close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

Povídka sedmá Zabijte mě a já se odsud dostanu

1. září 2011 v 13:09 | Aranel van de´Corvin |  Renesance temnot


Její děs se slovy skoro ani nedal popsat. Nechtěla tomu věřit.
Dnes ráno k ní přijel na koni nějaký anděl. Volal na ni před vstupními dveřmi. Nejdřív si myslela, že jde pouze o nějakou provokaci, ale nakonec otevřela.
Jak později, při krátkém rozhovoru který se odehrával ve dveřích jejího domu, zjistila, byl to chlap od armády. A nesl jí velmi špatné správy.
Spadla na zem. Na chladnou zem jejího ohromného domu. Domu, který kdysi byl "jejich." Ale nyní už patřil pouze jí.
Voják jí sdělil zprávu. Zprávu, v níž stálo, že celá výprava byla pobita.
Ležela na zemi, oči zalité slzami. Brečela pokaždé, když její manžel bojoval. Brečela strachy. Nyní však brečela slzy zoufalství. A slanost těchto slz bolí nejvíc. "Klare. KLARE!" Anděl se jí pokoušel uklidnit, ale nedařilo se mu. Donesl jí tedy aspoň nejbližší křeslo, a poslal správu její matce, ať sem okamžitě přijde. Potom odešel. Nechal Losi ponořit se do oceánu pláče, zármutku a beznaděje.

"Do prdele" řekl někdo. Možná by vás zajímalo, kdo to řekl, ale to máte blbé, protože anděl, který tak promluvil, se plazil jedním z mnoha temných tunelů. Plazil se směrem dolů. Možná to nebylo úplně chytré, jít tam, kde jsou miliony vašich nepřátel.
Ale přeživšího tam něco volalo. Povinnosti.
Jeho hlava vysypala všechny nepotřebné informace. Zbývaly jen ty, které potřeboval ke splnění svého úkolu.
Co by z něj bylo, kdyby se vrátil nahoru? To tam dole nechá všechny své kamarády? Anděl moc dobře věděl, že démoni několik andělů zajali, aby za ně mohli dostat bohaté výkupné. Tento bojovník se rozhodl, že vezme věci do vlastních rukou. Musí zjistit, kde drží zajaté anděly, osvobodit je z tama, a utéct nahoru. Toto mu káže světlo, a on to udělá.
Prohledal těla nahoře, na bojišti, kde se odehrála jedna z největších bitev eho života. A největší prohra. Našel tam mnoho, mnoho andělů. Ty, kteří přežili, poslal po skupinách nahoru. Ale těch bylo minimum. Část těch, kterým už nemohl pomoci, pohřbil. Přeživší mu říkali: pojď s náma nahoru, umřeš zbytečně.
Anděl však prohledal mrtvé gavolty, a našel nejeden hyperpaladiový meč, nejedno iontové kopí. Věděl, že musí jít dolů. Byl to pocit, kterž vám zaplní celžý mozek, vyháže nepodstatné informace, a ukáže vám úkol jako fakt, který musíte splnit, aniž byste dbali na jakékoliv okolnosti. Byl vyzbrojen na cestu peklem. Cestu, jejímž začátkem se právě proplazil. Postavil se na nohy. A rozeběhl se. Nemá moc času. Nikdy nemá dost času.

"Pam pam pam. Pam pam pam. Pampam pam. Pam pam pam. Pam pam pam. Pam pam pam."
Klux otevřel oči.
"Pam pam pam:"
Byl v cele.
"Pam pam pam."
V cele démonů.
"Pam pam pam."
A zřejmě tam nebyl sám.

Klux byl vzhůru. Jeho vlastní hlava mu připadala nádobu, kterou před chvílí někdo vylil. Nevěděl nic. Téměř nic. Naštěstí se vědomosti po chvíli začínaly vracet.
Jeho tělo se nyní nachází v nějakém démonském hradě.
Jak určitě čekáte, Kluxem proletěl šíp zděšení z toho zjištění kde nyní je. Vyskočil na nohy.
Já jsem debil! Já jsem takový debil!
Proč? Proč jsem jen se Silvordem šel do té bitvy! Proč? Ležel jsem si s Losi v posteli, šukali jsme, svět byl krásný, příjemný, starostí bylo málo! A najednou přijel on, se svým dinosaurem, a dostal mě až sem. Fakt nádhera.
Kdybych se teď mohl probudit v mé vile! Kdyby vedle mě spala má žena, kdybych ji mohl políbit! Co bych za to dal? Celý svůj život! Proč! Proč je světlo tak kruté, že mě zavřelo tady, v temnotě! Vždyť jsem mu oddaně sloužil snad celé věky! Celý život jsem mu zasvětil! Proč! Proč? Proč jsem dopadl tak, jak jsem dopadl? Jsem ve vězení, jsem tady zavřený s démony, kteří mě každou chvílí podříznou. Jsem sám. Víc sám než kdykoliv jindy. Víc opuštěn světlem než kdykoli jindy. Ach, světlo! Světlo, vrať se ke mně! Dej mi sílu bojovat proti bezpráví podsvěta, protože jsem zůstal sám! Jsem poslední bojovník, a musím úplně sám porazit všechny ty démony, všechny Behemy, Leviathany, všechny...! Ale bojím se, že tyto mé modlitby jsou k ničemu! Ty mě tady přece neslyšíš! Nasloucháš jen nám, v nadsvětu! A mě z tama odvlekli! Ne, měl jsem skončit jako Amex! Když jsem, tehdy, před několika týdny, když začala tato zkurvená válka, tvrdil, že vše co jsme udělali pro světlo je nyní Amexovi nanic! Když jsem litoval jeho smrti! Možná jsem se mýlil! Co když je teď Amex jinde, na lepším světě? Co když chce, abych tam šel taky?
Avšak to je šílené. My nesmíme opustit svět, který pro nás stvořilo světlo! Toto je náš ráj. Ale není ráje bez pekla. Není-li ďábel, nemůže být anděl. Tak to bylo, tak to je. Ale tak to nebude, to přísahám! Udělám cokoliv, aby démoni zmizeli z tohoto bolestného světa, aby mí potomci mohli říct: náš předek zemřel za nás. Bez něj by tady vládli démoni. Ale on je všechny zahnal, a daroval nám dar největší: svobodu.
Pokud má cesta teď skončí, skončí se ctí. Postavil se, připraven čelit čemukoliv.
Na to, co uviděl, co později poznal, na to však nikdy v životě připraven nebyl. Koneckonců, ani být nemohl.

"Dobré ráno anděli můj!" vykřiklo něco hlasitě.
Kluxe zaplavil nepopsatelný pocit hrůzy.
"Drž hubu kreténe!" zařval další hlas. " a NECH toho anděla na pokoji! Nestojí o to, aby se s ním bavily bytosti neznalé světla!"
"Já se budu bavit s kým uznám za vhod - nééé!" Zařvala bytost, která opakovala slovo pam.

Klux se točil.
Viděl něco, co nikdy v životě vidět nechtěl. Něco děsivého.
Za svůj život popravdě mnoho démonů nevídal- setkával se s nimi pouze v nedávné době, během poslední invaze. A věděl, že démoni by neměli vypadat tak jako tento.
Věděl, že mají mnoho podob. Někteří mají čtyři nohy a humanoudní tělo, jiní vypadají jako pavouci, jsou tu i ohromní humanoidní démoni, a mnoho mnoho dalších. Věděl, že mohou být malí i velcí. Chytří i naprosto tupí. Neškodní i bezpeční. Věděl, že umí psát knihy, věděl, že umí hrát hry, věděl že rádi plavou.
Ale nikdy neslyšel o démonovi, který neměl žádný tvar.
Problém byl v tom, že jeden takový před ním právě seděl.

Cela byla, až na vězně, prázdná. Její stěny byly pokryty démoními přístroji. Z jejich rohů vycházely fialové blesky, které zřejmě měly démonovi bránit v útěku. Tyto blesky přeskakovaly z přístrojů na dvě mříže, kterými byl démon uzavřen před okolním světem.
Uvnitř klece seděl. Pokud vůbec uměl sedět, tak to právě prováděl.
Hora černého slizu, která na sobě měla andělský obličej, byla věcí, s níž Klux v několika předchozích minutách diskutoval.

"Cože?" zeptal se Klux
"Co má být?" zeptal se démon. "Já, jak už sis jistě všiml, nejsem svázán žádnými pravidly vašeho světa. Jsem Démon s v velkým D. A to D je tak velké, že kdybych se dostal do nadsvěta, stáhnul bych ho sem dolů!"
"Ztichni!" zařval Klux.
"Ticho anděli" řekl jiný démon někde v dáli. Klux by se rád podíval do tváře tohoto dalšího šílence, ale nedohlédl tam.
"Tepas k reke. Tepas Klux o teper. Ower klemase Klux."
"Ke"
"Můžete mi říct…" začal Klux.
"Ano. Uvěznil tě."
"To už jsem si všiml. A nebudu se tě ptát kdo mě uvěznil, protože vím že to byl ten čurák Avaz, a ani se tě nebudu ptát, kde jsem, protože to vím moc dobře- v podsvětě!" zařval z plna plic.
"Konečně anděl, který chápe svou situaci!" vykřikl nadšeně nehmotný. Bohužel si nevšiml tónu, kterým Klux mluví. Pochopil by, že je ve velmi hluboké depresi. "Twere, tato byses měl chovat."
"Nemluv na mě bytost pekelná!" zařval anděl z povzdálí. "A ty, nově příchozí anděli, střez se diskuze s tou bestií, sic zanikne tvá duše!"
"Neposlouchej toho kreténka, a radši mi prozraď to, jak ti nahoře říkají tví přátelé, tvá žena, tvé děti, tví rodiče, tvé…"
"Klux" řekl, aby uťal proud slov, která se linula z huby démona stejně jako smrad podsvěta. Koneckonců, Klux věděl, že jeho spoluvězeň dokázal číst v hlavě, a že už toho o novém andělovi ví víc než dost. "Jsem Klux. To by ti mělo stačit. A jak tady tito chudáci říkají tobě?" zetpal se Klux.
"DRŽ HUBU!" zařval nějaký démon. "KRANA OPER TATQTO!"
"To by stačilo" řekl nehmotný. "Říkaj mi Tepas, Kluxi. Věřím, že si zde užijeme dlouhý a krásný život plný radosti a zmrzliny!"
Klux se na beztvarého díval tak, jako byste se dívali na chlapa, který chce stůj co stůj otevřít svůj stánek s párky na tříproudové dálnici.
"Zmrzliny?" zeptal se Klux.
"Bože! Cože? Vy nahoře nemáte zmrzlinu?" začal vyšilovat Tepas. "Jak nemůžete jíst zmrzlinu? Jíst zmrzlinu, to je jakobyste mohli sníst celý sladký svět! Jakmile zaboříš svůj jazyk do té krásné sračky z všemožných potravin, tak se tvé problémy stanou nepatrné oproti ohromné úlevě, kterou cítí tvůj vyprahlý jazyk! Můj jazyk je velmi vyprahl! Mám na něm vpravo tři rýhy, vlevo ho mám rozřízlý, mám tam padesát sedm teček, osm kaňonků…"
"My známe zmrzlinu" řekl Klux, který přemýšlel o tom, že démoni ho možná poslali k tomuto šílenci…Tepasovi… protože si mysleli, že to pro něj bude trest horší než smrt.
"Tak to si jí potom moc nevážíte" odpověděl mu Tepas.

"A jak ses sem dostal?" zeptal se Klux. O zmrzlině se zrovna teď opravdu nechtěl bavit.
"Dostal? Dostal jsem se sem velmi jednoduše! Dal oranžovou sračku tomu afritovi ledovému!"
Klux bylas půl minut ticho. Dělal něco složitého- hledal ve větě, kterou mu laskavý Tepas řekl, nějaký hlubší smysl. Marně. Začal se bát, že diskuze s tímto tvorem bude mírně jednostranná. "Cože?"
"Skoro jsem zabil nejvyššího" řekl Tepas pyšně."
"Ne!" vykřikl Klux.
"Máš pravdu" řekl nějaký další hlas. "Ten postih lže, jako když tiskne" pokračoval, a jeho přičemž jeho tón jsme mohli popsat jak stoprocentní pesimista zalitý sarkazmem. "Když jsem do tohoto ráje došel, tak mi tato nádhera zpívala o tom jak bojovala proti Pánovi, a jak jej skoro zabila. Když to jednou slyšel majitel, tak se zasmál, a řekl nám všem, jak to doopravdy bylo."

"Ano" pokračoval někdo, kdo zřejmě byl anděl. "Ten debil vyzval pána na souboj, ale netrvalo to ani zlomek vteřiny. Pán z něj udělal tuto trosku, a potom nakázal zavřít ho do žaláře, ať věčně trpí.
"Víš, Vere, je velmi příjemné když tě nějaký andílek pořád přerušuje, děkuji moc."
"Nemáš za co, Yze. Hlavně co nejvíc pesimizmu, co?"
"Jak jinak."

"Počkejte!" vykřikl Klux.
"Na co?" zeptal se Tepas. "My ještě nikam nejdeme."
"Ten beztvárný mi říkal, že tady je krásný život plný mrzliny."
"Tak to ti trochu lhal." Odpověděl pesimistický démon. "Pán nás živí jen energií, a dává nám jí tolik, abychom tak akorát přežili. Už desetiletí tady jen celé dny sedím a přemýšlím. Toho postiha nepolouchej, nemá to v hlavě tak úplně v pořádku. Vítej v realitě."
"A ty jsi… Yz?" zeptal se Klux.
"Jo vole" odpověděl Yz

"A vy, andělé, jak ste se se dostali?" zeptal se Klux.
"Pochytali nás ve všemožných bitvách" odpověděl mu ten, kterému Yz říkal Vere. "Já jsem tady třetím rokem. A říkám ti, je to to nejhorší peklo, které jsem kdy zažil. Už ani nevím, jaké to je nahoře…" přestal mluvit, chytnul se za obličej, a přes celé vězení šlo slyšet, že se rozbrečel.
"Ticho!" zařval jiný anděl. "Jak můžeš být tak slabý, Verekerutele? My jsme vyvolení světla, a toto je jen zkouška…"
"A zítra bude premiéra, tak rychle zkoušejme!" volal na celý svět Tepas.

"Zítra bude spíš derniéra" odtušil Klux. "Světlý bratře, jaké je tvé velectěné jméno?" zeptal se Klux.
"Jsem Nazeroxemantirix, Odvážný rytíř, Bílý rytíř a ruka pravdy, zajatý zlem a čekající na spásu."
Klux přikývnul. "Jak dlouho tady jsi?"
"Čekám už padesátým rokem" řekl.
"Aha."

Takže si to pomalu začal celé rovnat v hlavě. Má tady skupinu vězňů, z nichž by určitě mnoho chtělo utéct. Chvíli ještě bude trvat, než se seznámí se všemi, ale máme času dost. Hlavní je to, že ještě pořád máme naději. To však ještě nevěděl, kdo že je jejich žalářník.

Dveře se otevřely. A otevřely se samy. Vzhledem k tomu, že všechny cely ztichly, Klux poznal, že žalářník se zřejmě kvapem blíží.

"Dobrý den ve spolek, zmrdi" řekl Avaz, který vkráčel dovnitř.
"COŽE?" zařval Klux.
"Avazi…" začal říkat démon, který před chvílí nadával démonovi.
"Žalářník je můj moc dobrý přítel, Dente." Řekl Avaz. "Domluvil jsem se s ním, a přišel jsem se podívat na našeho nejnovějšího…hosta." Potom se rozešel, doprostřed místnosti, tak, aby se mohl Kluxovi dívat do očí. A očekával, že anděl bude pohled opětovat.
Klux si nebyl ochoten připustit moc, kterou tento démon vládne. Věřil, že světlo mu dá všechny potřebné prostředky k jeho poražení.
Ale zřejmě se mýlil.
Používání Sakritonu Avaze měnilo. Jeho tělo nyní bylo víc mohutné, vůle pevnější. Všichni v místnosti cítili fyzickou přítomnost tohoto lovce andělů.

"Dnes k vám přibyl nový přírůstek, a jak už to tak u nás bývá, pokud zas někoho nenapadne záchranná akce, bude tady až na věčnost." Při této větě chodil dokola, středem místnosti.
Potom se zprudka otočil na Kluxe. "A pokud se ho někdo pokusí zachránit jinak než čestnou výměnou, bude tady náš nováček ještě kratší dobu."

"Ty hajzle, já ti ve jménu světla přikazuji mě pustit!" zařval ze všech sil Klux.
Avaz se na Kluxe díval asi stejně, jako se před chvílí Klux díval na Tepase. Ten mimochodem nyní utrousil. "Mluvit takto s majitelem Sakritonu je nejlepší cesta k tomu zjistit, jaké to je, když si můžete sáhnout na Sakriton, který se vám zabodl do těla v břiše, a opustí vaše tělo lebkou. Cestou toho stihne napáchat celkem hodně, víte. A já nevím, jak to máte vy, ale velká část z nás, démonů, k životu hlavu potřebuje. Vy však třeba potřebujete ty své pohlavní orgány, já vás nestudoval…"
"To stačí, šílenče" řekl Avaz. Opět se začal věnovat Kluxovi. "Jo, vy jste mi přikázal pustit vás, pane? Tak jo, já to udělám. Omlouvám se, že jsem vás vůbec zajal, omlouvám se, že jsem nenechal anděly povraždit démony, omlouvám se, že jsem bránil svou vlast! Víte, jak to ode mě bylo laciné? Měl jsem vám radši piomoct, že? Problém je však v tom, že pokud vás postím, nepustí vás mí kolegové, kterých je tady v tomto komplexu hodně. Fakt velmi moc. Nevím, a nezajímá mě, kolik přesně jich tady je, ale určitě je jich dost na to aby tě zabili. Koneckonců, můžeme to zkusit, co? Vsadíš svůj život za možnost útěku z podsvěta?"
Klux byl chvíli ticho. "Ano."
"Tak to jsi muž věrný světla. Problém je však v tom, že já tě na svobodu nepustím. Trp milionkrát víc než Maurii" řekl, otočil se na podpadku, a rozešel se ke dveřím.

"HAJZLE!" zařval Klux na odcházejícího démona.
Ten se otočil, a v jeho očích, které neměl, by určitě šel vidět úsměv. "Kluxi. Já jsem hajzl. Já si to uvědomuji. Nevýhoda vás, andělů, je v tom, že si nechcete připustit, že jste náš přesný opak. Ne přesný, ne, to jsem řekl blbě. Ještě jen ten opak. A my jsme v některých věcech dobří. Vy jste zase v některých věcech špatní. Toto však nikdy neakceptujete, a proto musí všichni z tvého druhu skončit tak jako ty.
Ještě bych tě mohl poučit o několika zvláštních detailech tohoto vězení. Takže, jak sis jistě všimnul, jsi v kleci. A mezi zdmi. Určitě jsi dost chytrý na to, abys uhádl, že jsi hlídám nejen fyzickými mřížemi, ale že je tady i pár psychických. Takže si radši dávej pozor. Velký pozor.
Každý den dostanete minimum. To budou živiny a tekutiny, které do vás vpravíme. Budete-li dělat moc velký hluk, podstoupíte mučení, nebude- li ani to stačit, zajistíme, abyste už ani jednou v životě nepromluvili. S nadsvětníma tě vyměníme za rok míru a zničení padesáti svatých krystalů světla."
Avaz chvíli nechal Kluxe, ať přemýšlí nad touto nabídkou (z obličeje anděla však šlo poznat, že je šokován), a potom se otočil na podpadku.
Klux začal křičet na postavu, která odcházela. Na zosobnění tmy. Respektive výkřiky na postavu, která mu z života tmu udělala.

Klux se po několikaminutovém řevu složil k zemi. Je konec. Toto je úplný konec. Za tolik surovin mě andělé nevymění! Nemám takovou cenu! Jsem jen obyčejný anděl! Co mám dělat?
"Toto řekl nám všem" řekl mu Tepas. "Nedělej si s tím hlavu."
"COŽE!" zařvval Klux. "MŮJ ŽIVOT SKONČIL! JSEM V PEKLE! A MĚL JSEM BÝT V RÁJI! TOTO JE MOC ŠPATNÝ VTIP! SLYŠÍTE MĚ! CHI DO RÁJE! ZABIJTE MĚ A JÁ SE TAM DOSTANU!"
"Kluxi, nech toho, věř ve světlo!" křičel na něj Naz.
"ZABIJTE MĚ A JÁ SE ODSUD DOSTANU!"
"Pam pam pam."
"ZABIJTE MĚ A JÁ SE ODSUD DOSTNU!"
"Pam pam pam."
"ZABIJTE MĚ A JÁ SE ODSUD DOSTANU!"
"Pam pam pam."
"Bojím se, že ne" řekl Yz.
"ZABIJTE MĚ A JÁ SE ODSUD DOSTANU!"
"Ten má dost" řekl jeden démon.
"Nech ho být, je tady nový, musí si zvyknout" odpověděl někdo.
"Pam pam pam."
"JÁ SE ODSUD DOSTANU!"
"Věřili byste, že už mě to sere?" zeptal se Dent.
"A jako celkem aj jo" doplnil nějaký jiný démon.
"ZABIJTE MĚ!"
"Já bych ho tak rád zabil." Pokračoval Dent. "Škoda, že tu jsou ty mříže.
"ZABIJTE MĚ A JÁ SE ODSUD DOSTANU!"
"Taky bych chtěl mát v životě takovou jistotu" pokračoval někdo.
"ZABIJTE MĚ A JÁ SE Z TADYMA DOSTANU!"

"ZABIJTE MĚ A JÁ SE Z TADYMA DOSTANU" řval beznadějný Klux. Věřil, že mu vězení odpoví. Že ho zabije. Ale nestalo se tak. A on si pomalu začal uvědomovat, že jeho život skončil. Stalo se mu něco horšího než smrt. A nikdo mu nevysvětlil proč.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Čteš u mě na blogu nějakou povídku?

Ano
Ne
Ne, ale přečtu si.
Nečtu povídky!

Komentáře

1 Hakky "Stalker" Life Hakky "Stalker" Life | Web | 1. září 2011 v 13:23 | Reagovat

Pěkně napsaná, jen tak dál. Démoni na konci rozesmálo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama