close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

Úvod

24. září 2011 v 9:49 | Aranel van de´Corvin |  Nový svět
Autorka→ majakmaj@seznam.cz

Ahoj. Rozhodla jsem se napsat povídku o Eragonovi. Můj první nápad byl, že se někdo z našeho světa dostane do Alagäesie, ale je pravda, že takových povídek je hodně, tak jsem přemýšela, jak to změnit, napadlo mně spoustu variant, ale vyhrála ta, ve které se někdo dostane z Alagaesie do Česka a když se nějak vrátí, tak s sebou stáhne ještě někoho. Je to moje první povídka, tak doufám, že se vám bue líbit...

Letím na své dračici. Miluju ten pocit svobody, když mi mé černé, vlnité vlasy vlajou ve větru a když sleduju vrcholky stromů v Ellesméře, které se rozprostírají hluboko pod námi. Vážně. Zbožnuju létání. Tak ted' abyste my rozumněli. Jsem Danila. Jediná dračí Jezdkyně v celé Alagäesii. Dalo práci dostat se mezi Jezdce. Žebrala jsem tak dlouho, až mně dovolili jít k nějaké blbé zkoušce (co ty si ještě nevimyslej), jestli jsem dost elf, protože když už Jezdkyně (vidíte tu diskrimiaci?), tak aspon' elfka (ještě ke všemu rasisti). Pravděpodobně jste nepochopili, jak někdo může být dost elf. Je to prosté jsem míšenka. Udivuje vás to? No, at'vás to udivuje nebo ne, tak je to Pravda. Má matka byla před smrtí člověk a otec elf. Mimochodem to je Oromis. Napadlo mně, že ho možná znáte. :-D Tak ted'zpátky k tý zkoužce. Když jsem jí složila na výbornou, což nikdo nečekal, tak uznali, že jediné v čem nejsem elf, jsou mé ROVNÉ, zelené oči. Idioti. Tady je vidět, že hodnotí podle vzhle, bojových schopností a úrovně kouzlení. Já se totiž vůbec nechovám jako elf. Hlavně NESNÁŠÍM zdvořilost. Zato ti elfové jsou jí posedlí. Mých odlišností od elfů je hodně, takže je ted'nebudu zminovat. Díky úspěšně složené zkoužce, mně Jezdci chtě nechtě museli pustit k vejcím. Hned jak jsem vstoupila do místnosti, tak jsem cítila, jak mně to thane k tomu zelénému. Přistoupila jsem k němu, dotkla jsem se ho a po týdnu se výlýhla Calista. Od té doby jsem Jezdkyně. Tak ted'vás asi zajímá, proč letíme nad Ellesmérou a pokud ne tak mate smůlu, protože vám to stejně řeknu. Navštívila jsem Ellesméru hlavně proto, že se bude konat Agaetí Blodherm ve starověkém jazyce, nebo taky Oslava Pokrevní Přísahy v lidském jazyce, která se kvapem blíží. A taky jsem si pokecala se svou nej, kámoškou Aryou. Dokázaly jsme hodiny diskutovat o tom, jak Galbatorix přišel o draka a zešílel. Je mi ho líto. Neumím si představit, jaké by to bylo bez Calisty. No a když jsem odjížděla, tak mě Aryin otec, král Evandar pověřil úkolem: donést vzkaz Vraelovi, vůdci Jezdců do Iliree. Přijmula jsem ten úkol celkem s potěšením, protože pokud budu v Ilirey, tak můžu navštívit svého otce Oromise. ----------------------------------Po dvou dnech---------------------------------------- Ha! Konečně vidím v dálce se rýsovat Ilieu. S Calistinim tempem, tam budeme za 5 minut. ---------------------------------Za 5 minut----------------------------------------------Tak ne no. --------------------------------Za 10 minut---------------------------------------------No hurá. Už jsem si myslela, že jsem nedoletíme. Ale po dlouhé době čekání, už přistáváme. Tamhle stojí Vrael. Musím mu předat vzkaz. Začnu:,,Atra esterní ono thelduin." (Necht' nad tebou vládne štěstí) Pokračuje:,,Atra du evarínya ono varda:" (Necht'nad tebou hvězdy bdí) Dokončím:,,Un atra mor'ranr lífa unin hjarta onr." (Necht'je mír v tvém srdci) ,,Nesu vzkaz od krále Evandara." ,,Pověz mi, co má král na srdci Danilo svit-kona. (elfský výraz pro velmi moudrou ženu) Bože co to má být? Pověz mi co má kraal na srdci? Nemůže říct normálně:,,Jakej?" Musí se vyjadřovat tak stupidně? Tomu se říká zdvořilost. Oznámí mi Calista v hlavě. Co to je? Zeptám se, abych jí pozlobila (taky v hlavě) Odfrkne si a z nozder se jí vyvalí obláček kouře. Já samozřejmě vím co je to zdvořilost. Nějaká kravina co vymysleli elfové. Aspon' myslím. Soudím tak z toho důvodu, že jsou sami tak proklatě zdvořílí. Abych pravdu řekla, tak už mně s tím serou. To je furt Danila svit-kona sem, Danila svit-kona tam. Z toho se dá leda tak zešílet. Danilo. Calisto. Ten vzkaz. Jakej vzkaz? Já se z tebe zblázním. Ze mně? No slyšeli jste to? Já tady šílím z elfský zdvořilosti a ona šílí ze mně. Ze mně! Podívej Vrael začíná být nervozní. A co já s tím? No řekněte. Co pak á můžu za to, že je nervozní? Calista asislyšela mé myšlenky, protože řekla: Jo můžeš, ty pubertačko. Cos to řekla? Pubertačko! Ted' mně urazila. Desetiletá dračice mi bude říkat pubertačko? Danilo. Nemluvím s tebou. Danolo!! Nezdá se vám, že tady bzučí moucha? DANILO!!! Trhla jsem sebou. Co na mně řveš? Nejsem hluchá. Ale ano jsi. Nejsem. JSI!! Radši se s ní nebudu dohadovat, nebo mi odumře mozek (pokud to už neudělal) z toho jejího řevu. Co je? Zeptám se nevrle. Ten vzkaz. O jakým vzkazu to furt mluvš? Bože. Ty než se vyžvejkneš, tak zapomeneš co si chtěla říct. Přemýšlej. Proč jsme tady? Tím chceš naznačit, že mi nejde mluvení? Ne tím chci naznačit, že ti jde mluvení až moc, ale málokdy k tématu. Aha. Tak jsme tady? Copak já vím? PŘEMÝŠEJ!!! ÁÁÁÁÁ!!! NEŘVI TAK!!! DĚLEJ§!! TAK JO, ALE LASKAVĚ NA CHVÍLI ZMLKNI!!!!!!! Cítila jsem ,že má vztek, ale kupidivu mně poslechla. Tak. Proč jsme tady? Protože nás sem poslal Evandar. To jsem si teda pomohla. A proč nás sem poslal Evandar? Zapojila se do mého monologu Calista Protože máme vyřídit vzkaz Vraelovi. Už když jsem to vyslovila (vlastně nevyslovila) tak jsem věděla, že je na tom něco divnýho. Ale proč? Zamyslím se nad tím (což dokazuje, že můj mozek neoumřel). Chvíli mi to šrotuje a pak mi to to dojde. Ten vzkaz!!!!! No konečně. Už jsem si myslela, že ti to nedojde. Očividně mi to došlo, tak mně příště nepodcenuj. Tak ho vyřid'. ,,Jo ten vzkaz." Řeknu nahlas. ,,A zavři pusu nebo ti do ní vlýtne moucha." Vrael na mně zírá, jako na cvoka. Ne že bych nebyla, ale stejně. Není to zdvořilé. Elfové jsou tak nezdvořilí. Tak