Autorka→ majakmaj@seznam.cz
Tahle kapitola bude psaná z pohledu hlavní role. Trochu krátká, ale doufám, že brzy přibide další.
Ahoj. Jsem Vicky. Je mi 15 let. Mám dlouhé rovné, rude vlasy, jasně zelené oči a postavu, kterou mi skoro kždá holka závidí.
Rodiče jsem nikdy nepoznala. Jako mimino mě našel nějakej děda. Nemám tušení jestli zemřeli nebo mě prostě nechtěli. No a tak bydlím v děcáku. Nenávidím to tam. Vychovatelky jsou krávy, holky diliny a kluci idioti. Jídlo se tu nedá jíst. Zvlášt' když jste vegetariáni jako já. Je teda pravda, že holky by nebyly tak špatné, nebýt tý krávy Angeliky, kterou všichni obdivujou kromě mě a ona je kvůli tomu proti mě poštvala. No a škola je taky na nic. Navíc v děcáku mate hrozně málo soukromí. Pokoj máme po čtyřech a není se kde zašít. Jediný co vám zbejvá je se zdejchnout. A za to vás pak potrestaj. Ale stojí to za to. Náš děcák je na okraji Prahy (kterou taky nemám ráda), takže se vždy vypařím někam do lesa a nikdo mě nenajde.
Tak, už jsem o sobě řekla dost. Ted' vám řeknu tu novinku. Do našeho děcáku má přijet nova holka. Prý od pěti let, žila sama na ulici. Živila se tím co nasal nebo ukradla, ale při minulé krádeži jí chytili. Aspon' bude nějaké vzrůšo. Dokonce, možná nepodlehne Angelikinu vlivu.
Hele tamhle přijíždí auto. To už je ona. Vystoupí. No nazdar. To je Danila. Ta holka ze včerejška. Supr. Ta byla v poho. Ale stejně mi přijde divný, že máme stejný oči a postavu.
,,Zdar Danilo."
Usměje se když mě pozná.
,,Zdar Vicky."
V tom přijde Angelika. Závistivě si jí prohlídne. Očividně se jí nelíbí, že je hezčí než ona.
,,Ahoj jsem Angelika. Vicky odejdeš? Otravuješ novou."
,,Myslím, že sama posoudím kdo mě otravuje."
Teda ta nová Angeliku úplně prohlídla. Nejspíš zjistila, že si z ní chce udělat dalši fanynku. Jakoby jí četla myšlenky.
Angelika zrudne vzteky a odejde.
Dneska jsou nové rozpisy pokojů. Je to průser. Jsem na pokoji s Angelikou a jednou její fanynkou. Jediný plus je, že tam je taky Danila.
Vrazila jsem do pokoje. Zatím tu nikdo není. Fajn. Rychle si zaberu postel na kraji. Za pár minut přijde Danila.
,,Čau. Můžu?"
Ukáže na postel vedla mě.
,,Jasan."
Zarazila se a zamračila. Oč jí kráčí?
,,Co to má společného se stromy?"
Co? Kde vyrůstala? Vlastně na ulici, tak to se nedivím, že to nezná.
,,Jasan je zkomolený jasně."
Oči se jí rozzářily.
,,To je, ale super slovo."
Zasmála se. Přesně tak. Nechápu proč se učitelé, vždycky hrozně naštvou, když ho použiju. Vlastně všichni. Kromě Danily.
Dál jsme si povídali, když v tom přišla Angelika.
Ahoj. Jsem Vicky. Je mi 15 let. Mám dlouhé rovné, rude vlasy, jasně zelené oči a postavu, kterou mi skoro kždá holka závidí.
Rodiče jsem nikdy nepoznala. Jako mimino mě našel nějakej děda. Nemám tušení jestli zemřeli nebo mě prostě nechtěli. No a tak bydlím v děcáku. Nenávidím to tam. Vychovatelky jsou krávy, holky diliny a kluci idioti. Jídlo se tu nedá jíst. Zvlášt' když jste vegetariáni jako já. Je teda pravda, že holky by nebyly tak špatné, nebýt tý krávy Angeliky, kterou všichni obdivujou kromě mě a ona je kvůli tomu proti mě poštvala. No a škola je taky na nic. Navíc v děcáku mate hrozně málo soukromí. Pokoj máme po čtyřech a není se kde zašít. Jediný co vám zbejvá je se zdejchnout. A za to vás pak potrestaj. Ale stojí to za to. Náš děcák je na okraji Prahy (kterou taky nemám ráda), takže se vždy vypařím někam do lesa a nikdo mě nenajde.
Tak, už jsem o sobě řekla dost. Ted' vám řeknu tu novinku. Do našeho děcáku má přijet nova holka. Prý od pěti let, žila sama na ulici. Živila se tím co nasal nebo ukradla, ale při minulé krádeži jí chytili. Aspon' bude nějaké vzrůšo. Dokonce, možná nepodlehne Angelikinu vlivu.
Hele tamhle přijíždí auto. To už je ona. Vystoupí. No nazdar. To je Danila. Ta holka ze včerejška. Supr. Ta byla v poho. Ale stejně mi přijde divný, že máme stejný oči a postavu.
,,Zdar Danilo."
Usměje se když mě pozná.
,,Zdar Vicky."
V tom přijde Angelika. Závistivě si jí prohlídne. Očividně se jí nelíbí, že je hezčí než ona.
,,Ahoj jsem Angelika. Vicky odejdeš? Otravuješ novou."
,,Myslím, že sama posoudím kdo mě otravuje."
Teda ta nová Angeliku úplně prohlídla. Nejspíš zjistila, že si z ní chce udělat dalši fanynku. Jakoby jí četla myšlenky.
Angelika zrudne vzteky a odejde.
Dneska jsou nové rozpisy pokojů. Je to průser. Jsem na pokoji s Angelikou a jednou její fanynkou. Jediný plus je, že tam je taky Danila.
Vrazila jsem do pokoje. Zatím tu nikdo není. Fajn. Rychle si zaberu postel na kraji. Za pár minut přijde Danila.
,,Čau. Můžu?"
Ukáže na postel vedla mě.
,,Jasan."
Zarazila se a zamračila. Oč jí kráčí?
,,Co to má společného se stromy?"
Co? Kde vyrůstala? Vlastně na ulici, tak to se nedivím, že to nezná.
,,Jasan je zkomolený jasně."
Oči se jí rozzářily.
,,To je, ale super slovo."
Zasmála se. Přesně tak. Nechápu proč se učitelé, vždycky hrozně naštvou, když ho použiju. Vlastně všichni. Kromě Danily.
Dál jsme si povídali, když v tom přišla Angelika.


Super povídka, už se nemůžu dočkat na další díl!