close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

30. kapitola

26. července 2011 v 15:57 | Aranel van de´Corvin |  Má cesta životem

30. kapitola
"ÁÁÁÁ." Slyším se zívat a pak to se mnou škubne, dojde mi vše co se stalo a já otevřu oči a posadím se.
Jsem ve svém pokoji, naštěstí je to v domě Damona. A vedle mě sedí Anna.
"Margareth, tak moc jsem se o tebe bála." A chce mne obejmout, ale já ji odstrčím, protože si vzpomenu na vše co se stalo a co udělala, i když si to MOŽNÁ nepamatuje.
"Kde je Damon?" ptám se Anny.
"Je dole, čte si noviny. Nechci, aby za tebou šel." Trhne sebou nad mým chováním, asi nečekala, že na ni budu tak ošklivá….
"Chci, aby sem přišel." Zaječím.
"Margareth, já nevím, Stefan ještě pořád stojí před domem a já nechci, abys byla s Damonem samotná."
Stefan? Před domem? Jakto?
"Co dělá před domem?"
"Já nevím, když jsi se začala měnit, řekla jsi, Stefane, stůj a on tam stojí do teď. Až budeš mít zase sílu, tak bys mu mohla říct, aby no, aby to byl zase on a ne socha."
"To už jsem jako čarodějka jo?" ptám se jí.
"Ano." odpovídá
Tak to je vážně zvláštní, necítím žádnou změnu, myslela jsem, že budu cítit velikou moc a budu já nevím cokoliv, ale že se budu cejtit stejně jako před tím, snad ještě hůř, protože mě bolí celý tělo. Kdyby nebylo tý hrozný bolesti při měnění, tak bych řekla, že nemůžu být rozhodně čarodějka…
"Jak dlouho jsem mimo?" ptám se Anny.
"Tři dny." NO tak to potěš koště! Tři dny!! Super!!!
"Kde je Katherine?" zavaluju ji dalšími otázkami.
"Je dole s Damonem. Ale on s ní nemluví, hraje si na uraženého." Poprvé se od té doby, co jsem ji zase viděla usměje a mě to potěší… To ale neznamená, že mě nebolí, to co chtěla udělat…
Celou dobu co s ní mluvím se cejtím tak nějak divně. Jakoby to ani nebyla moje sestra, ale někdo jiný… Když jsem ji uviděla poprvé, tak jsem byla šťastná, ale pak se stalo to …. Sakra pamatuje si vůbec někdo co se tady teda stalo?
"Anno, víš, jak jsem se začala měnit?" ptám se jí opatrně.
"Ano?"
"Víš co to způsobilo? Vlastně jsem se měla začít měnit až další den ne? Nemělo by to být přesný?"
"No podle Damona to způsobilo, to že jsi použila moc na Stefana. Podle něj si se ho bála, a tak jsi mu řekla, ať stojí a on pod tvojí mocí poslechl. Někdy se to prý stane, že když použiješ velikou moc, tak se přeměna urychlí, ale Damon říkal, že jsi ji už použila dříve na Katherine, když k vám přišla a to byla mnohem větší síla. Říká, že si myslí, že … jsi musela použít opravdu něco velikého na Stefana. A myslí si, že ho hned tak nepřiměješ k tomu, aby zase ožil. No podle mě to bylo ale normální slabé kouzlo, a protože tvoje proměna měla být už za pár hodin, tak se to urychlilo. A pevně věřím, že Stefana přiměješ, aby to byl zase on."
Uf takže Damon si myslí, že jsem použila akorát větší moc na Stefana, a teď ho nepřiměju k životu. Takže nikdo tady asi neví, co se doopravdy stalo. Damon má pravdu, použila jsem něco velikého, ale to k navrácení času. A pak mě asi dodělalo to, že jsem ještě použila moc na Stefana. Dobře, to se zvládne… Musím něco udělat se Stefanem. Ale když je Stefan něco jako socha, tak je Damon relativně v bezpečí, Katherine a Anně by se přeci ubránil…
"Anno, já… nechcete ublížit Damonovi, že ne?" ptám se jí pro jistotu.
Ona se na mne podívá a s úsměvem říká: "Víš já ho nemám ráda. Nikdy jsem mu nevěřila, to co říkal. Ale on tu proměnu chtěl zastavit. Doopravdy ji chtěl zastavit. A teď by mohl Stefana klidně zabít, protože se nakrmil a Katherine by pak v klidu taky odstranil a já bych pro něj nebyla žádný problém, ale on to neudělal. Pořád říká jen, že se budou dít mnohem horší věci či co a že teď musíme držet spolu. Což mi k Damonovi tedy vůbec nepasuje a možná, že chystá další veliký podraz, ne že bych mu zase úplně nevěřila, je to Damon, ale …. Věřím, že tobě neublíží."
"Tak ho za mnou pusť." Říkám jí.
"No až přiměješ Stefana k pohybu, tak já tebe a Damona nechám o samotě. Do té doby nechci, aby jste byli vy dva moc blízko u sebe."
"Fajn." Odpovídám jí nabručeně.
Pak mi dojde, že vlastně nevím, kde celou tu dobu byla….
"Sakra, kde jsi byla?" zeptám se jí.
"Co? No já jsem prostě musela odejít." Odpovídá mi.
"Proč? Věděla jsi přece, že se proměním."
"Jo to jsem věděla, ale taky jsem věděla, že by to babička nedovolila. A tak jsem odešla, protože jsem se nemohla ovládat, tvoje vůně krve je neuvěřitelná, nechápu jak to Damon vydržel i bez toho, aby tak dlouho nejedl. Víš Katherine s námi byla v kontaktu. A čekala jen na to, až bude Damon vyhladovělý a pak nám dá vědět a my přijdeme. Věděla, že tě s ní nenechá o samotě. Víš Damon je silnější než Stefan a já jsem teď mimo hru, jenže když je Damon tak dlouhou dobu vyhladovělý, tak ne že by byl snadná kořist, ale s pomocí Katherine bychom Damona mohli zvládnout." Jo to jsem viděla… Vzpomenu si.
Jo to vím, vím co se stalo, a proto mě Annina přítomnost dost vytáčí, nemůžu uvěřit, že to udělala… No tak Margareth, vzchop se, ono se to nestalo, je to jen minulost. Minulost, kterou si pamatuju jen já, minulost na kterou musím být sama. Jednu výhodu to ale má. Teď vím jistě, že mě Damon miluje, ať už říká co chce.
"NO ale, abych to dokončila," pokračuje Anna, "už ti nechci lhát. Víš až budeš trochu silnější řeknu ti co se stalo na tom táboře… a proč Damona nenávidím, teď ti chci jen říct, že jsem musela odejít, protože jsem se bála toho, že mě Damon bude chtít zabít a spolu se mnou i mou rodinu. A hlavně protože v tvojí přítmnosti jsem musela být vždy najedená k prasknutí, nechtěla jsem ti ublížit, a tak jsem odešla. Mamka o tom věděla, ona to chápala."
"Cože? Mamka to věděla?"
"Ano."
"Oni si na mne teď nepamatují." Říkám trochu kňouravě.
"TO je dobře. Neboj se, všechno se urovná, a pak si vzpomenou. To zařídím. Víš myslela jsem, že sem přijdeme, zabijeme Damona, tebe odvezu domů, zařídím, abys zapomněla na všechno z tohohle, ale nevíš jak moc jsem ráda, že se ani jedno nestalo. Já chci žít a ty mi chceš pomoc. A navíc je tady spoustu věcí, které musím vyřešit, jestli chceme normální život."
"Co tím myslíš?" ptám se jí.
"Teď lež. Až budeš mít víc síly, všechno se dozvíš."
A odejde pryč. Vlastně jsem ráda, další salvu informací bych už asi nepřežila.
Potom co mi Anna řekla, že je ráda, že se to nestalo, tak ve mne zatrnulo. Když si vzpomenu na ty okamžiky, které si pamatuju jen já, tak je mi tak špatně, okamžik, kdy jsem ho ztratila! Nesmím na to myslet! ON žije!! TO je hlavní! Je tady i Anna a já jí budu moci pomoc! Já to zvládnu!
Nikomu neřeknu co doopravdy zapříčinilo dřívější přeměnu. Nechci, aby to věděli. Prostě ne.
Ach kdyby tady tak byla Natali. Věděla by jak se zachovat. Jak mi schází…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš u mě na blogu nějakou povídku?

Ano
Ne
Ne, ale přečtu si.
Nečtu povídky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama