Probudila sem se na posteli zase v té místnosti. Nemohla jsem se hýbat. Byla jsem přivázaná. Vedle postele seděl ten muž. Díval se na mě naštvaně. Když uviděl že sem pohnula hned na mě začal řvát "Co sis ksakru myslela že děláš? Řekl jsem ti aby ses nesnažila utéct. Kvůli tobě by mě mohl zabít. Takhle to nepůjde. Budeš pykat!" Vůbec jsem nechápala jak to myslel. Chtěla jsem mu něco říct "Já…" "Nesnaž se omlouvat. Máš smůlu řekl sem ti aby ses nesnažila utéct. Neposlechla si tvoje chyba!" Otevřel dveře a zavolal "Je čas" Po pár minutách přišli dovnitř tři chlapi. Vypadali strašidelně. "Udělejte to v koupelně." Až když se ke mně začali blížit tak jsem si všimla že mají v ruce nože, obvazy a další věci. Pak ke mně ještě přišel ten muž a řekl mi "Mimochodem jsem Robert a tohle jim dovoluju nerad ale nedalas mi na vybranou." Ti tři chlapi mě rozvázali a odvedli do koupelny. Snažila jsem se utéct ale nešlo to. Byla to přesila a já byla slabá. Posadili mě na zem a dva mě chytli tak abych se nemohla hýbat. Ten třetí si sedl za mě. Viděla jsem jak vytáhl nůž a začala jsem křičet. A nepřestávala. Doufala jsem že mě tak pustí ale to jsem se pěkně mýlila. Ti dva mě nepouštěli a ten třetí si podřepl přede mně. Vytáhl jehlu a donutil mě vypláznout jazyk. Propíchnul mi ho a tu jehlu tam nechal a protože se léčím rychleji než lidé tak mi to začalo po pár minutách srůstávat. To bude bolet a hodně! Pusu mi pak ještě přelepil lepící páskou. Přešel znovu za mě a zezadu mi rozřízl tričko nožem. Pak začala ta nejkrutější bolest jakou jsem kdy zažila. Chtěla jsem křičet když do mě začal řezat ale nemohla jsem. Čím víc sem se snažila křičet tím to víc bolelo. S hlasitou ránou něco dopadlo na zem, neměla jsem si sílu se na to podívat. Už jsem to déle nevydržela. Začala jsem se propadávat do tmy.
Nevím jak dlouho jsem byla mimo ale když jsem se probudila tak mě zastihla ta ukrutná bolest na zádech. Šáhla jsem si na záda a něco tam chybělo. Ano chyběly tam má křídla. Oni mi uřízli křídla! To snad ne. Teďka jsem padlý anděl. Už se nikdy nebudu moci vrátit k rodině. Už mě mezi sebe nevezmou. Ležela jsem na posteli a z mých očí se jenom kutálely slzy. Chtěla jsem začít řvát ale nemohla jsem nešlo to. Ta jehla mi už srostla v jazyku. To proto nemůžu mluvit. A jak já bych teďka chtěla mluvit. Ne, chtěla bych řvát! Začala jsem si sundávat lepící pásku když se otevřely dveře a v nich stál Robert. Přiběhl k posteli a zavázal mi ruce za zády. Pak mi dal pytel přes hlavu a já už nic neviděla. Donutil mě vstát a nevím jak to se mnou dokázal ale došli jsme do jiné místnosti. Usoudila jsem z toho že tu bylo chladno ale žádný vítr nefoukal. Pak jsme šli nejspíš ke zdi a on mě k ní řetězem přivázal.
Už jsem na cestě jeden den, ještě tak půl hodiny a budu tam. Přemýšlel jsem jak mě vyhodili ze školy a pak kvůli mně odešel můj bratr. Vyhodili nevinného. Byl jsem vyloučen za ničení školního majetku ale problém byl v tom že já to nebyl. Nebo si to aspoň nepamatuju. Rodiče jsem neměl ale měl jsem nevlastního bratra o rok staršího. Věděl že bych to sám venku nezvládl a tak odešel se mnou. Půl hodina uběhla docela rychle a já už stál před budovou kterou vlastnil Robert Otol. Vešel jsem dovnitř a řekl recepční ať mi zavolá Roberta. Po pár minutách Robert přišel a usmíval se jako sluníčko. Přivítal mě a zeptal se mě jestli si jdu někoho koupit nebo si užít. Robert je totiž prodavač otroků ale můžou si zde také lidé a vampýři užít. "Rád bych se podíval jestli máš nějaké nové…" Nevěděl jsem jak ty chudáky které Robert chytil pojmenovat. On si toho ale ani nevšiml a už mě vedl do pokojů. Ukázal mi nějaké víly a trpaslíky ale žádné vampýry neměl. "Starku jestli chceš tak ti můžu ukázat můj nejdražší majetek" Pouze sem kývl. Je dobře že je docela dobrý přítel s mým bratrem proto nám většinou nechává vampýry. Ale i přesto jsem nesnášel když jim říkal majetek. Odvedl mě k železným dveřím. Všimnul jsem si že před něma je pár kapek zaschlé krve. Vevnitř bylo chladno a tma ale já viděl docela dobře. V jednom rohu se krčila postava. Slyšel jsem jak ta postava brečí. Robert rozsvítil světlo a já se mohl pořádně podívat. Měl sem pravdu v rohu co nejdál od dvěří někdo byl. Když jsem byl trošku blíž tak jsem poznal že je to dívka. Ale nevěděl jsem co je zač. Měla pytel přes hlavu a ruce přivázané řetězem ke zdi. Robert kývl směrem k ní a řekl "Tohle je můj největší majetek. Bohužel si ji ale nemůžeš koupit. Už je zadaná." Když poznala že se bavíme o ní tak zvedla hlavu "Aha, mohl bys ji sundat ten pytel z hlavy?" "Bohužel to nepůjde, nikdo ji nesmí vidět"Bylo mi ji líto. Nejspíš to je nějaká mladá holka která za chvíli ztratí život. "No..tak už půjdeme." S těmito slovy mě odváděl pryč a já se rozhodl že ji tady nenechám. "Roberte a kdo si ji má koupit?" "Král strigojů. Chtěl abych mu ji chytil." "Gabriel?? To bych do něj nikdy neřekl. Myslel jsem že si oběti chytá sám." "Já taky ale nabídl mi dost peněz." "Tak zatím Roberte" pouze kývl na rozloučenou. V autě jsem pak čekal až Robert odejde. Po pár hodinách konečně odešel a já mohl jít ven. Rozhodl jsem se že ji tam nenechám a oknem se vloupal dovnitř.
P.S.: vím že to není nic moc ale mějte prosím na paměti že je tohle moje první povídka jinak sem moc ráda že se to některým líbí


je to moooc pěkný, už se těšim na další kapitolku
