Autor→ eragon.shadeslayer@seznam.cz
Na začátek školního roku jedna povzbuzující kapitola. Útěk z...však víte. Povšimněte si též jemného sarkasmu spojeným s názvem kapitoly. 
1. den
Probudil jsem se v malé místnosti, která vypadala velice zvláštně. Stěny i podlaha byly velice měkké, jakoby na nich byly našité polštáře. Dokonce i postel vypadá jako veliký tvrdý polštář. Je mi zima, protože mi sebrali všechno oblečení a namísto toho dali jen pár tenkých bílých hadrů. Buším do těch zdí, protože nikde nevidím dveře. Nikdo neslyší a nikdo nepřichází. Je mi divně. Navzdory vzteku mám dobrou náladu jako bych byl opilý. Ale nic jsem nepil. Zkoušel jsem kouzla, ale nefungují. Možná za to může to omámení. Co se asi stalo s Murtaghem? Doufám, že je naživu...
2. den
Konečně někdo přišel a tvářil se velice přátelsky. Přinesl mi jídlo a doprovodil mě na záchod. Řekl jsem mu, že nemám nepřátelské úmysly a že není důvod držet mě ve vězení. Smál se a tvrdil, že jsem vážně nemocný a že musím brát léky. Prý to jsou ty malé věci různých tvarů, které mi dávají k jídlu. Možná jsem opravdu nemocný? Také mi tvrdil, že žádného Murtagha nezná. Vážně jsem si všechno vymyslel? Je pravda, že jsem se po těch lécích cítil opravdu lépe. Radši tomu dám čas.
3. Den
Dneska přišel další zdvořilý pán a tvrdil, že je felčar. Ptal se mě na různé věci. Kdo jsem a odkud jsem přišel. Zvláštní bylo, že jsem nedokázal lhát. Když odcházel, díval se skutečně vážně a smutně.
"Chudák kluk...," řekl tomu dalšímu felčarovi, když zavíral dveře. Ano, už vím, kde je v té místnosti vchod, jenom pokaždé mizí. Sedím na židli a koušu si nehty. Vůbec ničemu nerozumím. Jenom čekám.
4. Den
Jestli je tohle místo, kde léčí lidi, tak jsem Ra´zak! Prý, že potřebuji vykoupat. Ale museli mě kvůli tomu zavřít do klece, abych nemohl utéct? Kdo by neutíkal. Jsem zvyklý na studenou vodu z řeky, ale tohle byl tekoucí led! Tady neléčí, ale mučí! Omamují mě těmi svými údajnými léky, abych nemohl používat kouzla. Budu muset vymyslet, jak je obelstít a nevzít si to.
5. den
Všechno se začíná opakovat. Pořád se mě vyptávají, strkají mi ty svoje svinstva a sprchují ledovou vodou. Jejich strážný nade mnou stál, dokud jsem všechno nespolykal, ale já prášky schoval pod jazyk. Trochu jsem si lízl, ale nakonec se mi podařilo většinu vyplivnout a rozsypat do rohů místností. Teď půjdu spát, abych nabral sil. Však ty Narnijce čeká ještě překvapení!
6. den
Ráno jsem se probudil a je mi fajn. Vlastně není. Je mi blbě! Konečně dobré znamení. Už nejsem pod vlivem jejich drog! Musím vyzkoušet, jestli dokážu zase ovládat kouzla. Představil jsem si sám sebe, jak se vznáším a opravdu. Začal jsem stoupat. Rychle jsem zase slétl dolů, založil si ruce za hlavu a čekal na kanapi, než přijde stráž. A pak konečně přišel můj známý v bílém.
"Dobré ráno, Eragone," usměje se ten parchant. "Jak jsi se dnes vyspal?"
"Spal jsem jako zabitý, děkuji, pane Schultzi."
"To je dobře. Já dneska taky. No, je čas na ranní hygienu. Půjdeme?"
"Vážně musíme?" začnu smlouvat.
"Dračí jezdec musí být přece čistý."
"To je pravda, tak jo." Vyskočím na nohy a jdu ke dveřím.
"Až po tobě, Eragone."
"Oslovuj mě Stínovrahu!" poučím ho, zatímco vyjdu ze dveří.
"Omlouvám se..., Stínovrahu." Vážně jsem slyšel v jeho hlase sarkasmus?
Jdeme do koupelny. Nedobrovolně se vysvleču ze svých hadrů, ale dnes mě ponižují naposled. Poslušně si zalezu do klece a s úsměvem čekám, až Schultz vezme do rukou hadici a pustí na mě proud ledové vody.
"Skölir iet fra adurna!" zašeptám.
"Říkal jsi něco, Stínovrahu?"
"Vůbec nic," zavrtím s úsměvem hlavou. A je to tu. Schultzovi chvilku trvalo, než zjistil, že dnes přírodní zákony nějak nefungují a že na mě nedopadá jediná kapka, naopak stěny kolem už doslova plavou.
"Co to sakra..." To znamená, že seš v prdeli.
"Gath un reisa du adurna!"
Veškerá proudící voda vyletěla do vzduchu a tam se spojila do obrovské koule. Potom Schultz vyletěl stejným směrem, až se nakonec ocitl přesně uprostřed. Začal se divoce zmítat, ale nemohl z té vodní pasti uniknout. Mezitím jsem si otevřel kouzlem klec a šel se obléknout. Se založenýma rukama jsem se podíval nahoru. "Kdypak jste se koupal naposled vy, pane Schultzi?" Pak jsem lusknul a Schultz spadnul i s vodou dolů. Rázem jsem byl po kolena ve vodě. Schultz kašlal a prskal. Pomohl jsem mu na nohy, aby se ten pitomec nakonec neutopil až dole na podlaze a trochu s ním zatřásl.
"Kde je Murtagh?" zařval jsem mu do obličeje. Začal blábolit, abych mu neubližoval, že má děti, příšerný život a podobné žvásty. Ale nakonec jsem z něho vytřásl, že Murtagh je v cele č. 34 o patro níž. Zavřel jsem ho do klece a namířil na něj hadici s puštěnou vodou, aby si ještě chvilku užíval vlastní medicínu. Pak jsem se kouzlem vysušil a vytratil se na chodbu. Ještě předtím jsem se, ale obklopil všemožnými ochranými kouzly, abych mě zase Murtagh nepřiletěl s palicí složit na zem.
Vytratil jsem se na chodbu a po chvíli chůze zahlédl před sebou zamřížované dveře u kterých stáli dva strážní v bílém. Jeden z nich praštil do stěny a okamžitě se všude rozlehl kravál. Pak odněkud vytáhli jakési tyče a rozeběhli se proti mně. Ale snahu měli.
"Jierda theirra kalfis!" (Zlom jim lýtka!) Hoši zařvali, když se jim samovolně podlomily obě nohy a ještě si přitom namlátili kokos. Prošel jsem klidně kolem nich a vyrazil kouzlem mříž před sebou. Už věky jsem se tak nebavil! Takhle jsem se dostal až k Murtaghově cele.
"Eragone, jsi to ty?" zeptal se, bratříček.
"Myslím, že jo," odvětím a jdu k němu. Vypadá divně. Murtagh je Murtagh, ale většinou se ani on takhle tupě nedívá. Něco mi říká, že Morzanův syn byl zase emocionální a že ho naprali ještě těžší drogou, než mě, aby ho zklidnili. Musel jsem toho ničemu obejmout. Pak jsem chvíli přemýšlel, než jsem vymyslel, jak Murtagha zbavit kouzlem omámení. Když se mi to podařilo, vyšli jsme ven a vypůjčili si trochu životních sil ze strážných v bílém.
"Zjistíme, kde jsou naše meče a šaty a zmizíme z tohohle pekelnýho místa. Je to horší, než žalář u Galbatorixe," řekl Murtagh. Tak jsme získali zpátky naše věci. Strážní v bílém, když zjistili, že všechny jejich zbraně a kouzla jsou proti nám bezmocné, sami utekli a už se nám nikdo nepostavil do cesty. Konečně jsme zase vyšli ven a mohli spatřit denní světlo. Venku už nám, ale mezitím zahradily cestu ty kovové vozy, obklopené strážnými v uniformách, kteří na nás mířili těmi podivnými krátkými černými kouzelnými holemi.
"Stůjte a dejte ruce nad hlavu!" zařval jeden z nich, hlas zesílený kouzlem z obrovské trouby.
"Už jsi se dost unavil. Já je zvládnu," zamračil se Murtagh. Pak sice zvedl ruku, ale jejich směrem.
Strážným jejich kouzelné hole vyletěly z rukou a všechny se složily u našich nohou. Pak ti zbabělci začali utíkat.
"Böetq istalri!" Vyšlehl oheň. Jakoby každý ten železný vůz měl v sobě draka, protože takovou ničivou sílu, když ty věci začaly vybuchovat ani jeden nečekal. Ale k něčemu to dobrý bylo. Zjednali jsme si respekt.
1. den
Probudil jsem se v malé místnosti, která vypadala velice zvláštně. Stěny i podlaha byly velice měkké, jakoby na nich byly našité polštáře. Dokonce i postel vypadá jako veliký tvrdý polštář. Je mi zima, protože mi sebrali všechno oblečení a namísto toho dali jen pár tenkých bílých hadrů. Buším do těch zdí, protože nikde nevidím dveře. Nikdo neslyší a nikdo nepřichází. Je mi divně. Navzdory vzteku mám dobrou náladu jako bych byl opilý. Ale nic jsem nepil. Zkoušel jsem kouzla, ale nefungují. Možná za to může to omámení. Co se asi stalo s Murtaghem? Doufám, že je naživu...
2. den
Konečně někdo přišel a tvářil se velice přátelsky. Přinesl mi jídlo a doprovodil mě na záchod. Řekl jsem mu, že nemám nepřátelské úmysly a že není důvod držet mě ve vězení. Smál se a tvrdil, že jsem vážně nemocný a že musím brát léky. Prý to jsou ty malé věci různých tvarů, které mi dávají k jídlu. Možná jsem opravdu nemocný? Také mi tvrdil, že žádného Murtagha nezná. Vážně jsem si všechno vymyslel? Je pravda, že jsem se po těch lécích cítil opravdu lépe. Radši tomu dám čas.
3. Den
Dneska přišel další zdvořilý pán a tvrdil, že je felčar. Ptal se mě na různé věci. Kdo jsem a odkud jsem přišel. Zvláštní bylo, že jsem nedokázal lhát. Když odcházel, díval se skutečně vážně a smutně.
"Chudák kluk...," řekl tomu dalšímu felčarovi, když zavíral dveře. Ano, už vím, kde je v té místnosti vchod, jenom pokaždé mizí. Sedím na židli a koušu si nehty. Vůbec ničemu nerozumím. Jenom čekám.
4. Den
Jestli je tohle místo, kde léčí lidi, tak jsem Ra´zak! Prý, že potřebuji vykoupat. Ale museli mě kvůli tomu zavřít do klece, abych nemohl utéct? Kdo by neutíkal. Jsem zvyklý na studenou vodu z řeky, ale tohle byl tekoucí led! Tady neléčí, ale mučí! Omamují mě těmi svými údajnými léky, abych nemohl používat kouzla. Budu muset vymyslet, jak je obelstít a nevzít si to.
5. den
Všechno se začíná opakovat. Pořád se mě vyptávají, strkají mi ty svoje svinstva a sprchují ledovou vodou. Jejich strážný nade mnou stál, dokud jsem všechno nespolykal, ale já prášky schoval pod jazyk. Trochu jsem si lízl, ale nakonec se mi podařilo většinu vyplivnout a rozsypat do rohů místností. Teď půjdu spát, abych nabral sil. Však ty Narnijce čeká ještě překvapení!
6. den
Ráno jsem se probudil a je mi fajn. Vlastně není. Je mi blbě! Konečně dobré znamení. Už nejsem pod vlivem jejich drog! Musím vyzkoušet, jestli dokážu zase ovládat kouzla. Představil jsem si sám sebe, jak se vznáším a opravdu. Začal jsem stoupat. Rychle jsem zase slétl dolů, založil si ruce za hlavu a čekal na kanapi, než přijde stráž. A pak konečně přišel můj známý v bílém.
"Dobré ráno, Eragone," usměje se ten parchant. "Jak jsi se dnes vyspal?"
"Spal jsem jako zabitý, děkuji, pane Schultzi."
"To je dobře. Já dneska taky. No, je čas na ranní hygienu. Půjdeme?"
"Vážně musíme?" začnu smlouvat.
"Dračí jezdec musí být přece čistý."
"To je pravda, tak jo." Vyskočím na nohy a jdu ke dveřím.
"Až po tobě, Eragone."
"Oslovuj mě Stínovrahu!" poučím ho, zatímco vyjdu ze dveří.
"Omlouvám se..., Stínovrahu." Vážně jsem slyšel v jeho hlase sarkasmus?
Jdeme do koupelny. Nedobrovolně se vysvleču ze svých hadrů, ale dnes mě ponižují naposled. Poslušně si zalezu do klece a s úsměvem čekám, až Schultz vezme do rukou hadici a pustí na mě proud ledové vody.
"Skölir iet fra adurna!" zašeptám.
"Říkal jsi něco, Stínovrahu?"
"Vůbec nic," zavrtím s úsměvem hlavou. A je to tu. Schultzovi chvilku trvalo, než zjistil, že dnes přírodní zákony nějak nefungují a že na mě nedopadá jediná kapka, naopak stěny kolem už doslova plavou.
"Co to sakra..." To znamená, že seš v prdeli.
"Gath un reisa du adurna!"
Veškerá proudící voda vyletěla do vzduchu a tam se spojila do obrovské koule. Potom Schultz vyletěl stejným směrem, až se nakonec ocitl přesně uprostřed. Začal se divoce zmítat, ale nemohl z té vodní pasti uniknout. Mezitím jsem si otevřel kouzlem klec a šel se obléknout. Se založenýma rukama jsem se podíval nahoru. "Kdypak jste se koupal naposled vy, pane Schultzi?" Pak jsem lusknul a Schultz spadnul i s vodou dolů. Rázem jsem byl po kolena ve vodě. Schultz kašlal a prskal. Pomohl jsem mu na nohy, aby se ten pitomec nakonec neutopil až dole na podlaze a trochu s ním zatřásl.
"Kde je Murtagh?" zařval jsem mu do obličeje. Začal blábolit, abych mu neubližoval, že má děti, příšerný život a podobné žvásty. Ale nakonec jsem z něho vytřásl, že Murtagh je v cele č. 34 o patro níž. Zavřel jsem ho do klece a namířil na něj hadici s puštěnou vodou, aby si ještě chvilku užíval vlastní medicínu. Pak jsem se kouzlem vysušil a vytratil se na chodbu. Ještě předtím jsem se, ale obklopil všemožnými ochranými kouzly, abych mě zase Murtagh nepřiletěl s palicí složit na zem.
Vytratil jsem se na chodbu a po chvíli chůze zahlédl před sebou zamřížované dveře u kterých stáli dva strážní v bílém. Jeden z nich praštil do stěny a okamžitě se všude rozlehl kravál. Pak odněkud vytáhli jakési tyče a rozeběhli se proti mně. Ale snahu měli.
"Jierda theirra kalfis!" (Zlom jim lýtka!) Hoši zařvali, když se jim samovolně podlomily obě nohy a ještě si přitom namlátili kokos. Prošel jsem klidně kolem nich a vyrazil kouzlem mříž před sebou. Už věky jsem se tak nebavil! Takhle jsem se dostal až k Murtaghově cele.
"Eragone, jsi to ty?" zeptal se, bratříček.
"Myslím, že jo," odvětím a jdu k němu. Vypadá divně. Murtagh je Murtagh, ale většinou se ani on takhle tupě nedívá. Něco mi říká, že Morzanův syn byl zase emocionální a že ho naprali ještě těžší drogou, než mě, aby ho zklidnili. Musel jsem toho ničemu obejmout. Pak jsem chvíli přemýšlel, než jsem vymyslel, jak Murtagha zbavit kouzlem omámení. Když se mi to podařilo, vyšli jsme ven a vypůjčili si trochu životních sil ze strážných v bílém.
"Zjistíme, kde jsou naše meče a šaty a zmizíme z tohohle pekelnýho místa. Je to horší, než žalář u Galbatorixe," řekl Murtagh. Tak jsme získali zpátky naše věci. Strážní v bílém, když zjistili, že všechny jejich zbraně a kouzla jsou proti nám bezmocné, sami utekli a už se nám nikdo nepostavil do cesty. Konečně jsme zase vyšli ven a mohli spatřit denní světlo. Venku už nám, ale mezitím zahradily cestu ty kovové vozy, obklopené strážnými v uniformách, kteří na nás mířili těmi podivnými krátkými černými kouzelnými holemi.
"Stůjte a dejte ruce nad hlavu!" zařval jeden z nich, hlas zesílený kouzlem z obrovské trouby.
"Už jsi se dost unavil. Já je zvládnu," zamračil se Murtagh. Pak sice zvedl ruku, ale jejich směrem.
Strážným jejich kouzelné hole vyletěly z rukou a všechny se složily u našich nohou. Pak ti zbabělci začali utíkat.
"Böetq istalri!" Vyšlehl oheň. Jakoby každý ten železný vůz měl v sobě draka, protože takovou ničivou sílu, když ty věci začaly vybuchovat ani jeden nečekal. Ale k něčemu to dobrý bylo. Zjednali jsme si respekt.
Eragon mezi bílými stěnami



hoši s nima teda hezky vyjebali! jen tak dál!