Autor→ eragon.shadeslayer@seznam.cz
Než nás vzali do Hiltonu, zrušili jsme nedopatřením jeden hotel. Takže jak se to stalo...Potom, co jsme utekli z blázince, jsme vyrazili těmi obrovskými ulicemi, ale za chvíli jsme měli znovu společnost. Jenom tentokrát přijeli s bílou vlajkou. Vyslechli jsme jejich posla a když zjistil kdo jsme, museli jsme čekat. Za chvíli přijelo spoustu potentátů, zřejmě místní šlechta, pak nám natáhli červený koberec pod nohy a museli jsme absolvovat nějakou vojenskou přehlídku. Pak jsme si potřásali rukama, poslouchali omluvy a lichotky...stejný jako v Alagaesii. Taky musím zmínit, že když nám vysvětlili, k jakému omylu došlo, vymínili jsme si s Murtaghem, že ty dva kluky z lavičky musí taky pustit z blázince. Prý se to rozumí samo sebou a ještě ten den je před náma vyznamenali. A nás samozřejmě taky. Zkrátka, než to skončilo, byli jsme polomrtví. Pak nás odvezli limuzínou k něčemu, čemu říkali hotel. Musím říct, že to tam vypadalo opravdu jako v královských komnatách. Uvítal nás majitel a dal nám k ruce osobního sluhu v červeném kabátě. Pravda, že cestou byla malá nepříjemnost. Od našich hostitelů jsme dostali vlastní zavazadla a nové šaty. Když přišel zaměstnanec hotelu, aby je odnesl, Murtagh zase jednal impulzivně a málem mu usekl ruku. Když se to vysvětlilo a dostali jsme se do našich pokojů, sluha nás začal provádět.
"Tady je televize," ukázal na nějakou plochou krabici na stěně.
"A co to je?" nechápal jsem. Murtagh se jenom mračil a tvářil se nedůvěřivě.
Poskok chvíli přemýšlel. "Tam jsou...éé všechny obrazy z našeho světa. No...a tady nejlepší osobní kuchyň. Lednička je plná, ale můžete si cokoli objednat od našeho kuchaře. Telefon je támhle...."
"Bezva, po tom dni mám hlad jako urgal," prohlásil Murtagh a chvíli zápolil s dveřmi do lednice. Sluha přiskočil a pomohl mu.
Murtagh se zazubil. "To je úžasné. Jde z toho chlad. Nezkazí se tak žádné maso." Přišel jsem blíž a spokojeně jsem se usmál, když jsem strčil dovnitř ruce. Chvilku jsme tam tak stáli a mávali rukama v otevřené lednici.
Sluha nás trochu křečovitě pozoroval. "Něco vám objednám z kuchyně, nemusíte se vůbec o jídlo starat," prohlásil, ale Murtagh zamával zamítavě rukou. "To ne, zvěřinu vždycky peču sám!"
Sluha ukázal na sporák a začal otáčet knoflíky na něm. "Tady tím pustíte ohřívání."
"To je jako pec?" pokoušel jsem se hádat.
Sluha radostně přikývl. Murtagh mezitím zotvíral všechny skříně a našel hrnce. Vzal z lednice kus masa a mrsknul to do největšího hrnce, co našel.
"No, radši vás tu nechám," řekl sluha a podal nám ruku. Pak se podíval někam do stropu a šel ven. Murtagh začal tu divnou malou pec zkoumat. "Chybí tam dřevo. Vidíš někde nějaké?"
Rozhlédl jsem se kolem. "Jenom nejspíš zapomněli, nebudeme je kvůli tomu otravovat, ať máme chvíli klid." Nejradši bych se natáhnul a spal. Murtagh otevřel dveře do trouby a strčil dovnitř hlavu. Slyšel jsem, jak nahlas čichá.
"Divně to tady smrdí! Fuj," oznámil a vytáhl hlavu ven. "Ale žádný dřevo."
Zamyšleně si zamnu bradu. "Třeba je to jako ty jejich samohybné kočáry bez koní."
"Myslíš, že je to pec, co nepotřebuje dřevo?"
"Možná potřebuje jenom zapálit."
