close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

Povídka druhá

5. června 2011 v 20:23 | Aranel van de´Corvin |  Renesance temnot

Povídka druhá: Renesance
"Varkush oper. Varkush memeber pere. Varkush pe lere kan."
"Varkush kop."

Je tu tma. Je tu neustálá zkurvená tma, zažírající se do všeho okolo. Zkurvená zima. Je tu surovost. Je to tu prostě takové, jako to je.
A je to dobře? Je to dobře. Je to kurva dobře! Je to dobře? Je to dobře? Správné? Je to možné, je to vlastně normální, je to tak ve všech koutech vesmíru, že část populace je nahoře a část dole?
Dostali jsme moc. A díky té moci si vezmem to, co vždy patřilo jen nám. Ano, patřilo nám. Né těm nahoře.
Jako včera? Jako včera? Je to jako včera? Ano. Kurva! Pamatuju si to jako včera! Já tam nebyl. Narodil jsem se dva roky, pouhé dva roky potom. Takže jsem to v podstatě zažil. Chtěli jsme mír. Opět. Po několika dlouhých válkách. A oni povraždili naše posly se slovy, že jakýkoliv démon dotknuvši se jejich říše musí zhynout.
Všechny je povraždíme! Úplně všechny! Zaslouží si to. Možná ty jejich děti necháme žít, zotročíme je! A ukážeme jim, co jejich rodiče dělali nám! Ukážeme!
Porozhlédl se po své místnosti. Po jeho oblíbené místnosti, v níž sedával, v níž přemýšlel, v níž pracoval. V níž dělal vše. Viděl svůj nábytek. Obrazy na stěnách, znázorňující krajinu. Někdy popelavou, jindy travnatou, takovou jakou by zde démoni chtěli. Byli tam znázornění démoni i andělé. Ale ti druzí nebyli v potupných situacích. Démoni je zobrazovali se ctí. Se ctí k nepřátelům. Měli jiné názory než oni. A démoni si to líbit nenechají. O mírové řešení se pokoušeli. Nešlo. Takže zaútočili. Několikrát.
Na zemi ležel koberec. Byl na něm červený vzor tvaru kruhu, jeden z mnoha démoních posvátných znaků. Podle démonů byl nejvíc ideální tvar koule- dala se do něj nejlépe absorbovat a formovat energie. Dále uznávali čtverce, jako ideální základnu pro stavby. Měli však i složitější tvary- třeba hlava morského draka nebo oko Operase.
Na stropě byly organické lustry. Oba byly pokryté slizem, který však nekapal na podlahu. Démoni měli smysl pro čistotu, i když sami mnohdy čistí nebyli. Byl to takový zvláštní kontrast.
Za stolem měl zlaté křeslo. Na tom samém stole měl knihu. Démoní knihy však nevypadaly jako ty andělské. Tyto měly tvar podobný písmenu D.
Také písmo démonů bylo prazvláštní. Hlavně tím, že nepsali z pravého horního rohu do levého, jako to dělávali všichni andělé. Ne, texty démonů šly z prostředku zespoda stránky nahoru. Potom pokračovaly doleva, ale opět vedly zespoda nahoru. Napravo od počátku textu bylo místo pro poznámky, kresby a postřehy autora. Mezi démony se šířila literatura jako nějaký mor. Jejich nepřátelé nahoře spíše tíhnuli k dramatu. Ale ti komedianti za chvíli svou hru dohrají. A my o tom potom napíšeme vítězné drama.
Sednul si do křesla. Možná se to mohlo zdát jako problém s jeho čtyřma odpudivýma zelenýma nohama, na nichž měl kvalitní kalhoty, ale démoní židle vyrobili přece démoni a asi si je udělají tak, aby se v nich pohodlně sedělo, ne?
Dosedl. Jeho zhrbený hřbet se trochu zahoupal. Protáhl své ruce. Své dvě ruce, přičemž každá byla zakončena čtyřmi prsty. Otevřel svá ústa, a odhalil oči jednoho z mocných démonů, které kdysi při fightu sežral. Nechával si je v ústech jako suvenýr.
Jemu už totiž oči chyběly. Teda jako ty co měl od narození. Umělé oči měl. Ale nebylo to nic extra. Místo dvou krásných očí se zorničkami a vším tím co tam má být měl už jen díry, které mu po válkách s anděly zbyly. Měl je zalité rudou organickou hmotou. Díky ní viděl v noci, nebo přes zeď, také zvuky, viděl i teplo. Viděl vše. Ale často toho viděl až moc, proto si nechal náhradní oči do zásoby. V jeho hubě rozdělené na tři části, táhnoucí se přes celý spodek tlamy a část krku, se opravdu vyjímaly.
Protáhl svůj krk, který mu vystupoval z hrudi v úhlu 45 stupňů. Podrbal se na hlavě, z níž si postupem času sedřel kůži, aby vypadal cool. Místy mu šla vidět lebka a tato místa vytvářela jeho rodový vzor.
Démon se usmál. Blíží se doba, kdy se tam nahoru k nim opět vydáme. A potom uvidíte, vy zmrdi zasraní!

"Pán se probouzí, pane! Dal vám své rozkazy. Dal vám je před tisíci lety!" vykřikl sluha, který právě vběhl do místnosti.
"Pán počká" vykřikl démon stojící u okna. Sluha jen vyvalil oči. Na takové jednání nebyl zvyklý. "Pane, trest…"
"V klidu" řekl démon otočiv se na svého malého sluhu. Už jdu. Jen se naposledy pokochám výhledem ven.
Všechno to bylo móc hezký. A bylo by to ještě tisíckrát hezčí, kdyby sem každý den nepadalo tolik záření.
Ale když nad tím tak Avaz přemýšlel, bylo to tu celkem přežití. Celkem. Díky té zkurvené radiaci měli své schopnosti, a bez nich by byli slabí. Bez nich by neměli šanci pozabíjet ty nahoře. A to taky udělají. Všechny je pozabíjejí.
Avaz neměl rodinu. Jak by mohl, když se démoni nerozmnožují pohlavně? Veškerou svou lásku, snahu, úsilí a péči věnoval své vlasti. Své zemi. Jedné polovině této planety.

"Jsi tady" ozvalo se ohromnou jeskyní.
"Varkush, menerelo, mad, kere" řekl Avaz.
"ENEKERE" zařval na něj pán.
Ohromná plamená koule se vznášela uprostřed ohromné jeskyně. Bylo to přímo oslňující. Avaz se od té záře nemohl odtrhnout. Jejich pán je konečně zpět. Po té drtivé porážce, kterou utrpěl minulou válku, je opět zpátky. Fyzicky. I psychicky.

Plamenná koule se začala formovat do zcela jiného tvaru. Její bílé plameny se polykaly navzájem. Jasná záře pohasínala. Ve středu místnosti se formovalo něco, co mělo tvar živočicha.
Ta věc měla šest nohou, pavoučích nohou. Pokračovaly do těla, které bylo opravdu masivní. Mělo na sobě mnoho rudých jizev. Z boje? To se neví.
Kolem bytosti poletovaly tři dlaně. Každá z nich měla deset chapadel místo prstů. V těch rukou určitě spočívala velká moc. Ale nejen v rukou.
Bytost měla místo hlavy menší plamennou kouli (jeden z tvarů dokonalosti). Tou koulí mohla vnímat vše. Mohla s ní i mluvit. A v ní bylo centrum její neskutečné moci.
Ze žlutých plamenů nešlo poznat, kam se dívá. Naštěstí Avaz věděl, že je jediný v místnosti a že pán se bude dívat na něj.
"Pane, jsem velmi rád, že jste zpět. Nejen, že jsem rád, jsem nadšen. Víte, jsem i překvapen jak mocný neustále jste, jak jste ještě zesílil ve vašem procesu reinkarnace."
Pán se jen usmíval. "Avazi. Varkush menere."
Avaz neví, co tím pán myslel. Ale asi v pobytu v záhrobí získal nějaké speciální schopnosti. Asi ví to, o čem my ani nemáme zdání. Pokračuje tedy. "Věříme, že v této válce dosáhneme naší věci."
Pán pokračuje. "Avazi. Velmi pěkně jste to tady pořešili."
"Děkuju moc" usměje se Avaz. Je to jednoduché, získat si přízeň mocných.
"Má renesance proběhla dobře. Velmi dobře. A chci, aby se nahoře už nikdo nikdy nereinkarnoval." Avaz jen přikývl.
"Už jsem poslal předvoj naší mocné armády. Aby se andělé připravili na boj." Ukončí svou řeč Avaz.
"Ano, přece nechceme, abychom je zastihli nepřipravené, že ano?"zeptal se pán.
Potom pojkračoval. "Tato válka skončí jinak než ty předcházející, Avazi. Věř mi, když budeš bojovat dobře, budeš moct prožít dlouhý a krásný život. V nadzemí."
Avazovi se zaleskly oči. Napadlo ho, jaké by to bylo žít na straně měsíce, kterou věčně ozařuje slunce. Teda téměř věčně. Bydlet v těch ohromných, bílých zahradách. Nic nedělat. A hlavně neválčit. Neválčit! Byl by mír! Byl by klid! Už v životě by nemusel tasit svůj meč! Pro všechny démony by se našlo místo, pro všechny dům k bydlení. Pro všechny by byl nějaký andělský otrok, který by zastával těžké práce. A my démoni bychom měli mír!
"Hezké myšlenky" řekl usmívající se pán. Avaz jen zakroutil hlavou. Pán viděl vše. Soudil vše. Rozhodoval o všem.
"Spolehněte se na mě. Žádné slitování."
"Oni nám přejí špatný život, my jim ho tedy vezmeme" ukončil diskuzi pán. Avaz okamžitě padnul na kolena. Pán se jen usmál. A Avaz přemýšlel, jestli dělá dobře, že se tak moc klaní. Ohnivá bytost se však změnila opět v kouli a tak to neřešil.
"Uxolo! Pohni! Jsi poslední!" křičel Avaz.
Dům Avaze byl…poměrně malý. Ale pěkný. Taky v něm trávil minimum času.
Byl vtesaný do skály a skládal se ze tří místností. První byl místnost vstupní a také v ní spal. Druhý pokoj byl vybaven velkými křesly. Byly zde prapodivné orgány, které dokázaly vydávat všemožné zvuky, a sloužily jako aparatura. Také tu byl na stěně jeden velký orgán, který svítící pokožku a mohl promítat něco jako filmy. Na obraze byl napojen na jiný organizmus, který sloužil jako herní konzole.
Poslední místnost sloužila Avazovi jako trénink v boji.
Jak už bylo napsáno, dům byl tak malý, protože většinu života trávil ve své místnosti v paláci Luur de Varkush, hlavním paláci celé říše. Měl tam totiž vše, co mu bylo blízké- a to knihy. Sem jezdil pro rozptýlení, pro zábavu s přátely. Ale Avaz raději trávil čas sám, zavřený v místnosti, píšící knihy.
Psal pohádky. Pohádky pro malé démoní děti, o slunci, o míru, lásce a toleranci. Jen díky tomu ještě nezešíklal z těch stovek bojů, kterými za svůj život prošel. Prohrával málokdy. A proto stál tak vysoko v démoní hierarchii.

V místnosti seděli tři démoni.
Rekoo, nejstarší z nich, právě hrál s Avazem hru. Rekoo byl také démon, větší než Avaz. Měl masitější trup i ruce, ale nebyl tak rychlý jako jeho nadřízený. Měli štěstí, protože Avaz nebyl žádný zmrv. Sice to byl démon, ale hlavně správná bytost.
"Zmrde!" křičel Rekoo, kterého právě Avaz zabil v konzolové hře.
Vedle nich seděl Maurii. Ten neměl tak silné ruce ani tělo, ale zase měl dlouhé nohy. A využíval toho- byl hodně rychlý.
Do místnosti vešel Uxolo. Byl z nich nejkrásnější a všichni se s ním chtěli rozmnožit. Démoni měli výhodu v tom, že jsou jednopohlavní. Všichni se na Uxulu zadívali. Avazovi i Rekoovi bylo jedno, že je právě zabili počítačem řízení hráči. Až po chvíli si toho Avaz všiml. "Kurva!" zařval. Zvednul se, a rozešel se ke konzoli. Sice chtěl ještě hrát, ale práce je důležitější. Zmáčkl tlačítko a konzole se vypnula.

"Válka" konstatoval situaci Rekoo. Avaz jim tady hodinu a půl vyprávěl o tom, co se mu ráno řeklo. A co z toho vyplívá.
Povídal jim o své návštěvě pána. O tom, čím ho pověřil. A potom přednesl svůj návrh, který byl celkem jednoduchý.
"No…já bych to řekl jednoduše: pojďme do útoku hned! Nepřátelé jsou opilí prvním vítězstvím a to je ideální situace. Skupina démonů na ně zaútočí a oslabí je. Po prvním úspěchu se všichni ztáhneme. A válka se rozjede na plný kule! Ne, že by se na to těšil. Ale jen skrz boj získáme mír!" vykřikl, a všichni ho podpořili. Avaz se usmál. Démon mluvil svým přátelům z duše. Měl rád tyto přátelský dýchánky.
"Máš to hezký vole" začal Maurii "ale serme na stahování- pojďme je rovnou rozdrtit! Dáme to na jeden zátah, ne? Až do roztrhání! Jinak to přece démoni ani neumí…"
"Ale to je pičovina…" začal Avaz.
"Není!" vykřikl Uxolo. "Má pravdu."
"Jo, neser tu ty svý blbosti!" řekl Maurii.
"Hele, uberte trochu. Myslím, že Avazův nápad je nejlepší" ukončil diskuzi Rekoo. Byl nejstarší, a tak na něj vyšichni dali.

Boj bude probíhat jednoduše- prostě si vezmou armádu démonů, dva pavouky jako transport materiálu a pro podporu vojáků. A ještě k tomu všemu si vezmou Kazivce. Tato stvůra, kazivec, je pěkně odporná obluda. Pokud jí položíte na zem, okamžitě do ní začne zapouštět své kořeny a ničit ji. To se andělům líbit nebude. Kazivci jim vždy dokázali zkazit mnoho polí, luk a lesů. Jeden kazivec dokáže zničit půdu i v okruhu dvou set metrů. To bude pro začátek stačit.
Ke konci se ještě dohodli, že si vezmou šest vzdušných bojovníků, takzvaných Falconů. Tito tvorové stvoření k letu jsou přímo postrach pro cokoliv živého- jejich naváděné živé rakety zasáhnou bez problémů jakýkoliv cíl, ať je pozemní nebo vzduný.
"Tak, Uxolo, zahrajeme si?" navrhnul gambler Rekoo. A Uxolo souhlasil. Zbytek osazenstva se také usadil, a už se pařilo. Politika se dořešila, jdeme se bavit!

Avaz stál venku, a sledoval pustou krajinu. Pustou planetu dole. Je tam někdo? Někdo jako my? Je možné, aby tam něco žilo? Sám Avaz neví. Ani pán to neví. Cha. Jak by pán mohl něco nevědět? Zajímavá myšlenky.
"Je to krásný pohled" ozve se vedle Avaze. Ten ví, kdo k němu mluví- je to Maurii.
"Ano" odpoví Avaz. Planeta pod nimi jakoby krvácela. Ale proč? Zranil ji někdo kdysi v minulosti? To už asi nezistí.
"Co když se ta válka vyvine…špatně…v náš neprospěch?" zeptal se Maurii.
Avaz se na společníka otočil. A připravil si odpověď.
"Tak to bude zlý. Ale nemůžeme tady zůstat. Každý nádech se mi zde hnusí. Všechny ty skály, keeré jsou tak neskutečně odporné. Všechny ty slizké bytosti, z nichž jsme si udělali výbavu našich pokojů. Jak to žijeme?"
"Je to pořád život" nadhodil Maurii. "A andělé nám mohou vzít i ten špatný, který máme."
"Maurii, jsi hrozný kretén. Já třeba radši umřu, než budu žít v tomto."
"Ale oni můžou přijít sem dolů a vyvraždit celý náš národ. Co s tím potom udělš? Jak s tím budeš žít?"
"To neudělají. Nemají šanci. Je nás moc. Jsme silnější než oni! Musíme vyhrát!"
"Jen aby ses nedivil" varoval Maurii Avaze. "Třeba to nejsou zas takoví lempli.
Chvíli bylo ticho. Oba jen tak stáli a sledovali poušť, nekonečnou, ale laskavou- laskavou v tom, že jim zde dovolila žít.
"Avazi. Ať se děje cokoliv, víš, že jsem pořád tady" ukončuje rozhovor Maurii.
"Vím" ozve se Avaz. "Ještě příjdu. Ale teď si jdu číst. Řekni ostatním, ať dělají, co chtějí, ale ať se potom taky vyspí. Po spacím období jdem na to."
"Ano Avazi. Dobrou noc a spi" ukončí konverzaci Maurii.
Avaz jej ještě chvíli sleduje a potom zašeptá starým jazykem" Maurii, lie n. Maurii, lekaje.
Maurii je přítel můj. Maurii mě chápe.

Smysl jeho života se konečně naplní. Už žádné simulace boje. Žádné slitování. Nyní se pomstí za vše co andělé vykonali. Usmál se. Jdem na to.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kolik ti je

8-10 let 3.4% (48)
10-13 let 20.4% (291)
13-16 let 57.2% (815)
více 19% (270)

Komentáře

1 Ellie Ellie | Web | 5. června 2011 v 23:02 | Reagovat

zase něco novýho. Super. :D

2 Eragon Bromsson Eragon Bromsson | 6. června 2011 v 18:46 | Reagovat

Kamaráde, někdy z tebe jde strach.
A ti andělé a démoni jsou co za bytosti? Podle všeho to nejsou jenom duchové, ale ani jen hmotné bytosti. Takže jsou něco mezi?

3 Jindra Jindra | 13. června 2011 v 21:28 | Reagovat

[2]:Andělé a démoni jsou spíše hmotné bytosti, než duchové. jsou to v podstatě stejné bytosti jako lidé, až na to že umí létat, házet plamenné koule a že mají celkově větší výdrž. Magické síly mají ti nejsilnější z nich- třeba Pán. Tito však většinou jen sedí ve svých palácích, a nechávají svou práci na tisících jiných bytostí, které jim slouží. Ale koneckonců máš pravdu- jsou něco mezi. Jak jsi určitě četl, tak duchovní stránka pána přežije destrukci té fyzické. Čím jsou démoni silnější, tím jsou jejich psychické schopnosti lepší než fyzické. A čím lepší psychické schopnosti, tím větší pravděpodobnost na oživení.
Každopádně děkuju za pochvalu, a doufám že se u mých povídek budete "děsit" i nadále 8-)

4 Eragon Bromsson Eragon Bromsson | 14. června 2011 v 16:15 | Reagovat

Budem se těšit, draku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama