Autor→ AdnidM@Hotmail.com
Renesance temnot
Povídka čtvrtá
Skariton
Povídka čtvrtá
Skariton
Pekelná zem byla ozařována radioaktivní planetou už celou věčnost, a ani dnes tomu nebylo jinak. Zdejší živočichové byli zalezlí v jeskyních, pokud zrovna nehledali potravu. O zdejší oblasti se tedy dalo s klidem říct, že je to pustina. A taky to byla pravda. Jediným problémem této pustiny bylo, že byla otočena k planetě. A tím pádem zde nikdy nebyla noc. Jen příšeří. Rudé paprsky neustále dopadaly na povrch měsíce. A kreslily na tváři démona děsivé obrazce.
"Hajzle zasraný, nic ti neřeknu!" Slova se rozletěla pustinou. Odrážela se od rudých skal. Tančila po písčitých pláních. Padala do propastí, směrem k planetě, dokud úplně nezanikla v okolní prázdnotě. V okolní prázdnotě, v níž se ztratí každý. Je-li slabý, stane se mu tak okamžitě. Je-li mocný, trvá mu to léta. A Avaz mocný byl.
Monstra, která v okolí přežívala, zaslechla andělův křik. Nevyděsil je- nyní věděla, že se blíží příležitost najíst se. Začala vylézat ze svých nor, aby prohledala okolí, aby se vydala za zvukem slibujícím hostinu. Ohromní červi vylezli z písku. Pavouci, kteří by pozřeli člověka, aniž by si ho museli rozkousat, potichu vystrčili svá makadla z jeskyň. Stejně tak učinily obří šelmy, jež radiace obdařila ostny rostoucími ze zad. Jako odpověď tomu řevu vyslali své vytí. Zvuk, charakteristický pro noční lovce, se nesl temnou krajinou. Dolehl i tam, kde ležel anděl.
Světlem ozářený ležel na zemi. Anděl. Jeden z vojáků, kteří doprovázeli stalkerskou jednotku hluboko do podsvěta, a který neměl to štěstí aby zvítězil v bitvě. Nevypadal zrovna nejlíp- jedno křídlo bylo úplně roztrhané, překrásná zbroj také nesla známky souboje. Kovové pláty místy úplně chyběly. Pod nimi šlo vidět andělovo kdysi bílé oblečení. Nyní však bylo nasáklé modrou tekutinou, kterou andělé vlastnili místo krve. Tvář této bytosti na sobě měla vrstvy rudého prachu, modřiny, popáleniny a řezy. Démon se divil, že má nadzemní ještě obě oči. Po tom souboji, který se před několika hodinami odehrál, bylo andělovo téměř nezraněné tělo zázrak. Zázraky se sice dějí, to démon uznával, ale tento nebude mít moc dlouhé trvání.
"Co se jen tak čumíš? Proč mě nezabiješ!" zařval anděl. Démon se usmíval. Anděl si hraje na drsňáka. Chtěl tím sám sebe utvrdit v přesvědčení, že se nebojí. Cha. Uvidíme, jak to bude s jeho odhodláním za deset minut. Jestli ještě bude schopen odporu. Nyní je tvrdý, ale do deseti minut bude připravený vydat svou ženu, děti, dům i vlast jen abych ho nechal žít.
"…je vás málo! Tak zasraně málo! Já možná umřu, ale my vyhrajeme! To, že mým bratrům bude chybět jeden spolubojovník, je neochromí! My budeme bojovat o to, aby z vesmíru zmizeli všichni nečistí! Nemáte ani pohlaví! Obcujete se svými nejlepšími přáteli! Hanba! Chápete, my si zasloužíme lepší život, ne vy! My dodržujeme zásady světla, ale vy ne, a proto si nezasloužíte žít na slunečném ostrově plujícím temnotou, v nadsvětě. Byli jste stvořeni náhodou, a zasloužíte si zhynout! Útočíte na naši zem, a čekáte, že si to necháme líbit! Jednoho dne všichni chcípnete! Do jednoho vás vybijeme, abyste nás už nemohli ohrozit! Zotročíme si vás, a vy se budete plazit před světlem, chápeš to? Zemřeš, zemřeš, zem…"
"DRŽ HUBU TY ZASRANÁ DĚVKO!" zařval Avaz. Hlas letěl pouští, a příšery, které ho uslyšely, preventivně opět zalezli zpět do svých doupat. Nechtěli si poštvat Avaze- věděly, že je neskutečně mocný.
Anděl ležící na zemi sebou trhl (což Avaz tak trochu čekal). Všimnul si totiž oka, které leželo na jazyku Avaze už velmi dlouho. Začal si sám pro sebe stěžovat, jak je to odporné a že správně by v tomto prokletém světě neměl co dělat. Chudáček andílek…. to však bylo démonovi u prdele. Nebude tady poslouchat takové sračky. Ať si jdou okřídlení kázat jinam, ať nás nechají na pokoji!
Podíval se na zakrváceného anděla. Skoro mu z něj bylo na blití. Prý že nadsvěťané šíří světlo… tak to možná hovno. Obhajují zvěrstva, která páchají. To my se jen bráníme. A vracíme jim jejich rány, které nám zasadili v minulosti.
"Víš, proč tě nechávám žít?" Každou slabiku slova vyplivnul, a potom čekal na andělovu odpověď.
Anděl mlče. Asi přemýšlel nad složitou otázkou, která před několika vteřinama padla. Avaz chvíli čekal, a potom se rozhodl, že bude štědrý a že andělovi otázku zopakuje. "Freklas ke renet vaz?"
"Ano!" vykřikl anděl, kterého neskutečně rozhořčila démonská mluva. "Ty po mě chceš informace, které vám pomůžou vyhrát válku! Ale to ani náhodou! Já budu mlčet, ať mě budeš mučit jakkoliv…"
Anděl ležící na zemi sebou trhl (což Avaz tak trochu čekal). Všimnul si totiž oka, které leželo na jazyku Avaze už velmi dlouho. Začal si sám pro sebe stěžovat, jak je to odporné a že správně by v tomto prokletém světě neměl co dělat. Chudáček andílek…. to však bylo démonovi u prdele. Nebude tady poslouchat takové sračky. Ať si jdou okřídlení kázat jinam, ať nás nechají na pokoji!
Podíval se na zakrváceného anděla. Skoro mu z něj bylo na blití. Prý že nadsvěťané šíří světlo… tak to možná hovno. Obhajují zvěrstva, která páchají. To my se jen bráníme. A vracíme jim jejich rány, které nám zasadili v minulosti.
"Víš, proč tě nechávám žít?" Každou slabiku slova vyplivnul, a potom čekal na andělovu odpověď.
Anděl mlče. Asi přemýšlel nad složitou otázkou, která před několika vteřinama padla. Avaz chvíli čekal, a potom se rozhodl, že bude štědrý a že andělovi otázku zopakuje. "Freklas ke renet vaz?"
"Ano!" vykřikl anděl, kterého neskutečně rozhořčila démonská mluva. "Ty po mě chceš informace, které vám pomůžou vyhrát válku! Ale to ani náhodou! Já budu mlčet, ať mě budeš mučit jakkoliv…"
"Ne" přerušil ho Avaz. Ten anděl si myslí, že to bude jako v nějakém trapném filmu- že zajatec je mučedník, kterého chtějí zabít zlí věznitelé, a zajatec vše přetrpí a potom uteče, a přitom ještě stihne pozabíjet všechny své nepřátele. Ale takto to ve skutečnosti bohužel nevypadá.
"Nebudeš mlčet. Než skončí tato minuta, budeš řvát tak, jak jsi ještě nikdy neřval" ujistil svého zajatce.
Anděl chvíli neměl slov. Vypadalo to, jakoby na něj slova démona opravdu zapůsobila. Ale potom se do obličeje okřídlené bytosti vrátila barva. "NIKDY! ZHYNU SE CTÍ"
"Tak jo" uzavřel diskuzi Avaz. "Tu tvou ctnost můžu koneckonců zabít taky"
Než stihnul anděl jakkoliv zareagovat, tak ho démonova pavoučí noha kopla do obličeje. Anděl pocítil pekelnou bolest. Pavoučí makadlo mu vypíchlo oko. Chvíli nic nevnímal. Ale potom zařval tak, jak nikdy. Přesně, jak Avaz předpověděl.
"Co jsem ti říkal?"
"Já…se… nepodám" řekl anděl. Chtěl aktivovat svůj laserový meč. To se mu nepovedlo, protože Avaz nebeské zbraně svého zajatce poškodil. Jako malý četl hodně knížek, kde se zajatci dostali na svobodu díky tomu, že jim věznitelé nechali v rukou zbraně, takže myslel na vše.
Démon došel až k andělovi. "Posloucháš mě vůbec? Já nechci, aby ses mi podal. Já chci, abys…CHCÍPNUL!" zařval na něj z plna hrdla. Sliny mu vylétly z úst. Potříštily andělovi obličej. "Nejčistší tvor ve vesmíru" se zašklebil.
Upřel na démona upřel nenávistný pohled. Bohužel mu to tak moc nešlo, protože měl jen jedno oko. Z druhého mu tekla krev. To však nadzemnímu zřejmě nevadilo, protože neskučel bolestí ani podobně. Avaz se rozhodl, že to napraví.
Makadla, která vyrůstala démonovi ze zad, uchopila anděla. Zabodala se mu do zad. Zvedla ho do vzduchu. Nyní zas na anděla vrhl pohled démon. A byl to pohled triumfální.
Anděl sykl bolestí. Démon jej držel tak vysoko, aby mu mohl vidět do tváře. Sledoval jej, svým speciálním pohledem. Viděl jeho obrysy. Viděl, že strach začíná přebírat kontrolu.
Zpozoroval, že nadzemšťan chce opět zkusit aktivovat svůj laserový meč. Blbec. Naděje umírá poslední, to ano, ale Avaz měl pocit, že štěstí tohoto anděla nikdy nebylo na moc vysokém levelu. Démon se rozhodl, že to skoncuje. Natáhnul tedy ruku.
Anděl začal křičet bolestí. Nejdřív nešlo nic poznat. Ale poté začala zbroj rudě zářit. Démon ji pomocí své magie zahříval. A to anděla strašně bolelo. Jak moc, to však nevím. Neptal jsem se.
Avaz přestal. Kouzlo mu totiž vysálo poměrně hodně energie. Avšak nelitoval toho- naopak s výsledkem byl spokojen. Než se stihl anděl vzpamatovat, tak mu do hrudi bušily Avazovy horní končetiny. Zajatec začal řvát. Údery měly hodně velkou energii, a Avazovým dlaním očividně nevadilo narážet do rozehřáté zbroje anděla.
Než stihnul anděl jakkoliv zareagovat, tak ho démonova pavoučí noha kopla do obličeje. Anděl pocítil pekelnou bolest. Pavoučí makadlo mu vypíchlo oko. Chvíli nic nevnímal. Ale potom zařval tak, jak nikdy. Přesně, jak Avaz předpověděl.
"Co jsem ti říkal?"
"Já…se… nepodám" řekl anděl. Chtěl aktivovat svůj laserový meč. To se mu nepovedlo, protože Avaz nebeské zbraně svého zajatce poškodil. Jako malý četl hodně knížek, kde se zajatci dostali na svobodu díky tomu, že jim věznitelé nechali v rukou zbraně, takže myslel na vše.
Démon došel až k andělovi. "Posloucháš mě vůbec? Já nechci, aby ses mi podal. Já chci, abys…CHCÍPNUL!" zařval na něj z plna hrdla. Sliny mu vylétly z úst. Potříštily andělovi obličej. "Nejčistší tvor ve vesmíru" se zašklebil.
Upřel na démona upřel nenávistný pohled. Bohužel mu to tak moc nešlo, protože měl jen jedno oko. Z druhého mu tekla krev. To však nadzemnímu zřejmě nevadilo, protože neskučel bolestí ani podobně. Avaz se rozhodl, že to napraví.
Makadla, která vyrůstala démonovi ze zad, uchopila anděla. Zabodala se mu do zad. Zvedla ho do vzduchu. Nyní zas na anděla vrhl pohled démon. A byl to pohled triumfální.
Anděl sykl bolestí. Démon jej držel tak vysoko, aby mu mohl vidět do tváře. Sledoval jej, svým speciálním pohledem. Viděl jeho obrysy. Viděl, že strach začíná přebírat kontrolu.
Zpozoroval, že nadzemšťan chce opět zkusit aktivovat svůj laserový meč. Blbec. Naděje umírá poslední, to ano, ale Avaz měl pocit, že štěstí tohoto anděla nikdy nebylo na moc vysokém levelu. Démon se rozhodl, že to skoncuje. Natáhnul tedy ruku.
Anděl začal křičet bolestí. Nejdřív nešlo nic poznat. Ale poté začala zbroj rudě zářit. Démon ji pomocí své magie zahříval. A to anděla strašně bolelo. Jak moc, to však nevím. Neptal jsem se.
Avaz přestal. Kouzlo mu totiž vysálo poměrně hodně energie. Avšak nelitoval toho- naopak s výsledkem byl spokojen. Než se stihl anděl vzpamatovat, tak mu do hrudi bušily Avazovy horní končetiny. Zajatec začal řvát. Údery měly hodně velkou energii, a Avazovým dlaním očividně nevadilo narážet do rozehřáté zbroje anděla.
Poté přestal. Anděl si vydechnul. Začal doufat, že se v démonovi rozhořel plamínek dobra. Že andělovi zvedne hlavu, a odnese jej nahoru. Že mu umyje tělo, a že skončí veškeré války. Uvěřil v tuto ideu. Nyní už nechce vyhladit démony. Chce hlavně v klidu žít. Zvedl hlavu.
A udělal to v pravý okamžik, protože jinak by mu Avaz nedal tak krásný ciferník.
Andělovi z úst vyletělo několik zubů. Démon pokračoval. Druhý úder anděla na chvíli poslal do říše snů.
Po několika vteřinách se však probudil. Ležel na zemi. Neměl sílu vstát. Viděl jen démona, jak se nad ním tyčí. A usmívá se. Andělovy ideály se rozplynuly jako pára nad hrncem. Tito tvorové nikdy neodpustí, a my je tedy musíme vyvraždit. Pokusil se plivnout. Chtěl vstát, a zabít démona. Chtěl rozdupat jeho rycht bez očí, chtěl mu urvat jeho čtyři nohy, chtěl mu zlomit ruce, udusit ho na jeho vlastních střevech a nakonec mu vyrvat jazyk i s tím odporným okem, a rozmlátit mu rycht na padrť. Toto však byly jen představy, a k tomu všemu ještě nenaplnitelné.
