close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

12. kapitola: Hledání uprchlíka

28. srpna 2011 v 9:31 | Aranel van de´Corvin |  To je průser- remake (Eragon Bromsson)

Na poslední kapitolku jste psali moc pěkné komentáře, takže máte další díl o něco dřív. ;-)




Angela chvíli koukala do své křišťálové koule.
"Je mi líto, ale nic nevidím."
Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Nenašli jí draci a teď ani Angelina křišťálová koule.
"Ale můžu vás dostat přímo za ní," usměje se čarodějka.
"A jak?" vyhrknu.
"Když mi přinesete něco, co jí patřilo, tak vyrobím lektvar, který vás za ní přemístí stejně jako kouzlo."
"To nezní špatně. Ale kde vezmeme její věci?"
"Co třeba šaty, co měla včera na plese?" navrhne Arya.
"To by snad šlo, stačí jen malý kousek," přikývne Angela. Zamumlám kouzlo a za chvíli se šaty přemístí do Angelina pokoje. Zatímco Angela připravuje letkvar, Arya si mě bere stranou.
"Eragone, něco se mi nezdá. Mám pocit, že nám něco zamlčuje." Chvíli přemýšlím. Co má bejt? Vždyť Angela to dělá od začátku, že si hraje na tajemnou. Je divná, ale ještě nás nikdy nepodrazila a příležitostí k tomu měla dost.
"Vypijeme ten lektvar s Murtaghem a ty jí pohlídáš, kdyby nás náhodou zradila."
Nakonec je ten blivajz hotov. Murtaghovi se do pití moc nechce (mně taky ne), ale co si spískal si musí vyjíst. Nervózně si s Murtaghem přiťukneme. Asi budu zvracet. Pak pronese Angela zaříkávání. Najednou se všechno kolem zamlží a mám dojem, že každej kousek těla mám přivázenej mezi čtyři koně a že se každou chvíli roztrhnu. A pak už nevím nic.

"Vstávejte ochmelkové! Jděte se vyspat domů!"
Prudce otevřu oči. Ležím na čemši rovném a divném, co vypadá jako jednolitý černý kámen. Murtagh leží vedle mě a jakýsi muž v podivném oblečení do něho šťourá černým klackem.
"Hej, nech mýho br..." vykřiknu a pak se zděsím. Okolo nás jsou ty největší domy, co jsem kdy viděl. Jsou obrovské. Každý vypadá jako malý zámek. Jako bych ty obrazy už někde viděl.
Rychle doklopýtám k Murtaghovi.
"Murtaghu, vstávej! My jsme v Narnii! Ta mrcha nás poslala přímo doprostřed nepřátel."
"Radši zavolám na záchytku." řekne ten muž, zřejmě místní strážce pořádku.
"Ne, my už jdeme!" pomůžu Murtaghovi na nohy a mizíme..., kamkoli.

Všude na ulicích bylo plno lidí a zvláštní pohyblivé okované kočáry bez koní.
"Používají kouzla na pohyb kočárů. Není to trochu plýtvání silami?" řeknu. Kvůli našim odlišným šatům si nás všichni prohlížejí a vůbec se mi to nelíbí. Doufám, že nás Arya pomstila, protože mám strach, že nám dvěma se to už nepovede.
"Jsou strašně mocní," řekne Murtagh. "Všechno to musí být kouzelníci."
"Odsud se už asi nedostaneme. Co vlastně víme o Angele? Nic! Možná k nám přišla z Narnie... Je mi to líto, Murtaghu."
"Wyrda! Kdyby něco, bylo mi ctí."
"Mně Murtaghu. Jsi mnohem lepší jezdec, než já."
Připravovali jsme se na nejhorší. Pak jsme došli na nějaký místo, které připomínalo zahradu v lese. Uprostřed cesty byla spoustu laviček. A pak do mě Murtagh strčil.
"Eragone, podívej támhle na ty dva kluky."
Jeden z těch kluků, kterému ještě nemohlo být ani patnáct, měl v ruce knihu, na níž byl zcela jasně obrázek Safiry. A nad tím nadpis: Eragon.
Podívali jsme se po sobě. "Běž kousek dál. Ať alespoň víme, o co tu jde, než zemřeme. Půjdu za nimi sám, abychom je nevyplašili."
Murtaghovi se to moc nelíbilo, ale nakonec souhlasil. Pak jsem šel okolo těch kluků a jakoby náhodou jsem si všiml knihy, kterou držel jeden z nich v ruce.
"Kvetha friceya!" pozdravil jsem je. Nejdřív se zatvářili trochu divně, ale pak se zasmáli.
"Hele, bezva kostým! Kde jsi ho sehnal?"
"Kostým?" nechápu. "Takhle se u nás strojí všichni."
"A kde to je u vás?" zeptal se druhý kluk.
"V Carvahalu." Pochybuju, že by znali naši malou vesnici. Ale ti dva se zase zasmáli.
"Hele vole, my to zas tak nežerem."
"To je určitě nějaká reklama na Odkaz?" řekl druhý kluk. Připadal mi, že je trochu chytřejší, než ten první.
"Jo reklama," odpovím, ačkoli vůbec nechápu o co jde. "Vidím, že vás zajímá Eragonův příběh. Můžu si přisednout?"
"Jasně, sedej," odpověděl první a odsunul se stranou, abych si mohl sednout mezi ně.
"Takže co vás na příběhu Eragona zajímá nejvíc?" začal jsem diplomaticky.
"Ani nevím," odpoví první a začne ledabyle listovat knihou. "Dobře se to čte."
"Jo, hrdinský příběhy se vždycky líp čtou, když člověk nestojí s mečem na bitevním poli," řeknu trochu nevrle.
Druhý se zasmál. "Vždyť Eragona v první díle jenom každej zachraňoval."
"Bylo mu přece patnáct," odpovím ledově. Rád bych viděl ty dva cucáky na svým místě! "A přišel o všechno. Ze dne na den. Gerova smrt...byla strašná."
"Můžu se podívat na ten meč?" zeptal se první, kterého jsem zřejmě nudil.
"Ne!"
"No tak ne no. Umíš s ním vůbec zacházet?"
Nechtěl jsem se předvádět, ale vyprovokoval mě. Tak jsem vstal a předvedl pár triků.
"Jsi dobrej!" řekl druhý, když jsem se vrátil na lavičku. "Jsi učitel šermu nebo co?"
Napadlo mě, že bych neměl odhalovat moc svou totožnost, tak jsem přitakal. "Učitel šermu, přesně tak."
"Kolik to tak stojí, takový lekce?"
"Nejsem levný."
"Hele a co tebe zajímá na Eragonovi, že se strojíš jako on?" zeptal se první.
"Vlastně ho tak trochu studuju," řekl jsem po chvíli přemýšlení.
"To je jako nějaká vysokoškolská seminárka?" Opět jsem přikývl na něco, co jsem nechápal.
"Kde se dá vůbec tahle kniha sehnat?" zeptal jsem se a těm cucákům ztuhly rysy.
"Hele radši běž. My nechcem vyplňovat nějaký reklamní dotazníky. Vsadím se, že vůbec nic o Eragonovi nevíš."
"Nemám žádný dotazníky a vím toho dost." Drzoun!
"Tak jak zemřel Durza?"
Usměju se. "To ví přece každý. Použil jsem...éé... Eragon proti němu použil blokovací protikouzlo a když už málem oba padli vyčerpáním, tak Durza naposledy zaútočil a rozbil strop nad sebou, takže spadl trpasličí kámen a...co je?"
Oba se dobře bavili. "Nevíš nic. To Safira rozbila trpasličí drahokam!"
"To ne. Takhle se to nestalo!" zamračil jsem se.
"Ne?" znovu se smáli oba.
Svou totožnost prozrazovat nechci, ale trochu se chlubit můžu ne? Chytil jsem oba za ramena a naznačil jim, aby se ke mně naklonili blíž: "Já jsem u toho byl. Tajně. U všeho důležitého, co se Eragonovi stalo. Ale nechte si to pro sebe." Zatvářil jsem se vítězoslavně a ti dva okamžitě zmlkli a zatvářili se naopak vyděšeně. Pak se ale ten první znovu rozesmál.
"To je skrytá kamera. Jasně!"
"Tady se nikdo neskrývá. Když říkám, že jsem tam byl, tak..."
"Hele, jak jsem řek," přerušil mě ten první drzoun zostra. "Jestli Eragona tak miluješ, je to tvoje věc, ale my ho zas tak nežerem. Jenom se to dobře čte, to je celý!"
"Ale přece to někdo musel napsat podle skutečnosti!" začnu oponovat. "Kdo by si něco takovýho vymyslel? Maximálně je to trochu překroucený." Už z těch dvou začínám být nervózní.
"Ty vole, Eragon neexistuje!" usměje se druhý, ale už ne tak vesele jako předtím. Spíš má ve tváři křeč.
"No dobře. Tak co třeba něco o Aryi?" jediné, co mě v tu chvíli napadlo, bylo pomyšlení na moji elfku a že už jí asi nikdy neuvidím.
"Všechno v týhle knize je vymyšlený!"
"Vymyšlený! A co starověká řeč? Tu si taky někdo vymyslel?" Kouzla přece nemůže zpochybnit nikdo.
"Seš snad hluchej, ty magore? Neexistujou žádný kouzla!" řekne první.
Pro změnu se začnu smát zase já. Jen si to představte. Objevíte se zčistajasna na místě co neznáte a první s kým se dáte do hovoru vám řekne, že neexistujete - vy ani nikdo, koho znáte. Bezradně se rozhlédnu. Uprostřed města jsou nasázené stromy a všude barevné květiny a rybníčky. Pak mi došlo, že tohle bude asi nějaké místo, kde odpočívají lidé s nemocnou hlavou.
"Ať řeknu cokoli, nic neexistuje! Jste normální?"
Začali se smát jako šílení. Je to jasné. Jsou to blázni.
"Hele, tak nám to dokaž! Vyčaruj něco!" šklebí se první, ale ten druhý se dloubá do čela a syčí na prvního, aby byl zticha. Podívám se prvnímu do očí a položím mu ruku na čelo.
"Máš dvě sestry, Martine," začnu říkat. "líbí se ti tvoje mladá dvacetiletá sousedka, co má dlouhé hnědé vlasy. Počkat... Tvoje matka vaši rodinu opustila před půl rokem...je mi to líto."
A nastalo ticho. Pak ten první zavrtěl hlavou. "Co seš zač, ty debile? Co je ti do mojí mámy!"
Pak si dal druhý kluk prst na ústa, aby prvnímu naznačil, že má držet chlebárnu a zeptal se mě, kde bydlím. Dobrá otázka, ale hned mě napadlo řešení.
"Právě jsem přicestoval. Můžu se ubytovat zatím u tebe?" Druhý kluk si začal nervózně poposedávat na místě.
"Radši ne. Byl bych sice moc rád, ale.... máme malý byt.... a rodičům by se to nelíbilo. Ale můžeme ti sehnat bydlení v místním...hospodě. A ten Eragon,... já myslím, že jsi měl pravdu. Všechno se stalo jak říkáš. My tě jenom zkoušeli."
"Jasně, zkoušeli jsme tě. Eragon je fakt velikej dračí jezdec! Moc ho obdivujeme!" přidal se první chraplavým hlasem. Oba jsou špatní lháři, ale poslouchá se to fakt moc pěkně.
"Zajdu ti objednat to ubytování. Je to jenom tady přes ulici. Zatím si tady s Martinem povídejte ještě o Eragonovi. Za minutku jsem zpátky."
Pak ten druhý rychlým krokem vystřelil pryč. Všiml jsem si, jak prošel okolo Murtagha, který seděl kousek dál na lavičce, oběma rukama objímal opěradlo a tvářil se jako vrah. Celou dobu nás díky kouzlům poslouchal. Udělal jsem to samé a kouzlem si zlepšil sluch.
"Kam tak rychle, nevolníku?" zeptal se Murtagh výhružně, když druhý kluk šel kolem.
"Jen si zavolat." řekne vyděšeně, když uvidí dalšího maníka v tunice a s mečem u pasu.
"Jen aby," řekl Murtagh. "Skulblakas ven!" Murtaghovy oči se změnily na dračí. "Budu tě sledovat." Ten kluk chvíli koukal na Murtagha s otevřenou hubou. Pak sáhl do kapsy pro něco a dal si to k uchu. Murtagh mezitím zavrtěl hlavou a šel si sednout k nám. Martin se ani nepohnul. Murtagh se k němu naklonil se svým dračím pohledem. "Seš nemocnej?"
"Jo," přitakal ten kluk ztuhle. "Jsem moc nemocnej. Nechte mě, prosím." Měl jsem strach, že se nám každou chvíli rozbrečí.
Murtagh se na mě tázavě podíval a pak ho okřikl. "Proč to neřekneš hned? Pomůžeme ti. Waise heill!...Hele, nic ti není ty simulante!"
"Nekřič na něj tak. Nevidíš, že má z tebe strach?" řeknu Murtaghovi káravě.
"Z nás nemusíš mít strach. Jsme dračí jezdci," zavrčí Murtagh, ale snaží se být o chlup milejší.
"Dračí jezdci," opakoval Martin, bledý jako stěna.
A pak už to šlo rychle. Přijela spousta bojovníků v bílých pláštích a skočili po tom druhém klukovi, který řval na celé kolo. "Je to skutečný Eragon! Je to Eragon!"
"Hele, neměli bysme mu pomoct?" zeptal se Murtagh. "Je to jen kluk."
"Neměli bychom se do toho plést. Pamatuj, že jsme v Narnii," mluvil jsem na Murtagha přes Martina, který seděl mezi náma dvěma a snažil se zarůst vlastní silou do lavičky.
"Jsme přece Dračí jezdci. Musíme chránit spravedlnost, ať jsme kde jsme."
Měl pravdu. Tak jsme oba tasili meče a rozeběhli se proti bílým bojovníkům, abychom osvobodili toho druhého kluka. Pak jsem ucítil na krku jemné bodnutí, jako od komára. Pak se se mnou všechno začalo točit. Murtaghovi narostla křídla a rozzářila se mu hlava. Pak vytáhl palici, rozmáchl se proti mé hlavě a...nastala tma.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Čteš u mě na blogu nějakou povídku?

