Autor→ eragon.shadeslayer@seznam.cz
Protože jste na poslední kapitolu museli čekat měsíc, tak máte tuhle pro změnu o něco dřív. A to i přesto, že naposledy nebyly skoro žádné komentáře! (hanba) Hrstce věrných tímto uděluji pochvalu. :-)
A nastal frmol, protože jsme se museli vrátit zpátky na louku dřív, než ty dva před náma. Běžet jsme nemohli, aby nás neslyšeli a tak všechno vypadalo velice srandovně, protože Arya vypadala jako na chodeckých závodech a přitom se tvářila jako když spolkne citrón. Začnu ji provokovat.
"Ta tvoje rána docela pálí, víš to?"
"Dobře ti tak!" odsekne.
"To nechápu," dobírám si jí dál. "Přece jí líbal Murtagh a ne já. Jenom jsem mu musel pomoct prolomit ledy. Nemusíš hnedka žárlit."
Arya odfrkne jako Safira. "Žárlit? A na koho? Vůbec nežárlím!"
"Žárlíš!" směju se jí za zády
"Už jsem ti to řekla, že mezi náma nic není a nebude! Tak nebuď směšný!"
"Nejsem ani trochu směšný, protože žárlíš!"
"Nežárlím! To jenom ty nemáš chování důstojného Dračího jezdce! Pink je tady jako host!"
"Proto jsme jí dali tu nejlepší společnost - Dračího jezdce! A ty jsi s tím souhlasila, dokonce jsi Murtagha přesvědčovala víc než já, aby se jí dvořil!"
"Nepřemlouvala!"
"Ale jo!"
"Ne!"
"Nežárli!"
"Nežárlím!" Arya najednou od boku vytasila nůž a strčila mi ho pod krk.
"Tak jo, tak jo." Klidním ji s úsměvem. Pokračujem dál v chůzi, ale stejně mám radost. Žárlí totiž jako blázen!
Cestou se stala Murtaghovi a Pink ještě spousta věcí, ale u toho jsem moc nebyl, takže se mě neptejte, co dělali doopravdy. Potom Murtagh pozval Pink na ples a já Aryu. Z tohohle se mi nemůže nijak vykroutit, protože je urozená a já jsem Dračí jezdec. Jenom Murtagh mě děsí. Myslel jsem, že mi skočí po krku hned, jakmile budeme někde o samotě, ale neudělal vůbec nic. Určitě plánuje nějakou šílenou pomstu. Ale kdy a jak? Bojím se toho plesu, co se tam stane, takže jsem pro jistotu radši přemístil všechna Eldunarí k sobě do pokoje, abych měl jistotu, že budu mít v kouzlech navrh. Ještě těsně před začátkem jsem je radši vyrazil zkontrolovat, ale všechna byla na svých místech. Oddechl jsem si a šel se vyfiknout na ples. Vzal jsem si svou nejlepší hnědou tuniku prošívanou zlatem a taky rozevlátý plášť. Koneckonců tam s Aryou budeme čestní hosté hned po Nasuadě. Na tom nic nebylo, protože chudák král Orin se ještě neprobral z kómatu, ze kterého mu ani kouzelníci nepomohli. Takže jsme šli s Aryou do sálu a Murtagh s Pink šli za námi. Ti dva se okamžitě hrnuli ke stolům a začali se cpát. Jenomže co slavnostní přípitek? Nasuada si nahlas odkašlala, aby jí věnovali pozornost. Všichni se shromáždili do dvou řad. Já, Nasuada a Arya jsme stáli se svými sklenicemi v čele. Nasuada zvedla s úsměvem svou sklenici:
"Připíjím na návrat hrdinů a nejlepších přátel!"
Všichni jsme jí napodobili a chtěli jsme si připít... A pak se to stalo. Spokojeně jsem si sklenici s vínem chrstnul přímo do obličeje. Arya s Nasuadou se na mě šokovaně podívaly a bohužel nebyly samy. V sále bylo ticho.
Tak a teď honem přemýšlet!
