14. června 2011 v 17:58 | Aranel van de´Corvin
|
Jsem rád, že alespoň pár lidí tahle povídka baví. V celým "průseru" mi chyběla nějaká pořádná epická bitka, takže je to tady.
No, to poslední kouzlo se mi moc nepovedlo. Murtagh je Dračí jezdec a má moc rychlý reflexy, takže se včas zarazil a zabořil do talíře jenom svůj nos. Ale i tak musel vypadat s tou nádivkou z krocana moc pěkně. Uslyšel jsem ještě jak Pink zaječela: "Ty seš fakt balík!" a pak jsem za sebou zabouchnul. Ještě jsem se trochu chechtal cestou ven, protože jsem opravdu začal potřebovat vyprázdnit mechýř. Venku bylo krásně. Ta Murtaghova poslední "nehoda" mi trochu zvedla náladu. Měl mi od začátku věřit, že jsem mu tu židli neodtáhl já! Ale proč to musel Aryi vyžvanit!
Něco tě trápí? Safira pomalu kráčela směrem ke mně.
"Ahoj Safiro," usměju se na ní. "Už jsem zase jen tvůj."
Ale ty víš proč. Choval ses jako blbec.
Trpně se na ni usměju. "Já vím. Je to moje chyba. Ale já Aryu miluju!"
A potom blbneš. Jako tenkrát, když jsi u Vardenů potkal tu čarodějnickou koketu.
"Jsem chlap, Aryo...éé...Safiro!"
Koukám. Asi začnu taky žárlit!
Podlomí se mi trochu kolena a začnu hrát štkaní. "Jen to ne."
Měla bych vás na čas izolovat. Musíš jí dát čas. Po tom všem, co jsi natropil spíš víc, než míň.
Vím, že má pravdu, ale opustit Aryu jen z dohledu, to asi nepřežiju!
"Měl bych se vrátit," vzdychnu rezignovaně. Vyrazím zpátky do hradu, ale najednou nemám chuť jít zpátky do sálu. Vydám se k sobě do pokoje, sednu na postel a zabořím hlavu do dlaní. Ale neseděl jsem tam dlouho, protože dveře se rozletěly a dovnitř vrazila Arya.
"Aryo?"
"Co to jako mělo být?! Ty a Murtagh! To jste se oba zbláznili?"
Vstanu z postele a jdu k ní. Najednou mám na ní vztek a tak zvýším hlas. "A proč se na to ptáš mě? Proč se radši nezeptáš toho, kdo mu odtáhl tu židli a poštval ho proti mně!"
Arya vykulí oči a zhluboka se nadechne. "Já to nebyla!" Nech si ty povídačky!
"Fakt? Tak víš co Aryo? Nejsem blbej! Už mě štveš! Od první chvíle jsem tě zachránil, mě jenom komanduješ! Tak mě teď dej pokoj!" Tak a teď jsem urazil její elfskou i ženskou hrdost potřetí! Definitivní konec! Arya se prudce otočila a otevřela dveře. Použil jsem kouzlo a zase jí je zabouchl před nosem. Teď nebo už nikdy. Když se naštvaná Arya otočila, stál jsem už před ní a rychle jí políbil....
Sice se nebránila, ale potom mi stejně jednu švihla. Zrovna jsem se odhodlával k tomu, že to zopakuju, když se ozvalo tiché zaklepání. To snad není pravda! Ne teď! Snažím se to ignorovat, ale klepání se opakuje. Vztekle vyrazím a chystám se toho pitomce seřvat. Skoro vyvrátím dveře z pantů, když je otevírám. Vykulím oči a ještě zašeptám: "A kruci..."
Pak se rozletím přes celou místnost a vrazím do zdi. Murtagh použil kouzlo a letěl přímo za mnou. Zuby mě začal spravovat hned, jakmile jsem dopadnul na zem.
"Použils moje pravý jméno!" zařve Murtagh. "Ty nevíš, co jsem u Galbatorixe kvůli němu vytrpěl!"
"Přestaňte!" začne řvát Arya. Snaží se kouzlem Murtagha ze mě shodit, ale nemá šanci. Murtagh má několik Eldunarí. Skoro ani nevidím jeho pohyby, jak do mě buší. Nad sebou uvidím dřevený obraz. Kouzlem ho shodím a rozbiju Murtaghovi o hlavu. Murtagh se zapotácí dozadu, ale to už jsem na nohách a s hlasitým řevem se vrhám po něm. Prohodil jsem ho oknem ven na cimbuří, kde přistál na čumáku. Ale hned zase vstal. Vytasil jsem Brisingr a Murtagh Zar´roc. Ten zákeřný útok mě rozběsnil. Dvakrát seknu a Zar´roc letí pryč. Pak seknu potřetí a Murtaghovi se na tváři objeví krvavý šrám. Ten pohled na bratříčkovu krev mě vyléčil, takže jsem okamžitě přestal. Murtagh si nevěřícně šáhne do rány a ochutná krev. Pak příšerně zařve a začne sbírat magickou sílu do útoku. Odhodím Brisingr a dělám to samé kvůli obraně........ Byli jsme zrovna jako na potvoru v nejvyšší věži hradu, takže jsme padali do vodního příkopu docela dlouho.
Zabořil jsem se do vody a začal dělat tempa, abych se dostal na vzduch. Jenomže pak jsem ucítil na hlavě něčí ruce a byl jsem zase dole. Použil jsem stejné kouzlo jako na věži takže jsme se znovu proletěli, ale alespoň jsme už nebyli ve vodě. Jenom ten dopad na zem...ouvej!
Znovu si začneme dávat přes držku, když se k nám rozeběhne Urgal a křičí: "Ohnivý meči! Ohnivý meči!" Vrhne se na Murtagha a povalí ho na zem! Co se sakra do toho pleteš blboune, nikdo tě do naší rvačky nezval! Murtaghu! Murtaghu! Neublížil ti? Kopnu Urgala do zad a trochu si přitom pomůžu kouzlem. Murtagh ho přitom nakopne ze spodu, takže nebohý Urgal odletí a pak se s rukou na zádech belhá pryč. Několik vteřin za ním koukáme...a pokračujem. Zatracenej umanutec.
Okolo právě projíždí kočár a my naskakujeme, abychom pro změnu pokračovali ve rvačce tam. Lidi uvnitř začnou ječet a vyskakovat za jízdy. Nakonec se nám povede skočit na kozlík a schodit dolů kočího. Koně se splaší a začnou se řítit ulicemi hlava nehlava, dokud nedorazí ke shromaždišti zbraní a taky...katapultů, co zůstaly po válce s Královstvím. Kočár projede kolem a vytrhá všechny jistící kolíky. Tak za tohle nám teda Orin fakt poděkuje.... Když všechno skončilo, byla půlka města v troskách. Což není jenom naše vina, neměli nechávat ty katapulty nabité, když je mír. Říkal jsem to Orinovi nejmíň stokrát. A abych nezapomněl, vyskočili jsme ven, zrovna když jsme projížděli okolo posledního katapultu a dopadli přímo na lžíci. Takže zase letíme. Jenom tentokrát nahoru. Murtagh volá na pomoc Trna. S pomocí trocha kouzel se vyhoupneme a začneme balancovat na Trnových zádech. Oba šviháme pěstí, ale většinou se nám leda povede hladit vzduch. Však si to zkuste, bojovat v takových podmínkách. Rozhlídnu se, jestli bych nenašel nějakou výhodu. A našel. Murtagh si zřejmě zapomněl v Trnově sedle kus tlustého lana... Šáhnu po tom a snažím se současně dávat bacha, aby mi Murtagh nepomohl dolů, zatímco se koukám jinam.... Fakt divný lano...strašně těžký a divně se kroutí...samozřejmě, letíme a házíme sebou, ale...to se mi zdá nebo se mi fakt omotává kolem paže?
"Dop---le, to je HAD!" zaječím a hodím to Murtaghovi do náruče. Bylo to koneckonců v jeho sedle... Vidím, že tady má někdo Murtagha opravdu hodně rád. Že by ho tam "zapomněla" Arya?
Vyděšený Murtagh ho s řevem odhodí a had proletí Trnovi kolem hlavy. To, že jsme se báli hada my dva by se ještě dalo pochopit, ale proč drak? Trn se ve vzduchu zazmítal jako splašenej kůň. Tady už nám ani ty kouzla nepomohly, ale ještě jsme se stihli chytit Trna za ocas. Zřejmě jsme ho trochu víc zmáčkli, takže hodil ocasem dopředu, asi v domnění, že zase přistaneme na jeho zádech. Trochu se to ale nepovedlo, pro změnu jsme ho drželi zase kolem krku... Nechápu, jak bychom mohli mít takový stisk, ale asi jo...Drak se začal dusit a plivat oheň na všechny strany, takže co nezvládly předtím katapulty, to dorazily plameny. Řítíme se prudce dolů a navíc mám zřejmě připálený záda. Nad zemí se pouštíme a děláme kotrmelce, zatímco Trn vletí do nějaké stodoly a celou ji přitom rozmlátí na třísky. Už jsme oba polomrtví, pořezaní, upečení a rozlámaní, ale teď to skončím! Murtagh se ztěžka zvedá ze země, takže mu rychle obejmu krk a chystám se zabrat...Tak počkat!
"Proč se tady vlastně snažíme vzájemně zabít?" zakašlu.
Murtagh se po mně ohlídne za svoje vykloubené rameno. "Já nevím. Ty to vypravuješ."
"Měli bychom se vrátit do hradu a dát si něco k jídlu."
"Dobrej nápad," souhlasí Murtagh. Zvedneme se a za vzájemného podpírání jsme vyrazili skrz změť trosek...
Super
Trocha akce..
už sem se začínala bát že nebude další díl..