Ahoj lidičky, zkouším psát povídku a poprosila bych o posudek, má-li cenu pokračovat a jestli nemám přejít třeba do ich formy. Děkuju =)
Do dveří vešla dívka, které bylo šestnáct let. Její vlasy měly barvu kaštanu a oči safíru. Pleť byla lehce a přirozeně opálená, a díky sportování byla i štíhlá. Vysoká byla asi 160 cm. Jmenovala se Elissa, ale dávala přednost přezdívce Lissa. Za ní vešel kluk, kterému bylo kolem sedmnácti. Jeho vlasy v barvě noci byly krátké. Oči měl tmavě hnědé, někdo by řekl, že jako hořká čokoláda. Byl zdravě opálený, ošlehaný od větru, na kterém denně pobýval. Čišelo z něj seběvědomí, kterého měl na rozdávání. Jmenoval se Derek. Společně se posadili na sedačku a začali si povídat. Během jejich řeči Lisse vyskočila na klín kočka. Lissa nenáviděla tlusté kočky, ale co ji odpuzovalo ještě víc, byl rozpláclý čumák. Tuhle kočku našla Lissa před domem ještě jako kotě. Kotě bylo vychrtlé, vyhladovělé, pocuchané´a špinavé. Když si ho Lissa později pořádně prohlédla, zjistila, že na sobě má modřiny, odřeniny a šrámy, jako by do něj někdo kopal. Lisse ho bylo líto a chtěla mu pomoc, proto se ho ujala. Nejdřívě se kvůli prachu, blátu a špíně nedala poznat jeho barva, ale po důkladné koupeli, šamponu a jídlu se ukázala jeho neobyčejná a nádherná modrošedivofialová barva. Oči měla různo barevné- jedno průzračně modré, jako lapis lazuli a druhé šedivé, jako nebe před bouří. Lissa ji pojmenovala Elsa( význam jména:můj bůh je přísaha, přísahám na svého boha). Elsa nebyla plachá, ničeho se nebála, chovala se až strašidelně moudře, jako by byla člověk. Někdy si s ní Lissa povídala, a to Elsa bez mrknutí oka poslouchala, přivírala oči, jako že rozumí a švihala ocasemsem tam. Právě teď ale seděla Lisse na klíně a předla. Lissa ji už ze zvyku hladila a obdivovala její hladkou srst. Derek zrovna gestikuloval při nějaké větě, a Elsa zasyčela. Derek ji uslyšel a přestal máchat rukama ve vzduchu a místo toho se ji pokusil na uklidnění pohladit. Elsa se ale pohladit nenechala a přičichla si k Derekově dlani. Pak ji olízla a začala mňoukat.
"Ale ne," povzdychla si Lissa"Dereku, ty máš doma kocoura?"Podívala se mu vyčítavě do očí. Derek to samozřejmě chápal a pokusil se o úsměv:
" A sakra, Dakar je trochu cítit, co?"Lissa ho zpražila pohledem.
"Trochu hodně, ne? To sis nemohl aspoň umýt ruce?"
Zavrčela nevrle Lissa.
"Tak já bych ho přinesl, ne?"Pokoušel se Derek napravit, co se dalo. Lissa to chvíli zvažovala, a potom došla k závěru, že než poslouchat týdny ublížené mňoukání, tak to riskne. Třeba si nepadnou do oka, zadoufala.
"Tak dobře." Povzdechla si Lissa. Derek se rozzářil.
"Do deseti minut jsem tady!" Odpověděl Derek a vyběhl ze dvěří. Třísknutí už ale Lissa neslyšela. Nad ní stál člověk. Tak počkat, jaktože je o tolik vyšší, než já? Vylekala se Lissa. Kdo to je? Co tu dělá? A co tu dělám já? Byla doslova zahrnutá otázkama, a navíc ji rozptylovala bolest, hlad a žízeň. Ten muž stojící před ní nalil do misky plné prach pár kapek vody, které se hned co dopadly smíchaly s prachem a vzniklo tím bláto. Muž se otočil a zvolna odešel, zatímco si Lissa lehla. Zavřela oči a přála si zemřít. Cítila, jak jí kručí v břiše, protože už roky nedostala nic pořádného k jídlu. Něco se jí otřelo o fousy. Co? Já mám fousy? podivila se. Podívala se na sebe v okně a vydala příšerný skřek:
"JÁ JSEM KOČKA!"

