16. srpna 2011 v 18:30 | Aranel van de´Corvin
|
A je tu další kapitola. Děkuju za komentáře. Jsem ráda, že to ještě vůbec někdo čte. Limit je zase 19 komentů. Tentorkát vám tu nechám obrázek Drakea, protože v téhle kapitole se vysketuje často...
" Rodino jsem doma," oznámila jsem svůj dramatický příchod, ale na chodbě ani v kuchyni nikdo nebyl. Počkat. Něco tu je špatně. Skříně, kytky a další krámy, který tu Derek s Larou skladují, nebyly na svým místě. Bože, oni nás vykradli! Chtěla jsem se jít podívat do obýváku, ale to už mi v cestě stál Derek s vystrašeným obličejem a květináčem v ruce. Oj. V zápětí mi došlo, o co se tady jedná. Velký úklid. Nebyla jsem blbá. Jednak mi Derekův výraz: uteč-dokuď-můžeš dostatečně napověděl a pak mám zkušenosti z dřívějška. V zájmu zachování vašeho psychického zdraví vám nebudu vykládat, jak jsme uklízeli sklep.Otočila jsem se na podpatku a utíkala pryč. Zabouchla jsem za sebou domovní dveře a byla jsem rozhodnuta utéct do Mexika.
" Snad sis nemyslela, že utečeš?" usměje se ďábelsky Lara. Přísahám, že bych se leknutím počůrala, kdybych mohla. Ještě pořád jsem křečovitě držela kliku a ještě víc křečovitě se žulila na Laru.
" No, já jsem si zapomněla jenom učebnici..." plácnu první věc, která mě napadne.
" Učebnici, jo? A na co ji potřebuješ, když do školy jdeš až v pondělí?" zeptá se mile.
" Hádám, že jste měli zajímavý telefonát?" zeptám se a nevinně se usměju. To už mě Lara tlačí do obýváku. Málem jsem zakopla o taburetku, která se válela, kdo ví proč, uprostřed dveří.
" Ano, to měli. Řekněme, že pan ředitel je opravdu vášnivý řečník."
" Říká se to o něm..."
" Doufám, že si nebudu muset v nejbližší době poslechnout podobný hovor," začne mě kárat Lara. Nechápu, proč to pořád dělá, stejně je všem jasný, že se to mine účinkem.
" Jo, jasný." Vím určitě, že do pondělí žádný rozhovor s ředitelem nepovede. A co bude po pondělí, Bůh ví.
" Dobrá, teď tady Derekovi pomůžeš se stěhováním."
" Se stěhováním? Čeho?"
Příště mi dejte facku, až mě napadne zeptat se na něco podobnýho. Aspoň, že Lara měla radost, když uviděla můj zájem. Hm, zájem je asi silné slovo, ale rozumíme si. Zpět k problému. Lara se rozhodla, že přeorganizuje celý dům- kam na ty nápady chodí? To se zase dívala na nějakou tu reality show? Kabelovka je zlo, které by se mělo vyhladit. Aspoň mě mohli dopředu varovat. Když jsem vešla do "svého" pokoje, tak se mi málem znovu nahodilo srdce. Ano až takhle. Jediný, co mi zbylo z pokoje byl sprchový gel uprostřed místnosti. Snažila jsem se najít nějaký racionální vysvětlení, co dělá sprchový gel na zemi, když všechno ostatní je pryč. A nedošla jsem zrovna k uspokojivému závěru. Bydlím s psychopaty. Ti jsou nejhorší. Nikdy nevíte, co od nich můžete čekat. Vzala jsem teda gel ze země s tím, že ho odnesu do koupelny, ale když jsem se na něj podívala pořádně, tak jsem si všimla, že není můj. Co tohle zase je?
" Když se Drake dozvěděl, že provádíme menší rekonstrukci, tak si na chvíli odskočil ze školy a... počkej jak jen to řekl. Jo, už vím. Označkoval si území." Já toho parchanta taky označkuju.
" Eh?" vydala jsem ze sebe pradivný zvuk, který by se dal přirovnat k vzteklý veverce.
" Říkal jsem mu, že nebudeš moc nadšená." Tak proto se dásnil na celý svět, když přišel do jídelny. Osobně se postarám o to, aby mu v tý nevymáchaný držce zbyly jenom dásně. A z jeho zubů si udělám korálky jako vítěznou trofej!
" Hele, v poslední době si začínám všímat, že máš nějaký násilnický sklony," začne Derek něco žvatlat.
" To je tou kabelovkou..."
V pět hodin šla Lara, díkybohu, do města. Myslela jsem, že umřu. Podruhý. Derek už byl taky pěkně naštvaný, protože Lara prochází nějakou krizí a dává nám to všem najevo. Derek tvrdí, že se zase uklidní, ale moc šancí tomu nedávám. Když byla Lara pryč, tak jsme šli s Derekem na lov, abychom se trochu odreagovali. Při lovu jsem se dozvěděla novinky o našich nových spolubydlících. Teda spíš jenom o jedné spolubydlící. Ramona zítra ráno odlétá do Řecka za starou známou a Aaron si našel byt blíž u města- proč, to mi nikdo nevysvětlil, ale to nikoho zřejmě nepřekvapuje. Jediná Iris se rozhodla, že zůstane s námi a od pondělí nastoupí do školy. Bude ve stejným ročníku s Drakem. Chudák holka. Když jsem se najedla, tak jsem zamířila domů. Dereka jsem nechala někde v lese. Doufám, že je natolik inteligentní, aby našel cestu domů. A i kdyby nenašel, tak co. Příští století bych se pro něj vrátila, možná. Hlavní důvod, proč jsem tak spěchala domů byl, že jsem chtěla Drakeovi šlohnout postel. Tak krásnou postel jste ještě nikdy neviděli! Jen ta nebesa! Dobrá, když chce můj pokoj má ho mít, ale já mám jeho postel. Vlastně i jeho pokoj. Další pokoj je vede mých "rodičů" a tam mě nedotáhnete ani párem volů.
Seděla jsem v kuchyni a začala dělat na referátu, když se ozvalo zabouchnutí domovních dveřích. Kupodivu se vrátili všichni obyvatelé tohoto menšího blázince. O Iris nic nevím, takže tu jsem na blázna ještě netitulovala.
" Nazdar sestro," usměje se Drake. Lara jde radši pryč. Derek si sedne naproti mě a oba nás zkoumavě pozoruje.
" Tak co jak jsi se dnes měla?" začne provokativně Drake.
" No, jak bych se asi měla mít, když první osoba, kterou ráno uvidím jsi ty?"
" Ha, ha, ha. Ale teď vážně, co říkáš mému novému pokoji?" řekne vítězně.
" Ale jo, docela dobrý... Ale pořád to není nic oproti mé nové posteli." Drake se začal šklebit, jako kdyby cucal citrón. Nepochopil, jak to myslím. Za to Derek začal chytat záchvat smíchu. Iris jenom zmateně koukala a nevěděla o čem je řeč.
" Co to tady meleš?"
" Nic," pokrčím rameny a jdu do svého pokoje. To víte, jsem unavená, takže si půjdu lehnout do své nové postele. Povím vám, na tý posteli by klidně mohlo spát šest lidí a vůbec bychom se tam netlačili. Už se těším, až Drake uvidí tu svoji novou "postel". Netrvalo to dlouho a ozval se řev.
" Sladký zvuk vítězství," zamručím si pro sebe spokojeně. Roztáhla jsem se na posteli a pozorovala, jak Drake naštvaně lomcuje klikou. Najednou klika spadla a s řinkotem dopadla na zem. To je debil. Teď budu muset vyrazit dveře, abych se odtud dostala. Lara nás podřízne, jak dvě husy, až to uvidí. Ou, tak dveře vyrazit nemusím. Drake to už udělal za mě.
" Co je?" zeptám se na oko zaraženě.
" Bože, co je to tu zase za kravál?" vzteká se Lara a už stojí po Drakeově boku. Vyděšeně zůstane civět na dveře. Aj.
" Ona, ona... bože, já to snad ani nemůžu vyslovit," povzdechne si Drake.
" Hezká postel," řekne Iris, když si všimne na čem ležím.
" Díky," zazubím se na celý kolo.
" TO JE MOJE POSTEL!" zavrčí vztekle bratr.
" A tamto byl můj pokoj. Takže tohle je kompromis!" založím si vzdorovitě ruce.
" Ehm, nerad to říkám, ale má pravdu," zastane se mě Derek.
" To snad není pravda," dupne si Drake.
" No jo no. Sen je sen, probudíš se je den..." řeknu s úsměvem na rtech.
" Ty jedna malá svině!" skočí po mě Drake, ale to už stojím u okna a jsem připravena zdrhat. Na poslední chvíli jsem si to ale rozmyslela a jenom jsem uhnula na stranu. Drake prosvištěl oknem, ani si toho nevšiml. Díkybohu, že jsem to okno otevřela.
" Moje růže!" zvolá šokovaně Lara, když si vzpomene, co jí roste pod oknem. Copak růže, ale Drake. Ten musí vypadat jako naštvanej dikobraz. A taky, že jo. Když se objevil ve dveřích, tak jsem brečela smíchy a nebyla jsem sama.
" Dobrá, to by stačilo," ukončí naši roztržku Lara. Srab.
" Ale to není všechno!" vzteká se Drake a vytahuje si trny z ruky. Nechápu, co tady tak řeší. Stejně se mu to hnedka zahojí.
" Co zase?" zaúpí Lara.
" To jste neviděli, co mi dala místo MÉ postele!"
" Snad svoji ne?" zeptá se blbě Derek. Drake je odvede do svého pokoje a všem navztekaně ukáže svoji navou postýlku.
" Jé, to je roztomilý," zasměje se Derek.
" Kde jsi to vzala?" otočí se na mě.
" Po starých majitelích. Všimla jsem si toho, když jsme o prázdninách uklízeli ve sklepě."
" Tohle jde přesně k tobě," zasměje se Iris a natáhne zvonkohru, která visela nad dětskou postýlkou. Spustila se typická melodie, která se většinou pouští malým dětem. Tentokrát se začala smát i Lara. Mám matku psychopata.
" Jsem rád, že se všichni dobře bavíte," řekne vztekle a zavře se do koupelny.
" Hele, teď vážně. Kde je tvoje stará postel?" zeptá se Lara.
Ach jo. Nakonec mě donutili vyklopit, kam jsem ji dala. A to jsem pro ni našla, tak hezký místo v lese. Víte jakou práci mi dalo, zaklínit ji mezi dva stromy? Sice jsem upír, ale tohle byl fakt výkon! I ta veverka na stromě na to čuměla s hubou dokořán, až ji z tlamičky vypadl oříšek. Přestože Derek dopravil postel na svoje místo, tak se mnou Drake odmítal mluvit. Asi jsem ho vážně naštvala. I když se mi moc nechtělo, tak jsem šla za ním do pokoje. Seděl na židli a vražedně se díval na moji bývalou postel.
" Ještě tě to nepřešlo?" zeptám se zvědavě. Vzhledem k tomu, že se ke mě otočil zády, tak si troufám říci, že ne.
" To byla jenom sranda. Vždyť už tu máš moji postel..." Bože, on vždycky všechno bere, tak vážně.
" Smrdí," zabručí.
" Zkus říct, že po mě, " ušklíbnu se.
" Ne, ale v lese se na ni něco vysralo." Začala jsem se smát. Myslela jsem si, že si ze mě dělá srandu, ale očividně to myslel vážně. Přešla jsem tedy k posteli a čichla si. Fuj. To byl smrádek.
" Víš, co? Zítra se vykašleš na školu a půjdeme do obchodu vybrat novou. Znáš Laru. S radostí ti na ni přispěje. Na nový nábytek se může dívat hodiny a hodiny."
" A dokonce k němu i čichá," usměje se Drake. Očividně všechno odpuštěno. Zvednu se a jdu do svého pokoje. Tenhle problém je už vyřešený. Půjdu na chvíli za Iris, vytáhnout z ní pár informací.
" Jo a sestra?" zavolá za mnou Drake.
" Co?"
" Dneska budu spát s tebou v pokoji," zasměje se. Za to mě zmrzne úsměv na rtech.
" No co, zničila jsi postel? Zničila." Víte,co je blbý? Že ten blb má pravdu. Proto jsem nic neříkala a zavřela za sebou dveře. Stejně jsem dneska dopadli docela vyrovnaně. On nemá postel a já nemám dveře. Něco za něco.
Když jsem se vracela do pokoje, tak jsem za sebou opřela dveře. Ano, opřela dveře. Zítra musím někomu říct, ať mi je opraví. Mám nárok na soukromí. Oblíkla jsem se do pyžama, který se skládalo z trička a kalhotek a rozvalila jsem se do postele. Vypadá to, že Drake to s tím přespáním v mém pokoji myslel vážně. Už tu má svůj polštář a peřinu. Doufám, že usnu dřív, než se vrátí z koupelny. Zrovna jsem si rozčesávala vlasy, když do pokoje vtrhl Aaron.
" Drakeu-" víc neřekl, protože se na mě zaraženě podíval.
" Lidi říkají, že si jsme podobný, ale až tak?" řeknu ironicky.
" Možná mám krátkou paměť, ale není tohle pokoj Drakea?"
" Byl," uvedu vše na pravou míru. Tentokrát jsem si Aarona víc prohlédla. Měl na sobě černý upnutý tričko a rifle. Odtrhla jsem od něj zrak a dál se věnovala česání. Myslela jsem si, že Aaron odejde, ale vešel do pokoje.
" Drake má teď pokoj místo mě," nasměruju ho správným směrem.
" Jop, hned tam jdu," řekne a stojí na místě. Kdo z nás je cvok?
" Á, už jsi tady," vlítne do pokoje Drake. Okolo pasu má jenom osušku.
" Hele, nech tu osušku, tam kde je. Nemusím vidět všechno," řeknu Drakeovi, když si všimnu, že si chce rozvázat osušku.
" Tak se otoč. Musím se převléct."
" Tohle je můj pokoj. Jdi si do svého!"
" Máme dohodu, tak na to nezapomínej!"
" Jo, ale nepadlo ani slovo o tom, že tu budeš běhat nahý!"
" Ježíš, prostě se otoč." Nasupeně si vlezu pod peřinu a otočím se. Taková buzerace. Ve vlastním domě. Ve vlastním pokoji! Ucítila jsem, jak si Aaron sedl ke mě na postel.
" Taky nemusím vidět všechno," řekne, když si všimne, že se na něj dívám. Drake na sebe rychle hodil tričko, v kterým spává a boxerky. Sedl si na postel z druhý strany a začal si s Aaronem povídat.
" Nemůžete si jít povídat někam jinam?" zeptám se už trochu podrážděně po dvaceti minutách.
" A nechat tě tu samotnou? To ani náhodou..." řekne jen tak mezi řečí Drake a dál se věnuje předešlému tématu. Vůbec nechápu, o čem se ti dva baví. Postřehla jsem slova jako auto, pneumatiky, motor, ale to bylo jediný čemu jsem rozuměla. Nevím, jak je to možný, ale po hodině neustavičného žvatlání jsem usnula. S Drakeem na jedný straně a s Aaronem na druhý. Dokonce se mi i o těch pitomých autech zdálo.
supeeeeeeer hrozně se těším na další kapitolu
