3. června 2011 v 17:32 | Aranel van de´Corvin
|
Tak, tady máte další kapitolu, snad se vám bude líbit. A jelikož jste splnili limit hned jeden den potom, co jsem dala předchozí kapitolu na net, tak zvyšuju počet komentářů na 12, abych taky měla čas vůbec psát :D .Jinak, moc si vážím všech vašich komentářů a jsem ráda, že se vám moje povídka líbí. Jestli někdo budete chtít, můžete mi napsat do komentářů, nebo na e-mail, co byste chtěli aby se v povídce stalo… Hezké čtení ;)
"Tai? TAI??" bože! On je fakt mrtvej!! "Tai!Tai! No tak, prober se! Vždyť to skoro nic není, občas ňáká ta zlomenina, modřina a na pár místech vykouslej kus masa…ale to ti doroste uvidíš, asi jako ještěrce ocas!!" Asi po pěti minutách, co jsem s Taylorem lomcovala a snažila se ho "oživit" mím osobním zvláštním způsobem, což znamená, že jsem na něj celou dobu řvala, a nadávala mu, aby se laskavě probral, a když mi došlo, že mu asi už nijak nepomůžu, nechala jsem toho a rozbrečela jsem se. Jo, ja vim, já vim sem fňukna!No a? Co vy byste dělali na mim místě?? V tom se ozval něčí tichej smích. Podívala jsem se okolo a nemohla uvěřit svým očím. Taylor si klidně ležel na zemi, ruce za hlavou a smál se jak blbeček. "Snad ses o mě nebála…už zas!" Jenom sem na něj nevěřícně koukala: "Si děláš prdel ne?" Tak já se ho tady jako debil pokoušim, podotýkám že jen pokoušim, oživovat a on si ještě dělá celou dobu ze mě srandu!! Tak to né! Tos přehnal chlapečku!!!
"Tak abys věděl!"rozeřvu to na něj, " jedinej důvod, proč sem brečela byl, že mi bylo líto sebe, protože bych musela, celou tuhle," a ukázala sem na Taylora, "hordu svalů i s tim tvym vypatlanym mozkem zahrabávat, a to si piš, že se mi s tebou srát nechtělo!!! Nejspíš bych tě tady stejně nechala ležet a poslala na tebe vlky, aby si tě dali k obědu! Což koneckonců můžu udělat pořád, takže mě radši moc neštvi!!!" uff oddechla jsem si. Ten namáhavej proslov mě vyčerpal. Taye, se to asi ale nijak nedotklo, protože se pořád culil jak sluníčko.
"Ale, to by si mi přece neudělala…" Ujasněme si to, to byla řečnická otázka? Nebo konstatování faktu? Koneckonců je fuk…
"Jo?? A proč jako myslíš?" Ten si nějak věří.
"No, protože za a)nedozvěděla by ses pravdu o mně a o klucích a za b) se ti líbim…"
Ccc..tak to sem jako přeslechla.
"Ty si nějak věříš chlapečku…Tak, abys věděl, mě namakaný, vymatlaný sportovci ve zpoceným tričku, pomalu roztrhaný na kusy smečou vlků, mě fakt moc neberou…"
"To říkáš jenom tak, ale v hloubi duše si myslíš, že sem sexy…" a hodil po mě zas ten svůj pohled. A dost! Už mě zase naštval. Hodila jsme na něj jeden ze svejch milejch pohledů. A jednu mu flákla, až zase omdlel, tentokrát doopravdy. No co aspoň bude držet klapačku…
Zhruba po půl hodině, když se tam pořád jen tak válel, jsem se začala nudit, a tak sem se ho rozhodla probrat…jo už zase. "Hééj! Vstávej! Laskavě si tu přestaň válet šunky a vstávej!!" začala sem řvát a pro větší efektivnost sem ho i párkrát kopla…jo sem zlá no a co??
Jenže on si tam pořád jen tak ležel a ležel. Že bych ho tentokrát zabila doopravdy? Jo, to určitě, já zase začnu panikařit a on se mi vysměje…zase…A tak jsem se rozhodla pro radikálnější řešení. Naklonila jsem se nad něj co nejblíž k jeho uchu a zařvala: "BUDÍČEK!!!" Tay sebou trhnul pak se na mě podíval, chytl mě jemně za hlavu, stáhl si mě pod sebe a dlouze mě políbil. Bože! Bože! On tak krásně líbá… Hej! Tak počkat?! Na co to proboha myslim?? Rychle ho od sebe odtrhnu a tentokrát…jo já vim opakuju se, ale už zase…jsem ho praštila tak, že se z toho jen tak nevzpamatuje. Pak sem ho překulila na záda. A jestli si myslí, že ho teď budu ZASE oživovat, tak to ani ve snu! Zas až tak hodná nejsem… Tak sem ho tam nechala ležet a začala si to štrádovat, směrem k Samovu domu. Cestou sem ale přemýšlela jenom o jedné věci…O Taylorovi, a o tom, jak mě políbil…Pak sem se oklepala, jako bych měla blechy a snažila se tu myšlenku zahnat, ono mi ani nic jinýho nezbilo, protože se v dálce přede mnou začali rýsovat postavy vlků.
Když jsem přišla blíž, uviděla jsem šest vlků, sedících v kruhu, poznala jsem mezi nimi Bellu, Sama, Olívii, Sebastiána, Katrin a Sue. Přišla jsem k nim blíž založila si ruce v bok, nasadila ten "zlej a přísnej pohled vůdkyně smečky" a začala: "Tak, kdo mi vysvětlí, co TO mělo bejt?" A nehlaste se všichni. Po chvíli se všichni přeměnili zpátky a koukali se na mě, trochu se strachem a se sklopeným pohledem. Nakonec začal Sam: "Říkala si , že ho máme sledovat, a kdyby něco, tak že ho máme zabít…A Katrin byla na hlídce a viděla tě utíkat, před ním a rychle pro nás doběhla, mysleli jsme, že tě honí, aby tě zabil, a tak sme tě přiběhli zachránit…"
"Ale, ale… já sem nepotřebovala zachránit, vždyť jak by mi mohl ublížit?? Je to jenom člověk…teda aspoň něco takovýho.."
"No právě,"pokračovala Bella, "právě, že jenom něco takovýho…nevíme nic o něm, ani o jeho kamarádíčcích, nevíme odkud jsou, ani co jsou zač, proto bysme měli být opatrní…"
Hmm na tom něco bude…
"Fajn, takže Katrin a Sue půjdou za nim, podívat se, jestli se už probral, a jedna z vás nám pak pošle zprávu, budete ho nadále sledovat, podle rozvrhu a kdyby se něco dělo, tak mi to nejdřív příjdete říct!! Jasný?!"
"JASNÝ ŠÉFE" řekli všichni sborově a pak se rozesmáli. Taky jsme se neubránila úsměvu.
"Ok, takže četo ROZCHOD!"
Do půl hodiny se všichni rozutekli, nezájem kam, sem jejich vůdkyně né chůva. Doma zůstala jenom Bella, která si semnou, na můj vkus až moc ochotně, povídala o všem možnym.
"Ty Av?" promluvila Bella, když jsem jí už dost dlouho dávala najevo svůj nezájem o konverzaci…Určitě to znáte, vždycky když vás něco nezajímá, nahodíte takový ten trapný úsměv pokyvujete hlavou a občas z vás vypadne takovýto "hmm…"
"Ano?" To sem zvědavá, co jí zase napadlo…
"Víš, přemýšlela sem," ty jo a pak prej, že zázraky se nedějí… "a vzpomněla jsem si, že když jsme byli malý, tvůj táta nám vyprávěl o jednom kameni, který je prý ukrytý někde tady u nás v lese a má údajně kouzelnou moc…Tak mě napadlo, jestli třeba ti kluci nepřišli zrovna kvůli němu…"
"Bello?! Proboha, ty si se snad už dočista zbláznila, ty si po všech těch letech vzpomeneš zrovna na nějakej šutr, kterej někde zahrabal můj fotr a pravděpodobně si ho vymyslel jako pohádku na dobrou noc pro malí vlčata??" A jéje, to sem neměla říkat, Belle totiž na čele vyskočila ta její "vráska" a po chvíli Bella taky začala: " To nemyslíš vážně Avari, samozřejmě, že ten kámen existuje, vlci z naší smečky ho chrání už po staletí!"
Ach jo, asi jsem neměla začít pomlouvat její oblíbenou pohádku na dobrou noc.
"Bell, poslyš, kdyby ten kámen existoval," jako že ne, ale to už radši nebudu říkat nahlas… "nemyslíš, že aby sme ho chránili, měli bysme třeba vědět kde je?"
"Třeba tady nechal tvůj táta nějakou mapu nebo nějaký vodítko…" Jedinej, kdo pude na vodítko si ty …ty magore, a pak tě odvedu rovnou do blázince!
"Bello, prosím, už se o tom nebudeme bavit, je to stejně hloupost.." tečka, konec diskuze a basta!!
"Ale, když já…"radši sem jí to ani nenechala doříct a skočila jsem jí do řeči: "Dobře, jestli tě to uklidní, tak se na to zeptáme Sama, koneckonců to byl nejlepší kamarád mýho otce a ten by o tom šutru měl něco vědět, ještě můžeme prohrabat půdu a sklep, ale jestli nic nenajdem, jako že nenajdem, tak už s tim dáš na věky věků, nebo alespoň do konce mího života, pokoj, jasný?!"
"Jasný!!" rozzářila se Bella.
V tom mi zapípal telefon. Přišla mi zpráva od Tess:
Jdem z holkama na Dračák, přijď tam za náma, máme pro tebe překvápko…
"Promiň Bello, ale teď budu muset jít, kdyby se něco dělo tak hned volej!"
"Jasný, ale kam jdeš?"
"Jdu za holkama, ze třídy asi půjdem někam chlastat proč?"
"Ale, já jenom tak. To musí být hezký, takhle si občas někam vyrazit z holkama…jako normální člověk…nemusíš se nikdy nudit…ani být sama…" Bože!
"Chceš jít taky?" zeptám se, když už mě to její žvatlaní přestává bavit.
"No nechci bejt na obtíž…" Ale jo chceš, akorát o tom nevíš…
"Neblázni a pojď, holky budou rádi, že jim tě konečně představim…"
"No tak jo, když jinak nedáš…" Ještě slovo a nechám tě tady…
Zhruba o dvacet minut později jsme doběhli na Dračák, trvalo by nám to normálně dýl, ale abychom to urychlily, rozhodly jsme se přeměnit se ve vlky a proběhnou to zkratkou. Ale jaký mě tam čekalo překvapení, to byste neuhádli! Kromě těch mých třech "rumových víl" tam sedělo ještě dalších pět osob. Nebyli to nikdo jiný, než ty zatracený čutálisti- Oliver, John, Luke, Dan a Jered. Jedinej kdo jim tam ješte chyběl, byl Taylor, ale jelikož mi ani Katrin, ani Sue nepřišli nic říct, tak jsem předpokládala, že ten se válí ještě někde v lese. První co mě upoutalo bylo, že jeden z nich, myslim, že Dan, ale nejsem si tím jistá, jelikož nemám holt mozek na to pamatovat si takový zbytečnosti, jako jména nějakejch blbečků, má sádru na leví noze, asi se "chudáček" zranil když kopal do míče.
Přišli jsme s Bellou blíž. Všechny tři holky měli v obličeji typickém "flirtovací výraz" a smáli se zrovna nějakýmu trapnýmu vtipu, kterej vykládal Oliver, a jehož pointu už jsem nepochytila. "Jé čus Av!"konečně si mě všimla Alex.
"To si určitě nečekala, takovýhle překvápko co??" začala se smát Catty. Hmm, to fakt né, proboha, jestli mě někdo někdy budete chtít něčím překvapit, tak mi kupte třeba čokoládu z gumídkama!
"A kdo je tohle?"ukázala Tess prstem na Bellu.
"Jo, holky, tohle je Bella, už sem vám o ní vyprávěla…A tohle je Tess, Catty a Alex. A tady ukázala sem na místo, kde seděli kluci, je část našeho školního fotbalového mančaftu…a no…no oni se představí sami, nemusim pořád mluvit jenom já ne?" Což o to, já bych je klidně představila pamatovat si jejich jména. Kluci se pak jeden po druhém představili a správně sem tipla, že ten ze zlomenou haxnou je Dan.
"Ještě k nim patří jeden…Taylor,"řekla jsem, "ale ten se zjevně z mě neznámého důvodu nedostavil…" nasadila jsem milej výraz.
"Ale Av vždyť přece…Au!"
"Jé promiň…" musela jsem jí kopnou, než by začala až moc kecat. Ale alespoň se to neminulo účinkem, jelikož Bella zjevně pochopila, že má držet pusu.
"Tak, kde ho máte?" zeptala jsem se nevinně.
"No, my vlastně ani nevíme,"začal Luke, "neviděli jsme ho od toho zápasu, asi se někde honí za holkama…" jo kdybyste věděli…Neušel mi Bellin úšklebek, a tak sem na ní vrhla "zlej" pohled aby zklidnila a neprozradila nás.
"Víš Av, teď bude ten hallowenský večírek, a tak sme si mysleli, že by třeba kluci mohli jít s náma…Vlastně už je to tak trochu domluvený já půjdu s Lukem, Catty s Oliverem a John s Alex…Dan tancovat nemůže, takže zbývá jenom Jered…" skončila s vypočítáváním páru Tess…
"No to by bylo hezký, ale myslím, že by s Jeredem měla jít tady Bella, viď Bello?"
"Coo? Ale já.." rychle sem jí raději přerušila: "No já sem byla už na spousta školních večírcích, ale Bella měla domácího učitele, takže si myslím, že by byla ráda, kdyby mohla jít…"
"To by bylo hezký…" řekl Jered. Bella se jenom pousmála.
"Ale Av, a s kým by si šla ty?" zeptala se Alex.
"No…já klidně můžu jít sama.."
"To nepřipadá v úvahu, nechat dámu samotnou…" ó Oliver je gentleman…
"No a co, kdyby Avari šla s Taylorem?" Kdo to řek? Zabiju ho a hned teď. Naštvaně se otočím za původcem "Oné strašlivé věty" Tess! To sem si mohla myslet! Roztrhnu jí jako hada!
"No vidíš, to by šlo,"chopil se toho hned Jered, "Tay by určitě šel s tebou hrozně rád!" řekl a ještě na mě mrkl. Tak to sem jako přehlídla… "Tak domluveno!" zvolala šťastně Catty…
"To bude dost vytuněný mejdlo!" nacpe se do toho hned Alex. Ty si taky dobře vytuněná ty krávo!! Bože?! co sem komu udělala! To to zase dopadne…
Jó kdybych tak věděla…
wou hou... Čuprozní kapitola... Těšim se na další
