Autorka→ Dasty.Dark@seznam.cz
omluvám se že jsem teďka už dlouho neposlala další kapitlku ale bohužel mám zaracha takže se tady jen tak nedostanu a ještě k tomu nestíhám kvůli školy :( :D
5 kapitola
5 kapitola
Will
Chudák holka. Musela strašně trpět. Na zádech se ji rýsovaly dvě jizvy. Už docela vybledlé. Táhly se od po lopatkách. Tam mají andělé křídla. Až teď mi to došlo ona je anděl nebo aspoň byla. Muselo to být pro ní bolestivé. Je to jako by nám vzali ruku a jen tak ji uřízli. Hrozná představa. Budeme si s ní muset promluvit.
Grace
Chtěla jsem se podívat co tam viděl ale on mi to nedovolil. Místo toho zavolal na Starka ať okamžitě přijde. Za chvilku už byl vedle Willa. "Co se děje?" "Podívej se na její záda." Stark poslechl a pak se mi podíval do očí, vypadal ustaraně jako by mě litoval. Mě hned nedošlo co tam vidí ale pak jsem si vzpomněla na koupelnu. Odvrátila jsem pohled a čekala kdy se mě zeptají. Po chvíli to už Stark nevydržel a zeptal se "Ty jsi anděl?" "Jak vidíš tak teď už padlý anděl." V očích měl lítost ale já o lítost nestála. Mohla jsem si za to sama. "Řekneš nám kdo jsi?" kývla jsem. "Jmenuju se Grace Lewtonová." Pak se zeptal Will "Jak a proč ti to udělali?" "Pokusila jsem se utéct oknem ale jen co jsem vyletěla tak po mně začali střílel šípy. Robert mě varoval ať se nepokouším utéct. Ale já to musela zkusit. Pak řekl nějakým chlapům ať to udělají v koupelně. Křičela jsme a křičela ale oni mi pouze propíchli jazyk a pak pokračovali. Byla to hrozná bolest. Když jsem slyšela že něco spadlo na zem tak jsem nejspíš omdlela. Nejhorší je že takhle se už nemůžu vrátit domů k rodině." už jsem brečela a pak jsem začala hysterčit "Co jen budu dělat? Jsem anděl, jediné čím jsem se kdysi chránila bylo to že jsem mohla létat ale teďka už nemůžu ani to. Co jen budu dělat? Někdo mě chce mít za majetek a já se neumím bránit. Zasloužím si smrt. Smrt zato že jsem utekla od rodiny. Smrt za to že už nemám křídla. Padlý anděl je u nás horší než-li strigoj. Kdo je padlý anděl tak se nemůže vrátit zpátky. Každý padlý anděl co zatím byl zemřel. Zemřel protože se nemohl bránit. Zemřel protože jeho chybou už neměl křídla. Co jen budu dělat?!" hystericky jsem šeptala a u toho brečela. Vím chovám se jako malá ale já už nevydržím být klidná a rozumná. "Jsem sama, naprosto sama." "Ne nejsi" lekla jsem se a podívala se na Starka jestli to myslel vážně. Myslel. V jeho očích bylo odhodlání. "Grace nejsi na to sama. Myslíš že by tě rodina nevzala zpátky?" "Já si to nemyslím, já to vím. Zradila jsem je. Měla jsem jejich důvěru ale tu už nemám. Jsem sama. A i kdyby mě vzali zpátky, nemám se tam jak dostat než tam dojdu tak mě někdo zabije." "Nejsi sama máš mě a Willa. Pomůžeme ti. Ale teď se vyspi." A s tím oba dva odešli a já se mohla ponořit do snů.
Gabriel
Šel jsem po jeho pachu. Už jsem blízko. Autem by mi to trvalo asi dva dny ale pěšky tam budu za několik hodin. Běžím lesem za jeho pachem ale cítím i ten její. Jak krásně voní. Nikdy jsem nezapomněl jak krásně voní. Za chvíli ji zase budu mít u sebe. A ten dhampýrský zmetek si to vypije.
Stark
Chudák Grace. Musela si hodně vytrpět. Ale teďka se tím nemůžu zabývat. Musím jít nachystat věci na cestu. Will šel na hlídku říkal že když je u nás tak tu není bezpečno. Nevěřím mu. Říká to jen proto abychom s ní nikam nešli. Uslyšel jsem ránu a pak další a další. Někdo je venku a venku je Will. Sakra! Rychle jsem vyběhl z domu a šel se podívat co se tam děje. Will tam bojoval se strigojem ale ne s obyčejným. Byl to Gabriel. Král strigojů. Co tu asi chce? Na nic jsem nečekal, vytáhl jsem kůl a šel na něj. Když mě Will uviděl tak začal bojovat tvrději. Bohužel se mě a ani jemu nedařilo. Každý můj útok odrazil a dál se věnoval Willovi. Chtěl jsem znovu zaútočit když Will promluvil. "Starku. Utečte." To byly jeho poslední slova. Gabriel mu prokousl hrdlo a hodil ho na zem. Pak se zaměřil na mě. "Kde je?" "Kdo?" snažil jsem se mluvit beze strachu a nemyslet na Willa. Bohužel to nešlo. "Ty víš koho. Grace." Věděl jsem koho myslel ale doufal jsem že se mýlím. A zajímalo by mě proč o ni tak stojí. Rozhodl jsem se hrát blbého."Grace? Dhampýra s takovým jménem neznám. Ani moroje, ani člověka.." Chtěl jsem pokračovat ale skočil mi do řeči. "Nehraj si se mnou Starku. Není to dhampýr, ani moroj a ani člověk. Je to anděl. A jestli mi ji okamžitě nevydáš tak tě zabiju. A ji.." Skočil jsem mu do řeči "Co! Ji zabiješ taky?" "Snad si nemyslíš že bych ji zabil. Je pro mě až moc cenná." "Proč je pro tebe tak cenná? Nikdy jsi ji neviděl." "To by ti měla říct ona. Ona totiž ví proč. A viděl jsem ji Starku věř mi. Viděl. Znám ji dokonce líp než ty. Líp než její rodina." "Jakto?" "Jak říkám to by ti měla říct ona. A teď mi ji vydej." "Nikdy. Nikdy ti ji nevydám." S touhle větou sem po něm hodil hvězdice a zdrhal pro Grace. Hvězdice ho ale bohužel moc dlouho nezdržely. Zatím co jsem zdrhal směrem ke Grace sem po něm dál házel hvězdice a zavíral dveře. Rychle jsem probudil Grace a tajný podchodem pod kobercem s ní utekl. Snad nás tak rychle nenajde. Už jsem pouze slyšel jeho smích a jak říká "Najdu tě Grace. Najdu tě a budeš moje."


Hezké!