Murtagh se zvedl, pokrčil rameny a napřáhl ruku. "Brisingr!"
Museli nám dát nový pokoj, protože z toho starého moc nezůstalo. Ti Narnijci jsou vážně blázni. Stačí, aby člověk zapálil oheň a všechno vybuchuje. Pak nám dlouze vysvětlovali, že některá jejich zařízení nepohánějí kouzla, ale zvláštní látky a plyny a že je to jejich věda. Asi něco takového jako laboratoř krále Orina, jen tisíckrát rozvinutější. A nesmí se používat oheň!
"Řekl jsem na omluvu, že se prostě musíme všechno o jejich světě teprve naučit."
Ředitel nám doporučil tu jejich televizi. Prý to bude asi pro nás nejrychlejší a že to prý funguje podobně jako naše obrazy ve vodě pomocí kouzel.
"Musíme se vzdělávat, Murtaghu," řekl jsem a Murtagh souhlasně rozhodil ruce a sednul si na gauč.
"Vidíš tady nějakou vodu?"
"Já už nic nedělám," odpověděl Murtagh uraženě. Začal jsem televizi zkoumat. Uprostřed byla průhledná plocha jako sklo a nahoře spouta dírek. "Tudy se asi leje voda a obraz se potom objeví asi tady," začal jsem dumat a ukazovat Murtaghovi. Murtagh si založil ruce na prsou a usmíval se. "Jsi na řadě."
Rozhlédl jsem se a našel velkou vázu s květinami. Vítězoslavně jsem ji Murtaghovi ukázal, protože uvnitř samozřejmě voda byla.
"Víš dobře, co děláš?" zeptá se Murtagh.
"Ne, ale zakázali nám používat oheň. Tohle je voda a ta snad nevybuchne. Sami nám řekli, že se tam používá voda, tak co?" odpovím, zatímco sebejistě naleju vodu do televize. "Nestane se vůbec nic špatného."
"Nestane se vůbec nic," zasměje se Murtagh. Ten jejich vynález se ani nepohnul. Zaťukal jsem do toho skla. Nic.
"Tak jo, vím, kdy jsem prohrál." Jdu ven přivolat našeho sloužícího.
"Rádi bychom zkusili tu vaši televizi, ale nevíme co s tím...," vysvětluju mu. "Udělal jsem všechno, co je potřeba...a nic," rozhodím ruce.
Sluha se zamračí. "To nefunguje?" Pak jde k televizi a něco na ní zmáčkne...
Ten náš sluha je pěkný nevděčník. Potom co vybouchla i televize a ze zdi vyšlehly blesky, si pro něj už šla zubatá. S Murtaghem jsme už byli dost vyčerpaní. Nejen, že jsme po tom náročném dni ještě nic nejedli, ale navíc jsme se museli uzdravovat z těžkých popálenin. A teď jsme se museli uzdravovat znovu a ještě navíc i jeho. Nebýt nás, už by to nerozdejchal. Ale byl nám vděčný? Vůbec ne. Začal křičet nadávky a chtěl utéct. Ale ředitel ho nakonec uklidnil a dal mu spoustu nějakých papírků. To ho uklidnilo a přišel se nám omluvit. Stejně už mu, ale nevěřím. S Murtaghem jsme byli oba začouzení a špinaví doslova už jako prasata. Znovu nás nastěhovali do nových pokojů a tentokrát nás zpocený ředitel odvedl přímo do koupelny, abychom se mohli umýt.
Byla tam něco jako studně s vodou na dně, ale bůhví proč nám s Murtaghem připomínala kadibudku. Nějak se nám nechtělo tam strkat ruce.
Murtagh ukázal na umyvadlo přidělané ke stěně. "Tady je lavór na zdi. Ale nikde žádná voda."
Použiju svoje kouzelné smysly.
"Voda je za zdí nad tím lavórem. A asi normálně vytéká z té trubky nad tím."
Murtagh se pokusil být chytrý a začal tu trubku mačkat. "Oni vždycky příjdou a jen se něčeho dotknou a tady...nic."
"Tak to uděláme po našem," řeknu. "Přivoláme si vodu ze zdi kouzlem."
Murtagh stiskne pevně víčka, otočí se a zakryje si rukama hlavu. Už se chystám použít kouzlo, když ho uvidím a dám si ruce v bok. "Nejsi teď na řadě?"
"To ne! Já už končím!"
Zasmál jsem se. "To by se ti líbilo, co? Dobře, tak oba."
Murtagh se neochotně postavil vedle mě a oba jsme zvedli ruku ke zdi. "Ethgrí adurna!"
Když začaly praskat zdi všude kolem, přiběhl vyděšený sluha, zaječel a vyběhl ven. "Pane řediteli, pane řediteli!" ječel. "Ty debilové vytrhali ze zdí všechny trubky!"
Zdi všude kolem praskaly s pekelným rachotem. Tak jsme zničili náš první hotel.
"Tady je televize," ukázal na nějakou plochou krabici na stěně.
"A co to je?" nechápal jsem. Murtagh se jenom mračil a tvářil se nedůvěřivě.
Poskok chvíli přemýšlel. "Tam jsou...éé všechny obrazy z našeho světa. No...a tady nejlepší osobní kuchyň. Lednička je plná, ale můžete si cokoli objednat od našeho kuchaře. Telefon je támhle...."
"Bezva, po tom dni mám hlad jako urgal," prohlásil Murtagh a chvíli zápolil s dveřmi do lednice. Sluha přiskočil a pomohl mu.
Murtagh se zazubil. "To je úžasné. Jde z toho chlad. Nezkazí se tak žádné maso." Přišel jsem blíž a spokojeně jsem se usmál, když jsem strčil dovnitř ruce. Chvilku jsme tam tak stáli a mávali rukama v otevřené lednici.
Sluha nás trochu křečovitě pozoroval. "Něco vám objednám z kuchyně, nemusíte se vůbec o jídlo starat," prohlásil, ale Murtagh zamával zamítavě rukou. "To ne, zvěřinu vždycky peču sám!"
Sluha ukázal na sporák a začal otáčet knoflíky na něm. "Tady tím pustíte ohřívání."
"To je jako pec?" pokoušel jsem se hádat.
Sluha radostně přikývl. Murtagh mezitím zotvíral všechny skříně a našel hrnce. Vzal z lednice kus masa a mrsknul to do největšího hrnce, co našel.
"No, radši vás tu nechám," řekl sluha a podal nám ruku. Pak se podíval někam do stropu a šel ven. Murtagh začal tu divnou malou pec zkoumat. "Chybí tam dřevo. Vidíš někde nějaké?"
Rozhlédl jsem se kolem. "Jenom nejspíš zapomněli, nebudeme je kvůli tomu otravovat, ať máme chvíli klid." Nejradši bych se natáhnul a spal. Murtagh otevřel dveře do trouby a strčil dovnitř hlavu. Slyšel jsem, jak nahlas čichá.
"Divně to tady smrdí! Fuj," oznámil a vytáhl hlavu ven. "Ale žádný dřevo."
Zamyšleně si zamnu bradu. "Třeba je to jako ty jejich samohybné kočáry bez koní."
"Myslíš, že je to pec, co nepotřebuje dřevo?"
"Možná potřebuje jenom zapálit."
Murtagh se zvedl, pokrčil rameny a napřáhl ruku. "Brisingr!"
Museli nám dát nový pokoj, protože z toho starého moc nezůstalo. Ti Narnijci jsou vážně blázni. Stačí, aby člověk zapálil oheň a všechno vybuchuje. Pak nám dlouze vysvětlovali, že některá jejich zařízení nepohánějí kouzla, ale zvláštní látky a plyny a že je to jejich věda. Asi něco takového jako laboratoř krále Orina, jen tisíckrát rozvinutější. A nesmí se používat oheň!
"Řekl jsem na omluvu, že se prostě musíme všechno o jejich světě teprve naučit."
Ředitel nám doporučil tu jejich televizi. Prý to bude asi pro nás nejrychlejší a že to prý funguje podobně jako naše obrazy ve vodě pomocí kouzel.
"Musíme se vzdělávat, Murtaghu," řekl jsem a Murtagh souhlasně rozhodil ruce a sednul si na gauč.
"Vidíš tady nějakou vodu?"
"Já už nic nedělám," odpověděl Murtagh uraženě. Začal jsem televizi zkoumat. Uprostřed byla průhledná plocha jako sklo a nahoře spouta dírek. "Tudy se asi leje voda a obraz se potom objeví asi tady," začal jsem dumat a ukazovat Murtaghovi. Murtagh si založil ruce na prsou a usmíval se. "Jsi na řadě."
Rozhlédl jsem se a našel velkou vázu s květinami. Vítězoslavně jsem ji Murtaghovi ukázal, protože uvnitř samozřejmě voda byla.
"Víš dobře, co děláš?" zeptá se Murtagh.
"Ne, ale zakázali nám používat oheň. Tohle je voda a ta snad nevybuchne. Sami nám řekli, že se tam používá voda, tak co?" odpovím, zatímco sebejistě naleju vodu do televize. "Nestane se vůbec nic špatného."
"Nestane se vůbec nic," zasměje se Murtagh. Ten jejich vynález se ani nepohnul. Zaťukal jsem do toho skla. Nic.
"Tak jo, vím, kdy jsem prohrál." Jdu ven přivolat našeho sloužícího.
"Rádi bychom zkusili tu vaši televizi, ale nevíme co s tím...," vysvětluju mu. "Udělal jsem všechno, co je potřeba...a nic," rozhodím ruce.
Sluha se zamračí. "To nefunguje?" Pak jde k televizi a něco na ní zmáčkne...
Ten náš sluha je pěkný nevděčník. Potom co vybouchla i televize a ze zdi vyšlehly blesky, si pro něj už šla zubatá. S Murtaghem jsme už byli dost vyčerpaní. Nejen, že jsme po tom náročném dni ještě nic nejedli, ale navíc jsme se museli uzdravovat z těžkých popálenin. A teď jsme se museli uzdravovat znovu a ještě navíc i jeho. Nebýt nás, už by to nerozdejchal. Ale byl nám vděčný? Vůbec ne. Začal křičet nadávky a chtěl utéct. Ale ředitel ho nakonec uklidnil a dal mu spoustu nějakých papírků. To ho uklidnilo a přišel se nám omluvit. Stejně už mu, ale nevěřím. S Murtaghem jsme byli oba začouzení a špinaví doslova už jako prasata. Znovu nás nastěhovali do nových pokojů a tentokrát nás zpocený ředitel odvedl přímo do koupelny, abychom se mohli umýt.
Byla tam něco jako studně s vodou na dně, ale bůhví proč nám s Murtaghem připomínala kadibudku. Nějak se nám nechtělo tam strkat ruce.
Murtagh ukázal na umyvadlo přidělané ke stěně. "Tady je lavór na zdi. Ale nikde žádná voda."
Použiju svoje kouzelné smysly.
"Voda je za zdí nad tím lavórem. A asi normálně vytéká z té trubky nad tím."
Murtagh se pokusil být chytrý a začal tu trubku mačkat. "Oni vždycky příjdou a jen se něčeho dotknou a tady...nic."
"Tak to uděláme po našem," řeknu. "Přivoláme si vodu ze zdi kouzlem."
Murtagh stiskne pevně víčka, otočí se a zakryje si rukama hlavu. Už se chystám použít kouzlo, když ho uvidím a dám si ruce v bok. "Nejsi teď na řadě?"
"To ne! Já už končím!"
Zasmál jsem se. "To by se ti líbilo, co? Dobře, tak oba."
Murtagh se neochotně postavil vedle mě a oba jsme zvedli ruku ke zdi. "Ethgrí adurna!"
Když začaly praskat zdi všude kolem, přiběhl vyděšený sluha, zaječel a vyběhl ven. "Pane řediteli, pane řediteli!" ječel. "Ty debilové vytrhali ze zdí všechny trubky!"
Zdi všude kolem praskaly s pekelným rachotem. Tak jsme zničili náš první hotel.


Tak to je moc!
Nějak divně to smrdí..
Tohle zvedne náladu 