close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

1. kapitola

24. září 2011 v 9:50 | Aranel van de´Corvin |  Nový svět

Z toho bude ještě pěkný průser V téhle kapitole se konečně objevuje hlavní postava. Hádejte kdo to je. Tak za 1. Kde to jsem? Za 2. Necítím Calistu. Cítím, že žíje, ale jakoby byla hrozně moc daleko. Za 3. Až se mi dostane pod ruku ten co ty slova vyryl do tý jeskyně, tak bude jeho život krátký a smrt pomalá. Jsem na nějakym divnym místě. Je tu šíleně moc lidí v divným oblečení, jezděj tu dlouhatánský kočáry bez koní, mluví tu nějaká ženská, tak hlasitě, že musela použít kouzlo, ktéré necítím a mumlá něco vo nějakym vlaku a nástupišti číslo 2, ale korunu tomu všemu nasadily schody, které sami jezdí. No to mě teda poser. Ne. Nesmím ted' omdlít. To by bylo to nejhorší, co můžu udělat. Nejdřív kouzlem proměním své uši na lidské. Tak. To by bylo, ale kde to jsem? Podívám se na nějakou ceduli. Hlavní nádraží. Stálo tam. No to mi teda pomohlo. Lidé se na mně začínaj dívat, kvůli oblečení, ale naštěstí je tady maníků v divných šarech víc. Třeba támhle ten má na sobě křídla a tykadla. Divný co? Přijde ke mně nějaký kluk asi v mym věku. Zmínila jsem se, že je mi 15? Ten kluk si mně prohlíží stejným pohledem, jako Morzan. Což vůbec není dobrý. ,,Co tu prodáváš?" ,,Co je to do toho?" ,,Takhle moc zákazníků nezýskáš." ,,No a?" ,,Vzhledem k tomu, že tu nejspíš něco prodáváš, tak…." ,,Z čeho usuzuješ, že tu něco prodávám?" ,,Kvůli tvým šatům. Nebo snad jsi reklama anebo jdeš na karneval?" Nerozumím mu ani slovo, ale souhlasně přikývnu. ,,Jdu na karneval." ,,Nechceš doprovodit?" Te je, ale vlezlej. ,,Ani ne." ,,Ale no tak. Dej si říct." Tahle slovní hříčka se mi nelíbí. Podívám se mu do hlavy a fuj. Ten má, ale nechutný myšlenky. Doufám, že je tady někdo normální. Začnu pátrat myslí kolem sebe a najednou uslyším: No nazdar. Michal má zase novou obět', měla bych jí pomoct. Tyhle myšlenky patřily rudovlasé holce, která má úplně stejné oči jako já. A kráčela k nám. ,,Čau Michale. Hledala tě Angelika." ,,Fakt? Promin' kotě musím jít." Komu říká kotě? Chtěla jsem se ohradit, ale už pelášil pryč. Tak jsem se obrátila k té holce. ,,Ahoj jsem Vicky." ,,Ahoj jsem Danila." ,,Pěknej meč." Ukáže na Eredir. ,,Šermuješ?" ,,Jasně a ty?" ,,Taky. Ale takovýhle meč jsem ještě neviděla." ,,To víš. Mám ráda kvalitu." ,,A provozuješ lukostřelbu?" Ukáže na můj luk. ,,Přesně tak." ,,Super. Já taky." Je to moc milá holka. Zajímalo by mně, kdo to vlastně je. ,,Ty nejsi odsud co?" Jak to poznala? ,,Ne nejsem." ,,Myslela jsem si to. Připadáš mi, taková zmatená." Víc zmatená než si umí představit. ,,To ano. Moc se tady nevyznám." ,,Nechceš někam dovést?" ,,To bys byla moc hodná." ,,A kam?" Copak já vím? ,,K východu téhle budovy." ,,Jasně tudy." Dovede mně k východu a tam se rozloučíme. Ted' bych si měla sehnat nějaké šaty. Támhle nějaký jsou, tak je ukradnu. Ale v tom se rozezvoní nějakéj zvon. Radši zdrhnu. Někdo za mnou běží, ale musel by si móóóc pospíšit, aby mně chytil. Bože oni jedou v tom kočáře bez koní a ten jede zatraceně rychle za chvíli mně maj. Chytnou mně, praštím toho chlapa, co mně drží. Zasténá a pustí mně. Pak se jich do mně pustí víc. Jsou překvapivě slabí. Ještě slabší než ty nejchudší farmáři v Alagäesii. Začínala jsem triumfovat, ale v tom ke mně letí nějaká divná šipka. Neodrazím jí a ucítím komáří štípnutí a po druhé ztrácím půdu pod nohama a ztrácím zrak. Omdlím. Probudím se v nějakým vězení. Z toho bude ještě průser. Kouzlem odemknu a odcházím. ,,Kampak, kampak slečno?" To není dobrý. To vůbec není dobrý. ,,Jdu na procházku." ,,Tak to já vás doprovodím. Řekne a někam mně táhne. ,,Už se probrala." Oznámí když mně dotáhne do nějáký místnosti. U stolu sedí n'ákej chlápek a zpiavě na mně zírá. ,,Co čumíš?" Mile se na něj usměju. Zírá na mně jako bych spadla z měsíce. ,,Zavři pusu nebo ti do ní vletí moucha." ,,Jste nějaká drzá slečno. To vás rodiče vůbec nevychovali?" Oromis to zkoušel, ale marně. Jediné čeho dosáhl je, že se umím chovat, ale jen když chci. Což se stává jen málokdy. Ale ted' si musím něco vymyslet. ,,Nemám rodiče." Jeho pohled zjihne. ,,A co pěstouny." ,,Jaký pěstouni?" Co to je? ,,Tak v jakým jste dětským domově?" ,,V žádným." ,,O vás se nikdo nestará?" ,,Ne. Měl by?" ,,Samozřejmně. Vy se o sebe staráte sama?" ,,Jasně." ,,Proto jste kradla?" ,,Ano." Pak se mně ještě 2 hodiny na něco vyptává a musím říct, že je ještě nudnější než elfové. ,,Harisi!" Přišel ten chlápek, co mně přistihl při útěku z vězení. ,,Odved' jí zpátky do cely." Vzal nějakej černej přístroj a něco do něj říkal. Odvedl mně zpátky do cely. Tam jsem několik hodin čekala. Dokud mi tam Haris nehodil šaty co jsem ukradla. ,,Obleč se." Řekl a odešel. Řekla jsem si, že bude lepší ho poslechnou. To oblečení je strašně pohodlné a hezké. Jsou to černé, těsné kalhoty. Černý, krátký tričko bez rukávů a černý boty s vysokou podrážkou. V těch se bude dobře běhat. Potom mně odvedli do toho kočáru bez koní a musím říct, že jezdí fakt rychle, kdybych nebyla zvyklá jezdit na Calistě asi bych se pozvracela. Dorazili jsme k nějaký obr budově.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama