18. května 2011 v 17:17 | Aranel van de´Corvin
|
22. kapitola
Z pohledu Margareth
Už dávno jsem vzhůru a poslouchám rozhovor Damona a Katherine, nemůžu uvěřit, že mě Damon chce údajně přinutit k tomu, abych pomohla někomu koho neznám a kdo se mě pokoušel zabít jen proto, aby zjistil, jestli jsem opravdu čarodějka nebo ne!! A navíc, to že řekl, že mu na mne nezáleží, mě doopravdy naštvalo…
Tak jak chce chlapec, chce válku, má ji mít! Budu s tebou hošánku spolupracovat jen kvůli Anně, ale však ty ještě uvidíš!
Podle vše je Klaus prvotní upír a Katherin mu něco udělala, Anna se Stefanem o mě vědí a jelikož mě chtějí najít, pochybuju, že je pravda to co mi Damon říkal, že ji Stefan ovlivnil a využívá. Takže můj plán je následující, s Damonem budu do mé přeměny a pak ještě plán nemám, buď udělám to co po mne bude chtít a nebo budu muset utéct…
Každopádně, to že jsem si myslela, že mě může milovat je blbost, strašně moc mě to bolí, jakoby část mě ze mne zmizela, ale po tom všem co řekl, lhal mi a jak se choval, to je prostě nereálné! A já ho také nemiluju, prostě to musela být chvilková slabost z toho, že jsem si myslela, že umírám… ANO, tak to prostě je!!! Já ho NEMILUJU a on mě také NEMILUJE! Výborně situace vyřešena!
Takže po tomto mém mentálním uragánu měním svůj plán! Já se musím dostat od Damona a Katherin co nejdál!!!!
Vyhrabu se z postele a seběhnu dolů do kuchyně…
V tu ránu se na mne otočí dva páry očí a já je oba dva exoty výborně ignoruju.
"Jak ti je?" ptá se mě ten idiot, kterého jsem do nedávna považovala minimálně za svého ne moc dobrého přítele.
"TO tě nemusí zajímat." Říkám tomu retardovi.
"Zajímá mě to.."
"Vážně, vždyť ti na mě nezáleží, jsem jenom hračka, kterou máte v plánu vy dva využít." Doprčič jsem taková kráva! Tohle jsem neměla říkat, teď budou vědět, že jsem je celou dobu poslouchala!
"Ale prosímtě, Greto, nebuď paranoidní, vážně sis myslela, že na tobě Damonovi záleží?!!" začne se tlemit ta čůza, která mi leze na nervy.
"Zavři hubu Katherine," zakřičí Damon na čůzu, "ty jsi to slyšela?" ptá se mne…
"Ne." Snažím se ještě zachránit, co se ještě dá, někdy bych vážně měla přemýšlet, co říkám…
"Takže jsi slyšela všechno, že?"
"Víceméně!" odpovídám a nalejvám si džus.
"Taky bych ráda pila, Greto!" říká zase ta čůza.
"Už tě mám plný zuby! Neříkej mi Greto!" křičím na ni, otočím se a rozeběhnu se k tý krůtě, domnívajíce se, že jí ublížím, jenže než tam svým hlemýždím lidským tempem doběhnu, tak mě Damon svým gepardím upířím tempem předběhne a otočí se tak mezi mnou a Katherine, kterou jsem překřtila na čůzu čili krůtu…
"Mohli by jste se vy dvě laskavě uklidnit, budete tady spolu muset nějakou dobu žít. Takže bych ocenil, kdybys jí Katherine, neříkala Greto a ty se Margareth uklidni!"
"Damone," řvu na toho totálního ignoranta, "jestliže jsi klidnej, zatímco já ztrácím hlavu, je to neklamná známka toho, že jsi nepochopil závažnost situace! VŽDYŤ ONA MĚ CHTĚLA ZABÍT!!!"
"Ale nezabila tě." Odpovídá mi Damon.
"Jsi ty vůbec normální?!"
"Ne! Ale ty jsi vykulená, jak opičák na řetězu. Tak tě prosím neval na mne ty oči, kdo by ti je pak hledal a sbíral." To je takovej magor!!! Co si o sobě myslí! Jak jsem si někdy mohla myslet, že bych ho měla i jen trochu ráda!! Magor totální magor!!!
Do toho vše se po této Damonově poznámce začne čůza ala krůta smát, jak tele! Super za chvíli tady bude celej zvěřinec!
"Jsi idiot! Já ti ještě ukážu, že ti budou dveře malý!" otočím se a mám v plánu odejít.
Ale ten idiot mě samozřejmě zastaví…
"Katherine, mohla by jsi na chvíli odejít? Třeba tak na rok?" otáčí se Damon na čůzu a mě přitom nepouští, asi se bojí, že bych mohla zdrhnout před upírem! Pche!
"Vtipné, Damone, ale že jsi to ty, dávám ti tak maximálně hodinu…."
"Díky." Odpovídá čůze.
Chvíli se nic neděje a on se na mne jen dívá a já mám zase ten pocit v břiše….
"Margareth….."
"Damone, ty jsi takovej idiot!" přeruším ho opět.
Než mu ale stačím říct další rádoby vtipnou poznámku, tak si mě k sobě přitiskne a začne mě hladově líbat… To snad ne… Už to dělá zase a já opět a zase ztrácím půdu pod nohama a opět a zase nevím co k němu cítím… A nejhorší na tom je, že místo abych se od něj odtrhla, tak ho stejně hladově líbám a kdyby to nezastavil, mám podezření, že bych z něj strhala všechny hadry….
"Margareth, to co jsem jí říkal nesmíš brát vážně… To ona mě a Stefana proměnila v upíry… Nebudu ti lhát, potřebuju tebe a Annu na to, abych přivedl Marg, mojí sestru zpět k životu a k tomu všemu potřebuji i Katherine, protože se musím zbavit Stefana…. Lhal jsem ti i v tomhle, Stefan k ničemu Annu nenutil, on jí pomohl se dostat z nejhoršího, ale já teď potřebuji tebe, potřebuji, abys mi pomohla…" dívá se na mne dost naléhavě a já nevím, co mám dělat…
"Jak se ho chceš zbavit?"
"Jestli se ptáš na to, jestli ho mám v plánu zabít, tak ne, nemám to v plánu…. Poslouchej mě, jestli mi nepomůžeš, tak tě prostě ovlivním."
A já jsem taková slepice, že místo toho, abych mu vyškrábala oči, tak přikývnu na souhlas….
"Dobře, pomůžu ti."
já být ona,tak se nedám, vynadám mu, že za mě dělá obchody s Katherin, někde bych si sehnala sporýš, nebo až by byla čarodějka, tak by uměla udělat tu bolest hlavy a Katherin bych pak nepomohla!