Tak po dlouhý době tu je slíbená kapitola. Sice jste předchozí kapitolu nekomentovali, jako ostatní, ale to bud asi tím, že jsem nedala limit ( neříkám, že mi to nestačí, jsem ráda za každý koment, ale s porovnáním u ostatních....) Každopádně děkuji za komenty a doufám, že se vám tahle kapitola bude líbit. Konečně tam budete mít ve větší míře Murtagha...
P.S.: Limit je jako vždy 41 komentů, ale čím víc, tím víc se mi bude chtít psát...
A nakonec jedno video- doufám, že vám půjde spustit...
Pokud jste si mysleli, že situace je vyřešena, tak jste se spletli. V stanu se rozpoutala nová hádka. Ráda bych vám poreferovala, o čem byla, ale z ničeho nic všichni začali mluvit jiným jazykem a já jenom čuměla, jako chleba z batohu. Rozhodla jsem se, že tady nikomu nebudu dělat blbce a šla jsem ven. U východu jsem si vzpomněla, proč jsem sem přišla, ale Nasuada byla moc zabraná do "tichého" rozhovoru s Eragonem. Takže jsem se odebrala zpátky do ošetřovatelského stanu, kde jsem si vzala polštář a deku. Nejsem magor, abych spala v jednom stanu s Joanou- za darmo ani mě nehrabe. Rozestlala jsem si kousek za jedním ze stanů. Aspoň se budu moct koukat na hvězdy, až budu usínat.
Už jsem byla v polospánku, když o mě někdo zakopl. Au, zítra se nepohnu.
" Ó, promiň, nevšiml jsem si tě," zamumlal nade mnou nějaký hlas. Byla jsem moc ospalá, abych zaregistrovala, kdo to o mě zakopl-
" Jsem tak rozčilený! Co si o sobě vůbec myslí?!" Teprve teď mi došlo, kdo tu nade mnou stojí a vzteká se. Eragon nejspíš ze svého nevlastního bratra není moc nadšený.
" Hm," zamumlám potichu a otočím se na druhý bok. Nemůžeme si o tom promluvit, až ráno? Nevidí, že se tady snažím spát?
" AU!" zavřískám už po druhý. Tady je to horší, než na náměstí za bílého dne! Nechce tu třeba projet ještě někdo na koni?
" Promiň, neviděl jsem tě," ozve se nade mnou druhý jezdec. Díkybohu, že jich není víc!
" Copak jsi slepý?!" otočí se naštvaně Eragon na svého bratra, který se mezitím zvedá ze země. Nejspíš zapomněl na to, že před chvíli o mě zakopl i on. A než byste se nadáli, tak tu byla další hádka. Chvíli mě je bavilo poslouchat, ale potom mě to začalo nudit. Jedno jsem ale pochopila. V přítomnosti jezdců existují jenom dvě pravidla. První: dračí jezdec má vždy pravdu a pravidlo druhý: pokud ji nemá, tak platí první pravidlo. S tímto zjištěním jsem se znovu zabublala do peřinky. Mé usínání doprovázely rozzuřené hlasy, ale brzy se i tyto hlasy vytratily, když jsem propadla do říše snů.
Vzbudilo mě, až když se mnou začal někdo lomcovat. Někdy si říkám, jaký to je se vyspat. To musí být pocit.
" Co se tady, prosím tě, stalo?!" zamává mi před očima Nasuada- pravděpodobně, v tý tmě vidím kulový.
" Jak to mám vědět. Spala jsem." S tím jsem se otočila na druhý bok a snažila se znovu usnout.
" Eragon s Murtaghem se tady prý poprali."
" Hm, možný to je. Když jsem usínala, tak se moc přátelsky netvářili."
" A to jsi jen tak usnula?"
" Ano, kdyby to nevadilo, tak bych zase ráda spala." Už to vypadalo, že se Nasuada odporoučí někam daleko ode mě, ale to by nesměla přiběhnout ta bláznivá ženská.
" To teda vadilo. Eragon s Murtaghem leží ve stanu a potřebují ošetřit."
" To ta rvačka byla, tak hustá?" zeptám se překvapeně.
" Jak se to vezme, proč?" nechápe Nasuada.
"No, podle všeho jim ruce zůstali, tak se snad ošetří sami." Už jsem se chytala vlézt pod peřinu, ale Angela mi ji vzala a druhou rukou mě chytila za loket a táhla do stanu. Sláva demokracii! S povzdechem jsem vlezla do stanu. Moje, i tak špatná nálada klesla hluboko pod bod mrazu, když jsem si všimla Joany, jak vystrašeně poskakuje okolo Murtagha. Eragon seděl naštvaný o kus dál a zamračeně je pozoroval. Joana nejspíš vycítila jeho pohled, tak se každou chvilku na něj otáčela a mrkala na chudáka Eragona, kterýho nenapadlo nic jinýho, než se červenat. Bože.
" Umíráte někdo?" zeptám se, když se po mě všichni otočí.
" Ne," zakroutí oba hlavami.
" Dobře, kdybyste měl někdo v plánu vykrvácet, tak mě zavolejte, budu spát za stanem. Dobrou noc." Ještě jsem jim mávla na rozloučenou a šla se utábořit kousek za stan. Do svítání zbývají dvě hodiny, tak doufám, že mě nikdo už nevzbudí.
Vzbudilo mě, až lehké pohupování. Unaveně jsem otevřela oči a snažila jsem se zaměřit na dění kolem sebe. Jako první jsem zaregistrovala déšť, který mě už úplně promáčel. Ježíš, jak jsem v tomhle mohla spát? Když jsem se vzpamatovala z prvního šoku, tak jsem svoji pozornost zaměřila na Murtagha, který mě nesl v náručí.
" Venku začalo pršet, tak tě nesu někam kde je teplo a sucho," řekl potichu, když si všimnul, že jsem konečně vzhůru. Místo odpovědi jsem zívla a opřela se o jeho hruď. Byla jsem moc unavená na to, abych se zabývala tím, že se tulím k Murtaghovi a vůbec mi to nevadí. Najednou na mě přestaly dopadat dešťové kapky. Pootevřela jsem oči, abych zkontrolovala situaci. Už jsme byli ve stanu. Ve stanu byla jenom postel a stůl, za kterým byla zasunutá židle.
" Nasuada mi přidělila stan. Když jsem si šel lehnout, tak jsem na tebe narazil venku," pokračoval ve vysvětlování. Vymanila jsem se z jeho sevření a nechala ho, ať mě postaví na zem. Musela jsem vypadat, jako chodící mrtvola, když jsem tam, tak stála a tupě zírala na plátno stanu.
" Jsi mokrá, nechceš se převléct?"
" Obvykle u sebe nosím desatery náhradní šaty, ale dneska jsem je zapomněla," protočím oči.
" Počkej tu chvíli," zamumlal a zmizel ze stanu. Sedla jsem si na židli a hlavu položila na stůl. Slunce už bude vyházet a já se pořád ještě neprospala. Zvedla jsem hlavu, když jsem uslyšela zašustění plátna. Do stanu se vrátil Murtagh, ale nebyl sám. Za ním vešla ještě Nasuada a před stanem jsem slyšela Eragona. Nasuada ke mně přišla a podala mi nějakou složenou látku. Nejspíš šaty.
" Promiň, že jsem ti neudělila nějaký stan. V tom chaosu jsem byla nějak mimo."
" To je dobrý. Já to chápu." Nasuada se na mě usmála a ještě jednou se omluvila. Mezitím strčil hlavu do stanu Eragon. Chvíli se na sebe s Murtaghem dívali a pak se stalo něco neuvěřitelného! Normálně na sebe kývli a řekli si, že se uvidí na snídani, kde se potom domluví. Byla jsem, tak v šoku, že jsem málem zapomněla na to, že se mi chce spát. Že by se konečně už usmířili? No vidíte a stačilo si dát jenom přes držku. Nasuada s Eragonem opustila stan a já jsem tady osiřela s Murtaghem.
" Měla by ses převléct," ukázal na poskládanou látku v mých rukách.
" Tak jdi ven." Nebudu se převlíkat před ním. Jestli chce striptýz, tak Joana sedí v ošetřovatelským stanu a je připravena na všechno. Doslova.
" Copak si to o mně myslíš? Jsem gentleman, otočím se."
" Prosím tě, tomu nevěříš ani ty."
" Čestný slovo. Stejně se musím taky převléct." Dobrá no, ale jestli se otočím a přistihnu ho, jak se na mě dívá a ruku má v kalhotách, tak s ním už nikdy nepromluvím! Každý jsme přešel do jednoho rohu stanu a začali se převlékat. Překvapilo mě, že mi Nasuada nepřinesla jenom šaty,ale také noční košilku, do který jsem se převlíkla- košilka měla tenký ramínka a sahala mi nad kolena. Oblíkala jsem se rychle, aby Murtagh nebyl tolik v pokušení se otočit. Když jsem byla převlečená, tak jsem se otočila a uviděla Murtagha, který už ležel na posteli. A kde mám spát já? Nemám tu žádnou deku, na kterou bych si lehla. Vidíte, jak klesám? Ze začátku jsem měla postel, potom deku a teď spím na holí zemi. Co mě čeká příště?
" Na co čekáš?" zasmál se Murtagh.
" Až mi dáš nějakou deku, na kterou bych si mohla lehnout." Murtagh prvně nechápal, o čem to tady mluvím, ale pak mu to nejspíš došlo a mě bohužel taky. Vylezl z postele a přešel ke mně. Měl na sobě jenom černý kalhoty.
" Pojď do postele. Je tam místa dost," zašeptal potichu, až mi přej mráz po zádech.
" To je dobrý. Mně stačí zem, jsem zvyklá. Stačí, když mu dáš deku."
" Stydíš se?" zasmál se. Celá tahle situace mě natolik rozhodila, že jsem zapomněla na svůj spánkový deficit.
" Samozřejmě, že ne!" Samozřejmě, že ano, ale nejsem takový blázen, abych mu to řekla. Nikdy jsem se žádným mužem nespala v jedný posteli- teda dobrovolně, ale nad tím, co se stalo v minulosti, teď opravdu přemýšlet nechci.
" Takže se bojíš?"
" Ne, prostě jenom nechci," založím si vzdorovitě ruce.
" Ale ano bojíš, jde ti to vidět na očích." Ať jdou všichni s těma mýma očima do háje!
" V tom případě nevíš, co vidíš." " Čeho se bojíš?"
" Ničeho." Samozřejmě, že Murtagh mým řečem neuvěřil a začal se mě vyptávat na minulost. Nechtěla jsem mu nic říkat, takže jsem rezignovala a šla si lehnout do jeho postele.
" Jestli na mě šáhneš, tak si mě nepřej." Murtagh se na mě překvapeně podíval. Pravděpodobně nečekal, že se nechám přemluvit, tak rychle. Nic nenamítal a lehnul si za mnou. Otočila jsem se na druhou stranu a snažila se usnout. Jenomže to nebylo, tak lehký. Co bych teď dala za to, kdyby do stanu vtrhla Angela a chtěla s něčím pomoct. No co, dospat se můžu i zítra ne?
Nevím, jak se mi to podařilo, ale nakonec jsem usnula. Vzbudila mě, až zima. Otočila jsem se po příčině mýho problému a uviděla Murtagha, který je zabalený v peřině a spokojeně spí. Taky mi mohl kousek nechat. Vzala jsem kousek peřiny a snažila se jí přikrýt, ale Murtagh nejspíš na druhým konci ležel, takže moje snažení bylo k ničemu. Trhla jsem tedy trochu víc a Murtagh se překulil na záda. Konečně jsem měla kousek peřiny, pod který jsem si ihned lehla. Pod peřinou bylo hezky teploučko, ale jelikož jsem docela hamoun, tak mi takový kousek nestačil a chtěla jsem víc. Začala jsem znovu tahat za peřinu, ale to jsem neměla dělat, protože Murtagh začal něco ze spaní brblat a lehnul si na bok, směrem ke mně, takže mě skoro zalehnul. Aspoň, že díky tomu se uvolnila víc peřina. Spokojeně jsem si zase lehla na svoji stranu a užívala si to ticho, který se neslo táborem. Po včerejším boji jsou všichni unavení, takže počítám s tím, že do oběda tu nikdo rušit nebude. Málem jsem vylétla z kůže, když mi Murtagh položil ruku okolo pasu a přitáhl k sobě. Prvně jsem si myslela, že už je vzhůru, ale když jsem se pootočila, tak jsem zjistila, že ještě spí. Bojovala jsem s myšlenkou se od něho odtáhnout, ale pak jsem se uklidnila a znovu položila hlavu na polštář. Přeci se nebudu bát druhýho pohlaví až do smrti!
Tentokrát jsem se probudila sama do sebe. Ve stanu začínalo být až moc velký teplo a když jsem se otočila, tak jsem zjistila, že Murtagh už je pryč. Ještě chvíli jsem se povalovala, ale potom jsem se převlékla a šla se podívat ven. Půjdu se podívat, co se děje v táboře a potom se skočím vykoupat. Nejdřív jsem zamířila do stanu s jídlem. Po náročné noci jsem padala hlady. Ve stanu jsem nikoho známého neviděla, takže jsem si naložila jídlo a šla si sednout k jednomu ze stolů.
" Ahoj, ty už jsi vzhůru?" Málem mi zaskočilo, jak jsem se lekla. Vedle mě stála nějaká holka a mile se usmívala.
" Jo, ve stanu se nedalo dýchat."
" To mi povídej. Můžu si sednout?"
" Jo, jasně."
" Promiň, ještě jsem se nepředstavila. Jsem Katrina."
" Ellie." Podali jsme si ruce a já si všimla jejího vystouplého bříška.
" Já vím, tady se informace šíří velice rychle." Katrina se mi líbí. I když jsem byla už po jídle, tak jsem s ní zůstala ještě ve stanu a povídala jsme si. Katrina je snoubenka Rorana, Eragonova bratrance.
Katrina mi ještě ukázala, kde se můžu umýt, ale pak jsme se museli rozloučit, protože Katrina musela jít něco zařídit. Když jsem se po koupeli oblékala, tak se odněkud zjevil Eragon a rozpačitě na mě zůstal civět. Aby taky ne, když jsem na sobě měla jenom spodní prádlo. Hned jsem se zakryla šaty, abych aspoň trochu zakryla svoje tělo.
" Ehm, pomiň. Šel jsem se jenom vykoupat."
" Tak jdi ještě na chvíli pryč, až se obleču, tak můžeš jít." Eragon jenom tupě přikývl a zmizel pryč. Na nic jsme nečekala a začala se soukat do šatů- v obličeji jsem byla stále rudá. Na Eragona jsem jenom kývla, že už může jít a byla jsem mu neskutečně vděčná, že si odpustil všechny poznámky. Rozhodla jsem se, že si užiju poslední klidný den, protože mám takový pocit, že tohle je na dlouhou dobu poslední. A taky, že jsem měla pravdu.
Úžasná kapitola zvlášť se mi líbí to jak si dali do držky moc se těším na další kapitolu A nevíš co je to za písničku co hraje v tom videu
2Andy Ryan | Web | 15. května 2011 v 12:42 | Reagovat
Skvělá kapitola :)...MMM...Nechat se Murthagem nést a pak s ním spát v jedné posteli, no tak to zní dos dobře Jsem upřímě zvědavá na její minulost, asi to nebude nic pěkného :) A to video, je krásné :)
Toto bola vážne úžasná kapitola taká kludná a som zvedavá čo povie Murtagh Ellie keď sa stretnú po tej noci dúfam že nová kapitola bude skôr ako táto a to video je fajn ale vôbec sa mi nepáči ako spravili film kniha je ovela lepšia
13horse-aranka | 15. května 2011 v 14:09 | Reagovat
lol, tak to bylo super! Akorát by mě zajímalo, jak by se tvářila Joana, kdyby viděla, jak Ellie s Murtaghem spí nebo jak ji nesl do stanu To by vybuchla Strašná prča
Oh, prosím jen řekni, že ten neklid už nebude mezi Eragonem a Murtíkem, prosím Já doufám, že už jsou v pohodě Sice tu Joanna nebyla moc "vidět" ale stejně bych byla docela ráda, kdyby jen tak omylem šlápla na otrávenej hřebík... Jinak skvělá kapitolka, chtěla bych mít Elliin spánek, mě vzbudí snad i cinknutí hřebíku Těším se na další kapitolku
15Šílenej | Web | 15. května 2011 v 14:10 | Reagovat
ooooooooooch scény s Murťasem jsou prostě luxusní!! a to jak byl za zlodějku peřiny, no to bylo moc
naprostá paráda jsem zvědavá, co by řekla Joana kdyby viděla Murta jak nese Ellie, nebo ještě hůř:co by dělala, kdyby je načapala v tý posteli prostě úžasný ...jo, a ja ti taky gratuluju k řidičáku, ale davej si pozor na poliše dneska jsou všude
29delena/skatherine | 15. května 2011 v 22:53 | Reagovat
super kapitola uz aby tady byla dalsi moooc chvaliiiiim
Mooooc pěkný blog, nádherný designe.. až ti ho zavidim.. dobře závidim ti ho a hodně.. jo.. moje úchylka na upíry je prostě nekonečná... budiž mojí slabou chvilku tady i máš.. jinak tvoje povídky vypadají zajímavě, máš na ně dobré náměty, takže se těším až si je projdu všechny ;)
Skvelé! A koľko veľa Murtagha hehe, sa jej celkom prišťastilo, aspoň sa dobre vyspala heh a v príjemnej spoločnosti, už sa naozaj nemôžem dočkať pokračovania, celkom pekne sa to rozvíja :P
Děláš ze mě závisláka holka.. Jinak už Murtaghovi a Ellie vymýšlím jejích hvězdný jméno, až se daj dohromady D.. Teď se rozhoduju mezi Murtellie a Ellurtagh D
41Eragon Bromsson | 16. května 2011 v 17:32 | Reagovat
No jo no. Seš prostě spisovatelka. Takže já to tradičně pouštím na hranici 41 komentářů, takže můžeš zase začít psát.
42incompertus | 16. května 2011 v 18:59 | Reagovat
... děkuju za úžasnou chíli s Murtaghem....a Eragonam čtu teprv od včerejška ... no nevim, nevim, co je lepší, jestli kniha, nebo to co tu píšeš ty...těžký rozhodování!
44laskonka...muck | 17. května 2011 v 9:49 | Reagovat
to byla paráda, četla sem to o hodině ITE takže sem neuměla látku na písemku, takže jestli sem to podělala máš mě na svědomí ale tvoje povídka za to stojí
Úžasná kapitola zvlášť se mi líbí to jak si dali do držky
moc se těším na další kapitolu

A nevíš co je to za písničku co hraje v tom videu