Autorka→ N.i.k.i.s.ss@seznam.cz
Zdravím všechny, kteří se rozhodli dát šanci, pokračování mé povídky Lost friend. Tuto povídku, jsem z důvodu maturity byla nucena předčasně ukončit, ale nechala jsem konec otevřený novému pokračování. Momentálně mám maturitu úspěšně hotovou a fůru času do nástupu na vysokou, takže jsem se rozhodla k povídce konečně vrátit a dokončit ji :-)...
Je důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány, anebo se vzepřít moři trápení a skoncovat to navždy?
Tuto otázku, jsem si pokládala na útesech přesně před rokem. Tehdy jsem dospěla k názoru, že vzdorovat osudu, je nejspíš nemožné, ale důstojné je, sním bojovat.
Dnes na útesech stojím znovu, ale tentokrát na něm nestojím sama. Stejně tak jako já, s osudem bojuje Petr, Stephanie, Mathew, Phliip, Jessica a překapivě také Karolin.
Ano, Karolin Pavla porazila, čímž mě vysvobodila z pomyslných pout minulosti a můj ztracený přítel se stal tentokrát už doopravdy mrtvý. Víte co je na ztrátách nejlepší? Že spolu s každou ztrátou přicházejí i nálezy. Já nalezla nové přátele a ti mi dali novou chuť žít.
Během uplynulého roku se toho stalo hodně. Padla stará vláda a staré zákony.
V současnosti máme všichni stejný úkol, bojovat proti upírům kteří se baví bezdůvodným zabíjením lidí a nebojí se odhalení. TI nejodvážnější dokonce sní o osudu světa. Na útesech má dnes naše skupinka sraz, sraz před odjezdem do boje.
Paradoxně nás posílají do mého starého domova, do Česka. Evropa je upířími útoky nejpostiženější. Nejde jen o drobné vraždy, ale o vyvražďování celých rodin, případně i vesnic.
Jak se cítím před "návratem domů"? Snad nikdy, jsem nebyla nervóznější, ale zároveň se těším, jako malé dítě na vánoce.
A kdo ví, třeba se mi konečně podaří vybudovat vztah s Petrem, na který jsem dřív, nebyla připravená. Vždyť na tom mám celou věčnost...


Úžasné určitě je to super nápad pokračovat určitě nemáš čeho litovat a myslím že my ostatní také nebudem smutní
takže se moc těším na pokračování
