8. srpna 2011 v 13:29 | Aranel van de´Corvin
|
Včera jsem oslavila své 19 narozeniny, sice jsem byla v práci ale co

Musím si tenhle rok požádně užít, protože to je naposled, co mi bude "náct" a pak nastane dlouhá éra "cet"... Takže tady máte další kapitolu, doufám, že se bude líbit a limit je 19 komentárů

P.S.: chyby opravím až zítra...
Sušila jsem si vlasy a u toho pobrukovala melodii, co mě zrovna napadla. Ve vaně jsem byla snad hodinu a připadá mi, že jsem se rozpustila. Na chodbě byla tma a nikoho jsem neslyšela. Nejspíš "rodinnou" sešlost rozpustili a šli se vyspat. Cesta byla určitě náročná. Rychle jsem vyběhla schody do svýho pokoje, omotaná jenom v osušce. Mokrý vlasy se mi vlnily na zádech a mám takový pocit, že jsem za sebou zanechávala mokrý stopy, za což mě Lara zabije, jestli to zjistí. Chtěla jsem se před spaním podívat ještě na internet, ale někam mi zmizel notebook. Já toho blbečka zabiju. Zamířila jsem si to rovnou do protějších dveří, kde měl Drake pokoj.
" Jestli jsi mi zase šlohl počítač kvůli nějaký prasárně, tak si mě nepřej," rozrazím dveře a výhružně se podívám na Drakea, který sedí na posteli a v ruce drží můj notebook! Můj!
" Nemáš být v koupelně, tak dlouho," prohodí jakoby nic.
" Dlouho? Jestli tam jsem dlouho, tak jak dlouho jsi tam ty?Ty tam zalezeš v pátek večer a v sobotu přijdeš k obědu!" řeknu nakvašeně.
" Ehm," ozvalo se z křesla. Udiveně jsem se otočila a uviděla Aarona, jak sedí v Drakeově křesle a hraje si s tenisákem.
" Jo, a je tu Aaron," usměje se Drake. Hajzlík jeden.
" Vždyť já jsem si ho všimla," začnu se bránit.
" Jop, přesně takhle vypadá člověk, který si něčeho všiml,"zasměje se Aaron.
" I ty Brute?" řeknu užasle.
" Radši si pořádně utáhni osušku," poukáže Drake na fakt, že se mi začala rozmotávat. Nasupeně jsem si ji spravila a popošla o kousek dál, protože bude mnou byla loužička- ne, opravdu jsem se nepočůrala, jenom jsem ještě trochu mokrá.
" Co blbneš? Budu tu mít mokro!"
" Tak mi dej notebook."
" Ještě chvíli mi ho nech, prosím," začne skučet.
" Ne, měl jsi se zeptat." Vzala jsem si zpátky svůj majetek a odkráčela pryč.Za jeho dveřmi jsem se zastavila a začala kontrolovat všechny soubory. Člověk nikdy neví.
" Klid, až usne, tak jí ho vezmu," uslyším Drakeův hlas. Občas je výhoda, když nikdo necítí váš pach.
" Radši půjdu já. Na mě si netroufne," ozve se Aaron. Tohle se už nedalo poslouchat, tak jsem dveře rozrazila podruhý.
" Za prvý: můj počítač zůstane tam, kde je a za druhý," otočím se na Aarona," šáhni na něj a zpřelámu ti pracky," hrdě jsem za sebou zabouchla dveře. Aaron se na mě pořád díval a mě to začalo trochu rozptylovat. Je možný, aby někdo měl tak pronikavý pohled? Oblíkla jsem se do pyžama a lehla si do postele. Notebook jsem si dala pod polštář, protože nevěřím, že by mi dali pokoj. Každý chlap je přerostlý dítě...
Trvalo mi snad dvě hodiny, než se mi podařilo usnout a proto jsem byla naštvaná, když mě vzbudilo vrzání dveří- Derek říkal, že mi dveře spraví, aby nevrzaly, ale odmítla jsem to. Proč? Protože vrzání dveří mě vždycky vzbudí, takže včas dopadnu zloděje. Slyšela jsem jak někdo přechází po pokoji. Využila jsem svoje upíří smysly a podle pachu poznala Drakea. Já ho přetrhnu, jak hada. Kdyby si ten idiot nebral notebook do vany, tak by mu tam nemusel spadnout a potom by nemusel krást ten můj. Dodnes mi je záhadou, co dělal s notebookem ve vaně, ale pro zachování svého psychického zdraví jsem přestala po příčině pátrat. Počkala jsem až přejde blíž k posteli. Když jsem ucítila, že se nade mnou naklání, tak jsem po něm skočila. Nespadl na zem, jak jsem předpokládala, ale chytil mě. Takže jsem měla nohy obmotaný kolem jeho pasu a cítila jsem jak pod prudkým nárazem couvá dozadu, dokud se nezastavil o stůl. Teprve po nárazu mi došlo, že je nějak vysoký. Podle mých výpočtů jsem mu měla skočit někam do výše trupu, ale já jsem přistála u pasu... Ou.
" Cože ty?!" řeknu vykuleně.
" Nečekal jsem takový přivítání," zasměje se Aaron a donese mě zpátky do postele. Uvolnila jsem ruce, který doteď svírali jeho krk ve snaze ho udusit.
" Já jsem zase nečekala takovou návštěvu. Vsadila bych se, že jsem cítila Drakea," zamumlala jsem potichu.
" To jsi cítila správně. Jako ty umíš ovládat oheň, tak já umím skrýt svůj pach za pach někoho jinýho," usměje se a sedne si na postel.
" Tak proč jsi na sebe nevzal můj pach?"
" Nemůžu na sebe vzít něco, co necítím..."
" Aha," řeknu inteligentně.
" Takže zpět k tomu, proč jsem tady," začal, když jsem nic neříkala.
" Ne," zavrtím hlavou.
" Ale no tak, přeci bys mi to neudělala."
" Počkej nech mě přemýšlet... udělala."
" Jenom na chvilku, pak ti ho vrátím."
" Ne."
" Dobrá," řekne najednou a začne se usmívat. Proč mám takový pocit, že bych se měla začít bát?
" Však já ti tvoji ochotu vrátím..." Naposledy se usmál a zmizel. Super, dneska už neusnu.
Ráno mě vzbudilo ticho. Prostě ticho. Něco takovýho jsem v tomhle domě nezažila. Dokonce, i když všichni spí, tak se najde někdo, kdo huláká ze spaní. Proto mě tohle "děsivé" ticho donutilo vylézt z postele dřív a podívat se, co se tady děje. Po průzkumu terénu jsem zjistila, že všichni spí, jak zabití. Využila jsem téhle situace a šla se vysprchovat. Když jsem míjela hodiny, tak mi došlo, proč je tady takový ticho. Není ani pět hodin! Bože, kdy já jsem se vzbudila v pět ráno? Potřebuju navštívit doktora, protože můj organizmus je nějaký zmatený a neví, kdy vstávat. Sice nevím, jak bych doktorovi vysvětlila, že jsem mrtvá... ale kdybych třeba našla nějakýho amatéra, tak by si toho ani nevšiml.
" Sestro, ty jsi magor," zavrčí Drake přede dveřmi.
" Copak, že jsi tak brzo vzhůru?" zasměju se a dál si mydlím nohy.
" Proč nespíš?"
" Proč nespíš ty?"
" Já jsem se ptal první."
" Nepamatuji se."
" Ty, ty..."
" Neříkal jsi, že opakujeme mluvnici," řeknu vyčítavě.
" Tohle nemá cenu!" zakřičí a jde pryč. He, tohle šlo hladce. Je čím dál tím lehčí ho vytočit. To bude tím nedostatkem sexu.
" Co se to tu děje?" uslyším Laru z kuchyně.
" Kolik je hodin?" zívne Derek. A je po klidném ránu. Už slyším, jak někdo nahoře pochoduje. S povzdechnutím jsem vylezla ze sprchy a šla do pokoje.
Nechápu, proč ty skříňky dělají tak malý? Nejspíš tím chtějí naznačit, že si nemáme kupovat moc učebnic. Nejradši bych tu skříňku rozsekala na kousky! Takhle se budu muset tahat ze všemi učebnicemi. Já jsem Laře říkala, že učebnice jsem dobrý akorát tak na podpal. Párkrát jsem si vztekle kopla do skříňky a řekla jí, co si o ní myslím a šla jsem na hodinu dějepisu. To chce klid a nohy v teple.
" A sakra," zakleju, když se podívám na hodiny. Mám pět minut zpoždění. Jindy bych kvůli tomu nevyváděla, ale na dějepis máme hroznýho blbce, který mě z duše nenávidí a nenechá si ujít příležitost, aby mi dal trest. Rychlostí blesku jsem doběhla před dveře a podívala se dovnitř. Aspoň jednou mohl ten blb přijít pozdě. Zhluboka jsem se nadechla a vešla do třídy, připravena na všechno.
" Corvinová!" ozvalo se hnedka dvakrát. Chápu, že se ozval profesor- ta triumfálnost v jeho hlasu musela být slyšet až do ředitelny. Ale proč křičí nějaká studentka?
" A doprdele," ujelo mi, když jsem uviděla blonďatou hřívu, která bezpochyby patřila mé spolubydlící z dětského domova. Říkala jsem, že jsem připravená na všechno? Beru zpět. Na tohle se nijak připravit nedá.
" Jak se opažujete přijít pozdě a ještě tady sprostě nadávat..." začal profesor, ale já jsem ho nevnímala. Ještě jednou jsem si prohlédla Moniku.
" ... a proto se nemůžete divit..." Co tady do prkna dělá?
"... myslím, že nejlepší bude..." Snad si ji nějaký blázen neadoptoval.
"... takže moje rozhodnutí..." Vsadím se s vámi, že vím jakou barvu vlasů budu mít její nová "matka".
"... posloucháte mě vůbec?" zeptá se z ničeho nic profesor, když si všimne, že na něj házím z vysoka bobek.
" Co tady děláš?" zavrčím místo toho na Moniku.
" Vzdělávám se," zahihňá se.
" Tak to začínáš brzo."
" Co jsi to řekla?" zakřičí.
" Nic, jen jsem se ptala, jak ti šlo sundat oblečení..."
" Ty jedna malá svině! Víš, jak potom vpadaly moje svetry?! Byly celý chundelatý!"
" Slečno Nováková, nemyslím si, že je potřeba používat taková nevhodná slova," snaží se uklidnit situaci ten blb.
" Samozřejmě, promiňte."
" Víc do prdele se mu už nacpat nemůžeš?" vybuchnu. Tohle uměla vždycky. Dělala ze sebe sladkou nevinnou holčičku.
" A dost! Jděte okamžitě do ředitelny! A ten referát chci už na pondělí!"
" Jakej referát?" kouknu na něj zmateně. Mám takový pocit, že mi něco ušlo.
" To si ze mě snad děláte srandu! Celou dobu jsem vám tady o tom vykládam!"
" No jo, jasně." Radši jsem vypadla ze třídy, protože to vypadalo, že po mě každou chvíli skočí a uškrtí mě.
" Ehm, a nemohl by jste mi připomenout o čem ten referát je?" nakoukla jsem ještě dovnitř.
" Dějiny Habsburků! To-" Víc jsem neslyšela, protože jsem za sebou zabouchla dveře a šla do ředitelny.
" Čau," pozdravila jsem Tamaru a sedla si za ní.
" Sakra, víš jak jsem se lekla!" začne se kuckat.
" Promiň, dneska je fakt den!"
" Slyšela jsem," podívá se na mě vševědoucně.
" Jak jsi to mohla slyšet? Stalo se to tuhle hodinu?" zeptám se nechápavě.
" Ta holka, Monika, s kterou jsi se hádala je ředitelova adoptovaná dcera," zašeptá potichu. Můj výraz musel stát za všechny prachy, protože Tamara se začala smát jako blázen. Ředitelova dcera?! Tak to by vysvětlovalo "nestranné" vedení školy. Ředitel na blondýnu pěl takové ódy, až se mi chvílemi obracel žaludek.
" Jsi v pohodě?" Nestačila jsem odpovědět, protože se vedle mě zjevil Drake. Bože. Čím dál tím lepší.
" Ahoj holky," oslnivě se usměje. Udiveně se na něj podívám, protože obvykle sedá se svými kamarády.
" Přišel jsem se podívat na tu nejkrásnější holku na škole," řekne sladce a hází významný pohledy na Tamaru. Ach-můj-bože.
" Slyšel jsem, že jsi měla průser," začne se dásnit Drake, když dokončí sérii svých milostných pohledů. Tamara je červená, jak rajče a vypadá to, že se každou chvíli rozteče štěstím a na podlaze po ní zbude jenom rajčatový protlak. Fuj.
" Neoprávněný průser, protože naše nestranné vedení školy mě vůbec neposlouchalo."
" Takže jsi to už o Monice slyšela," konstatuje. Tím byla toto téma uzavřený a Drake se začal věnovat Tamaře. Jestli se s ní vyspí a pak ji odkopne, tak ho zabiju. Čistě teoreticky. Byla jsem zabraná do svých myšlenek, když jsem ucítila něco studenýho za krkem.
" Nazdárek, čůzo," zamává mi Monika a se svým vrtícím zadkem pokračuje dál v cestě. Nevím přesně, jak se mi dostal Tamařin koláč do ruky a přistál Monice na obličeji, protože měla jsem před očima rudo a racionální chování jsem nechala někde za rohem. Monika zůstala šokovaně stát a jenom mrkala. Chvíli bylo ticho a pak všichni propukli v obrovský smích. Jenom jedna osoba řvala, jako když ji na nože berou. Monika stála, v ruce pořád držela tác s jídlem, a vřískala až z toho praskaly bubínky. Drake málem spadl ze židle, když to viděl a Tamara se smála jako potroublá a vůbec ji nevadilo, že jsem ji šlohla koláč.
" Co se to tady děje?!" A jé. Přiběhlo vedení školy. Najednou nastalo ticho. Děsivé ticho. Nezdá se vám, že dneska je ticho nějak často?
" Corvinová, co jste to udělala?!" obrátil se rovnou na mě. Jak ví,že jsem to byla já? Podívala jsem se na své ruce, které byly ještě zamazaný od koláče. Odtud vane vítr. Schovala jsem ruce za záda a nevinně se usmála. Úsměv mi byl na prd. Ředitel byl vytočený na nejvyšší obrátky.
" Už toho mám dost! Jste do čtvrtka vyloučena ze školy!" Tak to se mě teda "dotklo". Takový strašlivý trest asi nepřežiju. Jediný, co mě štve je to, že to co jsem udělala, nebyl takový důvod, aby mě vyloučil. Jenomže tady se jedná o Moniku, takže i kdybych se na ni špatně podívala, tak zůstanu po škole.
" Fajn," zavrčím a posbírám si svoje věci. Drake se na mě varovně dívá, protože tuší, že udělám něco neuváženýho. Děsivý jak dobře mě zná. Hrdě jsem šla směrem k Monice. Když jsem okolo ní procházela, tak jsem nešťastnou "náhodou" zakopla a tác s jídlem jsem jí přistál přímo na růžovém svetříku.
" Promiň, zakopla jsem," řekla jsem "omluvně", protože ředitel se na mě díval a nebyl to jeden z těch milý pohledů.
" Do konce týdne vás tady nechci vidět! Přijďte v pondělí a vezměte s sebou slušné chování!" Dobrá, uznávám, že tohle bylo dětinský, ale za ten její výraz v obličeji, když viděla svůj poničený svetřík mi to stálo.
Jak já miluju nový postavy (Aaron) a návraty těch starých (Monika). No Moniku zas tak nemusím, ale nějaká huse je v povídce vždycky potřeba, nebo ne? Doufám, že se tu brzo objeví další díl!
Přeju (o den později) hodně štěstí k narozeninám a užij si ten poslední náctiletej rok, jak nejlíp můžeš!!!