close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

18. kapitola

1. května 2011 v 10:05 | Aranel van de´Corvin |  Má cesta životem


18. kapitola
Ahojky přidávám sem další dvě kapitoly, tak se vám snad budou líbit :-) plánuju v téhle povídce ještě pár zvratů, ale až trochu pozdějc a určitě komentujte :-)

ÁÁÁÁÁ zívám a jsem v takovém polospánku. Znáte to ne. Člověk neví, jestli se mu zdál nějaký špatný sen a nebo to byla pravda a to teď nevím ani já.
V tom se najednou doopravdy přinutím otevřít oči a dochází mi co se včera všechno stalo.
Tak jo! Měla bych si to shrnout a uklidnit se! Posadím se na posteli, dám si kolena k sobě a opřu si o ně hlavu.
Takže to všechno znamená, že mne za prvé Damon sebral, protože potřebuje mne a mou sestru k něčemu, jak ho znám strašnému, za druhé jsem čarodějka a ve strašných bolestech se na ni budu přeměňovat, za třetí musím zachránit Annu a za čtvrté Damon má sestru a možná bratra Stefana, což ještě nemám potvrzené, protože mi to Damon odmítá říct.
Takže mám asi takový NORMÁLNÍ život! Achjo co mám jako dělat? Jelikož se znám, tak se rozhodnu nad tím nepřemýšlet, protože jediné na co přijdu budou nějaký ptákoviny a tak se rozhodnu vylézt z postele. Převleču si své modré pyžamo a obleču se do modrých džínsů a červeného trička.
Sbíhám schody dolů do kuchyně a samozřejmě při mém bravurním skoku z posledních tří schodů mi tento dokonalý skok nevyjde a já spadnu na něco hooooodně tvrdýho!
Po bližším prozkoumání zjistím, že to tvrdé a studené je Damon! A tak se ho ptám!
"Co děláš tam dole?"
"Ale jen tak si tady ležím! Co ty? Podle všeho jsi zase dokázala fakt, že se dokážeš přizabít na jednom metru čtverečním! Ale to nic, už jsem si na tvé sebevražedné sklony zvykl!" usmívá se na mne líbezně to tele a já na něm pořád ležím! Načež si to uvědomuji a ač nerada a se rozhodnu vstát! Překročím jeho tělo a jdu si do kuchyně něco ukořistit.
"Zase máš hlad? Nedržíš náhodou dietu?"
"Ne!"
"Nemáš žádné otázky, kterými mě zavalíš?"
"Ne!"
"NE?" ptá se mě Damon.
"NE! Jsem naštvaná, že jsi mne včera ovlivnil! Na to si jako nezvykej! Rozumíš!"
"Jasně."
"Nic víc mi k tomu neřekneš, Damone? Zasypeš mě takovou haldou informací a teď mi k tomu nic neřekneš?"
"Respektuji, že jsi naštvaná!"
"Ó jak jsi tolerantní!"
"Já vím Marg, a ty máš štěstí, že se s tebou baví někdo tak dokonalý, chytrý a příjemný jako jsem…" osloví mě jako svou sestru! Čímže mě kategoricky rozčílí!
Než ovšem stačí doříct svou geniální větu, tak ho přeruším: "Jako já?"
"NE, to by jsi potom trpěla samomluvou!"
"To víš, občas si potřebuji popovídat s někým normálním!"
"Proč teda nezajdeš za mnou?"
"Protože ty nejsi inteligentní!!"
"Máš pravdu, jsem více než to, jsem dokonalý!"
"Tak to určitě!"
"Ano, to určitě!"
"Damone, ty máš sestru a bratra?" změním téma a vidím, jak jeho do teď pobavený výraz se mění na zasmušilý a řekla bych až bolestný. A já ihned lituji toho, že jsem radši nepokračovala v našem hovoru, který je vždy na denním pořádku.
"Měl jsem bratra a ………."
"A?"
"A sestru." Odpovídá mi a teď jsi jsem téměř naprosto jistá, že jeho výraz je doopravdy bolestný…
"Jaká byla?"
"CO?"
"Jaká byla tvá sestra?"
Damon si sedne naproti mně za stůl a dívá se někam, kam já asi nemohu nikdy dohlédnout, pochybuji, že by mi o ní něco řekl, nikdy mi nic nevykládá o sobě ani o své rodině….
Protože už delší dobu nic neříká a kouká se pořád do blba, rozhodnu se ho nechat přemýšlet a chystám se odejít, když mě Damonova reakce zastaví a já strnu v pohybu. Damon sebou trhl a podíval se na mne takovým výrazem, že se mi ihned svírá žaludek a já mám chuť se mu vrhnout kolem krku a říct mu ať nevzpomíná, že jsem mu nic nechtěla připomínat, ale než se rozhodnu, co udělám přeruší moje vždy vědecké a praktické úvahy.
"Byla …roztomilá. Mě bylo devatenáct, když….. zemřela….a jí 15 let……" zkřiví svůj obličej do bolestného výrazu, "byla vždy ke všem strašně moc ohleduplná a laskavá…. Byla to moje malá sestřička…. Jediný člen v rodině, který mě zbožňoval. Byla mladší, ale byla to právě ona, kdo mě bránil před rodiči vždy když jsem něco provedl….. Já byl černá ovce rodiny….. Nepamatuji si na žádnou její špatnou vlastnost…."
"Jak zemřela?" ptám se, i když to asi nebyla moc chytrá otázka, protože Damon se jakoby vrátí zpět z minulosti do tohohle světa a řekne.
"Někdo ji zavraždil."
"Proč? Jak někdo mohl zavraždit někoho tak bezbranného a laskavého, vždyť jí bylo 15, nemohla být nebezpečná pro nikoho!"
"Byla to špatná doba…"
Vstanu a přejdu na druhou stranu k němu a obejmu ho, hlavu si položím na jeho rameno a ptám se ho: "A co tvůj bratr?"
"Mého bratra nenávidím!"
"Proč? Takže žije?"hodlám se chopit příležitosti a vymlátit z něj, kdo je jeho bratra a jestli se nejmenuje Stefan…
"To je jedno!"
"Mě to není jedno! Záleží mi na tobě!"
"TO by ale nemělo!"
"Stalo se!"
Damon se ode mne odtrhne a řekne mi: "Nemělo by! Jsem jaký jsem! Jsem sakra upír! Jsem zlý! Mám své plány a tebe JEN využívám! Nemělo by ti na mne záležet!"
"Já vím, Damone! Říkám si to každým dnem, ale ať už jsi jakýkoliv jsi můj přítel a záleží mi na tobě, ať už mě využíváš nebo ne!" dokonce jsi pro mne víc než přítel, pomyslím si.
"Jednou mě budeš ze srdce nenávidět!"
"To se nestane…." Přejdu opět k němu, dívám se mu do očí…. Natáhnu k němu ruku, ale on se otočí…. Proč to sakra dělá? Takhle se přeci normálně nechová! CO se to s ním děje? Vždyť dřív se mi nikdy s ničím nesvěřil a teď mi pomalu odhalil tajemství svého života!
Vezmu ho tedy za ruku a otočím si ho k sobě…
"Damone."
"Měla by jsi jít do svého pokoje…"
"Ne."
"Ano."
"Ne."
Vezmu si jeho hlavu do svých rukou a pomalu se k němu přibližuji. Nevím, co mne to zase popadlo, ale už nedokážu v sobě dusit ten pocit, není to můj přítel, není to člověk, kterého mám ráda, je to člověk, kterého ….. Ne! NE! NE! NE! NE! TO přece není pravda! Využívá mne! Doprič Margareth, využívá a do ví co po mne a Anně bude chtít?! Tohle nesmím nechat zajít tak daleko! TO ne!
Ale já už nemám sílu to v sobě dusit! Už ne! Co mám dělat!
Vždyť mě od první chvíl upoutal, i když jsem němu za začátku cítila nenávist… tak ta se přeměnila na něco jiného… Ne! Musím si zakázat takhle přemýšlet! ON je přeci můj nepřítel ne!!! Doprič musím si v tom udělat jasno! V jednu chvíli tvrdím, že mi na něm záleží a pak zase tvrdím, že ne! Tak co teda!!!!!!
Projede mnou takový zvláštní pocit a já se zadívám do Damonových očí…A on mě najednou z ničeho nic rychle a prudce začne líbat, jakoby mě za něco trestal, jakoby mi chtěl dát najevo, že on je tady pánem domu… Je mi to jedno! V tento okamžik je mi naprosto jedno a jen si užívám ten pocit, že mě drží v náručí a nepouští mne, že mě líbá, že mi rukou hladí záda, vlasy, obličej…..
Po chvíli se ode mne ale odtrhne a zakřičí: "Běž do svého pokoje!" a odejde pryč…..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 anny anny | 1. května 2011 v 10:44 | Reagovat

už jsem si říkala, že jak ji začne líbat bude k nezastavení, ale teď už vím, že mě jen napínáš jak to bude dál :-)

2 kimilianka kimilianka | 3. května 2011 v 18:37 | Reagovat

jako vždy naprosto prvotřídní kapitolka. mám z tebe radost :-D hrozně se mi to líbí :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama