4. června 2011 v 14:40 | Aranel van de´Corvin
|
A je tu slibovaná kapitola. Doufám, že se vám bude líbit. tentokrát tam máte hodně Eragona, abychom ho chudák, pořád nevynechávali
P.S.: limit jako vždy 41
Ráno mě probudilo šílený dusno a paprsky slunce, který se občas dotkly mé tváře, což je divný, protože bych měla spát ve stanu. Unaveně jsem otevřela oči a zjistila, že mi v hlavě tančí stádo slonů. Co to pro-
" Ježiši Kriste," zamumlala jsem potichu, protože jakýkoliv větší hluk by mi způsobil prasknutí hlavy. Když jsem otočila hlavu, abych zjistila, co se to tu děje, tak můj pohled zaostřil na osobu, která ležela vedle mě. A teď otázka za všechny prachy. Jak jsem se, proboha, dostala do tohohle stanu a s Eragonem? Usilovně jsem se snažila vzpomenout, co se dělo v noci, ale jediný, co si pamatuju je to, jak jsem se šla podívat ven a tam byla oslava. Narazila jsem na Murtagha s nějakou slečnou- oba značně přiopilí- a potom na Aryu. To je všechno. Kde jsem narazila na Eragona? Proč jsem v jeho stanu? A proč je ten stan z jedný strany protrhlý? Chtěla jsem se od něho odtáhnout, ale jakmile jsme se o to pokusila, tak si mě přitáhl zase k sobě. Hm, takže plán "nenápadně se vypařit" asi fungovat nebude. A potom mi to trklo. Co když jsem se s ním...no to! Podívala jsem se pod peřinu. Měla jsem na sobě jenom spodní prádlo. Tak to snad ne...ne? To bych byla nahá...nebo jsem se potom oblíkla? Mezitím, co mě Eragon málem udusil ve svým objetí, tak jsem vymýšlela ty nejhorší scénáře, co se mohlo v noci dít.
" Eragone," drcla jsem do něj. Jenom něco zažvatlal a spal dál.
" Eragone." Zkusila jsem to znovu. Ohnal se po mě, jako po mouše a bohužel se trefil. Ublíženě jsem se chytla za nos. Tak tohle teda ne. Zacpala jsem mu nos a čekala na reakci, která se dostavila okamžitě.
" Co to do- AU" chytil se za hlavu. Asi nebudu jediná, kdo bude mít kocovinu.
" Ahoj Ellie... Ellie?!" vyjekl, když zkontroloval situaci.
" Jak? Co? A do prdele. My jsme spolu to..."
" No, to je dobrá otázka. Právě jsem se chtěla zeptat na to samý."
" Ty si nic nepamatuješ?" zeptá se zmateně.
" Ty snad jo?"
" Ehm, já si pamatuju jenom nějaký útržky." Na chvíli jsem se zamyslela. Já mám okno, i když někde v zadu tuším, že jsem v noci byla za Joanou.
" A zrovna tenhle útržek si nepamatuješ?"
" Bohužel." Nastalo trapný ticho, kdy jsme se navzájem prohlíželi.
" Nečum a radši se pojď obléct. Nechci, aby moc lidí vidělo, jak odcházím z tvýho stanu," řekla jsem po další minutě ticha.
" Z mýho? My nejsme v tvým?" zeptá se trochu vystrašeně. Vyděšeně se po něm podívám. Tohle tu vážně scházelo.
" Když nejsme v tvým stanu, tak kde jsme?" řeknu si spíš pro sebe.
" Nevím, ale nebudu čekat na to, až sem někdo přijde a řekne nám to." S nadšením jsem souhlasila, ale vloudila se chybička. Neviděl jste někdo moje oblečení? Podívala jsem se na Eragona, jestli má podobný problém jako já a s "uspokojením" jsem zjistila, že řeší to samý.
" Cítím problém," zamumlal potichu.
" Problém? Spíš pořádný průser!"
" Nevíš proč je ten stan roztrhlý?" zeptá se, když si všimne trhliny v látce.
" Vypadám na to?... A nekoukej mi na prsa!" Stáli jsme tam naproti sobě jenom ve spodním prádle a to prase mi čumí do výstřihu! Teď máme závažnější problémy.
" Promiň, nějak jsem se zamyslel."
" Očividně nad špatnou věcí." Možná se mi to jenom zdálo, ale připadalo mi, že se začervenal. Zrovna, když chtěl něco říct, tak se za námi ozval křik. S leknutím jsme nadskočili. V průchodu do stanu stála Katrina. Prvně jsem si myslela, že jí praskla voda, ale naštěstí jenom upustila sklenici s vodou. Huf, chvíli jsem si myslela, že její potomek chce už na svět. A tohle zrovna není nejlepší příležitost.
" Ech," začal inteligentně Eragon- tentokrát už byl červený až na prdeli. I když já na tom byla podobně. Když Katrina rozeznala neznámý vetřelce, tak se trochu uklidnila. O mě se pokoušel infarkt.
" No my jsme..." začala jsem s vysvětlováním, ale brzy mi došlo, že nevím, co říct.
"... šli kolem a zamysleli se," dořekl to za mě Eragon. Co to je za hovadinu?
" Zamysleli jo? A to musíte přemýšlet nazí?" zasmála se Katrina, kterou už mezitím ten šok přešel- aspoň někoho, já to budu rozdýchávat ještě příští rok.
" Nejsme nazí!" začal se bránit Eragon. Chytla jsem se za hlavu. Myslím, že jsem společensky unavená na několik let dopředu. Situace se přiostřila, když do stanu vešel Roran. Bože, zabij mě!
" Ho ho, bratránku, ty jsi ale kanec!"
" My jsme spolu nespali, myslím," vysvětlím to těm dvěma hrdličkám, kterým to, nevím proč, připadalo vtipný. Možná se tomu za pár let budu smát taky- ale spíš ne.
" Myslím, že je načase tuhle sešlost rozpustit," zamumlá rozpačitě Eragon.
" Proč máme roztrhlý stan?" zamračí se Roran. Zabalila jsem se do deky a zdekovala se dřív, než po mě někdo bude chtít vysvětlení. Proběhla jsem tou dírou ve stanu a nechala tam Eragona s jeho bratránkem. Přeci jen je to rodinná záležitost.
Potom, co jsem utekla ze stanu, jsem se šla opláchnout a hlavně se obléct do svých šatů. Cestou zpátky jsem potkala Eragona, který se šel taky umýt. Řekl mi, že se s Roranem a Katrinou dohodl, že to nikomu neřeknou. Chvíli jsem byla, tak naivní, že jsem si myslela, že se to nikdo nedozví, ale když jsem potakala Angelu a ta se smála až se za břicho popadala, tak mi bylo jasný, že je to v loji. Samozřejmě, že do půl hodiny to věděl celý tábor a já se už nemohla dočkat, až odjedeme na tu cestu. Sice jsem nevěděla, jaký je důvod téhle cesty, ale to mi bylo fuk! Hlavně, že vypadnu. Nevím, jak se mi to podařilo, ale došla jsem ke stanu s jídlem. Bohužel jsem na jídlo neměla ani pomyšlení, takže jsem si řekla o vodu. Svoje unavené tělo jsem složila na lavici a dělala mrtvou. Vydrželo mi to celých deset minut, než za mnou přišel Solembum. Bože, za co mě trestáš?
" Tak jak je?" začal konverzovat.
" Hm."
" Včera v noci jsem tě viděl," zahihňal se. A je to tady.
" Měla jsi v ruce nůžky a utíkala přes celý tábor. Eragon ti byl v patách," ušklíbl se a čekal na moji reakci, která se nedostavila. Unaveně jsem zvedla hlavu a podívala se na něj.
" To toho víš víc, než já," zmohla jsem se na jednu větu.
" Jestli toho chceš vědět víc, tak jdi za Angelou." S tím seskočil z lavičky a už ho nebylo. Nevím, jestli chci vědět, co jsem dělala v noci. Podle toho, jak se Angela smála, když mě viděla, to nic pěknýho nebylo.
Umírat mě bavilo ještě další tři hodiny, potom jsem se polomrtvá zvedla a šla najít Angelu. Přemohla mě zvědavost. Koho by taky nepřemohla, když každý druhý, co okolo vás prošel, se málem udusil smíchy. Vzala jsem to oklikou, abych si trochu pročistila hlavu. Konečně už můžu racionálně uvažovat. Šla jsem okolo potoka, když v tom na mě málem spadla bota. Uskočila jsem stranou a hledala příčinu toho náhlého atentátu. Na stromě seděl Eragon a v ruce držel svoje kalhoty a košili.
" Sušíš prádlo?" zašklebím se. Eragon skočí na zem vedle mě.
" Ne, jenom jsem konečně našel svoje oblečení." Tázavě jsem nadzvedla obočí.
" Jestli hledáš svoje, tak bych svoji pozornost zaměřil někam támhle," ukáže směrem k protějšímu břehu. Prvně jsem nic neviděla, ale když jsem se podívala trochu víš, tak jsem uviděla svoje šaty, viset na jedné z větví. Sakra.
" Pomůžeš mi?" vykouzlím na tváři úsměv.
" Počkej, nech mě přemýšlet. NE!"
" Cože?"
" Řekl jsem ne."
" A proč ne?"
" Proč jo?" Očividně ho tohle dohadování baví.
" Protože, jestli ne, tak se všichni dozví, že jsi špatnej milenec!"
" CO? Vždyť to není pravda!"
" Ale to oni neví..."
" To bys neudělala."
" A navíc jsi při sexu byl v ponožkách, to ženy nemají rády!"
" Já nebývám při sexu v ponožkách!"
" Opakuji, ale to oni neví."
" To je vydírání."
" Já bych to tak nenazvala. Řekněme, že ti pouze předkládám návrhy."
" Tak pojď," povzdechne si. Kousek od nás byla přivázaná malá loďka, takže jsem do ni naskočili a vyrazili pro moje oblečení. Eragon se jako správný gentleman ujal pádlování. Neměla jsem nic proti. Jen ať chlapeček maká. Každopádně o tři minuty později mi došlo, proč se do toho, tak hrnul. Ten prevít mě vyklopil a pádloval dál. Já jsem tam mezitím chlemtala vodu a div jsem nespolkla rybu, která vedle mě zrovna plavala.
" Já ti dám, že nosím při sexu ponožky!" slyším ho křičet z dálky. Až ho chytím, tak ho roztrhám na deset malých! Začala jsem plavat ke břehu. Šaty mi moje úsilí docela ztěžovaly. Když jsem se konečně rozplácla na břehu, tak jsem uviděla Eragona, jak sedí na stromě a vesele točí s mými šaty. Počkej, ty smrade, pověsím tě za ty tvý ušiska do průvanu.
" Přeháňka?" zasměje se.
" Slez dolu, ať si to z tebou můžu vyřídit. Srabe!" Při oslovení "srab" se naježil a seskočil dolů.
" Hm, víš jak jsi mluvila o tom sušení prádla?" zeptal se Eragon a z nějakýho důvodu mi zmrzl smích na rtech. Eragon ke mě přistoupil, vzal mě do náruče a vyskočil. Fakt, nekecám. Normálně vyskočil a přistáli jsme na větvi.
" Jak jsi to udělal?" zeptám se ohromeně.
" Kouzlo," pokrčí rameny.
" Ale teď, jestli mě omluvíš, musím ještě něco zařídit ohledně našeho odjezdu," a s tím seskočil dolů.
" A co já?"
" Co by? Až uschneš, dej vědět."
" Vrať se, ty blbečku! Slyšíš?!" Neslyší. Nebo spíš nechce slyšet. Podívám se dolů na zem a zvažuju varianty. Dolů neslezu- jedině kdybych se proměnila ve veverku a slezla po kmenu. Dolů skákat nebudu, protože by ze mě zbyl mastný flek. Něco mi říká, že to bude dlouhý odpoledne.
Nakonec osoba, kterou jsem hledala si našla mě. Angela šla zrovna k potoku, když si všimla, že sedím na stromě. Počkala jsem, až ji přejde smích.
" Pomůžeš mi, prosím," zeptala jsem se, když se konečně přestala smát.
" Já bych ráda, ale nevím jak," culila se.
" Skoč pro Eragona. On už bude vědět."
" O tom nepochybuji," zasmála se tajemně.
" Ne, ono to není, tak jak to vypadá."
" A jak to vypadá?"
" Eh, to je fuk! Já si stejně nic nepamatuju."
" Ani se ti nedivím. Včera jsi nejspíš usoudila, že moje léky proti bolesti nejsou dost silné, tak sis pomohla sama." Na bolest ruky jsem opravdu zapomněla. Měla jsem důležitější věci na práci.
" Ty pro Eragona neskočíš, co?" povzdechla jsem si. Zakroutí hlavou. Super, jeden magor vedle druhýho. Aspoň, že já jsem relativně normální.
" Tak mi aspoň pověz, co jsem včera dělala."
" Kromě přiopilých průpovídek, který jsem si jen tak mimochodem zapsala, protože byly fakt dobrý, tak jsi ostříhala Joanu do hola, nabarvila nějakou kočku na modro a přitom vykřikovala něco o Solembumovi a pak jsi někam zmizela. Ale o půl hodiny později jsem tady na tebe narazila s Eragonem. Byli jste jenom ve spodním prádle, zbytek byl poházený na stromě, nevím, jak se tam dostalo a chtěli jste se jít vykoupat. To jsem vám rozmluvila, protože jinak byste se utopili. Pak jste mi někam zase zdrhli."
" Bože," zamumlám. Díkybohu, že si to nepamatuju.
" Ale slyšela jsem, že jste se ráno probudili ve stanu Rorana."
" Jak tohle zase víš?" Prý, že to nikomu neřeknou. Houby.
" Šla okolo jedna z mých známých a viděla tě utíkat dírou ve stanu, obmotanou dekou." Dobrá, tak to moc nenápadný nebylo. Poučení pro příště- i když doufám, že další příště už nebude.
Eragon se o hodinu později smiloval a sundal mě dolů ze stromu. Uzavřeli jsme totiž dohodu, že já nebudu nic vykládat o jeho sexuálním životě a on mě na oplátku už nikdy nenechá na stromě. Sice jsem nevěděla, co všechno jsem v noci dělala, ale ty útržky, který mi řekla Angela mi bohatě stačily. Přišla jsem totiž na to, že nevědomost je krásná věc. Až na tu věc s Eragonem. Ale podle všeho jsme byli v takovým stavu, že by si nebyl schopný sundat ani trenýrky, takže jsem o poznání klidnější. Jinak jsem už potkala Joanu. Myslím, že ji nový sestřih sluší a že Galbatorix bude mít určitě radost. Prostě dokonalý pár. Budou, jako dvě zamilovaný vajíčka, který se budou navzájem oslňovat paprsky slunce, který se budou odrážet od jejich "husté kštice".
Večer jsem se já, Eragon, Murtagh a Arya sešli u Nasuady, abychom probrali záležitosti našeho odjezdu. Nikdo se moc šťastně netvářil. Murtagh vypadal, že byl v lihu naložený ještě dneska ráno a Arya se tvářila jako nájemný zabiják. Jediná Nasuada zářila štěstím a povzbuzovala nás v naší misi, o který vím kulový, protože se ostatní rozhodli, že v zájmu bezpečnosti mi neřeknou o co jde. Kdyby mě někdo chytil, tak by pomocí myšlenek ze mě dostal, co potřebuje. Naštěstí mi to nevadí. Hlavně, že odtud vypadnu. Na můj vkus jsem tu moc dlouho. Tohle prostředí má na mě špatný vliv.
Tak tahle kapitolůa byla naprosto famózní! Spoustu věcí mě shodilo smíchem ez židle, ale prokazatelně nejlepší bylo tohla: "Jinak jsem už potkala Joanu. Myslím, že ji nový sestřih sluší a že Galbatorix bude mít určitě radost. Prostě dokonalý pár. Budou, jako dvě zamilovaný vajíčka, který se budou navzájem oslňovat paprsky slunce, který se budou odrážet od jejich "husté kštice"."




To mě vážně přizabilo.

Takže, co nejrychleji aby byla další kapitola, jinak to se svým absťákem nevydržím