Autorka→ zrzka090@seznam.cz
1.kapitola Máme to ale krásný den, že??
Obyčejný den. Obyčejný den s dobrým začátkem a však s jakým koncem? Toť otázka. Sestry Veronika a Ela byly právě v koupelně. Asi bych vám je měla představit. Starší Veronika, měla hnědé vlasy pod lopatky. Byla poměrně vysoká a měla hnědé oči. Bylo jí 17 a postavu měla hubenou. Mladší Ela měla kratší hnědé vlasy na mikádo a stejnou postavu jako Veronika. Bylo jí 12 a měla modré oči. Právě se chystaly do školy. Jejich koupelny byla malá, protože v té době nebyla moc pěkná doba. Právě vycházely z koupelny, avšak jakmile dovřely dveře, ozval se výbuch. "Mami!" zakřičely obě, jakmile se dozvěděly, že výbuch se ozval z jejich malého domku. "Jsem v pořádku, děvčata! Avšak pokud tohle město neopustíte, tak v pořádku nebudete akorát vy! A to bych si neodpustila. Proto vás posílám, k jedním mým známým. A neodmlouvat!" dodala jejich matka, když uviděla jejich výrazy. Věděly, že nemá cenu jí odporovat. Se slzami v očích si zabalily těch pár věcí, co měly pokoji a čekaly u dveří. Jejich matka k nim došla a za chvíli, už byly na cestě na nádraží. Bylo tam plno lidí. Veronika, mezi nimi zahlédla i čtveřici děti asi ve stejném věku jako ony dvě. Byli to dva kluci a dvě dívky…zřejmě sourozenci. Kluci měli každý krátké vlasy, ale ten vyšší je měl hnědé a ten menší černé. Potom tu byla největší z těch dvou dívek. Hnědovláska s vlasy kousek pod lopatky. Ta nejmladší holčina, měla hnědé vlasy na mikádo. Potom už je neviděla, protože musely pokračovat do vlaku. Rychle se nahrnuly k oknu a začaly horlivě pokřikovat na jejich matku. "Hlavně si neubliž, mami!" zakřičela na konec Verča a potom vlak odjel. Obě sestry si šla hledat volné kupé, avšak žádné nenašly. Až potom na konci. V kupé seděli oni čtyři děcka, které Zuzka viděla na nástupišti. Otevřela dveře a zeptala se. "Ahoj. Já jsem Veronika a tohle je Ela Bluers. Mohly bychom si k vám sednout?" "Jasně. Já jsem Lucka Pevencyová, tohle je Petr, Edmund a Zuzana. Mě je 12, Petrovi je 19, Zuzaně je 17 a Edmundovi 15(Je to vymyšlený věk xD)." Řekla nejmladší holčina Lucka. "Mě je 17 a tady Ele je taky 12." Lucka se hned rozzářila, že potkala někoho v jejím věku a tak celou cestu prokecaly spolu. Verča se však bavila se Zuzkou. Obě dvě byly povahově úplně na puntík stejné, a proto se hned skamarádily. Cesta rychle ubíhala, avšak potom přišla na řadu malá stanice kousek za malou vesničkou ve Walesu. Lucinka hned posmutněla, že už Elu nikdy neuvidí, avšak Ela jí utěšila, že se určite zase někdy sejdou. Lucka se na ni trochu usmála, avšak potom už se musely rozloučit. Vystoupily z vlaku a dopadly na kamennou cestičku. Jejich matka jim popsala cestu, takže Verče nedělalo problém, jak se dostanou do domu. Vydaly se po štěrkové cestě, která byla dlouhá tak 1 km. Jakmile došly na konec cesty, tak se jim ve tváři zračil obdiv. Byla tam obrovská vila z cihel. A když říkám obrovská, tak obrovská! Vítej, nový živote! Pomyslely si holky a vyrazily k vile.


To nemusí být špatný děj akorát nebyla by to trošku škoda to mít úplně stejné jak film nebo knížka když už tam dáváš dvě nové postavy? no uvidíme jak se to vyvine