ted' ten vzkaz. Najednou se zarazím. Počkat. A sakra. Já ho zapoměla. To je ten můj zvyk, všechno co ten nudnej elf (Evandar) vypustí z úst, pouštět jedním uchem dovnitř a druhým ven. Z toho co říkal, jsem pochytila, že mám vyřídit vzkaz tomu nudnýmu elfovi (tentokrát Vrael). A to mně samotnou překvapilo. Zabodova jsem. Pochytila jsem aspon' cast z toho jeho nudnýho proslovu. No jo, ale to bude pěknej trapas. Leda žeby…… Calisto. Ano? Ty určitě víš, jak ten vzkaz zněl. Ano. A řekneš mi ho? Měla bych? Ano. A proč? Protože jinak to bude trapas I pro tebe. Pravda. Tak jak zní ten vzkaz? Víš co radši mu ho řeknu sama. Ty by ses začala zaobírat obsahem a neřekla mu to. Nene. Jojo. Ne. Jo. Ne. Nehádej se se mnou, já to vím líp. Nevíš. Vím. Nevíš. Ty jsi, ale tvrdohlavá. Já? Kdo jinej? Hmmm Vrael? Na něj bych sotva mluvila v ženským rode. Ty jsi schopná všeho. Mlč už, at' můžu vyřidít re vzkaz. Ty jsi ho ještě nevyřídila? A kdy asi? Někdy. Moc vtipné. Víš, že tohle říkají ti co nemají odpověd'. Takže ty nemáš odpověd'? GRR. Zavrčela a uzavřela svou mysl před mojí. Když dopověděla vzkaz, tak Vrael řekl: ,,Děkuji za doručení vzkazu Danilo svit-kona. Nyní můžete jít." No konečně. Už jsem si myslela, že tady usnu. Elfům všechno hrozně dlouho trvá. Potom jsem se rozloučila s Vraelem a odešla hledat Oromise. Našly jsme ho, vyměnili si tradiční elfské pozdravy, pak jsme se pozdravily s Glaedrem (jeho drakem). ,,Co vás k nám přivádí?" Zeptal se Oromis s úsměvem. Zvedla jsem obočí. ,,Nemůžu ani navštívit svého otce?" To samozřejmně můžeš, ale pochybuji, že jste přišly jen kvůli tomu. Ozval se Glaedr. Má recht. Ale, hrály jsme sin a holuby. Vypadá to, že nic nepochopili. Aspon' nějaký plus. Můžu si z nich dělat srandu. Dělaly jsme posly Evandarovi a Vraelovi. Odpoví jim Calista. Hej! Tys to zkazila! A schválně. Dnes už toho bylo dost. Co? Vždyt' jsem nic neudělala! Ne. Jenom si kvůli tobě Vrael myslí, že jsme cvoci. Nene. On si myslí, že já jsem cvok. Pokud si to myslí, tak jsou jeho myšlenky správné. Cos to řekla? Nic. Máš štěstí. ,,Můžu mluvit s Bromem?" Zeptala jsem se Oromise. ,,Jistě." ,,Super." Brom je fajn, pořád se mně na něco ptá. Jeho otázky beru jako výzvu. Některé jsou sice primitivní, ale některé jsou těžké I pro mně a to jsem plnohodnotný Jezdec. A i jeho dračice Safira je skvělá. ,,Čau Danilo." Ajajaj. Ten hlas znám. ,,Mluvím na tebe." Otočím se. Je to Morzan. ,,Ne vážně? Nevšimla jsem si." ,,Jsi hluchá?" Něco zamumlám, aby to neslyšel. ,,Co si říkala?" Zeptal se podle očekávání. ,,A kdo je hluchej ted'?" Ted' jsem ho dostala. Zaklel a radši odešel, abych ho neztrapnila ještě víc. Abyste to pochopili, tak Morzan je Jezdec a Oromisův učen' stejně jako Brom. No a já Morzana nemůžu vystát. Je to idiot, co mně balí. Jako by u mně mohl mít šanci. Je prostě nesnesitelný. Tamhle je Brom. ,,Zdar Brome." ,,Zdravím Danilo." ,,Tak co život?" ,,Dobrý a ty?" ,,Taky. Jen Morzan furt otravuje." ,,Proč?" ,,Protože je to buzerant." ,,Není." ,,Ale je." V tomhle se s Bromem nikdy neschodneme. Najednou přiletí Safira. ,,Čau Safiro." Ahoj Danilo. Ahoj Calisto. Ahoj Safiro. Přidá se taky Calista. -------------------------------------Po několika hodinách----------------------------- ,,Už vážně budu muset jít." Řeknu už po několikátý. ,,Ale tentokrát doopravdy. Pokud nevyletíme ted', tak nestihnem Agaetí Blödhren a to by byla škoda." ,,To ano. Nemohli bychom letět s vámi?" Zeptal se Brom. ,,Já na Oslavě Pokrevní Přísahy nikdy nebyl." Ten taky musí být všude. ,,To nepůjde. Ted' se musíte soustředit na výcvik. Však ještě budete mít dost příležitosti." Vidíte, jaké ze mně padají moudra? Sama se nepoznávám. Měla bych brzdit, nebo mně bude považovat za šprtku a svatouška a to bych nepřežila. Co to tu plácám? Já bych to přežila, ale on by to nepřežil. Musela bych ho zabít, aby to nemohl nikde rozhlásit. A tím pádem bych zabila i Safiru. Bože na co to myslím? Jsem dvojnásobný, myšlenkový vrah! Není to kravina? -------------------------------------Po půl hodině-------------------------------------- Konečně odlétáme. Hurá. Letíme na Agaetí Blödhren! ----------------------------------Po 18 hodinách--------------------------------------- Letíme nad pouští Hadarak a nevypadá to s námi dobře. Žene se na nás pořádná bouřka. Musíme přistát! Řeknu Calistě. Mý předkové divocí draci by se nebáli trochy vody a já taky nebudu! A vlétne do bouře. To není bouře. To je hurikán. Vítr s Calistou hází sem a tam. Najednou jí převrátí. Držím se sedla jako klíště, ale v tom mi do rukou udeří blesk a já se pustila a padám. DANILO! Slyším Calistin výkřik, ale nemůže nic dělat. Bouře jí odnáší ode mně. Pár metrů nad zemí, zamumlám kouzlo, které zmírní můj pád, takže ještě žiju. Vyléčím své zranění a ohlédnu se po Calistě, ale je příliš daleko. Dokonce se s ní nemůžu myšlenkově spojit. No ted' jí nemůžu pomoct. Bude si muset poradit sama. A hele. Přede mnou se rýsuje jeskyně. Tam se můžu schovat před bouří. Dojdu tam, ale je tam příliš tma, takže ani mé elfské oči nic nevidí. ,,Garjzla." Řeknu a celá jeskyně e rozzáří zeleným světlem. Ale pořád je tady zioma. ,,Brisingr." Ted' se rozhoří zelený ohen'. Možná by vás zajímalo, proč je šechno zelený. Odpověd' je prostá. Protože jsem Jezdkyní a Calista má zelené šupiny, tak je i barva mých kouzel zelená. Sednu si k ohni a zadívám se do něj. Zničehonic zahlídnu na protější straně jeskyně vyrytá nějaká slova. Dojdu k nim a prohlídnu si je. Poznám starověké písmo, ale ty slova neznám. Přečtu je nahlas. Už když jsem se čtením začínala měla jsem dobrý pocit. Jakmile jsem to dořekla, zamotala se mi hlava, ztratila jem půdu pod nohama a pak všude nastala tma.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eragon Shadeslayer Eragon Shadeslayer | 24. září 2011 v 11:37 | Reagovat

Haháá! Zahájil jsem novou éru!!! :D  :D  :D

2 Moni Moni | 8. ledna 2012 v 16:44 | Reagovat

Týýýjo..xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama