8. července 2011 v 18:19 | Aranel van de´Corvin
|
V Carvahallu právě svítalo. Bylo jaro a tak všechno vonělo a pole byla zelená. Ve vesnici všichni ještě spaly, ale zvířata už se probouzela. V jednom domě asi 2 kilometry za vesnicí, už ale jedna osoba vzhůru byla. Byla to dívka a jmenovala se Erika. Dívka byla sice ještě v posteli, ale už měla otevřené oči a nad něčím přemýšlela. Za chvíli už ale musela vstát. Vstala přešla ke skříni, kde si vzala oblečení, zřejmě na pracování na statku. Byly to špinavé, hnědé a volné kalhoty s také hnědou halenou, která byla trochu potrhaná. Oblékla se a přešla k oknu. Roztáhla závěsy, otevřela okno a podívala se ven. Měla to tu moc ráda, protože byly všude lesy, statky a krásný čerstvý vzduch. Nadýchala se ho a vyrazila ke dveřím. Otevřela je a vešla do kuchyně. Kuchyň byla sice malá, ale byl tam stůl ze dřeva, který měl čtyři židle. Erika měla totiž otce, malou sestřičku a bratra. V kuchyni byla ještě malá lednička a skříňka na nádobí. Erika přešla k bochníku na chleba a uřízla tři krajíce a půl. Potom ze skříňky vzala čtyři talířky a čtyři hrníčky. Položila to na kuchyňskou linku a vzala z ledničky máslo. Každý chléb vzala do ruky a namazala. Potom je všechny zase položila na talířek a dala je na stůl. Všem třem rozdala celé krajíce, ale sobě dala jen tu půlku, protože neměla hlad. Vyšla do chodby, kde byly pokoje její sestřičky a bratra. Vešla do pokoje bratra a přešla k jeho posteli. Její bratr měl pokoj malý, ale měl tam samé skříňky s cennostmi co našel. Trochu s ním zatřásla, aby se vzbudil,ale než na něj stačila sáhnout, tak otevřel oči. Erika málem dostala infarkt, když jí takhle vyděsil. "Ty blbče! Dereku, víš jak jsem se lekla!?" zašeptala mu přísně Erika, ale při tom to myslela jako vtip. "Jo, vím! Hodně jsi se vylekala." odpověděl jí Derek. Zazubili se na sebe a Erika nechala Dereka, aby se oblékl a přišel do kuchyně. Její bratr měl krátké, rozčepýřené a černé vlasy. Obličej měl kulatý a postavu měl na chlapa pěknou. Bylo mu 16, Erice 17 a měl zelené oči. Vyklouzla z pokoje a chtěla jít vzbudit sestřičku, ale uviděla někoho v kuchyni. Vešla do ní(do kuchyně) a uviděla jejího otce, jak si myje ruce. Oba se pozdravili a Erika se vydala vzbudit její sestřičku. Ta mě snad tak nevyleká. Pomyslela si. A měla pravdu. Vklouzla potichu do pokoje a vydala se k její posteli. Na malém polštáři měla rozhozené dlouhé, vlnité a hnědé vlasy. Takové měla i Erika, ale měla je uhelně černé. Erika po tatínkovi zdědila pomněnkové oči, do kterých se každý zamiloval, a když někoho o něco poprosila, tak jí to rád splnil…Přešla k sestřičce a trošku s ní zacloumala…Nic. Musela s ní zacloumat 5x, než se probudila. Pomaličku otevřela jedno očko a potom to druhé. Měla je zelené po Derekovi. Její sestřička měla také kulatý obličej, ale samozřejmě menší, protože jí bylo 7 let. "Dobré ráno puclíčku." pozdravila ji Erika. "Dobré, Eriko." Odpověděla jí její sestřička. "Amando, už je snídaně, tak se oblékni…Nebo se neoblékej a zůstaň v pyžamu, ale pojď nebo ji nestihneš." Oznámila Amandě Erika. Vzala Amandu za ruku a pomohla jí vstát z postele. Amanda si nazula červené pantoflíčky a v růžovém pyžamu s medvídky se vydala do kuchyně. Celou cestu se držely za ruku. Obě dvě sestry se měly moc rády, protože si pomáhaly a…No prostě se měly moc rády! Došly do kuchyně, kde už seděl jejich otec George, který měl na sobě hnědou mužskou halenu s volnými kalhoty a to samé měl na sobě i Derek. "Dobré ranko!" pozdravila Amanda všechny. "Dobré!" odpověděli jí. Všichni si sedli ke stolu a začaly jíst chleby a popíjet mléko. Erika s Amandou po sobě pořád pokukovaly a smály se a Derek se někdy přidal také. "Otče?" zeptala se Erika. "Ano?" "Zítra je ve vesnici tržiště a já bych tam ráda šla a něco koupila. Mohla bych?" "No…Ale ano. Můžeš." Erika radostně zavýskala. Zbytek snídaně už jedli mlčky. Když dojedli, tak vzala Erika všechny talíře a dala je do napuštěného dřezu s vodou. Vzala houbičku a drhla je dokud se neleskly. Potom vyšla z kuchyně do koupelny. Ta byla celá ze dřeva až na umyvadlo a malou vanu a zrcadlo. Přešla k umyvadlu a vyčistila si zuby. Její černé vlasy si sepnula do úhledného drdolu, aby jí vlasy nepadaly do očí, až bude pracovat. Ještě si omyla tvář a vyšla ven z domu. Zamířila do stájí, kde vzala Vranku a zapřáhla jí. Potom jí připnula oráč a mohla začít orat. Trvalo jí to dlouho, a když skončila, tak měla všude pot, ale nevadilo jí to. Když byla v půlce tak si dala druhou čtvrtku chleba ze snídaně a pokračovala dál. Když skončila, tak skočila do haly pro tři vědra a vykročila po pěšince k jedné řece. Šla a pořád byla šťastná z toho, že jí otec dovolil, jít na tržiště. Po pár minutách došla k řece a tam nabrala vodu do věder. Po cestě zpět si začala pískat svou oblíbenou melodii. Došla domů, tam položila vědra a šla do pokoje. Všimla si, že už se setmělo, takže šla spát. Oblečení dala do skříně a oblékla se do noční košilky. Zalehla do postele a usnula. Zdál se jí divný sen: Zdálo se jí o zítřku. Byla u Horstova hostince a před ní se tyčila obrovská safírově modrá dračice. Chvíli jí pozorovala, ale vyrušil ji muž. Nemohla si chvíli vzpomenout na jméno, ale potom poznala, že je to Eragon, Stínovrah a ta dračice před ní je Safira, která si jí upřeně prohlížela. Potom už nic nevěděla, protože se probudila.
hmm jsem zvědavá co se z toho vyklube