Autor→ eragon.shadeslayer@seznam.cz
Tady jsem se musel držet hodně linie původního průseru, takže proto je tahle kapitolka tak brzo. A taky mě popohání vaše komentáře! Dík! x x x Budu se snažit, aby vám to vydrželo. :-))
Zdálo se to jako věčnost a... najednou byl ve vteřině konec. Můj meč v Galbatorixově černém srdci. A pak přišla věštba - odchod z Alagaesie. Ale ne tak jak by si všichni mysleli. Nikam jsem neodletěl, ale jako bych už nebyl. Zabils Galbatorixe Eragone? Bezva, tak dík a sbohem, už tě nepotřebujeme! Je mír, vystačíme si! A všechno to dorazila ta tragédie s dosazením Rorana na trůn a můj hlas proti Islanzadí. Nuda až do smrti a Arya taky uražená až do smrti. Což je u elfa, uznáte docela problém... Abych s tím něco udělal, navrhnul jsem, že cestou do Surdy půjdeme přes Hadarak pěšky a doufal jsem, že nás tahle nebezpečná cesta zabaví a hlavně dá zase trochu s Aryou dohromady! Očividně ta cesta dohromady Aryu dala, ale s Murtaghem, kterej měl dělat křena, zrádce jeden...
Zbytek už znáte, takže jaký že byl ten můj ženiální plán? Zatímco byla Pink pryč, vzal jsem si Murtagha stranou a zeptal se ho, jak se mu Pink líbí.
"Panebože." To nebyl Murtagh, ale Arya, kdyby se někdo ptal - s očima navrh hlavy. Jako kdyby mě nemohla nechat domluvit a musela hnedka myslet jenom na to jedno...! Murtagh zčervenal a začal barvitě líčit svůj souhlas, jak se to mezi chlapama dělá.
"Ty víš, že nedokážu žádný holce nic odmítnout," prohlásí nakonec s úplně nevinným úsměvem.
Arya si založí ruce na prsou. "To snad ani není pravda! Jak tady můžete teď řešit takový...!!" Aryo, miluju tě, ale prosím tě...!!! Nechal jsem Aryu vyvztekat a Murtagha vykecat. Teď už se mě z toho bratříček nevykroutí!!!
"Bezva, Murtaghu. Já věděl, že to řekneš. Je totiž jen jeden způsob jak dostat po dobrým z Pink všechno, co chcem vědět, abysme zachránili Alagaesii." Nasadím ten svůj eragonovský úsměv a na Murtagha mrknu. Murtagh ztuhne a začne kroutit vyplašeně hlavou: "To zapomeň!"
Vezmu tu svou zamračenou elfku kolem ramen a začnu se tlemit: "Já jsem už zadanej! A ty přece nedokážeš žádný holce nic odmítnout!"
Murtagh se začne vzpouzet, ale pochopitelně marně, protože se Arya, jak jinak, brzo ke mně přidala. Takže se musel zavázat, že se obětuje pro dobro Alagaesie! Při troše štěstí vytáhne z Pink všechno co chceme, a když jim to vydrží, ještě pustí Aryu z hlavy. Třeba je to s tím jejím těhotenstvím jen planý poplach...
"Chudák Pink...," řekne Arya, zatímco Murtagh vypadá jako spráskaný pes. "Radši si ji pojistíme ještě starověkou řečí," uvažuju dál.
"HEJ!"
(přestávka na To je průser: 3. kapitola - let, Aranel van de´ Corvin, od druhé části dolů až do konce kapitoly)
Už jste zpátky z původní povídky? Tak pokračujem...Konečně přišla řada na jídlo. Narovnali jsme dřevo na hromadu a já vztáhnul ruku, abych vyřkl: "Brisingr." Najednou mě chytila zezadu za límec nějaká neviditelná ruka a hodila mě dozadu.
"Tak jo, tak jo, budu vařit," zavrčím, zatímco se Murtagh šklebí a jde zapálit oheň. Je vážně dětinskej! Netrvá to dlouho a za chvíli už se všichni ládujeme. A nejvíc Pink. Jako kdyby nejedla týden.
"Ty toho sníš víc, než Urgal," řeknu. Já jen, že my ostatní bychom třeba taky rádi něco navíc, zvlášť po tak příserným dni....
"Nikdy jsem neviděl nikoho sníst tolik jídla najednou," řekne Murtagh.
"Jsem dneska skoro nic nejedla," huhlá Pink s plnou pusou a nakládá si další porci na talíř.
"A co jsi teda dneska jedla?" zeptá se Arya.
"No, k snídani jsem měla tři chleby s marmeládou, k svačině jsem měla dva rohlíky.A na oběd jsme měli koprovku, tak jsem si dala deset knedlíků. Když jsem přišla domů, tak jsem si udělala pár toustů..." A tím pár myslí jako dva nebo tucet? Naštěstí jí do toho skočil Murtagh, jinak by nám to líčila do rána.
"Jak můžeš být tak hubená, když tolik jíš?" ptá se potom Arya. Že by skrytá narážka?
"Sportuju." Jo, ty určitě! :-)
"Alespoň se tvařte, že mi věříte!" řekne Pink dotčeně.
Nesmíme ji naštvat, vyměním si s Aryou a Murtaghem myšlenky. Tvařte se přátelsky.
"Řekla jsem, tvářit se, jako že mi věříte!A ne tvařte se, jako blbci!" Kruci!
Murtaghu, honem, udělej něco! A udělal. Strčil do ní a Pink spadla dozadu a zmizela za kládou na které s Murtaghem seděli.
"A doprdele!" uslyšíme jenom.
"Co je?" zeptám se, ale už to cítím. Nemohlo se stát nic lepšího, než že spadla na tchoře.
"TY VOLE!" Tohle byla na tchoře nebo na Murtagha? Pink vyrazila jako splašená kobyla a skočila do řeky. Tady už to prostě nešlo...takže jsme se řehonili na celé kolo, zatímco stála zmáčená ve vodě a očichávala si ruce.
"Co tak blbě čumíte?" zařve a ukáže na Murtagha. "TY!" Murtaghovi zmrzne úsměv a zeptá se: "No?" Pink najednou zmizí pod hladinou a my se znova svíjíme smíchy. Teda až do chvíle, kdy jsme zjistili, že se nám Pink zapomněla poroučet zpátky nahoru.
"Tak dělej ty TY!" zaječí Arya na Murtagha. "Co když se tam topí!" Murtagh se s nadávkama rozeběhne a skočí do vody. Za chvíli se vynoří sám a bezradně na nás koukne. Podíváme se s Aryou po sobě a skáčeme tam taky. A pak za sebou uslyšíme hlas: "Co je? Je vám teplo, že se koupete?" S touhle holkou bude ještě veselo. Prý chudák Pink...Chudák Murtagh!
"VYLEKALA JSI NÁS! MYSLELI JSME SI, ŽE SE TI NĚCO STALO!" zařvala Arya, až jsme se všichni vyděsili. Tak nevím, vím do čeho s ní jdu? Arya a Pink lezou naštvaně z vody, zatímco se Murtagh unaveně šourá vedle mě.
"Potřetí dneska! Nadojenej a navíc na půl utopenej! Nebude to vlastně nějaká tvoje příbuzná, Eragone?"
Už nemám síly mu odpovídat, což ve volném překladu znamená, pouštět se do další kouzelnické rvačky. Byla by to sice legrace, koukat se jak Murtagh náhodou zakopne a plácne sebou na břehu do bláta, ale.... Pak se ty naše dvě nové hrdličky pohádaly, zbavil jsem nás vody i Pinkinina (nebo jak se to jméno vlastně skloňuje) smradu. Vrátili jsme se k drakům a vyndali spacáky - uu-áááá. Už usínám ve stoje. Den blbec skončil a my jsme jako zázrakem všichni živí. Konečně jsme se mohli natáhnout. Áááá, není nad postel! Pink se natáhla u ohně na zemi a Murtagh na ni koukal s rukama za hlavou. Ach jo, já budu muset zase vstávat! Naštvaně jsem Murtagha kopnul do nohou a ukázal na ní.
"No jo!" zavrčí. "Nechtěl jsem, aby to hnedka vypadalo, že s ní chci..."
"Tak máš bejt džentlmen a nechat jí svůj spacák, chytráku!" zašeptám. Vrátím se zpátky do spacáku, zatímco Murtagh klepe Pink na rameno a ptá se jí, jestli nechce k němu.
"Ne nechci."
"Bude zima."
"Kdyby mi byla, tak přijdu," uslyším ještě. Hlasitě vzdychnu a zakroutím hlavou. Podívám se ještě po Aryi, která kouká jejich směrem a tváří se divně. Tohle všechno je fakt moc i na jednoho Dračího jezdce. Jdu spát! Dobrou Safiro!


Já náhodou sportuju, abys věděl! Od postele k ledničce a u toho i posiluju ruce, jak se vracím s talířem plným jídla