapačku, Joano! Nic jsem neudělala, takže nemáš právo tady na mě řvát!"
" Ale ty máš něco s jezdcem!"
" Nemám! A i kdybych měla, tak co je tobě do toho," uzemnila jsem ji. Ještě jsem jí řekla, že je to kráva a měl by si jít píchnout další dávku, než tu sebou sekne a odešla jsem. Na tohle po ránu vážně náladu nemám. Nechápu, co se to s ní stalo. První den byla nejvíc v pohodě a tvářila se jako moje nejlepší kamarádka. Druhý den už začaly na povrch vyplouvat nějaký její negativní rysy a teď? Teď se totálně zcvokla!
Cesta pokračovala překvapivě pomalu. Nejenže si nemám s kým povídat, protože Joana nejenže trucuje, ale nejspíš o mně něco vykládá ostatním služkám, protože se po mě pořád otáčejí a špitají si. Klidně! Mně to nevadí. Jenom škoda, že si nemám s kým povídat. Za chvíli bude pauza na oběd, tak se trochu projdu. Mám ztuhlý celý tělo. Najednou jsme zastavili. Co je? Snažím se podívat před sebe, ale přes zástup vojáků dopředu nevidím.
" Co se děje?" zeptám se muže, co jede vedle mě. Překvapeně se na mě podívá, očividně v šoku z toho, že jsem promluvila.
" Ale, ale naše malá Ellie," zasměje se," to se k nám připojují jenom další oddíly," řekne nakonec. Mělo mi to dojít dřív. Murtagh říkal, že se to stane, ale nenapadlo mě, že to bude tak brzy.
" Jak víš, že se jmenuju Ellie?" zeptala jsem se, když jsem si uvědomila, že včera u ohně nebyl, takže ani moje jméno znát nemohl.
" Arnar se včera večer o tobě zmínil." Což mě vede k otázce, kdo je Arnar a co je to vůbec za blbý jméno? Chtěla jsem se zeptat, jak ten Arnar vypadá, ale moji pozornost upoutalo něco jinýho. Stovky vojáků se k nám začali připojovat ze všech stran. Tolik lidi jsem nikdy v životě neviděla! Připadala jsem si mezi nimi, jako mraveneček, který může být každou chvíli zašlápnut. Začíná mě z toho mrazit po zádech. Z tohohle vůbec nemám dobrý pocit.
Ani nevím, jak mi celá ta cesta uběhla. Vím jenom to, že se k nám další den přidali další vojáci a napětí začalo vzrůstat, když jsme se blížili k bojišti. Dneska je poslední večer před bojem. Brzy ráno všechno začne a Bůh ví, jak to dopadne. Tajně fandím Vardenům, ale to se nesmí nikdo dozvědět. Kdyby to zjistili, tak si tajemství Galbatorixových trenek odnesu do hrobu. Jinak novinky za poslední dva dny? Joana se se mnou pořád nebaví a vždycky, když mířím k Murtaghovi s jídlem nebo když mu něco nesu, tak mě vraždí pohledem. Prostě mírumilovný prostředí...
P.S.: A tady máte oči Ellie ( historicky moje první hl. postava v povídce, která má modrý oči....)
Páni, další díl? Skvělý, na to bych si zvykla ;). Jinak jako vždy, skvělá. Večerní koupel, páni
. Čekala jsem co bude a ono nic
. Nejvíc mě dostala malá holka a velký kuře! Jen tak dál ;)