"Arya mi omylem drkla do ruky. O nic nejde, máme přece kouzla," usměju se na všechny. Použiju kouzlo, abych se vysušil a zbavil svou nejlepší tuniku rudých skvrn od vína... Zatraceně! Pak políbím Aryi ruku. Hosté to očividně přijali jako dostatečné vysvětlení a začali se postupně bavit mezi sebou, jíst, pít, tančit, no jak se to na plese dělá. Nasuada se netváří moc přesvědčeně, ale pak se jen zhluboka nadechla a šla za Pink s Murtaghem.
"Aryo, omluv mě na chvíli." Řeknu s vražedným pohledem na Murtagha, ale Arya mě chytne za paži.
"Nech ho na pokoji! Já už nechci žádnou další ostudu!"
"Jen si něco zkontroluju," klidním ji, zatímco svého bratra dál po očku pozoruju. Zajímalo by mě totiž jak tohle Murtagh udělal. Moje Eldunarí mě přece měla ochránit! Rychle běžím k sobě do pokoje a otevřu truhlu. Poodkreji látku a spatřím veliké kameny. Sláva, jsou tady! Ale jen pro jistotu...Zaklepám na skořápku.
Hoši, jste tu?
Eldunarí mlčí. Tohle přece nejsou Eldunarí. Jen obyčejné kameny, kouzlem upravené, aby tak vypadaly! Otevřu si kouzlem Murtaghovu truhlu, ale je prázdná. Žádná Eldunarí. Kam je schoval? Ale nemám čas je teď hledat, jinak mu dojde, že jsem moc dlouho pryč. Jdu zpátky, ale cestou jsem se ještě stavil v pokoji u Angely, něco si vypůjčit...
Našel jsem tam něco, co se jmenovalo "Rajské víno". Ten název mluvil za sebe, takže jsem na chodbě stopnul jednoho číšníka, abych ho pověřil zvláštním úkolem.
"Dvě stě let staré archivní víno! Pro Dračí jezdce zdarma!"
Murtagh hned zbystřil a zamával.
"Hej, já jsem Dračí jezdec!" Číšník mu podal pohár a Murtagh ho do sebe naráz kopnul. Pak se tam hnedka přimotala Pink.
"Hele, co to tady máš? To seš kamarád, že piješ beze mě?"
"To je jen pro Dračí jezdce! Seš Dračí jezdec?" řekne jí dotčeně a nějak divně mu připom cukají koutky.
"Kecy!" odsekne Pink a hrne se k číšníkovi. "Hej, tučňáku, dej to sem!"
"Tučňáku!" Začne se chechtat Murtagh a pleskat číšníka po rameni. "Co je tučňák?" Chechtá se pro změnu Pink do obličeje.
"To neřeš," řekne Pink, zatímco do sebe leje Rajské víno. No, to asi nebyl dobrý nápad. Koukám na to od stolu s jídlem. Arya se zatím baví s nějakýma ženskýma...
Čekal jsem, že se budou oba smát jako šílenci, ale z nějakýho neznámýho důvodu se chechtal jenom Murtagh. Nevím, kolik toho měl předtím, ale smál se jako kdyby vypil sud. Jenom Pink ne. Vůbec to na ní neúčinkovalo...Teda, myslel jsem...
Pak okolo prošel elf, který měl mimořádně dlouhé a špičaté sluchové ústrojí.
"Teda, než nosit tohle na hlavě, tak si radši uříznu obě uši!" prohlásí Pink nahlas.
"Co prosím?" elf se dotčeně otočí a Pink si dá rychle ruku před ústa, zatímco Murtagh stojí vedle a směje se jako blázen.
"Říkám, že vám to dneska moc sluší," vykoktá a zazubí se.
Elf se usměje. "A tak. To je od vás velmi milé."
"To těžko, jen jsem to před tebou - blbče - dobře zamaskovala."
"Cože?"
"Eh, jen, že bych si velmi ráda s vámi zatancovala."
"Ale ovšem. Jsem nezdvořák." Elf popadne vyděšenou Pink za ruku a táhne ji na parket, za Murtaghova halasného smíchu. To víno na ní má nějaké divné účinky...


úžasné hrozně jsem se nasmála