Autorka→ makynkakk@seznam.cz
20. kapitola
Z pohledu Margareth
"Já jsem Katherine Percová a jsem tady, abych Damonovi předala vzkaz…"
"Dobře, Katherine, tak mi ho řekni a já mu ho vyřídím, nebo jestli tak mu to napiš nebo co já vím…"
"Víš, že máš úžasnou vůni krve?"
"Jo to už mi jednou řekla moje sestra…"
"Je také čarodějka, že?" ptá se mě Katherine, ať přemýšlím, jak přemýšlím, její jméno jsem ještě nikdy neslyšela, takže nemohu říci, jestli je pro mne hrozbou nebo není…A jak ví o tom, že by mohla být Anna čarodějkou…
"Jo to už mi jednou řekla moje sestra…"
"Je také čarodějka, že?" ptá se mě Katherine, ať přemýšlím, jak přemýšlím, její jméno jsem ještě nikdy neslyšela, takže nemohu říci, jestli je pro mne hrozbou nebo není…A jak ví o tom, že by mohla být Anna čarodějkou…
"Ne, není…"
"Co tedy je?"
"No já nevím, jestli ti to mohu říci, Katherine."
"Bojíš se mne?"
"Ne, to ne… já jen, že tě vůbec neznám a nechce se mi vykládat ti takové osobní věci…"
Katherine, se na mi zadívá do očí a řekne: "Mluv!"
"Ne, moje sestra není čarodějka, při její přeměně v čarodějku, ji někdo zároveň proměnil v upírku. A ona teď umírá." Slyším se říkat, doprčic, ta čůza mě ovlivnila.
"Co tedy je?"
"No já nevím, jestli ti to mohu říci, Katherine."
"Bojíš se mne?"
"Ne, to ne… já jen, že tě vůbec neznám a nechce se mi vykládat ti takové osobní věci…"
Katherine, se na mi zadívá do očí a řekne: "Mluv!"
"Ne, moje sestra není čarodějka, při její přeměně v čarodějku, ji někdo zároveň proměnil v upírku. A ona teď umírá." Slyším se říkat, doprčic, ta čůza mě ovlivnila.
"Výborně!"
"Co si to dovoluješ!" křičím na ni.
"Co si to dovoluješ!" křičím na ni.
"Takhle by jsi se mnou neměla jednat…" a na důkaz svých slov, ke mně rychlostí blesku a když říkám rychlostí blesku, tak myslím opravdu rychlostí blesku, dojde, rozpřáhne se a než si stačím uvědomit co dělá, tak mě odhodí takovou silou, že letím přes stůl, židle a zastavím se až o zeď, vedle kuchyňský linky.
Jau…. Sáhnu si na hlavu, která to schytala nejvíc a když se podívám na ruku, mám na ní spousty krve… Pokusím se vstát, ale nejde mi to, pravděpodobně jsem si zlomila pravou nohu… Kruci…
Z mých marných pokusů vstát, mě vytrhne Katherinin děsivý smích, po kterém se mi zježí všechny chlupy na těle a mám pocit, že mi srdce vynechalo pár úderů…
"Tak on tě unesl, abys mu pomohla oživit, to co už je mrtvé, že," říká ta mrcha a začne se znovu smát, "To snad není možné, on opravdu našel čarodějku, poslední svého rodu, poněvadž tvoje sestra se nestihla proměnit…."
"Počkej, jak to myslíš, poslední, to jsem jediná?" i když je mi strašně špatně, motá se mi hlava a bolí mě děsně noha, tak tahle ženská něco ví a já se z ní musím pokusit vytřískat informace.
"Počkej, jak to myslíš, poslední, to jsem jediná?" i když je mi strašně špatně, motá se mi hlava a bolí mě děsně noha, tak tahle ženská něco ví a já se z ní musím pokusit vytřískat informace.
"Jistě, že jsi… Tvoje bába se neproměnila… Sestra je upír. Co sis myslela…..Navíc je o tobě legenda…"
"Jaká legenda?"
"Jaká legenda?"
"Říkalo se, že se jednoho dne narodí dvě děti, poslední rodu čarodějnic Surijů… jednou budou mít schopnosti, které ještě nikdy nikdo neměl. Ona přivede k životu, to co je mrtvé a to co je živé zabije. Stejně tak i ta druhá….Jedna z nich zničí dvě sestry něčí a bratra samozřejmě také předčí. To jedno z nich je vyvolené dítě, které ztratí vše, co je jí drahé… A vše bude záviset jen a jen na jejích rozhodnutí…."
"Co je to za blbost?"
"To si myslím i já, po pravdě nic proti tobě, ale nemyslím si, že jsi někdo důležitý, natož do dítě z té legendy… Třepeš se tady přede mnou strachy a máš také proč, hodlám tě zabít a Damonovi dokázat, že to nejsi ty… A pak se stane to co chci já…."
"Co chceš ty?"
"Co si asi tak myslíš?"
"Co je to za blbost?"
"To si myslím i já, po pravdě nic proti tobě, ale nemyslím si, že jsi někdo důležitý, natož do dítě z té legendy… Třepeš se tady přede mnou strachy a máš také proč, hodlám tě zabít a Damonovi dokázat, že to nejsi ty… A pak se stane to co chci já…."
"Co chceš ty?"
"Co si asi tak myslíš?"
"To nevím, proto se tě ptám." Svou bolest už ani nevnímám, mám hrozný strach, Damon se vrátí až do ví kdy… Takhle moc jsem po jeho blízkosti snad ještě netoužila….a že po ní toužím velmi často…
"Já chci zničit prvotního upíra a v tom mi pomůže jen jediná osoba, sestra Damona."
"Cože? Ta je ale mrtvá!"
"Jistě, že ano, ale já a Damon najdeme tu děvku z legendy, přivedeme Marg zpět a ta pak zničí Klause. Tobě to už může být ale jedno, protože teď přišel ten okamžik, kdy zemřeš."
Začnu panikařit, jejda co mám dělat, snažím se vyškrábat na nohy, ale nejde mi to a ta mrcha se ke mne začne přibližovat pomalým krokem a při tom všem se usmívá, což je snad ještě horší, než kdyby tady na mne křičela a vrčela..
"Jistě, že ano, ale já a Damon najdeme tu děvku z legendy, přivedeme Marg zpět a ta pak zničí Klause. Tobě to už může být ale jedno, protože teď přišel ten okamžik, kdy zemřeš."
Začnu panikařit, jejda co mám dělat, snažím se vyškrábat na nohy, ale nejde mi to a ta mrcha se ke mne začne přibližovat pomalým krokem a při tom všem se usmívá, což je snad ještě horší, než kdyby tady na mne křičela a vrčela..
Co mám sakra dělat…
Damone, sakra kde jsi, když tě člověk potřebuje!!!
Ale pozdě, Katherine je už u mne… tak tohle budou asi mé poslední vteřiny života… Jaké to je, když člověka upír vysaje do poslední krve… Bolí to? Snad to bude rychlý! K sakru já se už smířila se svou smrtí! To ne! To nemohu! Ještě jsem nic nezažila… nezachránila sestru… Neřekla Damonovi, že ho miluju…. Počkat na co jsem to teď pomyslela… Já jsem vážně myslela na to, že ho miluju….
Ano… je to tak…. Miluju ho! Nesmím se vzdát, musím mu to říct!
Když se ke mně Katherine přiblíží, podívám se jí vyzývavě do očí, zvednu instinktivně ruku a z mé ruky vyletí modrá záře a Katherine odletí o tři metry dál …….. Poslední, co slyším je strašlivá rána…
Ano… je to tak…. Miluju ho! Nesmím se vzdát, musím mu to říct!
Když se ke mně Katherine přiblíží, podívám se jí vyzývavě do očí, zvednu instinktivně ruku a z mé ruky vyletí modrá záře a Katherine odletí o tři metry dál …….. Poslední, co slyším je strašlivá rána…
Z pohledu Damona
A nebo ne! Nevožeru se! Musím si doprčic ujasnit, co se to tady děje! Rozhodnu se teda zase odejít z mého oblíbeného "baru" a letím zpět domů…
Když v tom uvidím před barákem zaparkovanou červený porsche a nemusím dvakrát hádat čí je! V domě je Katherine spolu s Maggie! TO snad NE!!!!
Vlítnu do domu jak tajfun, rozrazím dveře, které odlítnou až do ví kam a nadělají strašný rámus….
Jenže to co vidím před sebou mě dokonale odzbrojí….
Maggie zvedne hlavu ke Katherine, která se k ní sklání a chce jí pravděpodobně vysát. Chtěl jsem se rozběhnout a Katherine při nejmenším rozčtvrtit na malý kousíčky, jenže mě přeruší reakce Margareth. Odhodlaně zvedne ruku, ze které vyletí modrá záře a zasáhne Katherine do břicha…. Ta odletí na konec místnosti, vysklí okno a vyletí z něho ven…
Rychle se vzpamatuju a letím k Margareth.
"Maggie. Slyšíš mě?" no tak sakra ať se probudí. Musí se probudit! Tohle se nesmí stát, nemůžu ji ztratit. NEMŮŽU!
"Maggie. Slyšíš mě?" no tak sakra ať se probudí. Musí se probudit! Tohle se nesmí stát, nemůžu ji ztratit. NEMŮŽU!
Vezmu do ruky nůž a říznu se do ruky, otevřu její ústa a nechávám skapávat krev do jejího krku…
Konečně sebou trochu trhne… a nadechne se….
Z pohledu Margareth
Pomalu otevírám oči a snažím se vzpamatovat. Tak jo to chce klid a zhluboka dýchat! Naposledy si pamatuju, že jsem zvedla ruku…a.. a… a co se stalo pak?
"Margareth…"
"Damone?" trhnu sebou, ale tak nepředstavitelně se mi uleví, když vidím tvář Damona, která se na mne dívá dost vyděšeně, kdybych ho neznala, řekla bych, že má o mne strach…
"Jo jsem tady u tebe, nehýbej se…Máš zlomenou nohu a rozbitou hlavu…"
"Jo já vím.. CO se stalo?"
"To kdybych věděl, tvoje moc se měla objevit až na tvé narozeniny, ale když jsem přišel, tak z tvojí ruky šlehala modrá záře, která zasáhla Katherin…"
"Pane jo, to ne! Je živá, že ano?" začnu se děsit, protože i když ji rozhodně nemám ráda, nechci, aby zemřela kvůli mně… A zároveň mě děsí, to co jsem dokázala…
"To nevím, budu to zjišťovat, až zajistím tebe…."
"Damone?" trhnu sebou, ale tak nepředstavitelně se mi uleví, když vidím tvář Damona, která se na mne dívá dost vyděšeně, kdybych ho neznala, řekla bych, že má o mne strach…
"Jo jsem tady u tebe, nehýbej se…Máš zlomenou nohu a rozbitou hlavu…"
"Jo já vím.. CO se stalo?"
"To kdybych věděl, tvoje moc se měla objevit až na tvé narozeniny, ale když jsem přišel, tak z tvojí ruky šlehala modrá záře, která zasáhla Katherin…"
"Pane jo, to ne! Je živá, že ano?" začnu se děsit, protože i když ji rozhodně nemám ráda, nechci, aby zemřela kvůli mně… A zároveň mě děsí, to co jsem dokázala…
"To nevím, budu to zjišťovat, až zajistím tebe…."
"Jak mě jako chceš zajistit?"
"Podívej se, nelekej se ano? Musíš se napít mé krve…"
"Cože? Ty jsi se zbláznil ne! Já nejsem upír, jsem člověk do háje!"
"Co kdybys mě nechala domluvit? A už brzy člověk nebudeš! Tak si zvykej, život je změna."
"Dobře…"
"Upíří krev je léčivá, dokáže tě uzdravit, jsi slabá ztratila jsi spousty krve a za pár dní tě čeká proměna… Nezvládla by jsi ji…" teprve když to vysvětlí dochází mi, jak strašnou bolest cítím na celém svém těle, Katherine se mnou sice třískla jen jednou, ale to neznamená, že to nebylo efektivní…
"To mám jako vážně pít tvou krev?" to snad nemyslí vážně… zvedá se mi z toho žaludek už teď…
Podívá se na mne tím jeho úžasným pohledem, zvedne jedno obočí a usměje se na mne. "Ano, neboj se, není to nic hrozného…"
"Tobě se to říká, ty to děláš už hezkou řádku let…" ale po tom jeho nádherném úsměvu bych mu snad splnila všechna jeho přání! Což mě nepředstavitelně rozčiluje, protože není správné, že se mnou dokáže takhle manipulovat, ale jelikož mnou prochází hrozná bolest, tak to teda risknu…
"Podívej se, nelekej se ano? Musíš se napít mé krve…"
"Cože? Ty jsi se zbláznil ne! Já nejsem upír, jsem člověk do háje!"
"Co kdybys mě nechala domluvit? A už brzy člověk nebudeš! Tak si zvykej, život je změna."
"Dobře…"
"Upíří krev je léčivá, dokáže tě uzdravit, jsi slabá ztratila jsi spousty krve a za pár dní tě čeká proměna… Nezvládla by jsi ji…" teprve když to vysvětlí dochází mi, jak strašnou bolest cítím na celém svém těle, Katherine se mnou sice třískla jen jednou, ale to neznamená, že to nebylo efektivní…
"To mám jako vážně pít tvou krev?" to snad nemyslí vážně… zvedá se mi z toho žaludek už teď…
Podívá se na mne tím jeho úžasným pohledem, zvedne jedno obočí a usměje se na mne. "Ano, neboj se, není to nic hrozného…"
"Tobě se to říká, ty to děláš už hezkou řádku let…" ale po tom jeho nádherném úsměvu bych mu snad splnila všechna jeho přání! Což mě nepředstavitelně rozčiluje, protože není správné, že se mnou dokáže takhle manipulovat, ale jelikož mnou prochází hrozná bolest, tak to teda risknu…
"Dobře."
"Vlastně jsi už pár kapek měla."
"Cože?"
"TO teď neřeš…"
Damon se tedy znovu řízne do dlaně a přindá mi ruku k ústům… Kdyby tahle situace nebyla pro mne tak vážná, asi bych se začala šíleně smát, protože to musí působit strašně komicky. Tak dobře, Margareth, dýchej, je to jenom krev. Dodám si odvahu, chytnu jeho dlaň, do své a začnu…. Začnu pít….
"Cože?"
"TO teď neřeš…"
Damon se tedy znovu řízne do dlaně a přindá mi ruku k ústům… Kdyby tahle situace nebyla pro mne tak vážná, asi bych se začala šíleně smát, protože to musí působit strašně komicky. Tak dobře, Margareth, dýchej, je to jenom krev. Dodám si odvahu, chytnu jeho dlaň, do své a začnu…. Začnu pít….


uau bezva