Ano
Ne
Ne, ale přečtu si.
Nečtu povídky!

Komentáře

1 Lucy Lucy | 28. srpna 2011 v 12:26 | Reagovat

to tak tahle kapitola mi dala zabrat :-D
málem sem se udusila jak sem se pořád smála :-D těším se na další :-)

2 Ashen Ashen | Web | 28. srpna 2011 v 15:07 | Reagovat

Boží :D Takhle jsem se dlouho nezasmála :D Těšing na pokračování :)

3 Tsumi Tsumi | 28. srpna 2011 v 15:08 | Reagovat

Zraky moje... tohle ne... :-D  :-D  :-D
Chudáčci bráchové! :-(
Už aby bylo pokračování :-)

4 Pavla Pavla | 28. srpna 2011 v 20:36 | Reagovat

tak to je bomba :-D

5 Šílenej Šílenej | Web | 28. srpna 2011 v 22:31 | Reagovat

výtlem!!! tys je hodil do "Narnie"? to mě snad radši zabij na místě! :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D

6 Eragon Bromsson Eragon Bromsson | 29. srpna 2011 v 11:14 | Reagovat

[5]: Pink byla tři roky pryč, tak se přece nebudou celou dobu flákat. 8-)
Alespoň si budou Alagaesie víc vážit, až poznají ten náš cirkus. :-!  :D

7 Trista Trista | 30. srpna 2011 v 17:32 | Reagovat

Ten záver bol dokonalý :D ...Murtaghovi narástli krídla :D a rozžiarila sa mu hlava...nemôžem z toho :D toto bude určite ešte dobré :P super :)

8 Areilia Areilia | 3. září 2011 v 13:11 | Reagovat

Super povídka :D SE budu smát ještě několik dní, jestli si na to vzpomenu :-D Už aby bylo pokráčko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama