close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

7. kapitolla

28. května 2011 v 13:04 | Aranel van de´Corvin |  Wolf´s heart

Ahoj, tak tady je další kapitola,jak jsem slíbila, psala jsem to trochu ve spěchu, takže mi odpusťte ty chyby. Limit je opět 9 komentářu J Ale čím víc jich bude, tím bude další kapča dřív. Hezké čtení…
"Mákni trochu Purple! Hop, hop, hop, hoop! Dělej!!Všechno je to v kolenech!!" divíte se, co se to děje? To se jenom náš úžasném tělocvikář zbláznil a poslal mě na překážkovou trať dlouhou, a teď se podržte…800metrů! A i přesto, že jsem vlkodlak, tak po včerejší proflámováné noci s Bellou a ostatními(tak trochu jsme slavili můj návrat), se mi všechny překážky motali před očima. A aby toho nebylo málo, zrovna hned vedle měli trénink ti úžasní čutálisti, takže viděli, jak jsem se přerazila o překážku, jak jsem si při předávání štafety rozbila kolíkem dolní ret a nakonec, když jsme skákali přes tyč do výšky, tak jsem tu tyč shodila prdelí, spadla na ní a ještě jí rozlomila vejpůl. Což o to, mě to bylo celkem fuk, vlastně to ani nebolelo, jen mi bylo hrozně trapně, hlavně když jsem slyšela, jak se o mně ti blbečci baví a smějou se mi. Zatracenej vlčí sluch!!
Po hodině, když jsem vylezla ze sprchy, si mě nechal zavolat učitel k sobě. "Avari,"řekl klidně, když mě uviděl mezi dveřma, "jen pojď dál a posaď se!" vyzval mě. Tak sem vešla, přešla ke stolu, kecla na židli a čuměla na něj pohledem typu: Hlavně to zkrať, ať už můžu jít!! Učitel na mě chvíli koukal, a pak řekl: "Řeknu to zkráceně, určitě si unavená…" Dííííky!Díky!Díky!Bože!!!
"Takže Avari, nemohl jsem si nevšimnout, že jsi se poslední dobou v tělocviku zhoršila…A bohužel, jestli budeš podávat nadále takové výkony jako dnes, budu tě muset nechat přezkoušet, nebo ti dát nedostatečnou z tělocviku!"
"Cože!! Počkat, já nemůžu propadnout…teda pokud není nějaká možnost, že bych propadla zpátky do školky…"
"Skvělé, vidím, že to bereš s humorem a určitě budeš pro, když ti řeknu, co jsem naplánoval, abych tě nemusel nechat propadnout…" jenom jsem nejistě přikývla.
"Všiml jsem si, že dřív jsi byla v tělocviku dobrá, máš taky štíhlou a pevnou postavu…" hmm no jasný ty úchyle… " Jednoduše, Caroline, jedna z našich roztleskávaček si zlomila nohu a nám teď do sestavy chybí jedna dívka…takže pokud nechceš propadnout, přihlásíš se dobrovolně do našeho týmu roztleskávaček, aby si mohla podporovat naše fotbalisty, přímo z hřiště…není to skvělé?" Cooo?! Je to všechno jenom néé skvělí! Nesnáším ty namyšlený fifleny v krátkejch minisukních s ňákejma opelichanýma štětkama v rukách, který se můžou posr… z každého čutálisty, kterej projde kolem. Protože horší než roztleskávačky, jsou už jenom fotbalisti a Rakeťáci z pokémonů.
"Tak, co na to říkáš?" NE! NE ! NÉÉÉÉÉÉÉÉÉ! Nikdy v životě mě nepřinutíte. Živou mě nedostanete!!!
"Avari?"
"Jo, jasně, ráda budu roztleskávačkou!" blbe néééééé…. mami pomóóc!!
"Výborně, vítej v týmu! A můžeš rovnou začít dnes odpoledne, při zápasu s Ferrerovou střední, alespoň se seznámíš s ostatními.."
Crrrrrrrr! Tak, tohle bylo poprví a naposled, co sem byla kdy šťastná, že právě zvoní na hodinu. "Ehmm…Je to všechno? Můžu už jít?!" učitel jenom s úsměvem pokynul hlavou…Blbec!Myslí si, že mě má na háku, ale to se přepočítal! Já ho zvalchuju, já mu natáhnu hřbet! Ať vidí zač je toho osel!! Od toho přece oslové sou! Bohužel pozdě jsem si uvědomila, že místo citace Shreka jsem raději měla poslouchat, na co se mě ptá naše matikářka, protože sem jaksi přeslechla otázku, a když už sem jí zhruba minutu a půl neodpovídala, tak se zvedla a začala na mě řvát, ať jdu okamžitě k tabuli. Super, když mě dozkoušela s tý "strašně lehký starý látky" , začala na mě řvát znova, páč sem skoro nic nevěděla: "Jak ty chceš jednou udělat vysokou školu, to vážně nechápu. Jestli chceš propadnout, tak prosim, jen tak dál pokračuj…ale pak za mnou v červnu nechoď že chceš lepší známku!!" neboj já nepřijdu určo "Dobře!Nechceš?Nechtěj! Já se teda přizpůsobim!!!" A řvala a řvala div se z toho nepo…. A po těch 20 minutách, co musíte stát na stupínku a nechat na sebe řvát se přestanete tvářit zrovna dvakrát nadšeně, spíš se tváříte trochu otráveně, z části znuděně, lehce kysele…vždyť to znáte, ale můj výraz se zjevně paní učitelce nelíbil, a tak na mě začala řvát ještě víc: "Purple, já vim, co si teď myslíš!!" á paní je vševědka… "že ti ta stará bába může vlíst na záda! Ale jen počkej, až já ti na ně jednou vážně vlezu…a pak si můžou přijít rodiče stěžovat! Smithová nesměj se!" ohradila se na Alex, " tvoje chování jde v poslední době dolů, vloni jsem udělala chybu, že jsem ti dala 2, ale teď ti klidně napíšu 3! Nechceš?Nechtěj! A to platí i pro ostatní!!"konečně zakončila po 35 minutách svůj sólo výstup a já si díky bohu mohla jít klidně dřepnout zpět na své míso a zase v klidu spát…
F-U-L-L M-O-O-N! Full moon! Full moon! do toho! "Je snad nějaký důvod, proč neskanduješ s ostatními Purple?" přikvačil si ke mně naštvaném tělocvikář, když jsem před zápasem ležela v trávě v roztleskávačskym (spíš klaunskym…) úboru a opalovala se, zatímco zbytek našeho "týmu" řval ostošest.
"Sem unavená pane učitel…"
"-li!! Pane učiteli!"
"Ok tak pane učiteli"
"A co vás tak unavilo slečno Purple?" zeptal se s úšklebkem, "snad ne to povalování v trávě?"
"To né, to je typická jarní únava…"
"Jo jarní únava…Tak na to znám lék…KOUKEJTE MÁKNOUT, NEBO VÁS NECHÁM PROPADNOUT!!!" Ach jo, fandit? A v tomhle vedru!! Vy mě chcete zabít? To mě rovnou můžete poslat do Jižní Koreje! Naštěstí zrovna nastoupila školní kapela, a tak si i ostatní roztleskávačky sedli. Najednou ale zazněl buben, a najednou všechny ty magorky vyskočily, začaly nejdřív pískat, pak vřeštět a měla sem pocit, že jedna z nich dokonce za chvíli omdlí. Zvedla jsem hlavu, tak abych viděla, co se děje, ale zase né tak, aby mě ten namáhavý pohyb příliš unavil. Na hřiště zrovna vbíhal náš fotbalovej tým a v čele neběžel nikdo jiný, než Taylor. Naklonila jsem se k jedné z rostleskávaček, která měla namoženém kotník, takže seděla vedle mě a zeptala jsem se, jak to, že Taylor běží jako první, když první vždycky běží kapitán. Ta holka-Lucy se myslim jmenovala se na mě podívala jak na debila a pak řekla: "To možná proto, že Taylor je kapitán, předevčírem ho zvolili!"
"Jooo?? A kdo volil? Že sem si nevšimla?"
"Volili samozřejmě ostatní hráči…" odpověděla a znova se na mě podívala jako naprosto idiockýho, fotbalu neznalího člověka. Aha, takže už to chápu proč je kapitánem Taylor, oni ho volili ostatní hráči…já to říkám pořád, že by neandrtálci neměli mít hlasovací právo. V tom se ale znova objevil učitel a hodil na mě vražedném pohled. A tak jsem se raději zvedla a šla "fandit"…snad přežiju. A přišla jsem zrovna včas, na to, abych mohla začít řvát: "Taylor!Taylor!Taylor!" tak to né! K tomu mě teda nepřinutíte. "Tak co bude Purple! Koukej fandit nebo letíš!" Nádech! Výdech! Počítat do sto…spíš do tisíc! Ještě slovo blbečku a další pan Tau bude na světě! "PURPLE!!" Fajn. No tak překonej se! Dostaň to přes ty zuby!! Dělej! Ok jdu na! "Taylor! Taylor! Taylor!" A hádejte, kdo to zrovna zaslechl, jak fandim…jo! Tipujete správně Taylor! Podíval se na mě, usmál se a…mrkl! Pak se rozeběhl a…dal góól…hmph náfuka jeden! Všichni se radovali…až na mě samozřejmě. Ale, pak se to stalo. Když znova začala hra, najednou, ani nevim proč, se tam všichni hráči začali prát. Ale nejdivnější na tom bylo, že všichni ti nový kluci včetně Taylora, se najednou naštvali a jako by jim někdo něco píchnul se začali se zuřivě prát. Když se ale jeden z nich otočil a já sem mu uviděla do tváře, zjistila jsem, že se mu úplně změnili oči. Měl je hnědožlutě zbarvený, stejně jako já, když se proměnim ve vlka. Po chvíli tu bitku rozhodčí rozehnali, ovšem s katastrofálním dopadem na tým protihráčů. Téměř všichni totiž byli v takovym stavu, že by zjevně nedokázali hrát ani fotbal stolní, natož opravdovej. Najednou ale jedna roztleskávačka vykřikla: "Proboha, náš myšáček je zraněnej! Udělejte někdo něco!" Ohlédla jsem se a hledala dotyčného, který měl mít to hrozný bebí. Jenomže ono to nebylo lehký ani po čichu. Protože zraněnej tam bylo víc. A pak jsem ho uviděla, jak se naklání dopředu a drží se za hlavu, ze který mu tryskala horká krev. Byl to jeden z "Taylorovi bandy" Oliver? Myslim… Přiběhli za nim zdravotníci, rozhodčí a trenér a o ty zvalchovaný chudáčky protihráče nikdo nezavadil ani pohledem. A tak sem se slitovala…sem přece lidumil né? Ha! Vy naivky spíš tam běžim, protože támhleten namakaném sportovec z Ferrerovi střední má dost dobrej zadek. Leželi tam polomrtví na zemi a tiše sténali. Zjistila jsem jaký je jejich stav a pak začala pomáhat, těm nejvíc zraněním. Celou tu dobu jsem ale jedním uchem poslouchala rozmluvu hlasů, kteří se hádali u Olivera. " Jak to, že tam nic nemáš! Jasně jsem viděl, jak ti z hlavy pomalu vyčuhuje mozek!!" rozčiloval se trenér. " To je v pořádku trenére, to nebyla moje krev!" snažil se s toho vykroutit Oliver. "Ale jo byla! Všichni sme to viděli!"rozčiloval se dál trenér. "Ale no tak, kouči, přestaňte toho chlapce stresovat, nejdůležitější přece je, že je v pořádku ne?" snažila se situaci uklidnit jedna ze zdravotnic.
"Ovšem, ovšem, "začal se uklidňovat trenér!
"Myslím, že dnes už nemá cenu pokračovat,"vmísil se do toho hlavní rozhodčí, "spousta hráčů není schopno hrát, myslím že by bylo lepší odložit to na příští pátek…"
"To by asi bylo nejlepší,"uznal po chvíli tělocvikář a začal všem rozhlašovat, že se zápas odkládá. Celé publikum se začalo pomalu sunout k východu. KONEČNĚ klid!!!
Teda né tak úplně…Po chvíli, když sem zrovna jednomu klukovi obvazovala ruku, jsem za sebou uviděla stín. Taylor si sednul vedle mě a zeptal se, jestli nechci nějak pomoct. "Ne dík, už sem stejně skončila!" odpověděla jsem a zadívala se mu do očí. A pak mi to, děkujte bohu, konečně docvaklo! On je taky vlkodlak a všichni ti jeho kámoši jakbysmet! Rychle jsem uskočila dál a začala pomal couvat. Já sem blbá blbá blbá!!!! Jakto, že sem to nepoznala?! Taylor se na mě podíval: "Avari počkej, já ti to vysvětlim!" Jó to určitě, to čekej blbečku! Otočila jsem se a běžela …nezájem co si všichni pomyslí! Běžela jsem, dokud jsem nedoběhla k lesu. Slyšela jsem, jak Taylor běží za mnou. Rychle sem skočila do křoví a proměnila se ve vlka. A začala zase zdrhat…sem srab..no a co! Nechci si s nim povídat. Po chvíli sem zastavila na malé mýtince, protože jsem něco zaslechla, ale Tay to nebyl. Taylor se teda po chvíli taky dostavil, ale byl pořád člověk, nepřeměnil se…proto mu to trvalo tak dlouho. Doběhl až ke mně a zrychleně dýchal. "Av,"snažil se popadnout dech, "prosím neutíkej, já ti to vysvětlim!" Bla bla bla to už říkal… Ale… HEJ! Z lesa se najednou vyřídila smečka vlků a vrhla se přímo na Taylora. Jenom sem tak koukala stylem: Já nic, proč všichni koukáte zrovna na mě? To přece není moje smečka…fajn tak je…radši sem se rychle proměnila zpátky na člověka a zařvala na mojí smečku: "Dost! Nechte ho! Vždyť ho zabijete!" všichni najednou přestali a poodešli a pár kroků dozadu. Tay ležel na zemi a byl celí od krve. Ale pořád sem nechápala, proč se neproměnil a alespoň se nebránil… asi je lehce mimo…"Běžte domů, pak tam za váma přijdu!" rozkázala sem a všichni se zvedli a odešli, ovšem až na Sama. "Co je? Jdi už taky! Já to tady zvládnu! Snad si nemyslíš, že by mi v tomhle stavu dokázal nějak ublížit?" Sam jenom zavrčel, pak se zvedl a neochotně následoval ostatní. Přiběhla jsem k Taylorovi, byl sice při vědomí, ale nevypadalo to moc dobře. Proboha, snad neumře! To sem nechtěla! "Hej Tay!" zacloumala sem s ním.Jenom tiše zasténal. "Av, si to ty?!" chtěla jsem říct něco vtipného, jako né tady pošťak, ale pak jsem si to rozmyslela, když sebou cuknula a omdlel. Nebo zemřel?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lola Lola | 28. května 2011 v 14:10 | Reagovat

Zajímavý..tak by mě teda fakt zajímalo co teda je Taylor zač.. :-D

2 Zuzka Zuzka | 28. května 2011 v 14:29 | Reagovat

Souhlasím s Lolou jinak super kapča!!!! :-D  :-D  :-D

3 Pavla Pavla | 28. května 2011 v 15:13 | Reagovat

wow bezva :-D

4 židle židle | 28. května 2011 v 15:25 | Reagovat

super :-D  :-D  :-D

5 lucíí lucíí | 28. května 2011 v 15:54 | Reagovat

co napsat??...supeer..těším e na další kapču.. :-)  :-)  :-D  :-D

6 Elena Katharin Lucia Elena Katharin Lucia | Web | 28. května 2011 v 18:06 | Reagovat

super těšim se na další kapču :)

7 titany-naruto titany-naruto | 28. května 2011 v 21:07 | Reagovat

pěkný - prosila bych další dílek,- začíná to bejt zajímavý :D

8 evuska evuska | E-mail | 28. května 2011 v 22:28 | Reagovat

Je to super povídka začala jsem ji číst až dneska ale to je jedno ;-) je to hodně zajímavé a jako klišé mi to moc nepřepadá což je super protože druhé Stmívání by bylo už poněkud dejavu ale to je jedno moc se těším na pokračování :-)

9 Kiari Kiari | 29. května 2011 v 11:12 | Reagovat

doooost dobry..nejvic se tesim na dalsi kapitolu..a jak uz se tak koukam muj je 9. takzhe honem dalsi :-) :-D

10 nika nika | 29. května 2011 v 19:32 | Reagovat

supr další !!!!!!!!!!!!!!!!!!!

11 kimilianka kimilianka | 30. května 2011 v 11:33 | Reagovat

ježiš to je fakt drsný, honem poikračuj nemůžu se toho nabažit :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama