close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

2. kapitola: Vesmírný záchod

1. září 2011 v 13:08 | Aranel van de´Corvin |  Prokletí

Jména nemají nic společného s osobami ve VA…i když možná…no nic, děkuji za pozornost a příjemné čtení =)

Ani nevím, jak dlouho už jsem seděla pod stromem a uvažovala o posledních událostech. Asi několik hodin. Co asi Stefan a Damon? Čím delší dobu jsem nad tím uvažovala, tím víc mi docházelo, že se mi od nich chce zdrhnout co nejdál. Divné… U Damona jsem tuhle nálada chápala ale Stefan? Vždyť jsem si myslela, že ho miluju…Myslela…Najednou mi to došlo. Ten hajzl na mně používal nátlak! A já si toho ani s mojí mocí všech pěti elementů nevšimla. Blbá, blbá, blbá!!! Z mých úvah mě vyrušilo zvonění mobilu. Ani jsem se nepodívala na číslo a okamžitě ho vzala. Předpokládala jsem, že to bude někdo ze Salvatorových tak jsem mu chtěla hezky nahlas říct(tzn. nevybíravě ječet) co si o nich myslím. Už jsem se nadechovala, když se jako první ozvala dívka.
"Haló, Elyss?" Počkat to je…
"Penny? Ahoj, hele, mám prosbičku… nemohla bych teď u tebe nějakou dobu bydlet?" Penny se specializuje na oheň a zemi. Malá rada- nenaštvěte jí, pokud je vám život milej.
"Jo, klidně, ale mohla bych i já tebe o něco požádat?"
"Ehm…jo asi jo. O co jde?" To se mi nezdá. Nemyslím tu žádost, já sama se jí totiž hodlám vecpat do bytu, ale ten tón hlasu…naposledy mě s ním žádala, abych místo ní šla jednou vyvenčit Kudrlinku. Kudrlinka byl pittbul jedné postarší dámy, a ta povora mně hryzla jen co se za bábou zavřely dveře. Sice jsem se potom uzdravila éterem, ale to je vedlejší.
"To ti vysvětlíme…potom. Máš prej přijet sem." Co? Jak my?
"Počkej, jak my, s kým tam budu?"
"Ahoj, už musím!"
"Hej, to…" z mobilu už se ozývalo jen hluché pípání. Tak to my vysvětlí!


***Před dveřmi Pennyina bytu***


Zaklepala jsem a čekala. Co mohlo být tak strašného? Jen ne další venčení! Když jsem chtěla zaklepat znova, otevřel mi nějaký kluk . Bylo mu asi dvacet tři, měl zelené oči a hnědé vlasy.
"Promiň, bydlí tady Penny?" Oči se mu rozšířili poznáním:
"Aha, ty jsi Elyss." On zná moje jméno? Otočil se a zařval: "Penny, Máš tu Elyss."
Z bytu se ozvalo :
"Tak ať jde dál!" Kluk se usmál a ustoupil abych mohla vejít. Když jsem vstoupila do bytu, upoutalo mojí pozornost cosi podobné průhledné bedně, do které někdo narval trubky a nějaké součástky. Potom tady taky byl obří binec- kolem bedny byli rozházené další součástky. V bytě byli kromě mě Penny, Kerry, Christian, Jasper a ten cizí kluk.
"Čau lidi!" Pozdravila jsem je (Technicky vzato jsem měla říctČau upíři, ale to je jen detail) . Otočila jsem se na toho kluka a zeptala se ho:
"Jak se jmenuješ?" Kluk se pousmál.
"Adrian." Fajn, snadnější část mám za sebou.
"Tak jo, Penny mi říkala o jednom problému…" Christian vyprskl smíchy a Kerry se na něj zamračila.
"O co jde?" Kerry se zatvářila že jde na popravu.
"Víš Elyss, jde o to, že jsem v poslední době začala pracovat jako konstruktérka pro NASA. A poslední z mích návrhů byl na vesmírný záchod, no a já si ten návrh nedávno prohlížela a zjistila jsem, že jsem udělala malinkatou chybičku." Kromě Christiana se Penny,Adrian a Jasper tvářili docela zaujatě, z čehož jsem si dala dohromady, že to slyší poprvé. Adrian se zeptal:
"Počkej, ty děláš záchody?" a zachechtal se. Mě sice bylo do smíchu taky, ale alespoň jsem se ovládala. Navíc mně zajímalo něco mnohem důležitějšího.
"Jak malou chybičku?" Kerry odpověděla naprosto bezvýrazně:
"Pokazí se to asi po deseti spláchnutích." Penny se zamračila.
"Co se stane?" Chtěla vědět. Kerry se zatvářila ještě hůř, zatímco Christian vypadal, že se náramně baví. Jasper, který také pracoval mezi obyčejnými lidmi vystudoval Matfyz , potlačoval smích stejně jako já, Adrian a Penny. Kerry se dala do vysvětlování:
"Je to jako čertík v krabičce, nikdo neví kdy, ale v jednu chvíli se objeví něco horšího, než loutka." Adrian se zachechtal:
"Tak proč to neopravíš?" Místo Kerry odpověděl Christian:
"Neví jak to opravit." Keren se k němu otočila a zavrčela:
"Ty mě máš podpořit!" To už jsem vyprskla smíchy. Jasper se jenom zeptal:
"A uvědomila jsi o tom NASA?" Kerry se na něj podívala jako na šílence:
"A co jsem jim měla asi říct? Zmrvila jsem váš záchod, takže za chvíli budou po vaší nablýskané vesmírné stanici lítat výkali?! A pokud už výslech skončil, mohli bychom už začít něco dělat?!" Podívala se na nás pohledem vraha. A zrovna tuhle chvíli si Adrian vybral, aby začal pitvat noviny ležící na stole.
"Hmmm… taková snůška keců!" Přešla jsem k němu a podívala se na jeden článek. Stačili mi dva řádky a už jsem věděla svoje:
"Článek je přesvědčivý asi jako advokát vysekávající doktora Kripena z vraždy." Pronesla jsem skeptickým hlasem. Adrian se na mně podíval a obočí mu vyletělo v zhůru.
"Vypadá to, že s tebou nebude taková nuda." Pronesl uznale. Zazubila jsem se na něj, když v tom nás Kerry vtáhla zpět do přítomnosti.
"Haló, můžeme se vrátit k tématu? Balit se budete moct, teprve až se na vesmírné stanici budou moci bezpečně vyprázdnit!" Protočila jsem oči, když v tom se Jasper od notebooku zeptal:
"Jak dlouho má trvat ta vesmírná mise?" Kerry se na něj otočila a odpověděla mu:
"Půl roku. A teď do práce. Tohle," ukázala na bednu ",je duplikát záchodu, a tohle," ukázala na součástky ",jsou součástky které mají k dispozici na vesmírné stanici. A my se máme postarat, aby se účastníci mise mohli vyprázdnit bez nebezpečí , že je budou bombardovat jejich vlastní…ehe…výkali. A teď názorná ukázka. Elyss, podej mi tu krabici." Ukázala na průhlednou krabici s víkem. Poslušně jsem ji zvedla a automaticky pronesla:
"To je ale tíha." Kerry sena mně podívala jako na cvoka a když jsem jí krabici poslušně podala, řekla na vysvětlenou:
"Tohle je sekaná mojí matky…" já jsem jí ale skočila do řeči:
"A proto je tak těžká?!"Kerry se už ale rvala víko z krabice a odpoveděla jen poněkud nepřítomě:
"Samozřejmě, je to sekaná mojí matky, ta testuje zažívací ústrojí už několik generací!" (Náš druh musí jíst normální jídlo i pít krev)
Vzala nůž, který už byl v krabici a odřízla kus sekané. Plátek potom vhodila do záchoda a zmáčkla tlačítko, které bylo na splachování. Když ho zmáčkla, sekaná byla strašnou rychlostí vymrštěna na strop, kde se rozplácla a zůstala tam.Jediný, kdo se ozval byl Adrian:
"No ty vole! Jak to chcete sundat?"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 sweek sweek | 1. září 2011 v 13:37 | Reagovat

skoro celou dobu výbuchy smíchu  :-D jinak užasná kapča a těším se na další ;-)

2 ezlo ezlo | Web | 1. září 2011 v 16:00 | Reagovat

Jé, díky :-D  :-D

3 Pavla Pavla | 1. září 2011 v 21:00 | Reagovat

pěkné dost jsem se nasmála :-D  :-D

4 Trista Trista | 1. září 2011 v 21:29 | Reagovat

No, Adrian to zabil tou otázkou na záver :D hehe teším sa na ďalšiu :P

5 Andy Ryan Andy Ryan | Web | 4. září 2011 v 12:15 | Reagovat

Ech, trošku nápadná podobnost s The Big bang theory :P ale tak co :) dobrá povídka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama