30. srpna 2011 v 14:55 | Aranel van de´Corvin
|
Omlouvám se, že další kapitola je až teď, ale bylajsem tahem 11 dní v práci od rána do večera- ty vedra byly hrozný, zvlášť, když stojíte u udírny... navíc máme od vedení zakázano chodit se koupat. Takže po pár hodinách na sluníčku jste na omdlení...ale to tady nebudu rozebírat. Doufám, že se vám kapitola bude líbit a limit je 21 komentů
V noci mě probudila facka. Sice nebyla úmyslná, ale i tak se mě to dotklo. Drake měl nějak moc živý sny a v záchvatu paniky mě udeřil pěstí. Bože. Co musím obětovat pro to, abych se aspoň jednou v klidu vyspala. Když už jsem byla vzhůru, tak jsem si všimla, že nemám peřinu, kterou pro změnu žmoulal v ruce Aaron. Aaron? Co ten tu ještě dělá? Opatrně jsem mu začala vytahovat peřinu z ruky, protože opravdu netoužím potom, aby mi očumovali můj zadek. Mezitím, co jsem bojovala s peřinou, tak jsem dostala nohou do hlavy. Navztekaně jsem se otočila na Drakea, abych mu vynadala, ale on pořád spal. Akorát se ze spaní otočil, takže teď měl u mojí hlavy nohy. Fuj. Beru zpět svoje slova, že by se sem klidně vešlo šest lidí. Tři upíři je na tuhle postel moc. Konečně se mi povedlo Aaronovi vytrhnout peřinu a zachumlat se do ní. Snažila jsem se usnout. Ale opravdu jen snažila. Drake se po půl hodině přesunul na moje břicho a rozhodl se, že tam zůstane do rána. Věřte mi, sundat ho ze mě byl nadlidský výkon, takže mi nezbylo nic jiného než v tichosti trpět. Ale aby toho nebylo málo, tak mě Aaron začal dusit ve svém sevření. Kdyby mě držel okolo pasu, tak by to mohlo být pěkný, ale okolo krku? Nakonec jsem vyčerpáním usnula. Aspoň, že jsem získala zpátky svoji peřinu.
Ráno mě vzbudil hluk budíku. Který blb nařizoval budík? Se zaúpěním jsem otevřela oči a zjistila, že jsme pořád ve stejný poloze, jako když jsem usínala. Jako první se probudil Drake a začal hledat budík, který byl zahrabaný Bůhví kde.
" Aarone pusť mě!" zavrčím směrem k Aaronovu ramenu. Něco zamručel a spal dál. Super.
" Kde je ten pošahanej budík?" vzteká se Drake a prohrabuje peřiny.
" Hele to byl můj zadek!" řeknu dotčeně, když mi začne ošmatlávat zadek.
" Promiň, ale někde tu musí být! Zvedni se."
" A nevíš jak?" poukážu na fakt, že mě jeho kamarád dusí.
" Aarone!" pleskne ho do ramene. Konečně reakce.
" Co je?" zamručí ospale.
" Pusť ji!"
" Koho?" zeptá se blbě.
" Mě, ty ignorante!" Aaron si teprve teď uvědomil, že mě drží.
" Kolik je hodin?" zeptá se Aaron, když už je úplně vzhůru.
" Sedm deset," zvolá vítězně Drake, když najde mobil.
" Sakra!" Aaron vystřelí z postele. Natáhne na sebe triko a je pryč. Co to mělo znamenat?
" Kam jdete? Neměli byste se nejprve zeptat rodičů, jestli vás pustí?" zastaví nás Derek, když už jsme s Drakeem na odchodu. Už je to tady. Přednáška.
" Dereku, neštvi mě," protočí oči Drake.
" Jen si zvykej na tohle divadélko."
" Jak se tak dívám, tak někdo si zvykl, až moc..." zavrčím.
" Co? To jsem mluvil na Drakea. U tebe to není divadlo, ale holá realita," usměje se.
" Cože? A má to nějaký racionální vysvětlení?!" Proč se ke mě všichni chovají, jako k malému dítěti? Vždyť Drake je jenom o rok nebo dva- dobrá přiznávám se, že jsem zapomněla kolik mu je- starší než já!
" Ale ty jsi novorozenec. Takový malý, roztomilý mládě, který se musí hlídat. A navíc jsem o několik století starší než ty, takže mám právo na rodičovskou autoritu." Drake se usmíval od ucha k uchu.
" Vždyť si mrtvej!"
" To ty taky."
" Tak to ber tak, že začínáme úplně nový život a náhodou jsme se potkali..."
" Náhodou? To já jsem tě přeměnil! Takže jsem něco, jako tvůj stvořitel, či-li otec!" Wow, tohle mi nikdy nedošlo. A sakra.
" Jdeme do města vybrat novou postel," zavrčím skrz zaťaté zuby. Derek se na mě mile usměje a popřeje nám krásný den. Pitomec. Proč mě musel přeměnit zrovna on? Kde byla Lara, když jsem ji potřebovala? Což mi připomíná... kde je vůbec Lara? Doma nebyla a do práce má jít až zítra.
" Tak jdeme?" vytrhne mě z přemýšlení Drake.
Co si budeme povídat. Vybrat postel není jen tak. Hlavně, když vás z každýho druhýho obchodu vyhodí. Bože, tak jsem se proběhla v botách po posteli. Kdyby na mě Drake nebafl, tak bych se nelekla a nemusela bych zdolávat tolik překážek. Nakonec jsme zamířili do posledního obchodu v okolí. Jestli nevybereme nic ani tady, tak budu mít Drakea nastěhovanýho v pokoji snad napořád. Slovem napořád, myslím doopravdy napořád. Věčně. Bože, něco už si vybrat musí.
" A co tahle?" ukážu na krásnou postel, která je stejně velká, jako ta moje. Pohodlně se rozvalím na posteli. Možná bych i usnula, kdyby se vedle mě nerozvalil Drake a pořád se nevrtěl.
" Jo, ta ujde. Akorát je příliš tvrdá..."
" Tvrdá? Vždyť si připadám jako na obláčku!" Hm, možná mu vrátím jeho starou postel a tuhle si nechám.
" Na to zapomeň," vyvede mě z omylu, když si všimne mýho zamyšlenýho obličeje. Váleli jsme se snad po každý posteli v obchodě. Prodavačka z toho začínala být nervózní. Hlavně potom, co jsme odstartovali druhý kolo.
" Hustý!" vykřikne z ničeho nic Drake a šine si to na druhou stranu obchodu.
" No, to si děláš srandu," zasměju se a skočím za ním na postel. Psycho, na tomhle bych spát nemohla, ale na válení je to dobrý.
" Myslíš, že by prošla vodní postel?"
" Přes Laru? Sni dál." Ač neradi, museli jsme se zvednout. Jelikož se říká do třetice všeho dobrého, tak jsme udělali další okruh po obchodě- k nelibosti prodavačky.
" Ne, prostě ne," kroutí hlavou Drake.
" Tohle je poslední obchod."
" Mě se líbila ta v tom druhým obchodě."
" Tam nás už asi nepustí. Kdyby jsi uměl držet kelímek, tak by nás nevyhodili."No jo, napadlo nás, že bychom si mohli zahrát na lidi. Koupili jsme si teda Coca-colu. Jenomže Drake je hrozný nemehlo a vylil ji na tu nejdražší postel, když si lehal. Já jsem to sice nijak nekomentovala, ale majitelka obchodu k tomu měla, co říci.
" Nemají tady nějaký katalog?" napadne mě.
" No vidíš, ty tu hlavu přece jen na něco máš!" Zamířili jsme k prodavačce, která se tvářila víc než vyděšeně. Ale jakmile se na ni Drake usmál, tak trochu pookřála a dalo se s ní mluvit. Nebo spíš Drake s ní mluvil. Na mě z vysoka kašlala. Lehla jsem si na postel a čekala, až si Drake vybere. Je horší než Lara. A to jsem si myslela, že to nejde.
Drake mě vzbudil, až když měl vybráno. Ukázal mi, co si vybral. Bohužel ta postel přijde až zítra nebo pozítří, takže v pokoji budu mít zase nájemníka. Doufám, že nepřijde zase Aaron. Víc takových nocí, bych nemusela přežít.
" Stejně nechápu, proč na tebe Derek tolik nedohlíží," řeknu uraženě, když mi přijde SMSka od Dereka, kde jsme.
" Derek je tvůj stvořitel. Ať chceš nebo nechceš, tak mezi s sebou máte pouto. Jednou to pochopíš..."
" Začínáš mě děsit."
" Pro Dereka jsi něco jako vlastní dcera, tak ho pochop. Můj stvořitel se ke mě chová stejně."
" A kdo je tvůj stvořitel?" zeptám se zvědavě. Nikdo jsme o takových věcech nemluvili. Možná proto, že si ani teď neuvědomuju, že jsem upír. Pořád si připadám, jako člověk a občas se chytnu u toho, že se tak i chovám. Třeba jdu k ledničce s úmyslem se najíst nebo jdu na záchod.
" Ivan, teď žije v Belgii se svoji upíří ženou."
" A to se nevídáte?"
" Ale jo, čas od času. Jinak si píšeme..." Dál jsem se už na nic neptala, protože jsme přijeli domů. Derek už stál před barákem s kufrem v ruce. První moje myšlenka byla, že mě vyhodil.
" Jedeme s Larou pryč," oznámí nám potichu.
" Proč?" zeptáme se oba.
" Tak trochu jsem ji včera naštval, takže si to jdu žehlit. Zítra se vrátíme." Lara vyšla z domu. Opravdu se netvářila moc nadšeně. Prohodila k nám akorát pár slov, abychom se chovali slušně a nezbořili barák. Derek jenom krčil rameny.
Nevěřili byste jaký tady je klid. Zrovna jsem se vrátila z lovu. Drake nechal na stole vzkaz, že musel jít probrat něco s Aaaronem, ale brzy se vrátí. Tohle je snad poprvý, kdy jsem tu sama. Iris jela na letiště s Ramonou a nakonec se rozhodla, že si udělá malý výlet a vrátí se až o víkendu. Prostě pohoda. Napustila jsem si vanu pomalu až po okraj a užívala si klidu a míru. Sice se mi nechtělo vylézat ven, ale začíná tu být docela nedýchatelno. Otevřela jsem okno, abych se aspoň zbavila tý páry. Pomalu jsem se začala sušit a přemýšlela jsem, co budu dělat. Když v tom do koupelny vtrhl Drake. Už měl sundaný tričko a zrovna se chystal sundat kalhoty. Nejspíš byl taky na lovu, protože tričko měl od krve. Když si všiml, že jsem tu taky a musím podotknout, že nahá. ÚPLNĚ NAHÁ! Tak na mě zůstal civět. S rozepnutým poklopcem a hubou do kořán na mě nepřetržitě koukal a očividně se nadechoval k tomu něco říct. Nevěděla jsem kam s rukama. Osuška byla až u umyvadla, takže jsem se svoji nahotu snažila zakrýt aspoň rukama. Kdybych byla ještě člověk, tak bych byla rudá až na zadku. Byla jsem z toho, tak v šoku, že jsem nebyla ani schopná se pohnout. Jenom jsem se na sebe s Drakeem dívali, oba neschopni slova. Už, už jsem chtěla vylézt ven z vany, ale Drake vzal osušku z umyvadla a znovu se na mě podíval. Tentokrát si mě prohlídl celou. Snad nemusím říkat, kam se hlavně koukal!
" Co by jsi říkala na nevázaný sex?" zeptal se potichu a přiblížil se ke mě. Vyjeveně jsem na něho zůstala koukat. Hltal pohledem mé nahé tělo a mozek mu očividně vypnul. Ani se nedivím, když se všechna krev v mozku přesunula do nižších partií.
" Zbláznil ses?" vykoktám zaraženě ze sebe.
" Ne, přemýšlej o tom. Já nikoho nemám, ty nikoho nemáš. A navíc jsem použil slovo NEVÁZANÝ sex. Prostě bychom se spolu vyspali a potom by bylo všechno zase, jako předtím."
" Nebo ty nemáš ráda sex?" Prvně mi to přišlo divný. Mluvit o sexu s Drakeem. Ale pak jsem se na něho podívala. Byl pěkný a navíc mě přitahoval. Jenomže je to divný! Nechci mít s ním vztah, ale na druhou stranu... milování je krásná činnost. Už hodně dlouho jsem to neměla a kdybych řekla, že mi to nechybí, tak bych lhala. Neříkám, že předtím jsem vymetala kluby a trtkala jako králík na každým kroku, ale... no prostě mi to chybí.
" Ne, to jsem neřekla." A teď babo raď.
wow! To je ale ošemetná situace! a nemůžu si pomoc, ale i vtipná! a jak spali?

rychle přidej další, musím vědět,jak to dopadne! 