close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

9.kapitola

8. srpna 2011 v 13:23 | Aranel van de´Corvin |  Byl to vážně osud?

Vera
Probudila jsem se hodně pozdě. Celou noc mě pronásledovaly děsivé sny. Sny o smrti. Byla jsem tam a sledovala, jak holky umírají. A nemohla jsem jim pomoci. Nic horšího se mi ještě nezdálo. Sny o mé vlastní smrti se mi najednou zdály úplně pohodové. Zatřepala jsem hlavou Jako bych ten sen chtěla vyhnat a vstala. Pomalu, snad pomaleji než je vůbec možné jsem sešla schody. Barová stolička se mi najednou zdála jako to nejpříjemnější místo k posazení. "Ahoj mami" pozdravila jsem ospalou bytost, která se šnečí rychlostí šourala do kuchyně.
"Ahoj, jak ses vyspala"
"jo šlo to"
"a co ten kluk?"
"jakej kluk?"
"no promiň, máš jich snad víc?" rozesmála mě
"ne, nemám žádnýho"
"A kdo to teda včera byl?" a do háje! Co jí odpovědět? Hm asi se budu držet jeho scénáře.
"Jen kamarád ze školy"
"Ale hezkej" mami ty to fakt nevdáš co?
"ani ne"
"tak to bych chtěla vědět, kdo se ti líbí."
Odpověď jsem měla na jazyku, ale nahlas bych jí neřekla. Myslím, že by máma měla asi šok. Moje odpověď by totiž zněla : "někdo živej"
*+*
Aren
Skoro celou noc jsem vysedával u ní v pokoji. Chtěl jsem se jen na chvilku stavit, ale nějak jsem se zasekl. Ve spánku vypadala ještě víc jako Sophie a já celou noc vzpomínal.

"Dobré ráno lásko" usmála se na mě rozespale.
"Dobré ráno" odpověděl jsem šťastně.
Díval jsem se do tváře své novomanželky. Její lehce vlnité blond vlasy jí lehounce spadaly na ramena. Já asi vypadám jako idiot, ale takhle po ránu je to normální.
"Jak jsi spala"
"Vážně se ptáš? Včera jsme měli svatbu. Spala jsem úžasně"
"A proto tě tolik miluju"
"Protože jsem dobře spala?" zazubila se
"Protože jsi tak úžasná"

Celou noc jsem seděl vedle Very a čekal až se probudí Sophie. Ironie, že jsem na Sophie čekal v posteli jejího vraha.
*+*
Alcide
Proměnil jsem se zpátky a sledoval její reakci. Nevěřícně se na mě dívala a nejspíš si to snažila srovnat v hlavě.
"Přišel jsi mě zabít?" zeptala.
"Ne!" vyhrkl jsem, ale nezdálo se, že by ji to nějak extra uklidnilo.
"Tak proč?" dívala se mi zpříma do očí jakoby se z nich snažila něco vyčíst. Jen přesně nevím, co tam hledala.
"Potřeboval jsem se zbavit jedný šílený holky a utekl jsem do lesa a najednou bum a ležel jsem postřelený na zemi. Tam kdes mě našla"
"Pořád mi to nejde do hlavy" konečně se začala trochu uklidňovat
"Jak dlouho už jsi …" zadrhla se
"vlkodlak"doplnil jsem ji
"takže to existuje"
"no rozhodně je nás víc než vás"
"no vidíš a přesto mě překvapuješ"
"Já sám sebe taky. Měnit jsem se začal teprve před půl rokem."
"aha. No víš, já nevím co na to říct"
"To je v pohodě. A promiň, nechtěl jsem tě vystrašit"
"to nic"
"Asi bych měl jít" Chtěl jsem se vydat ke dveřím, ale Nora mě chytla za ruku. Ani jsem se v to neodvažoval doufat.
"Počkej" její hlas byl naléhavý "když teď znáš moje tajemství a já zas tvoje, možná bych tě mohla pozvat na snídani"
Ani netušila, jakou radost mi tím udělala.
*+*
Aren
Celý den jsem jako na jehlách. Šílím z Very. Na jednu stranu ji chci zabít a na druhou toužím po její blízkosti. Nemůžu se dočkat noci. Ve dne mě k sobě nepustí, ale v noci. V noci mohu být s ní.
Zdá se, jakoby byla Sophie zpátky. Jenže není. Já vím. Jenže poslední dobou mi dělá problém rozlišit svou životní lásku a jejího vraha. Jsou tak stejné. Stejně zlaté vlasy, stejný úsměv. Jen oči. Sophiiny upřímné oříškové oči se ani omylem nepodobají Veřiným v barvě oblohy za rozbřesku.
Nemůžu přenést přez srdce, že váhám. Jak mohu váhat zda chci pomstu. Čekal jsem tolik let a najednou nevím. Netuším zda opravdu chci vidět Veru mrtvou. Co když to bude jako bych zabil Sophie?!
Včera jsem s Verou nešel uzavřít příměří. Ne. Přišel jsem za Sophie a pak ji nenašel. Stále jsem se s její smrtí nesmířil a dobře to vím. Jenže Sophie není Vera a Vera není Sophie. Kdyby se mi to tak zaspalo do hlavy stejně jednoduše. Jenže to nejde. Moje myšlenky se pořád vrací do jednoho bodu. Je to ona?
*+*
Nora
"Tys to viděl viď" došlo mi najednou
"viděl co?" nechápavě se na mě podíval.
"to s tou kytkou"
"Jo viděl. Bylo to úžasný. Myslel jsem, že ta síla je jen ničivá"
"Já vlastně sama nevím"
"Časem to zjistíš. Naučíš se s tím žít neboj"
"Jo, jestli budu mít příležitost"
"Nikdo nevím jak vypadáš a já to rozhodně nehodlám nikomu říct. Neboj. Časem se to uklidní"
"Vážně? Víš kolik mám nepřátel?"
"No, asi jsem jeden z nich"
"cože?!"
"vlkodlaci vás taky chtěj zabít. Věří, že vaše krev zlomí jejich kletbu"
"ty m chceš taky zabít?"
"chtěl jsem, ale pak"
"Pak co?"
"Pak jsem tě poznal a"
"a?"
"musím už jít" najednou bych pryč.
Zůstala jsem sedět u stolu a snažila si urovnat myšlenky. On je vlkodlak! To snad není ani možný. Vzala jsem do ruky mobil a vytočila mámino číslo. Dlouho to nezvedala. No jasně. Je sobota. To mají v práci fofr. Máma totiž mimo veterinu pracuje v kavárně Lisa. Konečně se v telefonu ozval známý hlas : "haló?"
"ahoj mami, kde je ten vlk?"
"no přece u tebe. Stalo se něco?"
"No právě, že ho nemůžu najít"
"Noro!!"
"neřvi na mě. Já ho asi neschovala ne!"
"Dobře, dobře. Podívej se po domě, určitě někde bude"
"dobře mami,ještě se jednou kouknu. Měj se"
Položila jsem mobil a ztěžka dosedla na židli. Lhaní nikdy nebylo zrovna moje parketa takže se divím, že mi to máma sežrala. Ale co. Budu to teď muset říct holkám.
*+*
Alcide (vlk)
Utíkal jsem lesem. Nechtěl jsem. Vážně jsem ji nechtěl vyděsit. Ale stalo se. Bál jsem se, že mě nepochopí, že mě bude odsuzovat za to, co jsem, ale nestalo se tak. Neřekla nic. Překvapilo ji to, ale nekřičela na mě. Neudělala vlastně nic z toho, co bych od ní čekal.
Srdce se mi prudce rozbušilo při vzpomínce, že nebyla naštvaná. První osoba, která mě neodsuzuje a přitom není úplně pitomá.
Lehl jsem si k potoku a sledoval malé vlnky. Samozřejmě ve své vlčí podobě. Zaslechl jsem křupnutí jen pár metru od sebe. Okamžitě jsem se postavil na nohy a vrčením se snažil odehnat příchozího. Podle pachu jsem poznal vlkodlaka. Pak nově příchozí vyšel ze skrytu stromů. Vlastně vyšla.
"Tak tady jsi miláčku! Tolik jsem se o tebe bála? Kdes celou dobu byl??"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kolik ti je

8-10 let 3.4% (48)
10-13 let 20.4% (291)
13-16 let 57.2% (815)
více 19% (270)

Komentáře

1 evuska evuska | E-mail | 10. srpna 2011 v 18:53 | Reagovat

Moc se mi to líbí zvláště vztah Nory a Alcide doufám že jim pomůže akorát to s tím Arenem mi příde jako hrozný hazard člověk neví co přijde takže se moc těším na další díl ;-)  :-)

2 Daven Daven | 7. září 2011 v 18:44 | Reagovat

myslím že ti někdo ukradl povídku
nevím jestli je to blog autorky Veroniky
ale asi ne protože je to tam daný pozdějí než tady :-?  :-?  :-?

3 Ellie von Blanchet Ellie von Blanchet | Web | 16. září 2011 v 23:39 | Reagovat

[2]: jo to bude asi moje :D :D ale dík za upozornění :-D

4 Y¨uuki Y¨uuki | 22. února 2012 v 18:58 | Reagovat

je další díl? já už ho mocinky moc chci!!!      :-D :D  :D

5 Wičíí Wičíí | 19. dubna 2013 v 22:35 | Reagovat

Další díl :DD je to super :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama