Autorka→ makynkakk@seznam.cz
29. kapitola
Tak konečně přidávám další 3 kapitoly :-) Nevím jestli to není chvílemi moc chaotické, ale snad se v tom vyznáte :-)
V ten moment se můj život zničil…. Poprvé mi řekl, že mne miluje a …. A on ho… Na malou chvíli se cítím naprosto otupěle, jakoby mi bylo všechno jedno…. Ale pak v sobě cítím takovou moc. Proudí to celou mou částí, celá se začnu třást…
Slyším Annin hlas… "Stefane, co se to děje?"
Ale pak kolem mne jde všechno hroznou rychlostí…. Co se to děje? Vidím něco, co se stalo před… před tím, než to Stefan udělal…. Vidím jak Stefan zabil Damona, vidím, jak se Stefan pere s Damonem, jak mě Anna drží… Sakra já vidím sama sebe…
A pak se vidím, jak mluvím s Damonem v autě, než jsme vystoupili a … a stalo se to…
"Je ti něco?" podívá se na mé druhé já Damon.
"Měli bychom odejít." Odpovídám mu.
"Proč? Co se děje?"
"Já nevím. Mám takový divný pocit."
"Neboj nic se ti nestane." Usměje se Damon
"Neboj nic se ti nestane." Usměje se Damon
"Dobře." Odpovídám já, i když to nejsem já….
Vidím jak Katherine vylézá z domu.
"Tak, Damone, pamatuješ si jak jsem ti říkala, že ti mám předat vzkaz? Vlastně to nebyl vzkaz, jen jsem k tobě měla dovést jednu návštěvu a ta právě dorazila."
Vidím jak Katherine mluví na Damona a pak vidím Annu a Stefana, jak se chtějí vrhnout na Damona.
A pak cítím hrozný náraz do mého druhého já, jsem zase ve svém těle. Co se to sakra stalo??!!!!
Najednou mnou projede ale taková bolest a já zakřičím!!!
"NÉÉÉÉÉÉÉÉ!!! Zůstaň stát Stefane na místě!" a on k mému překvapení zůstane stát.
"Ne, ne, ne, ne!! Co se to stalo??!!!!" křičím… Jsem strašně zmatená, před chvílí jsem prožívala celou tu hrůzu znovu, akorát jsem tam byla dvakrát a teď se ostatní chovají, jakoby se nic nestalo… a Damon je naživu a já… co se to do háje děje….
Mé rychlé pochodové myšlenky utne Anna, která ke mne běží a křičí. "Ona se proměňuje."
Pak slyším Damona: "Ale jakto? Přece až zítra?!"
Slyším se jak mluvím… Je mi vlastně jedno co se stalo, hlavní je, že tady Damon je, ale jestli něco neudělám, tak se to stane znova!! Sakra co mám dělat…
Prochází mnou taková bolest, jakou jsem ještě nikdy necítila, opírám se o Damona a on mne drží. Jeho přítomnost mne uklidňuje…
"Anno," slyším se říkat.
"Ano, zlatíčko?"
"Nesmíte mu ublížit, slyšíš?" Anna se na mne překvapeně podívá…
"Ale vždyť.."
"Nééé! Já ho potřebuju! Nesmíš mu ublížit! Slib mi to prosím…" křičím na ní a na chvíli ignoruju tu bolest.
Ale to se moc dobře nedá, vidím, jak mi z rukou teče krev… co to do háje… a pak mě začne bolet celé mé tělo…
"ÁÁÁÁ" křičím….
Anna mne chce vzít, ale Damon ji odstrčí… "Musíme dovnitř, musí si vzít ten pitomej lektvar, třeba to ještě zastavíme…" a než si něco stačím uvědomit, tak jsme uvnitř našeho bytu…
Je zvláštní, že jsem tenhle dům nenáviděla a teď ho považuju za můj a Damonův domov…
Zhluboka dýchám, jsem celá zpocená, už zase cítím narůstající bolest, ale tentokrát mě bolí uvnitř, jakoby se mi trhalo celé mé tělo na malé kousíčky. Zase křičím…
Damon odběhne a za chvíli nese nějakou skleničku s modrým obsahem… To bude ten lektvar…To si nesmím vzít… Nesmím…
"Maggie, vem si to, prosím, nedělej to ještě těžší…"
Pak se tam objeví čůza. "To si děláte prdel, ona by mohla být nejmocnější čarodějkou všech dob a vy jí to chcete dát… Její moc se objevila už v moment, kdy jsem na ní útočila a chtěla ji zabít. Ona bude velmi mocná."
Pak mi to dojde…. Říkali přece, že když jsem v ohrožení, tak se má moc může projevit ještě před proměnou… Co kdyby to fungovalo i tak, že když je v ohrožení osoba mě blízká…. Tak … tak co kdybych mohla vrátit… NE… ale co se teda stalo, co jiného by to bylo… Buď je tohle jenom sen a nebo jsem musela vrátit čas…. Bylo to přeci jen den před proměnou a hned potom co jsem možná vrátila čas, tak hned potom jsem se začala přeměňovat… Tak….
"Katherine," slyším svůj hlas a čůza ke mne opravdu přiletí, skloní se ke mne a já se slyším šeptat do ucha čůzy, divím se, že na to mám vůbec sílu: "Prosím, nedovol jim, aby mi to dali, já se chci přeměnit."
"Slyšíte ji? Ona to chce!" ječí čůza…
A kde je sakra Stefan?!
"Ona si to vezme!" křičí zase Damon a blíží se ke mne, ale do cesty se mu postaví Katherine, Anna je asi mimo hru, protože ona vypadá vážně hrozně… Jsem na ní naštvaná, za to, co chtěli udělat, vlastně to udělali, ale pak se teda stalo něco, co ještě nevím přesně co to je, jestli je má dedukce správná, každopádně, tohle musím udělat už kvůli ní…
"ÁÁÁÁÁ!" nová vlna bolesti mnou projede a Damon se na chvíli přestane prát s Katherine
Podívá se na Annu a řekne: "Už je pozdě..." Říká smutným hlasem a já sebou škubu, převracím se na gauči a křičím o sto šest.
"To ne, musíme něco udělat." Šeptá Anna.
"Viděl jsem spoustu proměn čarodějek, teď už to nezastavíme."
Damon ke mne dojde, hladí mě po vlasech, drží mě za ruku a šeptá: "To bude dobrý, brzy to přejde."
Chci mu odpovědět, tak otevřu pusu, ale nejde mi to… Nejde to… Proč?! Chci mu říct, že to zvládnu, ale potom co mnou projede další bolest, tentokrát v hlavě, bych snad dala cokoliv za to, abych se mohla napít toho blbýho lektvaru.
Začnu křičet ještě víc, cítím takový hrozný tlak v hlavě, chytám se za ní, ale každej můj pohyb mi působí hroznou bolest….
"Nehýbej se!" nařizuje mi Damon a Anna vedle něho stojí a jestli je to možné, tak je ještě bělejší než předtím…
A já se přestávám hýbat, jen sebou cukám, moje tělo je jako v ohni, pak jako bych byla někde na severním polárním kruhu a pak zase oheň….
Už nevydávám žádné zvuky, už nemám sílu sebou snad ani škubat…
A pak o sobě už nevím….

