19. června 2011 v 10:36 | Aranel van de´Corvin
|
Tak a je to další kapitola. Moc se mi do toho nechtělo, protože ještě nebyl splněný limit ( sice tam je 43 komentů, ale třeba od jednoho člověka 3 komenty...), ale nakonec jsem se do toho pustila a vznikla tahla slátanina. Limit je opět 41 komentů.
P.S.: omlouvám se za chyby
Konečně nastal den D, nebo se to tak aspoň říká, když nastane TA chvíle. Mě to vůbec nepřipadá nějak úžasný. Spíš bych ho přejmenovala na den NH- na hovno. Už když jsem vstávala, tak mi bylo jasný, že dnešek nebude vůbec pěkný den. A to nepočítám to, že jsem byla vyhnána do exilu! Murtagh konečně pronikl z toho alkoholového oparu a večer měl šílenou kocovinu, takže mi "slušně" naznačil, že mám jít tam, kam slunce nesvítí. V mém případě to byl Angelin stan. Nevím, jak mě napadlo zrovna tohle, ale jeden z mých mistrovských nápadů, to teda nebyl. Víte, že Angela si v noci předříkává názvy různých bylin? Prvně jsem si myslela, že si ze mě utahuje, ale po bližším prozkoumání jsem zjistila, že doopravdy spí. Další záhadou mi je to, jak v tom mohl Solembum usnout, když mu recitovala přímo do ucha? Jinak jsem se dozvěděla, že kočky chrápou, a to o takové intenzitě, že chudák Gertruda je nula. Ráno mě probudil odporný zápach. Angela chytala nějakou "zázračnou" mast, která podle mě měla usmrtit každého, kdo by okolo prošel, ale podle ní to je na bolení v krku. No co, mrtvého v krku nebolí. Nebo se to aspoň říká.
Takže z výše zmíněných důvodů jsem se rozhodla, že půjdu dřív a příležitostně si schrupnu na domluveném místě. Jenomže to jsem nedomyslela pár detailů. Třeba to, že neodcházíme jenom my, ale i ostatní Vardenové, kteří momentálně začínají bourat stany. Zjistila jsem to v momentu, kdy na mě padlo plátno stanu a já si myslela, že mě hodili do pytle a unesli. Ne, že bych byla tak retardovaná, ale byla jsem v polospánku, takže si moje mysl nějaký drobnosti domyslela. Naštěstí mě z toho "vězení" osvobodili, tak jsem mohla dostat infarkt v klidu na čerstvým vzduchu. Jen co jsem rozdýchala srdeční zástavu, přiřítil se Murtagh. Vypadal víc naštvaný, než včera a odmítal se mnou komunikovat. Když si vzpomenu, že jsem včera měla blbý keci kvůli jeho náladě, tak nevím co říci dneska. Myslím, že včera jsem ho zastihla v nejlepší možné náladě. No co, třeba se mi ještě někdy poštěstí a budu s ním moci prohodit pár rozumných vět.
" Kde je Eragon?" zeptá se Murtagh po nekonečně dlouhým trapným tichu. Pokud si dobře pamatuju, tak tohle byla nejdelší doba v mém životě, kdy jsem byla zticha. I jako novorozenec jsem toho namluvila víc.
" Jak to mám vědět? Ty jsi jeho bratr,"pokrčím lhostejně rameny. Kde se ostatní flákají? Nejsme tady na výletě, tak ať pohnou tou svojí vznešenou prdelí, nebo za sebe opravdu neručím. Murtagh se tady naparuje, jako vládce světa a nemá ani tušení, že jestli z té své urozené tlamičky vypustí ještě nějakou hovadinu, tak se na svět bude dívat z jiné perspektivy. Hezky ze země, pokud možno tak s pár metráky hlíny nad sebou. Na vršek nějakou okrasnou kytičku, aby se neřeklo, když to je ten jezdec.
" Možná, že jsem jeho NEVLASTNÍ bratr, ale podle všeho ho znáš lépe než já." Á, tak odtud vítr fouká. Pán se uráčil vystřízlivět a zjistit, co se dělo. Stejně nechápu, co je mu do toho. Nevím, kdo se tam oblizoval snad s každým kdo okolo prošel.
" Hele já jsem s ním nic neměla a i kdyby, tak co je ti do toho? Dělám ti snad já přednášku kvůli tomu, že ses s někým oblizoval?"
" Copak vadí ti to?" zašklebil se.
" Ne."
" Tak jak to, že to víš? Záviděla jsi, proto jsi se dívala?"
" Myslím, že se díval každý, kdo měl výhled na stůl, na kterým jste stáli."
" My-" Co dělali, jsem se už nedozvěděla, protože konečně přišli Eragon a Arya. Nikdy bych neřekla, že je ráda uvidím, ale je to tak. Jde to se mnou z kopce.
" Co se to tu děje?" zeptá se podezřívavě Arya. Nemohl mi uniknout její podráždění tón. Ou, tady někdo má špatnou náladu. To bude zase cesta.
" Ale, jenom jsem se ptal Ellie, jak se vyspala," řekl ironicky. Myslím, že nám všem došlo, na co naráží, ale v zájmu Alagaësie jsem všichni byli zticha. Protože kdyby jsme se do sebe pustili, tak by přežil jen jeden. A když se tak dívám na Aryu, tak mi je jasný, kdo by to byl. Říkám vám, ta holka je psychopat.
" Není čas na řečičky, měli bychom vyrazit," řekne rázně Arya a nikoho nenapadne odporovat.
Mysleli jste si, že všechny problémy jsou vyřešeny? Kdepak. Teprve přichází. Došlo nám to v okamžiku, když jsme si uvědomili, že budeme muset všichni letět na dracích. To znamená, že s Aryou si musíme vybrat s kým poletíme. Byla jsem, tak fascinovaná nastalou situací, že jsem zapomněla na to, že se bojím výšek. Tento fakt jsem si uvědomila, až v okamžiku, kdy se Eragon s Aryou málem pozabíjeli, kvůli uspořádání. Nakonec si Arya vydupala svoji variantu, překvapivě.
Můžu s pýchou konstatovat, že jsem se při startu nepozvracela. Z toho jsem měla největší strach. Eragon se mým obavám smál, až málem ze Safiry spadl. Smích ho ale přešel v okamžiku, když jsem obsah svýho žaludku vyklopila při prudkém manévru, který Safira z ničeho nic předvedla. Na to už tolik pyšná nejsem. Stejně nechápu, co tady nacvičovala. Ale berme věci pozitivně. Aspoň se Eragon nebude večer nudit, až bude Safiře čistit sedlo. Zbytek cesty proběhl docela v klidu. S Eragonem jsme si povídali o různých blbostech a když jsem vycítila slabou chvilku, tak jsem se z něho snažila něco dostat o téhle "misi". Jednou se překec a plácl něco o nějakých dračích srdcích a vejci.
V poledne byla přestávka na oběd, za což jsem byla vděčná, protože každou chvíli hrozilo, že můj žaludek sní sám sebe. Potom, co jsme přistáli na zem a zhodnotila jsem situaci, tak mi myšlenka na pozření vlastního žaludku nepřišla, tak špatná. Jednoduše řečeno, láskou bychom se všichni nejradši "snědli". Murtagh vypadal, že žvýká citrón a Arya nejspíš nacvičovala ten svůj bojový výraz "zkus to a píchnu ti prst do oka". Jde jí to.
" Jdu něco ulovit," konstatuje Murtagh a opouští scénu.
" Já se jdu podívat, jestli tu někdo není," vymluví se Arya a hodí po Eragonovi jeden ze svých zničujících pohledů.
" Jdu pro vodu," vyhrkne rychle Eragon a než byste se nadáli, tak jsem tady stála sama uprostřed lesa.
" Jdu pro dříví," řekla jsem si spíš pro sebe. Jestli celý tenhle "výlet" bude probíhat v takový náladě, tak to bude hrozná "zábava".
Zároveň se mnou přišla do tábora i Arya, která nám podala zprávu, že v okolí nikdo není. Nevím, jestli se mám radovat nebo bečet. Kdyby se Arya rozhodla, že mě zabije, tak tu není nikdo, kdo by se mě zastal. Murtagh by mezitím skočil ještě pro lopatu, ať mě mají kam zahrabat a Eragon by to v klidu prospal- nebo dělal, že spí.
" Já zajíce jíst nebudu," založí si Arya vzdorovitě ruce na prsou. A jé, to bude scéna.
" No, jo. Elfové..." Plácne se rukou do čela Murtagh, ale dál připravuje zajíce.
" Jak no, jo? Máš něco proti elfům?" Tohle bude ještě zajímavý. Eragon se snažil propadnout do země, ale minulo se to účinkem.
" Ty mu nic neřekneš? ty nás snad chápeš! A navíc bys maso také jíst neměl!" Všichni se otočíme na Eragona a čekáme, co z něho vypadne. To bude zase nějaký moudro typu "šel jsem okolo a zamyslel se".
" Ehm, samozřejmě, že to chápu, ale-"
" Ha, vidíš!" zvolá triumfálně Murtagh.
"Nic nevidím."
" Tak slyšíš?"
" Eragone teď není pravý čas na tu tvoji rebelii!" Dávám tomu pět minut a půjdou do sebe pěstmi. Vsadím se o všechno, co mám, že Arya Eragona sundá do pěti vteřin.
" Aryo, to je irelevantní!" Irelevantní? Hm, Eragon začíná používat cizí slova, aby nás ohromil. Ano, víme, že umí číst, ale nemusí se tady vytahovat. Abyste věděli, tak jsem taky docela sečtělá. Přestala jsem si všímat jejich hádky a snažila vymyslet, taky něco chytrého.
" Myslím, že tato slovní potyčka bude kulminovat smrtí jednoho z jezdců," prohlásím triumfálně a všichni se po mě otočí, jako po nějakým magorovi.
" Co je?" zeptám se po minutě trapného ticha.
" Ty víš, co je to kulminovat?" Myslím, že mi hlava za chvíli pukne vzteky. Co si o sobě, ta dlouho-ušatka myslí? Že když je z vyšší vrstvy společnosti, tak je Bůhví co? Eragon nejspíš vycítil krizovou situaci a zakryl mi pusu dřív, než jsem Aryi stihla říct, jaká je to kráva.
" Hej, to by stačilo! Já si dám zajíce a vy si pro mě za mě snězte veverčí bobky," ukončí tuhle hádku Murtagh a mlsně se dívá na zajíce.
Oběd proběhl, překvapivě, v tichu. Hlavně potom, co nás nechali s Aryou chvíli samotnou a my se do sebe pustili, jako malý děti- tím myslím slovně. Takže jsem se dozvěděla, že jsem jenom nějaká bezvýznamná holka z vesnice, která umí kupodivu číst a nestojí nikomu ani za pohled. Tuhle poznámku jsem byla ještě ochotna přejít mlčením, ale když mi řekla, že jsem děvka, která přefikne všechno, co chodí, tak jsem po ní skočila a chtěla ji uškrtit. Naneštěstí tam přišel Murtagh a odlepil nás od sebe. Po obědě jsme se zase vydali na cestu, tentokrát v jiném složení. Eragon, jako správný podpantoflák, nejedl maso a tím si u Aryi získal malé plus. Na rozdíl od Murtagha, který sežral toho zajíce skoro celýho. Každopádně to stačilo na to, aby se Arya rozmyslela a letěla s Eragonem. Prý si musí ještě něco vyříkat. Přitom slovu "vyříkat" na mě hodila významný pohled, jako kdyby mě to zajímalo. Nezajímalo. A taky jsem jí to dala vědět. Určitě si umíte představit, jak nadšeně jsem se tvářila na to, že poletím z Murtaghem.
" Tak co? Jsi připravena na let?" ozve se mi v hlavě Trnův radostný smích. A sakra. Hodím poslední zoufalý pohled na Eragona, ale ten mi nevěnuje žádnou pozornost, protože čumí Aryi na zadek. Prase.
" On si jenom dělá legraci. Kdyby jsi náhodou spadla, tak tě chytíme. Možná..." promluví na mě poprvé Murtagh. Byla bych radši, kdyby zůstal zticha. Prý pomluvy nezabíjí, to určitě. Stačí, aby nějaký ignorant rozhlásil, že jsem spala s jezdcem a druhý den "omylem" spadnu z draka. Už to vidím, jak ostatním vysvětluje "bohužel se už nedalo nic dělat". Naposledy se rozhlédnu kolem sebe. Možná je to, to poslední, co vidím.
" Zastávka bude až u jezera Dras- Leona," informuje nás Eragon. Jak pro koho. V mém případě to bude spíše zastávka v jezeře Dras- Leona.
" Tak jdeš?"
" Hm," zahučím si pod nos. Jestli mě zabije, tak ho potom zabiju. Kupodivu mi galantně pomohl do sedla, kde jsem seděla, jak přikovaná a odmítala jsem se Trna pustit. Murtagh si sedl za mě. Odlet nebyl, tak hrozný. Na druhou stranu let byl horší. Safira měla aspoň to srdce a neházela, tak sebou. Za to Trn se rozhodl, že bude létat sem tam. Jednou jsem měla vážné obavy, že narazí do Safiry. Naštěstí Safira včas uhnula. Murtagh samozřejmě vysmátý ze své podoby. Fakt, hrozná sranda.
" Nemusíš to sedlo držet, tak pevně." Bla, bla, bla. Ignorovala jsem Murtagh a dál pevně svírala sedlo. Murtaghovi nejspíš došla trpělivost a začal mi sundávat ruce ze sedla. Trn to vzal jako výzvu a chystal se k dalšímu přemetu.
" Trne, jestli uděláš ještě jeden přemet, tak ti přísahám, že ti ohodím záda." Z ničeho nic zpomalil a letěl stejně plynule jako Safira. Díkybohu, už jsem viděla toho zajíce na jeho hřbetě. A potom bych zase měla hlad.
" Ehm," odkašlal si Murtagh. Čekala jsem, že něco řekne, ale nic. Dál svíral moje ruce a koukal do dálky.
" Ech," další odkašlání.
" Uhm," připojím se k němu, aby se necítil, tak trapně.
" Cože?" zeptá se, jako kdyby se právě probudil.
" Nic, jenom si říkám, proč tady "ocháš" a "echáš". "
" Uh, no..." Tohle bude hodně dlouhý let.
"... já semsechtělomluvit."
" Cože?" Teď jsem to byla já, kdo se smál. Samozřejmě, že jsem mu rozuměla, ale musím ho nechat chvíli podusit.
" Omlouvám se," řekl tentokrát dost hlasitě.
" A za co?" Zatnu ruce v pěst, ale nejspíš zapomněl, že drží ty moje.
" Chceš mi rozdrtit ruce?"
" Oh, jo promiň." Okamžitě mi pustil ruce a já se opět chytla sedla.
Večer jsme všichni živý a zdravý přistáli u jezera. Tajně jsem doufala, že Arya po cestě spadne, ale tý se vyhýbá i smůla. Není divu. Murtagh se mi během cesty omluvil a vypadalo to, že to myslí vážně. Neříkám, že jsem tu scénu, co předvedl, plně odpustila, ale už se na něj tak nezlobím. Arya během cesty taky vychladla, takže se už normálně baví s Murtaghem. Mě se takové pocty nedostalo, což mi hrozně "trhá" srdce.
" Večeře," zavolá na nás Murtagh, když se vrátí z lovu.
" Zajíc?" zeptám se otráveně. To tady budu žrát jenom zajíce. Dávám tomu dva dny a přejdu na stejnou stravu, jako Arya.
" To neumíš chytit nic jiného?"
" Nějaký problém?" otočí se na mě Murtagh s výhružkou v očích. Zakroutila jsem hlavou.
Po večeři byla překvapivě hádka. Tentokrát se hádali o tom, kdo bude hlídat jako první. Arya samozřejmě tvrdila, že to vydrží celou noc. To se nelíbilo ani jednomu z jezdců. Nechápu, proč se hádají o takový hovadině. Není to přece jedno? Stejně se přes noc vystřídáme všichni.
" Víte, co? První budu hlídat já. Ještě se mi spát nechce. Po mě bude hlídat Murtagh, potom Arya a nakonec Eragon," ukončím tuhle nesmyslnou debatu.
" A na to si přišla jak?" zavrčí vztekle Arya.
" Podle hodinových ručiček."
" Dobře, to by šlo," souhlasí oba zastánci opačného pohlaví. Jenom Arya se na mě podezřívavě dívá. Nakonec si lehne na svoji deku a otočí se ke mě zády.
Po třech hodinách koukání do ohně a přikládání, jsem něco uslyšela. Potichu jsem přešla k Murtaghovi a zatřepala s ním.
" Co, už?" Naznačila jsem mu, že má být zticha. Na nic jsem nečekala a šla vzbudit ostatní...
Těším se na další kapču