A udělal to v pravý okamžik, protože jinak by mu Avaz nedal tak krásný ciferník.
Andělovi z úst vyletělo několik zubů. Démon pokračoval. Druhý úder anděla na chvíli poslal do říše snů.
Po několika vteřinách se však probudil. Ležel na zemi. Neměl sílu vstát. Viděl jen démona, jak se nad ním tyčí. A usmívá se. Andělovy ideály se rozplynuly jako pára nad hrncem. Tito tvorové nikdy neodpustí, a my je tedy musíme vyvraždit. Pokusil se plivnout. Chtěl vstát, a zabít démona. Chtěl rozdupat jeho rycht bez očí, chtěl mu urvat jeho čtyři nohy, chtěl mu zlomit ruce, udusit ho na jeho vlastních střevech a nakonec mu vyrvat jazyk i s tím odporným okem, a rozmlátit mu rycht na padrť. Toto však byly jen představy, a k tomu všemu ještě nenaplnitelné.
"To bylo velmi… nevyvážené plivnutí" usmál se Avaz. Rozešel se k andělovi. Ten ještě pořád nesténal. Ale neměl k tomu daleko.
Avaz nečekal. Udeřil. Plamenná čepel dopadla na nohu anděla, a usekla ji. Výkřik proletěl krajinou.
Avaz vzal nohu. Chvíli si ji prohlížel. Nyní v ruce držel nohu anděla. Něco, co andělé skoro vůbec nevyužívají, protože lítají. On to ale využije.
Došel k ležícímu andělovi. Napřáhl se rukou, v níž držel nohu. A začal anděla mlátit. Ten jen prosil, ať toho nechá.
"Ty nechceš, abych tě tou nohou mlátil?" zeptal se démon.
"Ne, už dost, ne! Už mi nic nedělej!" vykřikl anděl, který bláhově myslel, že jej démon poslechne.
"Tak jo" řekl démon, přičemž zahodil nohu. "Vezmu si na tebe něco trochu jiného." Anděl začal řvát. Po pěti sekundách měl useklou i druhou nohu. Pomalu začal ztrácet vědomí. Démon si toho byl vědom, a proto i druhou nohu zahodil.
Vzal anděla a dovedl ho až k okraji jeskyně, v níž pobývali. "Tak, můžeš odejít." Řekl démon.
"Ty svině!" zařval z plna plic anděl.
"Nebo ne, proletíš se" oznámil mu démon. A pustil jej.
Anděl začal mávat křídly. Po chvíli začal vybírat ten správný směr. Vítr ho hnal nahoru, k nadsvětu. Nemohl tomu uvěřit. Najde nějaký tunel, a půjde domů! Za ženou, za dětmi…domů! A už nikdy nebude bojovat proti démonům. Oni mu dali život, on jim ho tedy brát nebude. Každým mávnutím křídel se blížil k tunelu. Cesta bude dlouhá, ale na jejím konci bude čekat ráj! Rychle, já chci domů…!"
"Ty svině!" zařval z plna plic anděl.
"Nebo ne, proletíš se" oznámil mu démon. A pustil jej.
Anděl začal mávat křídly. Po chvíli začal vybírat ten správný směr. Vítr ho hnal nahoru, k nadsvětu. Nemohl tomu uvěřit. Najde nějaký tunel, a půjde domů! Za ženou, za dětmi…domů! A už nikdy nebude bojovat proti démonům. Oni mu dali život, on jim ho tedy brát nebude. Každým mávnutím křídel se blížil k tunelu. Cesta bude dlouhá, ale na jejím konci bude čekat ráj! Rychle, já chci domů…!"
Avaz však nebyl hodný tvor. To tady dole totiž nebyl nikdo. Jeho pavoučí nohy stihly uplést kouli energie. Hádejte, co s ní udělá. Máte tři pokusy.
Anděla zasáhla koule úplně nepřipraveného. Dnes už podruhé tento démon zklamal jeho očekávání. Začal řvát z plných plic- strachy a vztekem "Zrádče! Jsi proklet! Ještě víc než jsi byl…" jeho hlas začal zanikat, jak padal dolů, směrem k povrchu planety.
Avaz sledoval padající tělo. Jak dlouho ještě bude ten blbec žít? Za jak dlouho mu dojde kyslík? Za jak dlouho shoří v atmosféře? To Avaz nevěděl. A celkem ho to nezajímalo.
Věděl však, že pokud chtějí domů, musí se probojovat přes pět stovek stalkerů, kteří se chtějí probojovat zase do podsvěta skrz Anelzký tunel. Věděl, že boj bude těžký. Věděl, že ne všichni z jeho přátel přežijí. A taky věděl, že už nemá žádné cookies, což ho štvalo ze všeho nejvíc. Do prdele, to je ale den!
"...Ty osmnáctky jsou nám na nic. Podívej se, co si s sebou přivezli! Vždyť ani nevíme, jak to nazvat!"
"Já vidím, co si přivezli. Mají tady hodně vojáků, většina z nich budou stalkeři. Mají tady přes dvacet vlků, víc jak tři airdedy a něco nového. Ale nezapomeň, že my tady máme padesát pěšáků, jeden parametr a několik pekelných ořů."
"Já vidím, co si přivezli. Mají tady hodně vojáků, většina z nich budou stalkeři. Mají tady přes dvacet vlků, víc jak tři airdedy a něco nového. Ale nezapomeň, že my tady máme padesát pěšáků, jeden parametr a několik pekelných ořů."
"To nám však může být na nic. Co když nás ta kulometná konstrukce, kterou si přivezli, všechny pozabíjí?"
"Hele, nech ty svý řeči. To, že na nás budou řvát to svý pelvez, je jim celkem k hovnu. My jsme totiž démoni…"
"Ale to nestačí! Musíme se víc snažit! Držíme se moc vzadu! A pokud do nadsvěta vyšleme nějakou útočnou sílu, jako třeba mefisty, tak je to stejně na piču, protože andělé je v klidu oddělají.! Musíme už konečně přejít do globální ofenzivy!"
Avaz prolezl skalním obloukem, aby se mu naskytl krásný výhled na bitevní pole. To, co však viděl, se bitvou nazvat nedalo, ani kdybysme byli moc hodní. Obě strany byly zalezlé za barikádami, a odstřelovaly se energetickými zbraněmi. Andělů bylo víc. Ale démoni se jich vůbec nebáli. Stříleli po svých protějšcích, a andělé palbu opětovali. Avaze sledování boje po velmi krátké chvíli unavilo, a tak se rozhodl porozhlédnout se okolo.
"Hele, nech ty svý řeči. To, že na nás budou řvát to svý pelvez, je jim celkem k hovnu. My jsme totiž démoni…"
"Ale to nestačí! Musíme se víc snažit! Držíme se moc vzadu! A pokud do nadsvěta vyšleme nějakou útočnou sílu, jako třeba mefisty, tak je to stejně na piču, protože andělé je v klidu oddělají.! Musíme už konečně přejít do globální ofenzivy!"
Avaz prolezl skalním obloukem, aby se mu naskytl krásný výhled na bitevní pole. To, co však viděl, se bitvou nazvat nedalo, ani kdybysme byli moc hodní. Obě strany byly zalezlé za barikádami, a odstřelovaly se energetickými zbraněmi. Andělů bylo víc. Ale démoni se jich vůbec nebáli. Stříleli po svých protějšcích, a andělé palbu opětovali. Avaze sledování boje po velmi krátké chvíli unavilo, a tak se rozhodl porozhlédnout se okolo.
Na skále, na niž vylezl, sedělo několik démonů. Dva z nich se právě hádali- ten, který chtěl přejít do ofenzivy, byl Rekoo. V diskuzi proti němu stál Maurii. Oba dva se zadívali na nově příchozího démona.
"To je dost, ty zmrde." Přivítal ho Rekoo. "Co jsi tam dělal? Psal jsi tu tvou poezii?" Maurii chtěl kolegu přerušit, ale ten se nedal. "Podívej se. Toto je sebevražda! Nemůžeme útočit! Potřebujeme posily! Většina démonů jen sedí doma, v pohodě, v teplíčku, a my tady za ně nasazujeme…"
Avaz došel až k němu, a chytnul rozhořčeného podřízeného a přítele za rameno. "O tom já nerozhoduju. Varkush qe, Rekoo."
Rekoo chvíli démonská slova překládal. Ale potom jen mlaskl. "Ano, asi si s pánem promluvím. Řeknu mu, že to co dělá, není moc správné, ať pošle…"
"Abys nám neskončil v plamenech" varoval spolusedící Maurii.
"Drž hubu" osočil jej Rekoo, přičemž protisedícího kopnul do brady. Nikdo na to nezareagoval.
"Víte co, prostě to hecnem. Jako první se spojíme s velením andělů, a dohodneme se na podmínkách boje."
"S anděly se nejde domluvit" poznamenal Klerx (který byl členem řádu assasinů a držel všemožné tituly- například hodnost vrchní Aktivon, "Opti pravá ruka pána", nebo Satirate ter. Tyto ocenění z něj dělala žijící legendu. Přesto tomu tady však velel Avaz, protože Klerx byl samotář a vojáci se pod velením vraha, který dokázal během dvou vteřin zabít deset lidí, necítili moc dobře, i když logicky by asi měli být rádi, že jim pomáhá).
"Vím to, ale pokusíme se o to. Poté se pustíme do boje. Pozemní bojovníci se prostě pustí do stalkerů, naši jezdci na koních snad poloví ty zkurvené vlky, a parametr snad nějak zastaví airdeady."
"Myslím si, že pokud z těch létajících sraček udělá dvourozměrné papírky, zastaví je" opět přerušil Avaze Heteno (voják z pátého praporu).
"Správě. A já budu muset oddělat tu posranou konstrukci. Nějaké návrhy?"
Všichni mlčeli. Potom se ozval Maurii. "Nenašli jsme při minulé výpravě ten Tyrkysový krystal z Přeludu?"
Všichni mlčeli. A potom se k tomu vyjádřil Avaz. "No, víte, to je dobrý nápad. Ale možná bude trochu problém, že pokud použijeme magii takového kalibru, tak se začnou trhat atomy v okruhu sta metrů. A to se nikomu líbit nebude…"
"Myslím si, že je to dostatečné riziko" zhodnotil akci Klerx.
"Ale to všichni a všechno v okolí sta metrů… nejen že umřeme. My se prostě rozložíme za živa. Ne, naše atomy se nám rozloží za živa! A při takové smrti je renesance neskutečně energeticky náročná…!" začali bědovat démoni.
"To je dost, ty zmrde." Přivítal ho Rekoo. "Co jsi tam dělal? Psal jsi tu tvou poezii?" Maurii chtěl kolegu přerušit, ale ten se nedal. "Podívej se. Toto je sebevražda! Nemůžeme útočit! Potřebujeme posily! Většina démonů jen sedí doma, v pohodě, v teplíčku, a my tady za ně nasazujeme…"
Avaz došel až k němu, a chytnul rozhořčeného podřízeného a přítele za rameno. "O tom já nerozhoduju. Varkush qe, Rekoo."
Rekoo chvíli démonská slova překládal. Ale potom jen mlaskl. "Ano, asi si s pánem promluvím. Řeknu mu, že to co dělá, není moc správné, ať pošle…"
"Abys nám neskončil v plamenech" varoval spolusedící Maurii.
"Drž hubu" osočil jej Rekoo, přičemž protisedícího kopnul do brady. Nikdo na to nezareagoval.
"Víte co, prostě to hecnem. Jako první se spojíme s velením andělů, a dohodneme se na podmínkách boje."
"S anděly se nejde domluvit" poznamenal Klerx (který byl členem řádu assasinů a držel všemožné tituly- například hodnost vrchní Aktivon, "Opti pravá ruka pána", nebo Satirate ter. Tyto ocenění z něj dělala žijící legendu. Přesto tomu tady však velel Avaz, protože Klerx byl samotář a vojáci se pod velením vraha, který dokázal během dvou vteřin zabít deset lidí, necítili moc dobře, i když logicky by asi měli být rádi, že jim pomáhá).
"Vím to, ale pokusíme se o to. Poté se pustíme do boje. Pozemní bojovníci se prostě pustí do stalkerů, naši jezdci na koních snad poloví ty zkurvené vlky, a parametr snad nějak zastaví airdeady."
"Myslím si, že pokud z těch létajících sraček udělá dvourozměrné papírky, zastaví je" opět přerušil Avaze Heteno (voják z pátého praporu).
"Správě. A já budu muset oddělat tu posranou konstrukci. Nějaké návrhy?"
Všichni mlčeli. Potom se ozval Maurii. "Nenašli jsme při minulé výpravě ten Tyrkysový krystal z Přeludu?"
Všichni mlčeli. A potom se k tomu vyjádřil Avaz. "No, víte, to je dobrý nápad. Ale možná bude trochu problém, že pokud použijeme magii takového kalibru, tak se začnou trhat atomy v okruhu sta metrů. A to se nikomu líbit nebude…"
"Myslím si, že je to dostatečné riziko" zhodnotil akci Klerx.
"Ale to všichni a všechno v okolí sta metrů… nejen že umřeme. My se prostě rozložíme za živa. Ne, naše atomy se nám rozloží za živa! A při takové smrti je renesance neskutečně energeticky náročná…!" začali bědovat démoni.
Avaz chvíli nenacházel slov. "Vy… vy… vy…" a potom je našel. "VY KRETÉNI! A kdo za vás tu válku vybojuje? To chcete, aby si andělé honili brka nad světlem i tady, v podsvětě? Chcete, abychom žili jako otroci, stavěli našim okřídleným pánům kurva hrady? Abychom…."
"Vy jste nadějí démonů." Přerušil Avaze Maurii, protože chtěl démony nějak uklidnit. "Pokud umřete v tomto boji, pomůžete nám vyhrát válku. A vyhrajeme-li, renesance potká každého démona, co kdy padl."
Vojáci utichli. A nápad se jim asi pomalu začal zamlouvat…
"Palte, zabte ty stvůry neznalé světla!" křičel anděl, sedící na ohromném vlkovi. Proti jeho mužstvu se hrnuli démoni. Andělé je odsřelovali energetickými zbraněmi na svých ruku. Disky se odrážely od štítů démonů, kteří se blížili ke svým nepřátelům. Obě strany chtěli vítězství. Kdo se bude snažit, dosáhne jej.
Avaze od velitele andělů dělilo několik metrů. Sundal svůj šít. Okamžitě ho zasáhnul disk- bylo to přesně tam kde má ledviny. Démona to zabolelo, ale sral na to. Teď musí bojovat, ne úpět. Vytáhnul zapůjčený meč- Sakriton. Tento druh zbraně byl výhodný hlavně kvůli tomu, že k jeho výrobě byla použita magie samotného pána- byl tedy neskutečně vzácný. Ale Avaz si jej pro tuto bitvu vyžádal. Byl pánův oblíbenec, a tak to tedy nebyl takový problém.
Meč byl překrásný. Na délku měl metr a čtvrt. Jeho ostří mělo fialový nádech. Byly do něj vyryty runy v Krasu- jednom z nejpoužívanějších démonských nářečí. Tyto runy označovaly, že meč měl silné schopnosti. Majitel této zbraně vedl meč nejen pomocí sil fyzických- pomáhaly mu i psychika, magie a elementární síly. Díky tomu v podstatě meč bojoval sám, a mimo jiné téměř vždy udeřil dostatečně rychle, silně, a pod vyhovujícím úhlem. Nevýhoda však byla, že sword majitele pěkně vyčerpával. Tuto cenu byl ale Avaz schopen zaplatit. Přemýšlel o tom, že si tento meč bude půjčovat častěji.
Vyskočil do vzduchu. Anděl nastavil své energetické meče. Myslel si, že odolá fialové čepeli. Mýlil se, tak strašně se mýlil… Démon se pousmál. Muž, kterého nyní zabije, asi nikdy nestudoval na andělských školách meče démonů. Věděl by, že zbraň, kterou se Avaz oháněl, už mnohokrát zvrátila výsledky bitev. Ve prospěch démonů. Tak toto si Avaz náležitě vychutná.
Meč byl velmi blízko čepelí. Jeho energie na ně už začala působit. Zelené čepele se začaly zohýbat, aby nestály mocnější zbrani v cestě. Můžeme- li to tak říct, bály se. Potom přišel kontakt. Anděl se asi hodně divil, když viděl, jak meč prochází energií čepelí. Ba jeho meče se změnily v lasbé plamínky, které byly nadzemnímu v boji k ničemu. Sakriton se zabodnul do hrudě anděla. Ten ani nestihl zařvat. Místo toho se jen nevěřícně díval. Avaz se usmál. Jedno z jeho makadel na zádech vystřelilo. Andělova hlava najednou letěla vzduchem.
Vlk zavyl. Avaz z něj seskočil. Přitom natáhnul ruku, a začal křičet v starodémonštině: "HERERAI KAR SAKERAN!" (možná si myslíte, že křičel nějakou kletbu- démoni však nepotřebovali říkat nějaké věty, aby mohli kouzlit. Avaz místo formule křičel něco jako "zasraná koule trní," což je v starodémonštině nejhorší možná nadávka.)
Vlk vykulil oči. To asi proto, že z ruky démona vyletěli dva červící, kteří se okamžitě zakousli do jeho boku. Během pěti vteřin se do dravce začali vžírat. Vlk padl na zem. Do půl minuty měl prožrané téměř všechny podstatné orgány. Ležel na zemi, krvácel a cítil neskutečnou bolest. A věděl, že za chvíli pro něj stejně vše skončí.
Maurii doběhnul k Avazoiv, a podal mu kuš. "Pojďme splnit náš úkol."
Procházeli kolem andělů. Ti měli ze dvou nebojácných válečníků pěkně nahnáno. Avaz a Maurii vypadali jako ztělesnění smrti. Mauri vpravo během půl minuty postřílel třicet andělů. Avaz vpravo za sedm vteřin vpálil do jednoho z vlků padesát šípů. Bytost zůstala po této akci ležet na zemi v zvětšující se kaluži krve. Její vyvalené oči dávaly najevo, že ji smrt asi pěkně zaskočila a zabolela.
Mauriiho napadl anděl s meči. Démon si s ním nedělal starosti. Vykryl několik úderů, které anděl provedl, a potom protivníkovi podřízl krk. Uslyšel podivné zachroptění, a potom andělovo tělo spadlo na zem. Přitom stihnul kuší střelit do záda anděla, který chtěl popravit jiného démona. Maurii je prostě borec. Zrovna k němu běželo pět andělů. Nedělal si z toho moc velkou hlavu. Po prvním z nich začal střílet z kuše. Anděl však byl dobrý bojovník. Uskakovali jeho nábojům a používali k tomu svá velká křídla. Problém pro ně však byl Klerx. Pohyboval se po bojišti jako stín, a zabíjel své nepřátele vrhacími noži, kovovými biči a mnoha podobnými věcmi. Všech pět andělů během deseti vteřin poumíralo, aniž si Maurii všimnul jediného nože, záblesku, prostě jakéhokoliv náznaku zbraně. Klerx hold uměl být diskrétní.
Vlk vykulil oči. To asi proto, že z ruky démona vyletěli dva červící, kteří se okamžitě zakousli do jeho boku. Během pěti vteřin se do dravce začali vžírat. Vlk padl na zem. Do půl minuty měl prožrané téměř všechny podstatné orgány. Ležel na zemi, krvácel a cítil neskutečnou bolest. A věděl, že za chvíli pro něj stejně vše skončí.
Maurii doběhnul k Avazoiv, a podal mu kuš. "Pojďme splnit náš úkol."
Procházeli kolem andělů. Ti měli ze dvou nebojácných válečníků pěkně nahnáno. Avaz a Maurii vypadali jako ztělesnění smrti. Mauri vpravo během půl minuty postřílel třicet andělů. Avaz vpravo za sedm vteřin vpálil do jednoho z vlků padesát šípů. Bytost zůstala po této akci ležet na zemi v zvětšující se kaluži krve. Její vyvalené oči dávaly najevo, že ji smrt asi pěkně zaskočila a zabolela.
Mauriiho napadl anděl s meči. Démon si s ním nedělal starosti. Vykryl několik úderů, které anděl provedl, a potom protivníkovi podřízl krk. Uslyšel podivné zachroptění, a potom andělovo tělo spadlo na zem. Přitom stihnul kuší střelit do záda anděla, který chtěl popravit jiného démona. Maurii je prostě borec. Zrovna k němu běželo pět andělů. Nedělal si z toho moc velkou hlavu. Po prvním z nich začal střílet z kuše. Anděl však byl dobrý bojovník. Uskakovali jeho nábojům a používali k tomu svá velká křídla. Problém pro ně však byl Klerx. Pohyboval se po bojišti jako stín, a zabíjel své nepřátele vrhacími noži, kovovými biči a mnoha podobnými věcmi. Všech pět andělů během deseti vteřin poumíralo, aniž si Maurii všimnul jediného nože, záblesku, prostě jakéhokoliv náznaku zbraně. Klerx hold uměl být diskrétní.
"Jsi v pořádku Maruii?" zeptal se Klerx.
"Jo, jen mě trochu udivují vaše schopnoti"
"Chlapče, dvě století jsem poctivě dřel a nyní jsem, co jsem. Třeba z tebe jednou taky bude taková klasa…"
"Nechcete mě začít učit?"
"No, když si tak prosíš… nevím, jestli proti tomu Maurii nebude něco mít."
"Ne, ten bude rád, že si vyberete někoho od něj. Prosím, dovolí mi to."
"Víš, je to těžké být assasin. Ale ty máš talent. Jen… trvá to hrozně dlouho. Navíc jsi už celkem starý. Ale toto budeme řešit po bitvě…" uzavřel dialog. Pustili se do airdedů, kteří se snesli nebezpečně blízko k zemi.
Vakus a Avaz se přiblížili k ohromné věci, kterou si andělé přivezli. Mělo to čtyři nohy, které se napojovaly na hrudník. Z něj vycházely čtyři masivní děla. Věc střílela po démonech, a činila jim ztráty. Oba démoni se rozhodli, že tomu zamezí.
Avaz podal Vakusovi energetický krystal. "Sory kámo, budu upřímný- jsem moc podstatný abych umřel. Dnes probíhá tvá poslední bitva."
Vakus přikývl. "Chápu. Až dobijem anděly, potkáme se."
Avaz přikývnul. A věřil, že pán nekecal s tou globální reinkarnací.
Odlétal pryč, aby nekoupil smrtící záření, které se mělo každou chvíli vydrat z krystalu. Potom uslyšel zvuk, který ještě nikdy neslyšel. Za jeho zády něco tyrkysově explodovalo. Neotáčel se. Bál se, že by to jeho oči nemusely přežít.
Následující ráno, hned po bitvě, našel Avaz ve svém bytě dopis. Vzal si tedy cookie, a začal ho číst.
Zdar vole. Hej, došla mi zpráva, že andělé něco chystají v tunele The. Myslím si, že bys mi tam mohl celkem dost pomoct- včera s tebou bojoval můj nadřízený, Klerx, a zmínil se že jsi válel. Pokud máš zájem, najdeš mě v paláci Orega. Ptej se po assasinovi jménem Ifrit. Určitě pro tebe nebude problém najít mě. Jo mimochodem, je velká pravděpodobnost, že v bitvě potkáme pretoriány, ale neboj, náš vůdce se bavil s Eternalem, a ten nám prý poskytne několik Behemů, takže ta bitka asi opravdu bude stát za to. No, užij si volno, a přibližně za týden se setkáme.Věřím, že mě nezklameš.
Af teraase, Ifrit.
Avaz položil dopis na stůl. A rozhodl se, že se ožere. Taková pocta. Třeba se o mě dozví Eternal! A třeba od něj dostanu nějaké výhody… rozhodl se, že to půjde říct svým přátelům, a že je na tu akci taky pozve. Je přece štědrý, ne? Usmál se, a zakousl se do cookie.


Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?