close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

1. kapitolla

1. července 2011 v 11:49 | Aranel van de´Corvin |  Honba za krví (Búsqueda de la sangre)

1.kapitola

Chtěla jsem napsat příběh o upírech.Je jednoduchý, bez jakýchkoli vlkodlaků, víl a jiného nadpřirozena...I postav je tam po skrovnu, o to více jsem se snažila popsat pocity a významné chvíle...možná vám to ze začátku připadat jako dívčí román, ale za pár kapitol jistě zmněníte názor...Doufám, že počtete a bude vás to bavit...

"...a za pár minut bude zahájen poslední dostih dnešního odpoledne.Horkými favority jsou Lady Jane a Sorbon....a dostih byl odstartován!..."

Seděla jsem na koni,ve startovním boxu ve dalších deseti koní a čekala na zvonec.Crrr.Koně vyběhli a já se držela jako vždy vzadu.Jela jsem svého životního koně-ryzáka Talgada- a čekala jsem na cílovou rovinu.Koně běželi jako vítr a na první příčce byl Aron McCoul s Lady Jane.Byl to můj zazobanej a arogantní soused.Nemyslela jsem na něj,ale na dostih.Cílová rovina se mi otevřela a já jsem jen zamlaskala a čekala zrychlení.To se dostavilo okamžitě,míjela jsem jednoho koně za druhým.Zbývalo málo,ale já jsem byla vedle Arona a hnala se dál.V cíli jsem mu jestě stačila ukázat prostědníček a potom jsem si vychutnávala slavu z vítězství.Davy na tribunách šílely,vlaječky poletovaly všude kolem a když jsem procházela uličkou,zářila jsem na všechny strany.Já vyhrala!Nemůžu tomu uvěřit!
"Jsi škulka!"volal na mě táta přes hluk.
"Děkuju"řvala jsem zpět.
Zahltila mě euforie.Ti lidé tleskali mě.Chválila jsem Talgada a mířila k přepravníku.
"Tady je naše vítězka!"objímala mě mamka.
Šla jsem s Talgadem na procházku za závodiště,do aleje.Vítr čechral moje dlouhé,vlnité tmavé vlasy.Koně jsou mým životem už od mala.Máme malou farmu poblíž Lexinghtonu v Kentucky.Doma trenuju s tátou pár koní a máme i dvě staré klisny na chov.Nejsme boháči,ale nějak přežíváme z toho,co máme.Zanedlouho jsme frčeli domů s přepravníkem za autem.Doma mě vítala Candy.Má nejlepší kamarádka od...nevím,známe se celý život.
"Gratuluju,já věděla,že to dokážeš"chválila mě.
Bydlela za kopcem a měla taky svého koně.Pomohla mi s koňmi a šla se mnou do domu.Při přiležitosti jezdecké show,byl v Lexinghtonu menší ples,kam jsme se celá rodina s Candy chystaly.
"Co si bereš?"ptala se,když si z obalu vytahovala béžový kostýmek.
"Mám světla modré šaty,bez ramínek,se bohatou sukní pod kolena"volala jsem ze šatny.
Vyšla jsem oblečená s vlasy vyčesanými a šperky na krku.Jsem hodně malá,mám jen něco přes metr padesát,mám modré oči a tmavé vlasy.Candy se taky oblíkla,ale ona je o poznání vyšší a hezčí.Je taky bruneta,ale oči má zelené.
"Jedem,děvčata!"ťukala nám na dveře mamka.
"Už jdeme"scházely jsme po schodech.
Do auta jsme se všichni naskládali a jeli vstříc plesu.Ponořila jsem se do svých myšlenek a na chvíli vypla.
Upíři s námi žijí na světě,ale nesnaží se nám život znepříjemnit.Divný.Lidé je tolerují,ale hodnotí je jako něco pod jejich úroveň,jako spodinu.Přitom,kdyby se zvedla vlna odporu z jejich strany,s klidem vyhladí lidskou rasu nebo jen její část.Vrtala mi hlavou otázka proč se tak snadno vzdávají?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Payša Payša | E-mail | Web | 1. července 2011 v 11:53 | Reagovat

Ahoj, promiň za reklamu, je to na rychlovku .. :/ Mám na blogu první bleskovku, tak bych chtěla aby jsi se zapojil/a pokuď máš čas :)
Děkuju ;)

2 Ellie Ellie | Web | 1. července 2011 v 14:28 | Reagovat

[1]: tak tohle je fakt smutný někdo napíše fakt úžasnej článek a první reakce je nějaká reklama na bleskovku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama